3. část

Milí zlatí,
po delší odmlce přidávám kousek Každé příchutě. Omlouvám se, že to trvalo. Nějak mi nebylo přáno, nejdřív nebylo možné na novém bytě nechat zapojit net, pak mi odešel notebook. Pevně doufám, že brzy bude fungovat.
Tahle kapitolka mě stála dost sil, už je to dávno, co jsem překládala tyhle scény naposledy :D Doufám, že se vám bude líbit. Chtěla bych také poděkovat za komentáře k minulé.
Tak a teď je místo na věnování.... v první řadě Nade za beta-reader a komentář ( promiň, tvůj Šukplac jsem tam prostě musela dát), dále komentujícím Ranchan, Profesor a Bobo ( zkusím z minulou kapitolou ve volné chvíli něco udělat,vím, že je to zmatené, ale já jen překládám.)
Tak teď přeji pěkné čtení. Těším se na vaše reakce, pomáhají mě se motivovat :)
Sirina

3. část

Už věděl, o co se chystá jednou říct Temnému pánovi, až si podrobí Bradavice. Chtěl McGonagallovou. A chtěl Filche. Nechal by je křičet tak dlouho, dokud by pro ně smrt nevypadala jako požehnání. Požehnání, které jim znovu a znovu nedopřeje.

Strávil dvě hodiny na kolenou uklízením špinavých podlah bez kouzel jako nějaký domácí skřítek. Jeho jediným uklidňujícím prostředkem byla jeho představivost. Přišel s velice kreativními způsoby, jak se McGonagallové a Filchovi sám pomstít. Zatímco se snažil soustředit na své vražedné myšlenky, snažil se “nemyslet” na kreativní způsoby, jak ošukat Pottera. Docela zbytečně, mohl-li soudit podle své erekce.

Najednou se ocitl před portrétem Salazara Zmijozela. Uvědomil si, že ho nohy samy vedly do opuštěné tajné místnosti ve třetím patře, kterou objevil, když byl v pátém ročníku. Před rokem o ní řekl Dracovi. Bylo to dobré místo pro setkání s jinými studenty, aniž by si toho kdokoliv z profesorů všiml. Předpokládal, že tohle bylo to “obvyklé místo”, které bylo zmíněno v dopise.

„Pravidlo čisté krve,” řekl portrétu s lehkostí někoho, kdo byl zvyklý, že ho poslechnou.

„Ach, ano! Všichni se tohoto cíle snažíme dosáhnout. Už je to dlouho, co mi tohle někdo řekl. Dnešní mládež zajímá víc souložení než cokoliv jiného. Ale myslím, že si nemůžu stěžovat,” řekl Salazarův portrét, ale nepohnul se ani o kousek.

Sakra! Jeho syn musel změnit heslo. „Zmijozel. Dračí oheň. Temný pán. Zlatonka. Famfrpál. Šukplac. Hnízdečko lásky.“ Portrét stále zůstával na svém místě a pozoroval ho s tak zmijozelsky blahosklonnou nadřazeností, že měl chuť ho proklít. Zkoušel heslo po heslu. Kypěl vzteky.

„Víš co? Když mě necháš prodat lístky ostatním portrétům, které budou mít zájem o to vás sledovat, tak tě pustím dovnitř,” nabídl mu Zmijozel s hladovým zábleskem v očích.

„Lístky?” zeptal se Lucius nevěřícně.

„No, ano. Jsem si jistý, že bych mohl dostat poměrně vysoké nabídky. Koneckonců, portréty nemají moc příležitostí k zábavě. Když o tom tak přemýšlím… kdybych byl ještě na živu, tak bych se k vám samozřejmě přidal!” řekl zamyšleně.

„Nikdy jsem nedokázal Godrika přesvědčit, abychom vyzkoušeli zajímavější pozice,” pokračoval bez přestávky Zmijozel. „Ten hloupý blázen byl tak nudný! Samozřejmě, když jsem mu jednou nalil afrodiziakum do pití, tak ztratil zábrany. Bylo by skvělé, kdyby své potřeby uspokojil se mou. Ale ne, místo toho šel za nějakým mudlovským šmejdem! Když lektvar vyprchal, tak se přiznal, že měl vždycky tajné poměry s mudly.”

„Po tom všem určitě chápeš, proč jsem ty šmejdy už nikdy víc nechtěl ve škole. Godrik byl můj. Ale to není podstatné. Až se můj dědic postará o mudly a šmejdy, tak jsem si naprosto jistý, že se ke mě Godrik vrátí. Vím to.”

„Chcete mi říct, že každý Temný pán se snažil zabít mudly a šmejdy, protože vás zradil Godrik Nebelvír?” zeptal se ohromeně Lucius.

„Ano, přesně tak! Nikdo si nevezme nic z toho, co je mé! Proč si myslíš, že to dělali?”

„Přirozeně proto, že čistokrevní kouzelníci jsou lepší než ta banda šmejdů!”

„Ne, tedy pokud je pravda, co mi říkal Godrik. Říkal, že jsou lepší a rozhodně větší. Neměl jsem jinou možnost, než svou konkurenci pozabíjet, protože zvětšovací kouzlo moc dlouho nevydrží,” řekl Zmijozel sklíčeně.

„Podívejte, nezajímá mě Váš žalostný poměr s Nebelvírem. Původní záměry nejsou tak důležité. Jediné důležité je to, že až současný Temný pán vyhraje, tak kouzelníci budou vládnout světu. Tak jak si zasloužíme. V současnosti se bojuje za skutečné cíle a ne za nějaký opovrženíhodný milostný vztah.” „Přinejmenším v to doufám,” dodal tiše. „Teď otevřete!” nařídil Lucius.

„Necháš mě prodat ty vstupenky!”

„Na to zapomeňte!”

„Pak tě tedy bez správného hesla nepustím,” řekl mstivě Salazar.

„Já si ho nepamatuji! Okamžitě mě pusť dovnitř, nebo tě spálím na popel!”

„Jsme to ale nějak zapomnětliví, že?” zašeptal mu hlas do ucha. Lucius sebou trhl, hůlku připravenou, očima se prohlížel prázdnou chodbu.

„Kdo je tam?” zeptal se s arogancí. „Ukaž se!” Jedinou odpovědí byl tichý smích někde po jeho pravé ruce. „Visibilis!” Nic se nestalo.

„Tak takhle to je! Chceš si hrát. Zajímalo mě, proč si nepřišel, ale tímhle se to vysvětluje. Pokud chceš hrát drsné hry, stačilo jen požádat. Expelliarmus!“

Luciusovi se jeho hůlka vytrhla z ruky a zmizela někam do míst po jeho levici. Stále přemýšlel o tom, co má dělat, když ten hlas znovu promluvil. „Mdloby na tebe!” To bylo to poslední, co slyšel, než ho obklopila temnota.

ooOoo

Lucius se probudil a cítil lehkou závrať. Otevřel oči, ale svět kolem něj stále zůstával černý. Měl zavázané oči. Pokoušel se pohnout, ale zjistil, že má svázané ruce. Dovolil si tedy jeden uklidňující nádech, aby mohlo jeho racionální myšlení převzít kontrolu. Nebylo to poprvé, co byl v zoufalé situaci. Nebyl nadarmo Smrtijedem. Mohl se z těch pout, která mu svazovala ruce, dostat. Vyžadovalo to čas a úsilí, ale mohl to udělat, aniž by měl svou hůlku. Ačkoliv, nejprve potřeboval posoudit svou současnou situaci.

Takže tohle tajemné setkání byla buď past anebo je jeho syn ve vztahu, který zahrnuje mocenské hry. To druhé se zdálo pravděpodobnější, i když ho to dost překvapilo. Mohla to být také past, ale pokud by někdo přišel na to, že on je Lucius, tak už by pravděpodobně seděl v cele na ministerstvu nebo by ho někdo vydíral.

Rozhodl se, že dá té osobě vědět, že už se probral. Potom by mohl zkusit díky svému sluchu dál hrát tuhle hru. Pokud si ten chlapec jen hrál na to, jak být panovačný, pak mu Lucius ukáže, jak to vypadá doopravdy. Jeho penis při té myšlence ztvrdl.

„Velmi dobře, vypadá to, že můj malý Drak se probudil.” Ten hlas zněl Luciusovi podezřele povědomě, ačkoliv ho nedokázal k nikomu přiřadit. Cítil, jak se postel prohnula pod dalším tělem. Na svých rtech ucítil závan jeho dechu, lehký, škádlivý.

„Jsi velmi zlobivý chlapec, Draco. Myslím, že tě budu muset potrestat. Nejen, že jsi mě celý minulý týden ignoroval, ale také jsi mě nechal o víkendu čekat. To od tebe nebylo moc hezké, zvlášť potom, co jsi mě tak vzrušil během toho famfrpálového zápasu. Trest je zcela určitě na místě,” řekl hluboký chraplavý hlas.

Před tím než Lucius mohl něco říct, tak ta vyhladovělá ústa hltala ty jeho. Drsný jazyk drancoval jeho ústa. Nechával ho bez dechu. Nutil jej, aby se mu podvolil. Trvalo jen chvíli, než ho Lucius přehodnotil na žhavého náročného samozvance. Bojoval se svým vlastním přesvědčením, byl rozpolcený mezi touhou a potřebou kontroly.

Ten polibek mohl trvat minuty nebo také hodiny. Lucius si nebyl jistý. Byl to sice jen polibek, ale co s ním dělal… Slyšel někoho vzdychat. Jen s obtížemi si uvědomil, že ten zvuk vydával on sám.

Škubl sebou zklamáním, když ta vlhká ústa přestala. Chvěl se touhou, aby polibek pokračoval. Zklamání bylo brzy zapomenuto a Lucius zasténal, když se zuby zakously do jeho klíční kosti a v okusování pokračovaly, dokud nedospěly k extrémně citlivé kůži u jeho podpaží.

Vykřikl, když ho prsty hrubě chytly za bradavky. Vyklenul se k horkým ústům, aby ukonejšil bolest, kterou ty prsty způsobily. Jeho bradavky už byly tvrdé. Penis sebou škubl a v reakci na tohle hrubé zacházení ještě víc ztvrdl. Byl v jednom ohni.

Slova "přestaň" a "víc" se staly jeho novou mantrou. Zbytečně se pokoušel uvolnit ruce, sám si nebyl jistý, jestli to zkouší proto, aby pak od sebe druhou osobu odtlačil nebo ji naopak přitiskl blíž. Zmijozel v něm ho vybízel k podřízení se vyšší moci. Malfoy v něm mu naopak připomínal, že ten dotyčný je jen pouhý chlapec. Jeho vlastní tělo se mu chtělo podrobit výměnou za rozkoš. Mysl se zase zoufale snažila mít vše pod kontrolou.

Hladové ruce se ho dotýkaly všude, střídaly se v lehkých a drsných dotycích. Dotýkaly se jeho hrudníku, břicha a stehen, ale vždy se účinně vyhnuly místu té největší potřeby.

Ruce putovaly na boky a pevně je chytly, aby se nemohly pohnout. Zatímco jazyk se zaměřil na jeho pupík v tichém příslibu toho, co teprve přijde. Nikdo se Luciuse takhle nikdy nedotýkal, nemapoval tak vlastnicky jeho tělo, jako kdyby si na něj dělal právo. Nikdy se nenašel nikdo, kdo by na to sebral dost odvahy. Malá část Luciusova mozku, která byla ještě schopná logického myšlení, se zajímala proč, ale i tahle malá část přestala spolupracovat a zahnala všechny své myšlenky, když o jeho ztopořený penis zavadil horký dech. Pak už si byl vědom jen několika nesouvislých faktů, rukou svírajících jeho boky tak, že se na jeho bledé kůži určitě udělají modřiny, magického omezení, které mu nedovolilo zajet prsty do vlasů svého milence, a vzrušujícího kontrastu mezi chladnou hedvábnou pokrývkou a ohněm hořícím v něm.

Mučivé škádlení dráždilo jeho tělo, které zoufale toužilo po něčem víc a uvolňovalo v něm neovladatelnou touhu přestat bojovat a nechat se tomu podat.

Náhodné doteky toulajícího se jazyka ho přiměly křičet, zatímco jeho boky se marně pokoušely vymanit se sevření. Ústa se znovu vrátila k citlivé kůži na vnitřní straně stehna, střídavě kousala, lízala nebo lehce líbala jeho kůži. Lucius podvědomě víc rozevřel nohy, aby mu pro tohle šílené prozkoumávání jeho těla poskytl víc prostoru. Než se to samé opakovalo i u jeho pravého stehna, už se přestal vzpírat. Jeho výkřiky „víc" byly následované steny a skuhráním. Ty zvuky naplňovaly jinak úplně tichou místnost.

Ústa se vzdálila a vzbudila v něm pocit, jako kdyby ho okradli. Postel se znovu pohnula a Lucius ucítil, jak o jeho ucho zavadil horký dech a o sekundu později ho přiváděly k šílenství zuby, které okusovaly jeho ušní lalůček.

„Popros mě, Draco, abych tě ošukal. Řekni mi, jak moc to potřebuješ! Popros mě!“ Bylo to řečeno zlehka, ale Lucius poznal, co to bylo… byl to příkaz.

Otevřel ústa, aby pronesl slova, která by tohle mučení ukončila, ale v tom se ozval Malfoy v něm. „Ne, já… tě nebudu prosit… ne teď… a vlastně ani později. Jsem… L… Malfoy,” říkal mezi vzdechy, když shromažďoval poslední zbytky své pýchy.

„Určitě musím dělat něco špatně. V tuhle chvíli už jsi většinou tak mimo, že ti na příjmení nezáleží.” Zuby ho hrubě kously do ušního lalůčku. Luciusův penis se prudce zvedl. Ozval se chraplavý smích a pak ta ústa, která ho přiváděla k varu, začala ještě jednou, pěkně pečlivě a pomalu, mapovat jeho tělo. Zastavily se ale ještě dřív, než se dostaly k jeho slabinám.

Lucius uslyšel měkké mumlání, ale slovům nedokázal porozumět. Jeho penis se na okamžik zachvěl. Kouzlo. Bez jakéhokoliv varování byl Lucius pohlcen vlhkým žárem. Zakřičel a nekontrolovatelně škubal boky, dokud je silné paže nepřidržely dole. S neschopností se pohybovat a vidět byl celý jeho svět zredukovaný jen na teplo kolem něj. Nemohl nic dělat, mohl jen cítit.

Lucius byl ohromený. Nikdy předtím nezažil tak dokonalé potěšení. Vždycky ho něco drželo zpátky. Sex pro něj byl jen dalším způsobem, jak získat moc nebo bezprostřední uspokojení svých tělesných potřeb. Bylo to cvičení v sebeovládání. Jeho posteloví partneři to viděli stejně. Zmijozelové si byli příliš vědomi důsledků projevování jakýchkoliv slabých stránek.

Nic z jeho dosavadních zkušeností ho nemohlo připravit na tu drsnou sílu, která rozpoutala takovou vášeň. Stačila by jen chvilka tvrdého sání, nebo cítit to talentované hrdlo kolem svého ptáka, a vyvrcholil by. Uvolnění potřeboval víc než dýchání. Ale nezáleželo na tom, jak byl blízko nebo co dělala ta ústa, jeho uvolnění mu bylo odepřeno.

Slyšel ho zašeptat kouzlo, kouzlo, díky němuž se objevil erekční kroužek. Vědomí, že nemůže vyvrcholit, jen zdůraznilo Luciusovu zoufalou potřebu.

Horká vlhkost ustoupila a Lucius zanaříkal nad náhlým pocitem ztráty. Ale chladný vzduch kolem jeho penisu ho, namísto ochlazení jeho touhy, nutil si ji ještě víc uvědomovat. Kousal se do rtů a snažil se tak zastavit své vlastní prosby o všechno, co jeho tělo chtělo. Pocítil chuť vlastní krve. Ztratil kontrolu nad svým tělem, ale nechtěl nechat úplného cizince převzít kontrolu nad jeho hlasem. I kdyby měl zemřít frustrací…

Z hrdla se mu vydraly výkřiky, když ten neznámý začal olizovat jeho koule. Aniž by chápal, co to vlastně dělá, tak roztáhl nohy trochu víc od sebe. Bez jakéhokoliv upozornění byly jeho nohy roztažené ještě víc, byly zachyceny neviditelnými pouty a zvednuty nahoru, takže byl ve zranitelné a otevřené poloze. Pokoušel si vzpomenout na kouzlo, kdyby to bylo potřeba, ale svou neuspořádanou mysl vůbec nedokázal použít.

Neomalené prsty roztáhly jeho půlky, vystavujíc tak jeho svraštělou skrytou kůži. Do této chvíle Lucius všechny hrozby ignoroval. Teď si ale uvědomil všechny své obavy, které z téhle pozice pramenily. Tahle velmi reálná možnost, že si ho někdo vezme, stačila, aby odstranila všechny jeho potřeby. Celé jeho tělo se napjalo.

„Uklidni se, Draco. Proč jsi tak napjatý? Co je s tebou?” Hlas zněl opravdu starostlivě.

Draco.

On byl Draco.

Musel se chovat jako Draco, aby mohl uspět jako Draco. Pokud Draco neměl problém mít tohohle chlapce v prdeli, tak ho také neměl. Nebylo možné, aby se bál dělat něco, co jeho syn provozoval pravidelně.

Ne, neměl strach. Malfoy nikdy nemá strach. Byla to jen možnost, jak ukázat slabost. A on byl Lucius Malfoy. Ve své posteli měl vždycky všechno pod kontrolou. Ale v téhle posteli nebyl za Luciuse Malfoye. Tělo, ve kterém teď byl, nebylo Luciuse Malfoye.

Pokud ale nechtěl být prozrazen, tak neměl moc na výběr. Záměrně ignoroval tichý hlásek v hlavě, který mu říkal, že má vždy na výběr. Nechá tohohle kluka - ať už je to kdokoliv - šukat  Draca. Co se stane s tělem jeho syna, nebyl Luciusův problém. Tělo Luciuse Malfoye bude po téhle záležitosti stále nedotčené.

„Nic. Možná jsem to jen trochu přehnal s hraním neochotného milence. To je vše. Chtěl jsem jen vidět, jak mě svádíš.“ To bylo přijatelné vysvětlení Teď, když chlapec přestal vytrvale zkoumat jeho tělo, tak začal jeho mozek znovu fungovat. Teď to bylo snadné.

„Jsi si jistý? Můžeme toho nechat, pokud chceš.“

Co bylo tohle za Zmijozela? Mluvil jako pitomý Nebelvír. Nikdo z hadí koleje by nenabídl ukončení po tom, co by měl partnera svázaného, bezmocného a připraveného k sexu.

„To je v pořádku. Opravdu. Pokračuj.“ Nemohl uvěřit tomu, že toho spratka uklidňuje. Zabije Draca. Nejen, že jeho syn byl příšerný ve famfrpálu, dokonce neměl ani slušný vkus na milence. A Lucius měl jen omezené možnosti toho, co mohl odpustit.

Luciusův plán na kárání jeho syna byl ale hrubě přerušen, když ho vlhký jazyk začal lízat mezi půlkami. Všechna krev v Luciusově těle se zase nashromáždila do jeho ptáka. Po čtvrtém olíznutí už začal sténat. A když se nakonec ten horký jazyk vnořil dovnitř, měl Lucius dojem, že umře. Úplně zapomněl na to, kdo doopravdy je. Naléhavě žádal. Prosil. Vyhrožoval. Prosil. Potřeboval. Víc. Rychleji. Hlouběji. Teď hned.

Když se ústa vytratila, začal s novou silou bojovat proti poutům na rukách. Chtěl svého milence chytit a silou ho donutit dokončit svou práci. Najednou do něj vnikl jeden prst. Nebyla to tak dobrá náhrada, ale bylo to lepší než předchozí prázdnota.

Následoval druhý prst. Vypustil ze sebe povzbudivé sténání a vzdechy, aby ukázal, že se mu to líbí. Prsty se dotkly něčeho uvnitř něj, což ho donutilo trhnout boky a skučet. Bylo to, jako kdyby se jeho tělem prohnal malý orgasmus. Znovu a znovu se ho prsty tam uvnitř dotýkaly. Lucius si byl jistý, že to musí být výsledek nějakého kouzla.

K druhým dvěma se připojil třetí prst, roztahujíc Luciuse neuvěřitelně široko, otevíral ho pro potřeby svého milence. Lucius se o to ale nestaral. Chtěl být použitý. V jistém okamžiku se myšlenka tvrdého ptáka bušícího do něj stala vzrušující. On sám ještě nikdy nebyl tak tvrdý.

Už dávno přestal prosit. Teď už jen přikazoval. Do mě. Teď. Tvrdě. Víc. Prsty zmizely, ale před tím, než mohl Lucius protestovat, ucítil, jak na jeho vstup zatlačila špička milencova penisu. S tvrdým přírazem se jeho milenec ocitl uvnitř Luciuse.

Byl to naprosto nepřekonatelný pocit. Takový, že na něj Lucius nebyl emocionálně připravený a to i navzdory tomu, že k tomu bylo fyzicky použito synovo tělo. Jiný muž byl v něm. Mohl cítit, jak hluboko v něm pulzuje milencův penis. Cítil se zranitelně, ale současně neuvěřitelně silný. První z přírazů ho donutily tak naříkat, že až do této chvíle netušil, že je toho schopný. Jeho boky vycházely milenci vstříc.

Tělo mu pokrýval pot, svaly se mu napínaly ve snaze o vysvobození. Zatnul svaly kolem svého milence, aby mu zabránil ve vytahování. Byl odměněný tvrdšími přírazy a sténáním. Lucius věděl, že tu není jediný, kdo je na pokraji úplné ztráty kontroly. Přírazy nabíraly na rychlosti i síle. Další zvuky byly přehlušeny zavrčením. Jeho penis byl osvobozen od kroužku.

Celé jeho tělo se napínalo, bylo na pokraji osvobození. Když se mu všechna krev nahromadila v jeho penisu, křičel utrpením i potěšením. S dalším přírazem, během kterého opět došlo ke kontaktu se skrytým místem uvnitř, vyvrcholil. Naposledy zakřičel, přirazil boky, zatímco sperma postříkalo jeho hrudník. Jeho vyvrcholení vyvolalo to partnerovo. Jeho milenec naposledy hluboko přirazil, sám se ztrácel uvnitř Luciuse. Jejich ústa se spojila a jazyky bojovaly mezi sebou, zatímco se jejich těla svíjela pod silou jejich vyvrcholení.

Než Luciuse naprosto pohltila rozkoš, jeho poslední souvislou myšlenkou bylo, že tělo jeho syna musí být vadné. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak bude muset přijmout taková opatření, aby měl zásoby Mnoholičného lektvaru až do konce svého života. Ani hrozba v podobě Azkabanu mu nezabrání, aby se vzdal tohoto nově objeveného ráje.