Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

neděle 9. listopadu 2014

6. část

Zlatíčka,
tak tady je další část k fazolkám, když bylo zase tolik komentářů, tak mě to donutilo ji sem dát včas. Moc za všechny děkuju.
Za beta-reader bych ráda poděkovala Nelie, také bych jí tímto chtěla kapitolku věnovat stejně jako všem komentujícím: Bacil, Sisi, Profesor, Gleti, Bobina, Nade a jednomu anonymu. Děkuji.
Přeji hezké čtení a doufám, že se bude líbit, je totiž poměrně akční. A těším se na komentáře!
Sirina



6. část

V Harryho očích byla naděje a touha, ale také především láska. Láska, která patřila jemu. Nebo přinejmenším tomu, kterým předstíral, že je. Žil v pekle, které si sám vyrobil. Lhal Harrymu. On lže Harrymu. Navíc bude v těch lžích pokračovat. Věděl, že kdyby to Harry někdy zjistil, nikdy by mu to neodpustil. Tady byla jen jediná pravda, která by vykompenzovala všechny ty lži. Doufal, že to bude stačit.

„Také tě miluju, Harry." 

Musí to stačit.

Harry se usmál a následovaly polibky, z kterých by měl mít radost. Nicméně jen se jim dařilo nůž v srdci zarazit ještě hlouběji. Odpověděl Harrymu na polibek. Polibek byl dalším prostředkem jak vyjádřit lásku, ale víc než to to byla spíš omluva.

„Miluj se se mnou, Draco. Potřebuju tě cítit uvnitř mě.“

Lucius nevěděl, jestli se má smát nebo plakat. ‚Miluj se se mnou.‘ Další první, které mu jeho syn ukradl. Harryho poprvé. Chtěl, aby to pro něj bylo nezapomenutelné. Přál si, aby za sto let pouhá vzpomínka na to přiměla Harryho se červenat. Ale ta vzpomínka už navždy bude spojená s Dracovou tváří. Dokonce i potom, co ty dva oddělí od sebe a vezme si Harryho k sobě, bude vzpomínka v Harryho mysli spojována s jeho synem.

Nakonec ale Harryho nemohl ignorovat. Jeho milenec se potřeboval milovat a Lucius to udělá, i když mu to lámalo srdce. Miloval Harryho. To prostě teď musí stačit.

Prsty, které zajely do černých hedvábných vlasů, nebyly jeho, ale Dracovy. Ruce, které si přitáhly Harryho hlavu blíž, byly Dracovy. Ústa, která líbala jeho milence a jazyk, který prozkoumával jeho ústa, byly Dracovy. Lucius se snažil potlačit tyhle zbloudilé myšlenky, které se mu honily v hlavě, ale nedokázal je zastavit. V téhle chvíli nenáviděl svého syna víc než kohokoliv jiného na světě.

Draco, Draco, Draco - to bylo to jméno, které Harry sténal, šeptal a lapal po dechu, i když to byl Lucius, který ho líbal. Byl to Lucius, který mu způsoboval rozkoš. Byl to Lucius, kdo se s ním chystal milovat. "Nejsem Draco," chtělo se mu zakřičet, ale nemohl to udělat. Bylo to stejně nemožné jako se zvednout a odejít a tak zlomit Harrymu srdce. Byl v pasti. To byly další emoce, které Harry uvnitř něj probudil.

Raději se soustředil na chuť Harryho kůže, najednou byla slaná i sladká zároveň. Soustředil se na kůži na Harryho krku a konkrétně na to jedno místečko, které kousal a olizoval a to způsobovalo, že se chlapec nekontrolovatelně svíjel a sténal. Další byly na řadě bradavky. Když se propracoval k té levé, mohl cítit, jak pod jeho rty buší Harryho srdce. Škádlil ji a kousal do té doby, než byla tvrdá. Naposledy do ní jemně kousl a pak se přesunul k druhé a zopakoval ten samý postup.

Soustředil se jen na Harryho potěšení. Lucius dělal všechno pro to, aby se Harry chvěl, prosil a zmítal sebou v zápalu touhy a to tak dlouho, než jméno Draco nebylo ni víc než nesrozumitelné sténání. S uspokojením pozoroval, jak ty zelené oči ztmavly vášní, láskou, chtíčem a bezpodmínečnou důvěrou.

Boky pod Luciusovým tělem sebou nekontrolovatelně škubaly. Rukama se snažil uklidnit svého zoufalého milence. Taky dál pokračoval ve zkoumaní roztřeseného těla pod ním: rozechvělé břicho, třesoucí se stehna, vystouplá kolena, nemožně dlouhá lýtka, malá chodidla. Svaly sebou v odpověď na Luciusovu pozornost škubaly. Okouzlený Lucius se snažil vnímat a zapamatovat si každou Harryho reakci.

Možná Luciusovo tělo nebylo jeho vlastní, ale alespoň Harryho bylo. Hrál si s ním jako pán. Znal všechna citlivá místa. Věděl, kde stisknut, aby zasténal. Věděl, kde sát, aby vzdychal. Věděl, kde kousnout, aby křičel. Bylo jen spravedlivé, aby Harryho tělo bylo jeho. Nikdo, jeho syn, ani nikdo jiný, mu ho nemohl vzít pryč. To musí být dost. A když pronikl do Harryho svolného těla jedním dlouhým a pomalým tahem, tak to najednou bylo dost.

Hebké stěny kolem něj byly neuvěřitelně těsné. Každý pohyb, který Harry udělal, každé stažení svalů, to všechno posílalo přes jeho tělo vlny potěšení. Lucius už to dělal s nespočtem osob, víckrát než by si mohl pamatovat. Ale nikdo z nich nebyl jako Harry. Chlapec byl souzen k tomu, aby byl jen jeho. Dokonale do sobě zapadali.

Harryho oči ani na chvíli nepřerušily kontakt s jeho. Rukama svíral Luciusovy boky, jako kdyby to byla jediná neproměnlivá věc v jeho světě. Zvedal boky a vycházel při každém přírazu Luciusovi vstříc. S každým dalším přírazem byl blíž a blíž vyvrcholení. Luciusova ruka odstrčila Harryho, když se pokoušel dotýkat svého tvrdého penisu mezi jejich břichy.

Harry nesouvisle křičel, když ho Luciusova ruka začala hladit v dokonalém rytmu s jeho přírazy. Harry křičel Dracovo jméno pořád dokola, jako kdyby to bylo jediné slovo, které uměl vyslovit.

Lucius druhou rukou zajel do rozcuchaných černých vlasů a přitáhl si Harryho hlavu blíž. Umlčel svého milence hlubokým vášnivým polibkem.

Tanec jejich těl byl víc a víc zoufalý, jak se jejich těla blížila k vyvrcholení. Když Lucius ucítil Harryho první křeče, zvýšil intenzitu přírazů. S posledním výkřikem tlumeným Luciusovým jazykem se Harry udělal. Sperma vystříklo na jejich břicha. Lucius cítil vlny orgasmu svého milence tak dlouho, než přestaly.

Přestal líbat Harryho rty a rukama pátral po těle svého milence. Nakonec spolu propletly prsty. Poslední zbytky jeho sebekontroly se roztříštily, když Harry vědomě stáhl svaly kolem jeho penisu. S jedním posledním přírazem vyvrcholil hluboko uvnitř svého milence.

Ještě si užíval poslední záchvěvy svého orgasmu, když Harry vykřikl. Nebylo to ale ani potěšením, ani bolestí, ale strachem a hrůzou. Jeho zelené oči se neskutečně rozšířily a v jejich hlubinách zahlédl Lucius neomylně odpor. Harryho ruce ho v panice tlačily pryč. Nehty se zarýval do Luciusovy kůže a zanechávaly po sobě červené stopy. Celým tělem se zkoušel dostat z Luciusova dosahu.

Luciusovi se nakonec splnilo přání. Harry Potter už věděl, že on byl Lucius Malfoy. I po sto letech od této chvíle si vybaví jeho obličej. Nicméně namísto lásky a štěstí, tak jak si Lucius přál, by cítil jen obavy a odpor.

„Uklidni se, Harry. Můžu ti to vysvětlit, pokud mi to dovolíš. Uklidni se, nechci ti ublížit. Nemusíš se ničeho bát.“ Jeho slova ale nepadla na úrodnou půdu. Jakmile se stáhl z Harryho těla, tak chlapec vyskočil na nohy a zuřivě začal hledat svoji hůlku mezi hromádkou oblečení.

Lucius si povzdechl. Tohle nebylo přesně to, co měl na mysli, když si přál, aby se Harry dozvěděl pravdu. Děkoval Salazarovi, že chlapcův úsudek byl tak zatemněný tím otřesem. Jinak by použil magii, aby našel svou hůlku. To nebyl chyba, kterou by Lucius udělal. Teď víc než kdykoliv předtím si musel udržet klidnou mysl, zvlášť pokud měl v úmyslu vlastnit Harryho.

Rychlé Accio následovalo Expelliarmus a obě jejich hůlky byly bezpečně sevřené v jeho levé ruce. To ale samozřejmě Harryho obavy moc neuklidnilo. Ba právě naopak, chlapec přestal zbytečně hledat svoji hůlku a rozběhl se ke dveřím. Nemůžu ho nechat odejít, pomyslel si Lucius. Nemohl dovolit mu odejít, nejdřív si musí promluvit. A pak… za žádných okolností by nedovolil, aby ještě někdo další viděl Harryho nahé tělo.

Stupefy!" Harryho tělo spadlo bezvládně na zem.

Vyčaroval si mokrou žínku a stíral z milencova těla stopy jejich milování. Obvykle k tomuto účelu používal jednoduché kouzlo, ale s tím, jak se vše zvrtlo, tak bude pravděpodobně trvat nějakou dobu, než se mu povede Harryho přesvědčit a obnoví tak svůj vztah. Chtěl si vychutnat každý okamžik, který teď byl se svou láskou.

Ještě chvíli sledoval bezvládné tělo na podlaze. Zavrtěl hlavou, jako by chtěl zahnat své pocity plné znepokojení. Musí teď být silný. Potřebuje Harryho přesvědčit, aby s ním zůstal. Musí Harrymu ukázat, že ta osoba, do které se zamiloval je Lucius a ne Draco. A to bude pořádně těžké.

S mávnutím hůlky se sám očistil a oblékl. S dalším mávnutím bylo i Harryho bezvládné tělo perfektně oblečené a uložené do křesla u krbu. Nakonec použil ještě kouzlo, které by Harrymu nedovolilo opustit křeslo. Bylo na čase…

Enervate!" Jakmile přišel Harry k sobě, tak se snažil znova utéct, ale zjistil, že nemůže. Lucius ho nechal bojovat. Trvalo mu chvíli, než přijal, že je uvězněný.

„Už jsi skončil?“ ptal se Lucius pobaveně. Nic v jeho chování neprozrazovalo jeho neklid.

„Co jsi udělal Dracovi?“ ptal se Harry vyčítavě.

Lucius se laskavě usmál na tohle typicky nebelvírské chování. Bezpečí ostatních vždy na prvním místě, i když jsi sám ve smrtelném nebezpečí… Ne že by ten chlapec byl, ale přinejmenším to sám ještě nevěděl.

„Je naprosto v pořádku. Nemusíš si o něj dělat starosti.“

„Kde je?“

„Proč? Samozřejmě v Malfoy Manor. Kde jinde by mohl být? Vlastně, pokud se nepletu, tak od Vánoc neopustil panství.“ Napjatě pozoroval emoce, které chlapci hrály v očích. Podezření se změnilo v pochybnosti, pak do poznání. Poznání ustoupilo zradě a nakonec se objevil vztek.

„Jste lhář! Lžete! Já vím, že ano!“ Ale dokonce i Lucius mohl vidět, že si nebyl tak úplně jistý svými vlastními slovy.

„Celé dva týdny jsem byl ve škole skrytý s pomocí Mnoholičného lektvaru. Víš, jak funguje,“ řekl Lucius.

„Ano, já vím. Vím, že to trvá ale jen hodinu. Byl jsem s Dracem delší dobu než je hodina a tenkrát nepil nic, co by ani vzdáleně připomínalo mnoholičný.“ Na Harryho tváři se objevila úleva. Tohle byl přesvědčivý argument, takový, který dokazuje, že nestrávil poslední měsíc souložením s Voldemortovou pravou rukou. 

„Ne. Neviděl jsi mě pít nic, co by se vzdáleně podobalo Mnoholičnému lektvaru. Nicméně, viděl jsi mě několikrát jíst Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, že? Jak již jméno napovídá, mají každou příchuť. Kouzlo, které jim umožňuje získat různé příchutě, umožňuje získat příchutě, ale i různé magické vlastnosti jistého lektvaru. To byl jeden z mích nejúžasnějších objevů.“ řekl Lucius, jak si vzal z krabičky jednu Bertíkovu fazolku a s předstíranou lhostejností jednu fazolku spolkl.

Účinek byl okamžitý. Mohl cítit, jak se mu zkracovaly vlasy, jak se zmenšily jeho ruce. Jeho tělo ztratilo jeho obvyklou výšku. Jeho drahé oblečení, které bylo očarované tak, aby vždy perfektně sedělo, se začalo přizpůsobovat jeho postavě. O minutu později osoba sedící před Harrym vypadala přesně jako Draco Malfoy.

„Ty?!… Já… My… Merline! Nemůžu uvěřit, že jsme… Lžete!“ řekl nakonec s přesvědčením Harry, znova si dovolil doufat... „Draco a já jsme spolu byli déle než jednu hodinu, aniž by snědl jakoukoliv fazolku.“

Lucius si na ty doby taky vzpomínal, většinou to bylo, když měli sex. Některé z nich byly docela o vlásek. Harry měl podivnou schopnost, díky níž zapomínal na základní věci, když byl na blízku – tak jako dne. Lucius byl tak uchvácený starostí, že si zapomněl vzít jednu zatracenou fazolku. Další dokonalý plán, který chlapec náhodou zničil. I když, ve skutečnosti se nemohl na Harryho zlobit.

„Ano, to je pravda, ale je to díky tomu, že jsem pomocí lektvaru trochu upravil účinky. Jedna z těch fazolek dokáže vydržet po dobu tří hodin,“ řekl Lucius a zničil tak Harryho poslední naději.

„Nevěřím vám,“ řekl Harry slabě, ale jeho hlas postrádal přesvědčení.

„Harry, jaký další důkaz potřebuješ kromě famfrpálového zápasu? Můj syn – na rozdíl ode mě – nebyl nikdy dobrý chytač. Nebo opravdu věříš tomu, že Draco celou dobu svůj talent skrýval? Jeho největší ambicí vždy bylo tě porazit ve famfrpálu. Udělal by všechno, co bylo v jeho silách, aby porazil Nebelvír a zvlášť tebe. Pokud to neudělal, když vy dva jste byli ještě rivalové, to nebylo proto, že by nechtěl, ale proto, že nemohl.“

„Famfrpálový zápas!“ Harrymu začínalo svítat. „Merline, vy! Byl jste… Hrál jste v tom famfrpálovém zápasu, který byl hned po Vánocích!“ říkal s hrůzou.

Harryho mysl byla zaplavená nesouvislými myšlenkami. Nemohl stále pochopit ten fakt, že strávil měsíc souložením s otcem jeho přítele.

„Ano,“ potvrdil Lucius poměrně zbytečně.

„Rozumím,“ řekl Harry sklíčeně. Cítil se zrazeně. Mohl by přesně určit moment, kdy začal k Dracovi cítit lásku. Bylo to na famfrpálovém hřišti, během hry, když si poprvé uvědomil, jak velký potenciál byl ukrytý pod povrchem svého arogantního přítele. Byl to docela objev.

Do té doby pro něj Draco nebyl nic jiného, než jen povyražení. Byl to někdo, kdo mu pomohl zmírnit sexuální nutkání jeho těla. Necítil se kvůli tomu provinile, protože od začátku na tom byl jejich vztah postavený. Začala to vlastně po jednom jejich rušném střetu, který skončil tak, že Draco byl Harrym přitisknut na zeď a ten ho ošukal. Ačkoliv začátek byl takový, tak byl jejich vztah spíš klišé.

Harry nebyl Dracův zdaleka první. Zmijozelský chlapec měl pověst zajímavou pověst – prý souloží se vším, co se hýbe, jedno jestli chlapec nebo dívka. Vzrušení ze zakázaného ho nutilo se k němu vracet a chtít víc. Časem jejich vztah přesedlal do přátelství s výhodou, ale ani jednou do té doby Harry neuvažoval, že by to mohlo být něco víc. Až do toho osudového famfrpálového zápasu.

V měsících, které následovaly, Harry zjišťoval, že se víc a víc zamilovává do Draca. Bylo to, jako kdyby byl Draco úplně jiná osoba. Harry si myslel, že změna byla výsledkem Dracova odpoutání se od svého otce. Realitou ale bylo, že Draco byl doslova někdo jiný.

V posledních třech měsících Harry často uvažoval o tom, že by nechal Draca, aby si ho vzal. Byla to jediná věc, s kterou zatím nesouhlasil a nechtěl ji se Zmijozelem provozovat. Chtěl si tento okamžik ponechat pro někoho, koho by opravdu miloval.

Když ale Harry viděl, že Draco kvůli jeho bolesti nad Siriusovou smrtí pláče, s jistotou věděl, že se do toho Zmijozela zamiloval. Navíc v jeden blažený okamžik opravdu věřil tomu, že ho Draco také miluje.

Lucius Malfoy byl ale skvělý herec. Harry byl ještě větší hlupák.

"Proč?" zeptal se nakonec Harry. Zamiloval se vlastně jen do přeludu, do někoho kdo nebyl skutečný. Ta osoba, do které se zamiloval, nebyl ani Draco ani Lucius, ale Lucius předstírající, že je Draco. Přinejmenším měl alespoň právo vědět, proč to udělal.

"Proč co, Harry?"

„Proč? Proč jste přišel do Bradavic? Proč jste mě ještě nepředhodil Voldemortovi? Měl jste dost příležitostí. Proč jste sem musel přijít jako Draco… proč předstíráte, že máte starost?“ Ta poslední otázka vlastně jediná, na kterou chtěl Harry odpověď.

„Já jsem ni nepředstíral, Harry. Salazar ví, že ne! Všechno, co jsem řekl, jsem myslel vážně.“

„To jsou kecy!“ vykřikl Harry, byl naprosto bez sebe. „Jak moc si myslíte, že jsem hloupý? Lhal jste mi celou dobu. Už vám to víckrát nedovolím! Ty zkurvenej parchante! Nenávidím vás! Nenávidím vás! Nenávidím!“

Znova se Harry snažil bojovat s magickými pouty, které ho držely v židli. Tentokrát ale nechtěl utéct. Chtěl Luciusovi vrazit. Pořádně. Znova a znova, tak dlouho, než by cítil stejnou bolest, jakou teď cítil on.

Ale Harry si vůbec nemusel dělat starosti, protože Lucius už cítil bolest, i když se tvářil jinak. Byl by raději postoupil Cruciatus, jestli by to znamenalo, že ho to ušetří poslouchat Harryho, když mu říká, že ho nenávidí. Zoufale toužil jít k Harrymu, obejmout ho a postarat se, aby necítil bolest. Skutečnost, že to byl on, kdo to Harrymu způsobil, ho nutila se cítit ještě hůř.

„Harry, prosím, poslouchej mě. Já jsem ti nelhal. Dobře, lhal. Ale ne, když se to týkalo důležitých věcí. Miluji tě. Nemohl jsem si prostě pomoct. Dokonce jsem se s tím nepokoušel ani nic dělat. Prostě tě miluji,“ říkal s nadějí, že mu Harry bude věřit. Byl sotva schopný udržet své zoufalství, aby se mu neprojevilo v hlase.

„Milujete mě?! Myslíte si, že to tím něco změní k lepšímu? Pokud byste mě opravdu miloval, tak byste mi nelhal a nepředstíral, že jste někdo, kým nejste. Vy jste sprostě využil mého vztahu s Dracem, pro své vlastní sobecké potřeby a teď máte ještě ty nervy a říkáte mi, že mě milujete?!“

„Vy nevíte, co to láska vůbec je! A když pomyslím na to, že jsem nechal takového netvora, aby si vzal moje panenství… Ale ve skutečnosti, jsem vás nenechal, že? Konec konců, nevěděl jsem, kdo jste. Vlastně jste mě znásilnil! I když jste se ujistil, že by se mi to líbil, tak to bylo znásilnění!“

Ta poslední věta byla pro Luciuse tou poslední ránou. Nemohl už déle snést Harryho pohled plný nenávisti a zhnusení. Věděl, že pak už by neměl co říct, aby změnil názor. Právě teď byl až příliš zraněný. Možná s dostatkem času, by ho Lucius mohl znovu získat, ale teď čas byl něco, čeho měl nedostatek.

Za pár hodin znova začne vyučování. Jestli brzo Harryho nepustí, tak ho můžou začít hledat. Jestli ho pustí, půjde hned za ředitelem a řekne mu pravdu o Luciusovi. Pak by dostal kapku Veriteséra a putoval by rovnou do Azkabanu.

To byl čas, aby použil svůj plán pro všechny případy. Sáhl do jedné z kapes a vytáhl další krabičku Bertíkových fazolek. Začal se mezi nimi přehrabovat, než našel jednu černou fazolku. Smutně se usmál. Nechtěl to použít, ale neměl moc na výběr. Tohle byla nejbezpečnější volba. Kromě toho, byla to jediná možnost, jak nepřijít o Harryho. Pokud tedy bude se svými kartami hrát dobře. Ale to Malfoyovi uměli.

„Pokud tě požádám, abys to snědl, uděláš to?“ zeptal se Lucius, i když už znal odpověď.

„Ne! Za žádných okolností si nevezmu jednu z těch zatracených fazolek,“ řekl Harry, oči měl strachem rozšířené.

„To jsem si myslel.“

Dvěma kroky byl Lucius u Harryho. S takovou jemností, jakou to jen bylo možné – vzhledem k tomu, že se Harry bránil – Lucius chytl Harryho za nos, aby se mu nedostávalo kyslíku. Tak ho donutil otevřít ústa. Rychlým pohybem Harrymu do pusy strčil jednu fazolku a rukou mu zavřel pusu, aby ji Harry nemohl vyplivnout. Druhou rukou sáhl pro hůlku, mířil Harrymu na krk a zamumlal kouzlo, které donutilo chlapce polknout.

Později hladil konejšivě Harryho po hlavě, když sebou díky účinku lektvaru házel. Po patnácti minutách cítil, že Harryho tělo je nehybné. Lucius počkal, než i ty poslední otřesy ustoupily. Zlehka natočil Harryho tvář k němu. 

Harryho oči byly celé černé. Jeho zorničky byly tak rozšířené, že duhovky nebyly prakticky vidět. Chlapcova tvář byla úplně bez emocí. Teď nebyl nic víc, než jen prázdnou skořápkou, která čekala na to, až ji někdo vyplní.

Lucius prstem přejel po jeho proslulé jizvě. Obkreslil černé obočí. Prstem pokračoval dolů přes sametovou pokožku tváře k malému nosu a dokonalým ústům. Chtěl si vrýt do paměti každý kousek Harryho tváře. Se smutným úsměvem přerušil kontakt. Měl něco na práci.

„Zapomeň, že se Lucius Malfoy někdy vydával za svého syna,“ rozkázal Lucius vyrovnaným hlasem.

8 komentářů:

  1. Tak jsem trochu doufala, že Luciusova pravá podoba přijde trochu mírněji. No,ale takový šok pro Harryho jsem nečekala. A ještě v takové chvíli. Jsem si říkala jak tohle Lucius ukecá,ale holt je to Zmijozel. Černá fazolka? Copak v ní byl za lektvar?
    Krásná kapča a jsem opravdu zvědavá na Harryho. Teď když si nic nebude pamatovat. Tak to ho bude Lucius stále dopovat když na to Harry přijde?
    Wau tolik otázek a odpovědi jsou v budoucnu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. C´est maller? Chudák Harry. Místo krásné malé smrti (krásný pocit při vyvrcholení) taková rána, smilnil s otcem svého přítele. Tss tss?To už snad nemůže být horší. Ano je tu pár českých vtípků o vztahu s tchýní, ale s tchánem? Snad to Lucius zvládne nějak vyžehlit. Jestli ho Harry opravdu miloval, nebo miluje, určitě se přes to přenese, protože ví, že pro lásku je nutné něco obětovat, a nebyl by to Harry, kdyby právě to neuměl ze všech nejlépe. Omlouvám se všem jazykoznalcům za nedůstojnou gramatiku v úvodu. Sisi

    OdpovědětVymazat
  3. je mi obou líto.
    vím, že se Lucius chová jako zmetek, a všechno Harryho pohrdání si zaslouží, ale ztráta lásky (byť dočasná) bolí

    OdpovědětVymazat
  4. Při čtení, jak si to ti dva rozdávají, jsem si říkala, kdy ten mnoholičný selže a vida při jejich orgasmu, chudák Harry a vlastně i Luciuse je mi líto, když pořád slyšel jméno svého syna. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, nedostali se opět na začátek, když si Harry nebude nic pamatovat?
    Bobina

    OdpovědětVymazat
  5. Chudáci oba.A Harry si ted nebude nic pamatovat. Jsem moc zvědavá,jak to bude dál. Kolik má tato povídka částí? Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. No já čumím, jaký nastal rychlý spád, Luc by nám mohl prozradit, co má za lubem. Unese Pottera a Draca vrátí do školy? Muhehe.
    Sylva Potty

    OdpovědětVymazat
  7. Takhle to Lucius zřejmě původně nechtěl, ale teď bude moci s Harrym začít od začátku, jako on sám. Když mu vymazal tuhle vzpomínku, mají před sebou nepopsaný list. Bude zajímavé sledovat, jak na to půjde.

    OdpovědětVymazat