Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

úterý 29. července 2014

3. část


Část 41
Harry cestou zpátky do Positana byl velmi zaražený, a vzhledem k tomu, co se stalo na toaletách, se Severus ani nedivil. Doopravdy by je radši oba přemístil zpátky do vily, ale s ministerskou snahou o kontrolování používání magických způsobů dopravy věděl, že to nemůže riskovat. Všiml si, že Harry několikrát uhnul, když se neznámí lidé k nim přiblížili příliš blízko. Také podivně dýchal, jako kdyby trpěl hyperventilcí, ale zdálo se, že to nepřeroste až do paniky.
Poppy už bylo daleko lépe, když se vrátili a večeře stála přichystaná na stole, když s Harrym prošli dveřmi. Harry hodil jedním pohledem na stůl obložený jídlem, přejel očima přes to obležení a hned se napjal. „Omluvíte mě?“ zeptal se Harry nikoho speciálně. „Nemám hlad.“
Poppy otevřela pusu, aby protestovala, ale Severus ji utnul. „Dobře, ale jen pro dnešek, Harry,“ řekl a dal tak beze dalších slov Harrymu najevo, že jejich rozhovor z dnešního rána nedokončili, jen odložili.
Poppy sledovala Harryho stoupajícího po schodech do jeho pokoje a jemně za ním zavřela dveře. Harry nikdy nepráskl dveřmi ani nenadával jako jiní normální, naštvaní puberťáci a Severus věděl, že jeho příbuzní ho z toho taky obviňovali. Pravděpodobně by dostal výprask, kdyby udělal nějaký podobný zvuk.
„Severusi, musí něco jíst! Vždyť je kost a kůže!“
„Vím, Poppy, ale nutit ho jíst dnes večer by zašlo moc daleko. Ne potom, jaký měl den.“
Poppy sklesla na jednu židli. „Co se stalo, Severusi?“
„Byl mu učiněn nemravný návrh,“ řekl Severus, přecházeje ke dřezu si umýt ruce a vzít si chleba.
„Nemravný návrh? Co tím myslíš?“
„Nějaký muž mu to navrhl na toaletách, nesprávně předpokládal, že je Harry prostitut.“
„Cože?“ zalapala po dechu Poppy. „Doufám, že jsi ho proklel!“
„Ne, ale byl jsem ve velkém pokušení. Jak si umíš představit, tak jídlo je poslední věc, na co teď chlapec myslí.“
Poppy si povzdechla a nabrala dvě porce rajčatové polévky. „Harry nikdy neměl moc štěstí, co? Chudák chlapec. Bolí mě z toho srdce, Severusi. Už si toho prošel tolik.“
„Vím. Musím přiznat, že jsem ani nebyl moc překvapený, když se pokusil se zabít. Jen mě překvapuje, že se o to nepokusil dřív.“
Na to byla Poppy zticha. Příliš zticha.
„Poppy? Tím chceš říct, že už předtím byl sebevražedný?“
„Ne, ne takhle, ale jistě už sis všimnul, jak je Harry nervózní u jídla nebo dokonce i když se o něm jen mluví?“
„Myslíš, že by mohl být anorektik?“
„Nejsem si jistá, jestli je to přesně tohle, ale vzhledem k Harryho vyrůstání s – násilným hladověním – má velmi pravděpodobně problém s jídlem. Taky to mohl být způsob kontroly, kontroly, kterou nad ním měli příbuzní. A také to může být další způsob, jak se zabít, pomalým vyhladověním. Jestli se jeho váha brzy nezlepší, je to zřejmá možnost.“
Severus si třel bradu, hluboko zamyšlen. „Nepramení anorexie občas z nízkého sebevědomí?“
„Ano, a často se objevuje u zneužívaných obětí. Možná by sis s ním měl o tom promluvit, Severusi?“
„Já? Nevzal by to lépe od tebe, Poppy?“
„Ne, Harry si myslí, že se o něj bojím jen proto, že jsem lékouzelnice. Mám za to, že potřebuje někoho, kdo si s ním promluví jako přítel, Severusi.“
„Dobře, to ale těžko budu já, že? Proč mu Weasley nebo Grangerová něco neřekli?“
„Protože to ve skutečnosti neví. Harry s námi musí být více uvolněný, protože nepoužívá své kouzlo krásy, ale s kýmkoliv jiným ho používá. Jeho přátelé vidí to, co chce Harry, aby viděli, což je někdo bez jizev a s normální tělesnou vahou. Kouzlo krásy nemůže změnit tvoji výšku, ale může zamaskovat tvoji váhu.“
„Věděl jsem, že ho používá na jizvy, ale neměl jsem ani tušení, že skrývá před nimi svoji hubenost.“
„No tak běž, Severusi,“ naléhala Poppy. „Promluv --“ Přerušil ji hrůzostrašný křik z Harryho pokoje. Oba dva pospíchali nahoru a Poppy trhnutím otevřela dveře. Normálně by zaklepali, připraveni poskytnout Harrymu nutné soukromí, ale usoudili podle zvuku, že soukromí je poslední věc, kterou by Harry teď potřeboval.
Harry ležel na posteli, celé tělo měl vyklenuté do oblouku, jak křeč trápila jeho kostru. Jen hlava a chodidla se mu ve skutečnosti dotýkali matrace, zbytek se vznášel pár stop nad postelí. Jizva na čele krvácela, šarlatová barva mu stékala na tvář a byla téměř už u jeho očí. Stále ječel, stále křičel.
Poppy uchopila Harryho kolem pasu a otočila ho, takže jeho hlava mu visela přes okraj matrace. „Severusi, uhni!“ přikázala Poppy, když se Severus přiblížil k chlapci na posteli, ale její varování přišlo příliš pozdě. Harry se vyzvracel na jeho boty a dolní část kalhot. Harryho křik a třas ustupoval, ale pak začal naříkat, když uviděl, že se vyblil na Severusovo oblečení.
„Omlouvám se! Omlouvám se!“
„Ššš, Harry. To je v pořádku,“ řekl Severus, jak Poppy pomáhala Harrymu se zpátky posadit, když se mu uklidnil žaludek. Harry přikývl, jeho tvář byla bledá jako stěna, krev z jizvy vyvstávala jako jahody na sněhu. Poppy mu setřela krev z tváře vyčarovaným plátnem a podepřela Harrymu záda polštáři.
„Byla – byla to madam Bonesová. Voldemort a ostatní ji mučili, ale ona nepromluvila. Neřekla jim, kdo jsou mí poručníci. Voldemort na ni zkoušel Imperius, ale dokonce i tak mu to nemohla říct. Myslím, že se musela dát pod Fideliovo zaklínadlo, aby to neprozradila.“
„Velmi pravděpodobně,“ řekla Poppy. „Amelie byla vždy o krok přede všemi ještě na škole, muselo jí to napadnout.“
„Ostatní, Harry? Ostatní Smrtijedi tam byli?“ zeptal se Severus. Nelíbilo se mu, jak to znělo. Znělo to jako velmi důležité setkání a jestli ho Voldemort nezavolal, uvědomil si, že jeho dny špeha mohou být sečtené. Podezříval ho Voldemort?
„Ano, ale jen pár. Lucius Malfoy a další tři, všichni byli maskováni, ale myslím si, že to byl nějaký druh zasvěcení nebo něčeho takového. Chtěl po nich, aby dokázali svou cenu – madam Bonesová byla jen povyražení.“ Harry se otřásl a obtočil ruce kolem kolen.
„Oni… ona není… není mrtvá, nebo jo, Harry?“ zeptala se Poppy.
„Ne, ale myslím, že jí mučili tolika Cruciaty, až se možná zbláznila. Nevím, kde ji drží; jak můžeme poslat pomoc, když nevíme, kde je?“
„Dokázal bys popsat pokoj, ve kterém byli, Harry?“
„Byl veliký, s dlouhými skleněnými okny od podlahy až ke stropu, ale byli všude kolem nich kolem závěsy. V rohu bylo piano a tři lustry. Drak, na zdi byl obraz draka, Velšského zeleného.“
„Děkuju, Harry. Myslím, že by to mohl být Malfoy Manor, okamžitě upozorním Řád.“ Severus odešel z pokoje se závratí. Samozřejmě, že to byl Malfoy Manor, kde jinde by taky k čertu mohlo být Dracovo zasvěcení? Ti dva další nejspíš byli jeho dlouholetí kamarádi, Crabbe a Goyle. Ale jaký úkol jim mohl Voldemort dát než se stanou plnohodnotnými členy Smrtijedů? Toto bylo jejich první zasvěcení; a jenom poté, co splnili všechny Voldemortovy úkoly, mohli být označeni. Byla tu stále naděje pro ně, slabá, ale přesto byla, a Severus byl rozhodnutý nenechat rozšířit Voldemortovy řady o další lidi, pokud tomu může zabránit.
***
Poppy stále seděla u Harryho, když se Severus vrátil do chlapcovy ložnice poté, co poslal zprávu Brumbálovi. V ruce měl malou misku s čokoládovým moučníkem doufaje, že Harryho zláká nějakou sladkostí, pak se podivil, kdy se změnil na Brumbála.
„Cítíš se na to, že bys něco snědl, Harry?“ zeptala se Poppy, když ji oči padly na dezert.
Harry potřásl hlavou. „Ne. Ne, děkuju.“
Severus mu to těžko mohl mít za zlé, nejspíš nebyl nejlepší čas na myšlení na jídlo poté, co Temný pán byl ve vaší hlavě a donutil vás cítit se tak špatně, že jste měli křeče a zvraceli jste. Nezáleželo na tom, jak dobrý byl Harry v Nitrobraně, nic nemohlo zastavit ty vize, které občas míval.
„Poppy, vzali madam Bonesovou do hlavního sídla; Brumbál nechtěl riskovat, kdyby byl nějaký špeh u svatého Munga. Chce tě tam, abys pomohla, jestli ti to nevadí.“
Poppy se na něj podívala. „Samozřejmě, Severusi. Harry, budeš v pořádku, když tu zůstaneš se Severusem pár dní navíc?“
Harry přikývl, ale Severus si všiml, že hoch vypadal lehce zklamaně. Měl strach, že ho Severus sám nedokáže dostatečně ochránit nebo byl zklamaný, že se ještě nevracej? Poppy netrvalo dlouho, než si zabalila, mohla se přemisťovat, když byla sama. Stála v obýváku, jednou rukou držela svůj otlučený kufr a druhou objala oba, Severuse i Harryho, než se s hlasitým prásknutím přemístila.
Harry se dobelhal k sedačce a posadil se, opřel svou hůl o gauč na druhém konci. Severus se zabýval odklízením večeře, kterou ani jeden z nich nejedl, bojíce se o Amelii Bonesovou a o Harryho. Byl příliš potichu, dokonce i na něj.
Severus se posadil do jednoho křesla naproti chlapci; Harryho ruce se svíjely v klíně, jako kdyby je nedokázal udržet v klidu.
„Harry? Je tu něco, o čem by sis chtěl promluvit?“ otázal se Severus tím nejněžnějším hlasem, jaký zvládl. Poppy v těchto věcech byla lepší a obával se, že na to šel špatně, když Harry propukl v slzy otáčeje pryč svou tvář, jakoby se styděl za to, že se opět složil.
Severus nepřemýšlel, jen se nahnul ke gauči a sevřel Harryho v náručí, houpal ho, když mu stékaly slzy a Harrymu se dral z hrdla nový příval vzlyků. „Stále – stále -“ lapal po dechu mezi lkaním. „Stále – stále mi chybí! Stále mi chybí! Cedric!“ naříkal Harry, jak otočil hlavu a zapořil tvář do Severusovy košile.
Severus ho dál houpal, hladil mu záda, dokud slzy nepolevily a nic neříkal. Co mohl říct, aby to zlepšil? Harry měl zlomené srdce a Severus měl pocit, že to jeho je nalomené, když pomyslí na všechnu tu bolest, kterou si Harry musel projít.
„Promiň,“ zašeptal mu Harry do košile.
„Tiše, Harry. To je v pořádku… je v pořádku, že ti chybí.“
„Je?“ vzhlédl Harry, slzy zaschly do stříbrných stop na jeho lících. Severus mu je tolik chtěl otřít; zastavil své ruce jen vší silou vůle. Znamenalo by to překročení hranice, kde byl učitelem a opatrovníkem a on neměl v úmyslu dovolit, aby se to stalo.
„Samozřejmě, že je, Harry. Milovali jste se tak moc, že je samozřejmý, že ti chybí a truchlíš pro něj, když už tu není.“
„Měl bych pro něj stále truchlit, co myslíš?“ zeptal se s obavou Harry.
„Není žádný určený čas pro truchlení, Harry. Neznepokojuj se, ani se nestyď, že se stále cítíš smutný, je to vážně velmi individuální záležitost.“
Harry byl chvilku zticha, hrál si s knoflíky na Severusově košili, jeho dech pálil Severuse na krku a ten doufal, že to Harry přestane brzo dělat. Severus by neměl cítit tohle, neměl by myslet na takové věci ve spojení se svým studentem, svým chráněncem. Jak dobře se cítí, když má Harryho v náručí, horký dech cítí na své pokožce, zajímalo ho, jaké by bylo ho líbat. Cítil první náznaky vzrušení v rozkroku a doufal, že se Harry neposune blíž k němu, poslední věc, kterou potřeboval je rozrušit chlapce, když si všimne jeho erekce. Harry od něj chtěl jen útěchu, nic víc.
„Už je pozdě, Harry. Je čas jít spát, myslím,“ řekl Severus a trochu se pohnul, takže Harry neměl jinou možnost než sklouznout z jeho klína. Harry se lehce zakymácel, když se nohama dotkl podlahy; Severus ho chytil rukama v pase, aby ho přidržel, jejich oči se do sebe zaklesly. Pár palců a Severus by mohl dosáhnout a políbit ty rty, tak rudé jako jablko, které zlákalo Adama. Severus potřásl hlavou, aby si ji pročistil a spustil ruce.
Harry ustoupil dozadu, zvedl hůl; zpět se podíval, když došel na začátek schodiště.
„Dobrou noc, Severusi,“ řekl jemně.
„Dobrou noc, Harry,“ odpověděl, měl pocit, jako by právě ztratil něco drahého.


Část 42
V listopadu Harryho šestého ročníku byl kouzelnický svět ve válce. Voldemort a Smrtijedi se otevřeně prohlásili a útoky proti těm, kdo se jim postavili na odpor, byly časté a nemilosrdné. Počet obětí se zvyšoval každým dnem a stovky studentů si rodiče vzali ze školy domů.
Bylo považováno za příliš nebezpečné pro Harryho, aby chodil kamkoliv sám. Předtím než byl Malfoy a jeho gang odstraněn, pokusili se přepadnout Harryho v jedné z koupelen a vzít ho k Voldemortovi. Žádný Smrtijed se nemohl dostat přes ochrany, ale to nezabránilo lidem uvnitř v pokusu o dostání Harryho ven. Výsledkem toho bylo, že na konci září všichni studenti byli hledaní, když vyšlo najevo, že Malfoy nejednal z vlastního popudu a že už přijal Znamení zla.
Ti studenti, na nichž bylo nalezeno Znamení zla, byli okamžitě vyloučeni, Brumbál k nikomu z nich nebyl shovívavý a Harryho zajímalo, proč ten chlap odpustil Snapeovi, že se před lety přidal ke Smrtijedům, když teď neposlouchal žádné omluvy od studentů. Deseti studentům bylo vypáleno Znamení: Malfoyovi, Crabbeovi, Goyleovi, Theodoru Nottovi, Blaisi Zabinimu, Marcusu Flintovi a čtyřem dalším Zmijozelům, jejichž jména Harry neznal.
Harry se cítil strašně, že lidé umírají v zájmu jeho ochrany, což už dost lidí nezemřelo kvůli němu? Jizva ho bolela neustále, Voldemort se pokaždé pokoušel dostat do jeho mysli, ale Snape ho trénoval v Nitrobraně ještě usilovněji a zatím se Harrymu dařilo držet toho hajzla s hadím ksichtem od jeho mysli. Sny byly ovšem jiná záležitost. Harry si nepamatoval, kdy naposledy měl řádný noční spánek; polovinu doby vždy prochodil kolem v omámení. Jeho školní práce byly utrpení, ale žádný učitel, jak se zdá, to nezaznamenal; všichni byli plni obav z věcí, které se děly za branami Bradavic.
Všechny hodiny se odehrávaly v rámci jakéhosi úsporného režimu, s tolika chybějícími studenty, všechny zkoušky byly prozatím pozastaveny. Bylo těžké strachovat se o známku, kterou dostanou na NKÚ nebo OVCE, když mysleli na to, co se mohlo stát jejich rodinám venku za zdmi. Harry se bál o Siriuse, dokonce i když byl Petr Pettigrew chycen před pár týdny a Sirius byl nyní volný; což by mu ovšem nepomohlo, kdyby k němu vběhli Smrtijedi. Věděli, že je Harryho kmotrem a mohli by Siriuse použít, aby dostali jeho.
Harry cítil vinu, kterak padá na jeho ramena, které se tím stávají čím dál těžší každým dnem. Občas chtěl projít přes ochrany hradu a nechat Smrtijedy, ať ho chytí a vezmou k Voldemortovi. Čekání ho ničilo. Věci jako by se zastavily a on cítil napětí v celém těle, když čekal, kdy Voldemort znovu udeří. Harry nepochyboval, že ho ta stvůra nakonec najde a rozhodně se na to necítil připravený.
Snape ho trénoval v Černé magii, poté co ho vážně varoval, že nikdy na nikoho nepoužije tato kouzla kromě Voldemorta, až nastane čas. Harry neměl v úmyslu běhat kolem a metat kouzla z černé magie, pro začátek nikdo nevěděl, že ho to Snape učí a on nechtěl toho muže dostat do problémů. Také si nemyslel, že by to Brumbál schválil, ale byl to on, kdo prosil Snapea, aby ho naučil temnější stranu magie. „No, stěží ho porazím povzbuzujícím kouzlem nebo sulcovým zaklínadlem, nebo jo?“
Zdálo se, že Snape byl stejného názoru a neochotně souhlasil, že ho tajně bude trénovat.
Poslední sobotu v listopadu byl víkend v Prasinkách. Harrymu nebylo dovoleno tam jít a ochrana z Řádu, což zahrnovalo Siriuse a profesora Lupina, doprovázela zbytek studentů do vesnice. Slíbili Harrymu, že až přijdou, tak ho navštíví a to bylo něco, na co se těšil v jinak bezútěšném dni.
Harry se cítil lapený jako vězeň uvnitř hradu, který několik posledních let nazýval domovem. Bloudil opuštěnými chodbami, cítil se nepodstatný jako jeden z duchů. Bylo jasné, že bude muset čelit Voldemortovi; Pán zla se nezastaví, dokud Harry nebude v jeho moci a další nevinní lidé umírají kvůli němu. Harry to nemohl nechat být, ale neměl ani ponětí, jak ho zastavit.
***
„Ah, Severusi, posaď se,“ naléhal ředitel, jakmile se Severus letaxem dopravil přímo do jeho pracovny. Tam většinou chodil po setkáních, ale dnes vážně toužil jít domů, do svých vlastních komnat a vypít pár lahviček jeho nejsilnějšího bolest zabíjejícího roztoku. Voldemort se stával krutějším a jeho Crucia nebylo lehké snést. Severus měl dojem, že Voldemort pracuje v nějakém pokrouceném časovém harmonogramu, ale on nebyl zasvěcený do toho, co může dělat. Nikdo nebyl – ať pracoval na čemkoliv, nesdílel to s nikým jiným.
„Něco hledá, Albusi,“ řekl Severus, mávnutím odmítl konvici s čajem, která se vznášela ve vzduchu nad stolem.
„Další věštbu,“ doplnil Brumbál. „James a Lily pracovali na jejím překladu, když byli na Odboru záhad.“
„Cože?!“ zařval Snape. „Ty jsi věděl, proč po nich vlastně Voldemort šel? Kdo vyřkl tu věštbu? Je to další ze Sybiliných, že?“ odfrkl si Severus.
„Vlastně ne. Tato věštba je daleko, daleko starší než jakákoliv, kterou předpověděla Sybila. Ty máš někoho z rodiny v Irsku, nebo ne, Severusi?“
Severus na něj vytřeštil oči. „Ano, ale nevidím, jakou to má souvislost. Rodina mé matky pochází z Corku.“ Prásk!
„Znáš legendu Geal Leanbh?“
„Ne, nikdy jsem o ní neslyšel.“
„Znamená to Drahocenné dítě,“ řekl vážně Brumbál, „ale tak daleko se s překladem Lily a James dostali, než byli zabiti. Pergament je napsán ve staré galštině, která dosud odolávala všem snahám o přeložení. Nakonec jsme uspěli s překladem a to je, proč Voldemort tak zběsile spěchá. Ví, že mu dochází čas. My teď víme, co za moc Harry má, moc, kterou Pán zla nezná. Co nakonec porazí Voldemorta. Voldemort neví, co to je, nic ho na to nepřipraví. Nic na to nepřipraví nikoho, protože je to něco, co se nikdy předtím nevyskytlo. Jeho špeh na ministerstvu ví jen to, že jsme dokončili překlad, ne, co překlad obsahuje. Řád udělal předtím tu chybu, že dovolil Lily a Jamesovi pracovat dohromady na svitku; oba dva viděli celý text. Nyní to překládají stovky lidí, každý kousek, a Voldemort se nedozví, kdo na tom pracoval, protože ani to jeho špeh ještě neobjevil. Ministerský zvěd byl zadržený. Potřebujeme, aby Harry vyhrál tuto válku, Severusi. On je jediný, kdo to může dokázat, ale potřebujeme také tvoji pomoc.“
Severus se cítil poněkud mdle, těžko se mohl cítit jinak po vyslechnutí Brumbálova odhalení. „A ta moc, Albusi? Jaká je Harryho moc? Stal se z něj docela schopný Nitrozpytec, ale to je i Temný pán; nejsem si jistý, jestli to bude stačit na jeho porážku. Harryho schopnosti v soubojích jsou vysoce nad jeho věk, ale Voldemort má o desítky let více zkušeností. Vážně si myslíš, že stačí na Temného pána sám?“ Severus se neobtěžoval zmiňovat kouzla z Černé magie, ale měl tušení, že ředitel nejspíš ví o Harryho tajných trénincích. Nic nezůstane tajemstvím před Albusem Brumbálem nadlouho.
„V tom je ta krása, Severusi. Harry nebude sám, ale Voldemort a všichni jeho nohsledi si budou myslet, že je.“
„Nerozumím, Albusi.“
„Co je nejmocnější síla na světě, Severusi?“
Severus si odfrkl; už dříve se ho na to ptal v rozhovorech. „Předpokládám, že mluvíš o lásce, Albusi?“
„Mluvím. Ale o více specifickém typu lásky, o lásce, kterou chová rodič k dítěti – je velmi mocná. Byla to Lilyina oběť, co tehdy umožnilo Harrymu uniknout Pánu zla. Harry tentokrát nebude sám, až bude čelit Pánu zla, jeho dítě bude v něm.“
Severus na toho muže jen zíral, měl pocit, že se celý svět náhle obrátil vzhůru nohama. „Promiň, Albusi, měl jsem dojem, že jsi právě řekl, že Harry by měl mít v sobě dítě.“
„To jsem řekl. Je to všechno v té věštbě, Severusi. Harry je Drahocenné dítě, prorokované dítě zrozené Zmijozelu a Nebelvíru, jediný muž, který bude schopen porodit dítě. Voldemort může být poražen pouze mužem, který je těhotný, to je ta moc, kterou nezná.“
„Albusi, nebuď směšný! Harry je kluk! Můžeme být kouzelníci, ale ani my nemůžeme se vmíchávat do přírody natolik! Nemůže otěhotnět!“
„Naopak, drahý chlapče, bylo to předpovězeno, takže se to musí stát.“
„Ne všechny věštby se vyplní, Albusi.“
„Ne, ale nemáme jinou možnost, než tomu věřit, Severusi. Jestli Harry nepočne dítě během příštího roku, pak jsme všichni odsouzeni k zániku. Harry to nepotřebuje vědět, Severusi. Ve skutečnosti bude pravděpodobně nejlepší pro všechny zúčastněné, kdybys mu potom vymazal paměť.“
Severus měl dojem, že on a Brumbál vedou zcela odlišnou konverzaci.
„Promiňte, řediteli, ale co to má co dělat se mnou?“
„Někdo musí oplodnit toho chlapce,“ řekl Brumbál a Severus cítil, jak se svět ztrácí, když omdlel.
Když přišel k sobě, skláněla se nad ním Poppy a on ležel na posteli na ošetřovně. Byl rád, že je tu Poppy, potřeboval si s někým o tom promluvit a nedokázal si představit, jak se svěřuje řediteli, ne potom co právě řekl. Vymazat Harrymu paměť? To, co Albus navrhoval, bylo totéž co znásilnění a to Severus nemohl udělat. Ne Harrymu, nikomu.
Poppy schovala hůlku a usmála se na něj. „Znám tenhle pohled, Severusi. Máš něco na srdci?“
„Ano,“ přikývl Severus. „Harryho.“


(pozn. překlad – v češtině to krásně vychází s tím srdcem, ale v originále neříkají - máš něco na srdci, ale na mysli.)


Část 43
„Chceš si promluvit o Harrym?“ zeptala se Poppy, jakmile se posadila na jednu z židlí shromážděných vedle postele. Severus neměl ponětí, jak začít mluvit s ní o tom tématu, jak vzhledem k roli, jakou měla jako další Harryho opatrovník, tak vzhledem k tomu, že je profesionální léčitelka. Bylo vůbec možné pro muže, aby otěhotněl, přestože je kouzelník?
A o tom, jakou účast měl v tom všem mít Severus? Dobrotivý Merline, on vůbec uvažoval nad Brumbálovým návrhem? Od té noci, kdy byl v pokušení políbit Harryho a k čertu s následky, stěží dokázal přestat myslet na toho chlapce. Nemohl se zabývat fantaziemi, ale věděl, že jeho pocity se změnily.
„Já – myslím, že jsem se do něj zamiloval,“ vyhrkl nakonec Severus. Bylo to poprvé, co si to přiznal sám sobě, natiž někomu dalšímu. Poppy mu to nikdy neodpustí. Po všem, čím si Harry prošel, pro Severuse bylo myšlení na něj v jiné souvislosti než jako na svého studenta či chráněnce morálně trestuhodné a Severus se za to nesnášel.
„Jsi zamilovaný do Harryho,“ řekla jemně Poppy a pak se usmála. „A to je problém – proč?“
„Proč? Pro začátek je mu šestnáct; je to můj student a také nezapomínej, že se předpokládá, že mám být jeden z jeho opatrovníků!“ Severus nemohl uvěřit, že ta žena bere novinky tak klidně.
„Severusi, není nic špatného být do někoho zamilovaný. Ve skutečnosti jsem už nějakou dobu měla podezření, že se v tobě rozvíjeli city tohoto druhu k Harrymu. Znám tě od tvých jedenácti let, Severusi. Znám tě.“
„Přísahám ti, Poppy, Harrymu jsem neudělal nic nevhodného.“ Radši jí neřekl, kolikrát byl v pokušení to udělat.
„Vím to, Severusi. Mluvím o citech, ne o tom, co můžeš či nemůžeš udělat. Můžeš se zamilovat do někoho, aniž by mezi vámi bylo cokoliv fyzického. Jestli ho miluješ, můžeš počkat, až dodělá školu, počkáš? Nikdo pak nemůže cokoliv namítat, nebo ne?“
„Na něco jsi zapomněla, Poppy.“
„Na co?“
„Harry není zamilovaný do mě. Stále truchlí pro Cedrika a nejsem si jistý, jestli kdy se zamiluje do někoho jiného. Je tolik zraněný; nemyslím si, že kdy bude chtít otevřít srdce, aby znovu cítil takovou bolest. Bylo by to kruté, Poppy. Můj život je v nebezpečí pokaždé, když jsem zavolán, jak bych mohl chtít, aby tím procházel znovu a znovu?“
„Oh, chápu. Mluvil si s ním o tom, Severusi? Myslím tím o tom, co k němu cítíš?“
„Ne! Nechci mu vnucovat nějaký pocit závazku vůči mně a myslel jsem si, že se s tím nikdy nebudu muset zabývat, ale Brumbál má jiné plány.“
„Jiné plány?“ zeptala se Poppy a Severus jí vyprávěl všechno o legendě o Drahocenném dítěti a o jeho předpokládané účasti.
„Je vůbec možné, aby muž otěhotněl?“ nakonec se zeptal Severus, když dovyprávěl příběh a Poppy jim oběma přinesla sklenici ohnivé whisky.
„No, nikdy jsem o tom neslyšela, ale to neznamená, že se to nemůže stát, pravděpodobně se bude jednat o nějaký druh magického těhotenství. Harry bude muset být vyšetřen – zcela fyzicky a také jeho magické schopnosti. A ty taky, Severusi, pokud budeš otcem. Tím druhým otcem,“ doplnila.
„Nemohu udělat, co Brumbál navrhoval,“ řekl Severus. „Nemůžu to udělat a pak mu vymazat paměť. Chci o tom Harrymu říct, ať se rozhodne sám. Nebudu schopný to udělat jinak, Poppy.“
„Myslím, že to nejspíš nejlepší způsob,“ řekla Poppy. „Víš, že když to bude nedobrovolné, tak ztratí všechnu svou potencionální moc?“
„Samozřejmě!“ protestoval Snape. „Nevzal bych si ho nedobrovolně, Poppy, nikdy. A nezajímá mě, kolik věšteb tu je.“
***
„Petr!“ vykřikl Harry, když položil poslední kartu a hra vybuchla, karty se rozlétly po podlaze celého sklepení. Remus se Siriusem se na něj usmáli, pak se posadili zpátky na sedačku. Harry zůstal sedět na podlaze, nohu skrčenou pod sebou, zatímco uklidil hru lusknutím prstů.
„Harry! Ty ovládáš bezhůlkovou magii?“ zalapal po dechu Sirius, díval se na něj, jako kdyby ho nikdy předtím neviděl. Harry se zarděl. Zapomněl, že by neměl používat bezhůlková kouzla ve společnosti lidí. Poppy i Severus to oba věděli, ale mysleli si, že by nadání bylo lepší nechávat skryté, dokud to jde.
„Ehm – občas,“ řekl Harry, ale nerozváděl to dál.
„Oh, skoro jsem zapomněl, Harry,“ vytahoval Remus pár čokoládových žabek z kapsy. „Vím, jak miluješ čokoládu!“
„Děkuju,“ shrnul žabky na jednu hromádku. Sirius nad tím pozvedl obočí.
„Obyčejně je zhltneš hned, jakmile je dostaneš, Harry. Je něco špatně?“
„Ne, Siriusi. Chci si jen nechat nějaké místo na večeři. Takže jak bylo v Prasinkách?“ pokusil se Harry odvést rozhovor od jeho jídelních návyků.
„Zima,“ řekl Remus a pro efekt se otřásl, i když v krbu hořel oheň. Skoro spálil Harryho na jedné straně těla, ale on se nepohnul; bolest znamenala, že něco cítí.
„A jak to jde s Poppy a Severusem?“ zeptal se Sirius. Harry věděl, že je trochu zklamaný, že se o Harryho dále starají Severus a Poppy, i když on je teď volný, Sirius by nebyl schopný na něj dohlížet sám. Harry miloval svého kmotra, ale cítil se příjemněji se Severusem a s Poppy. Znal je déle, než znal Siriuse a nechtěl se stěhovat zpátky na Grimmauldovo náměstí, chtěl zůstat v Bradavicích.
„Dobře,“ odpověděl Harry, toužil, aby se nezačervenal. Nemohl přestat myslet na tu noc v Positanu, kde to vypadalo, jako by Severus nejspíš přemýšlel o tom, že ho políbí. Harry netušil, co by dělal, kdyby se tak stalo, vůbec si nebyl jistý, jestli je na něco takového připravený. Měl pocit, jakoby tím nějak podvedl Cedrika, ale nemusel si vybírat. Severus ho nepolíbil, ale tím donutil Harryho přemýšlet o tom mužovi ještě více. Cítil něco k Harrymu? Romanticky?
Pravda, že k němu Severus možná něco cítí, ho neděsila, ne tak jako ten muž v Pompejích. Věděl, že Severus by ho nikdy nezranil a jestli o Harrym smýšlí tímto způsobem, dobře to skrývá. Vyjma toho jednoho skoro-polibku, Severus nikdy neudělal nic, co by mohlo být považováno za nevhodné.
Harry o tom přemýšlel docela často, ale nebyl si jistý, co cítí. Nemyslel si, že touží po Severusovi, ale na druhou stranu, neměl erekci ani mokrý sen od doby, kdy Cedric zemřel. Slovo impotence se vznášelo kolem jeho mysli, ale nedokázal si přiznat, že v šestnácti letech jeho libido vážně a opravdově vymizelo.
Dříve se pokoušel sám sebe dotýkat, ale nic se nestalo, tak po nějaké době se už ani neobtěžoval to zkoušet. Necítil žádnou touhu; nic ho nevzrušilo. Dokonce ani vzpomínání na Cedrika a na to, co spolu dělali, ani prohlížení si sexy fotografií, ani čtení příběhů, nic se mu nestalo s jednou určitou částí jeho těla a Harryho zajímalo, jestli vám tenhle efekt může způsobit zármutek.
Harry vzhlédl k Siriusovi a Remusovi, oba seděli v úctyhodné vzdálenosti od sebe na sedačce, i když už nějakou dobu, jak Harry věděl, byli milenci. Chovali se kolem něj řádně, protože si mysleli, že je moc mladý na to, aby je viděl, jak se k sobě tulí?
„Zůstanete na večeři?“ zeptal se Harry, doufal, že řeknou ne. Bylo daleko těžší skrývat, že nejí pořádně, když kolem bylo více lidí. Přišel na způsob, jak zastavit Poppyino a Severusovo peskování ohledně jídla, ale bylo by složitější odložit ho, kdyby tu Sirius a Remus zůstali.
„Dneska ne, Harry. Záležitosti Řádu,“ řekl Sirius.
Dveře se odklopily a Poppy se Severusem vstoupili dovnitř. Harry s Poppy bydleli u Severuse ve sklepení od září, kdy se Malfoy pokusil napadnout Harryho – ložnice byly považovány za příliš snadný cíl. Občas si Harry myslel, že jeho jizva ve tvaru blesku na čele by mohla být střed terče, někdy měl takový pocit.
Harry se vyškrabal ze země, aby Poppy a pak Severuse pořádně objal; neviděl je celý den. Cítil jak mu Siriusovy oči provrtávají záda, když objímal Severuse; Harry spustil ruce a znovu si sedl na podlahu. Dospělí se zdvořile pozdravili a Harry byl rád, že Sirius se Severusem, jak to vypadalo, nechali minulost za sebou.
„Musíme jít, Harry,“ řekl Remus, se Siriusem si oba stoupli. „Rádi jsme tě zase viděli.“
„Já taky,“ usmál se Harry. Objal Remuse a potom Siriuse, než se odletaxovali.
Poppy se Severusem si vyměnili zvláštní pohled. Když Poppy zavolala domácího skřítka, aby objednala večeři, měl Harry dojem, že to udělala jen proto, aby se vyhnula rozhovoru s ním.
K večeři ten večer bylo dušené hovězí. Nebylo to jedno z Harryho oblíbených jídel, ale snědl celý plný talíř a Poppy se rozzářila, když požádal o přídavek. Brzy si přál, aby to neudělal. Jídlo ho v žaludku tížilo jako olovo, nikdy předtím nesnědl tolik a bylo to více než nepříjemné, bylo to bolestivé.
„Harry, musíme si s tebou promluvit,“ řekl Severus, jakmile položil vidličku a nůž a otřel si pusu ubrouskem. Harryho prsty sevřely pevně příbor. Oh, Bože, věděli to? Věděli, co Harry dělá? Poppy se na něj však usmívala; byla by naštvaná, kdyby to věděli?
„Mohu jít nejdřív do koupelny?“ zeptal se Harry. Potřeboval ze sebe dostat jídlo, co nejdřív to půjde. Nemohl tu sedět s ním v žaludku, když s ním budou mluvit. Bylo hloupé dnes večer to riskovat, ale Harry nemohl počkat déle. Kdyby počkal moc dlouho, bylo by těžší to udělat.
„Samozřejmě,“ souhlasil Severus. „Můžeme si promluvit, až se vrátíš.“
Harry od stolu skoro běžel, ale s jeho nohou to ve skutečnosti nebylo možné. Dokulhal se do koupelny a zavřel za sebou dveře. Všechny pokoje v Severusově bytě – jeho a Poppyině bytě vlastně teď také – byly očarované, aby nešly zamknout. Věděl, že se stále o něj obávají, o to, co by mohl spáchat, ale zatím nikdy nevstoupili do koupelny, když zavřel dveře, respektovali jeho soukromí daleko více než kdy Dursleyovi.
Harry se naklonil nad umyvadlo, jednou rukou držel hůl, dva prsty druhé ruky si strčil dozadu do krku, aby se přinutil dávit. Nevěděl, jak dlouho tam stál a zvracel, ale dělal to, dokud se necítil lépe, lehčeji. Bylo to tak snadné; divil se, že ho to nenapadlo dříve. Mohl jíst a Poppy se o něj už více nebála. Jakmile skončil, zbavil se zvratků, umyl umyvadlo a vyčistil si zuby.
Když se vrátil do obývacího pokoje, Poppy se Severusem seděli vedle sebe na pohovce. Oba vypadali poněkud znepokojeně a Harryho zajímalo, co proboha s ním potřebovali probrat.
Harry se posadil do jednoho z křesel čelem k nim. Zatím to nevěděl, ale tu noc zjistil, jaký je jeho skutečný osud.

Část 44
Severus si nebyl dost dobře jistý, jak začít. Jak byste toto někomu sdělili? Jak byste to řekli Harrymu? Harry trpělivě seděl v křesle a díval se ze Severuse na Poppy a Severus téměř mohl slyšet, jak chlapcův mozek rotuje, přemýšleje, co mu chtějí říct.
„Harry, byla vyřčena další věštba,“ začal Severus. Jakmile začal vyprávět, vypadl z něj celý zoufalý příběh, dokonce i to, že po něm Brumbál chtěl, aby Harrymu vymazal paměť, a tak by ani nevěděl, že je těhotný. Že Harry je potomek obou, Zmijozelu, skrze otce – Voldemorta, a Nebelvíru, skrze svou matku.
To Harry o matce nevěděl. „Takže to je to, proč jsem mohl vytáhnout Nebelvírův meč v Tajemné komnatě?“
Severus přikývl; Harry byl dědic jak Nebelvíru, tak Zmijozelu, jediný v dějinách, aspoň co Severus věděl.
Harryho oči za brýlemi se rozšířily jako dva nefritové talířky, vypadal šokovaně, a jak by taky nebyl, po těchto odhaleních. „Kouzelníci mohou mít děti?“ zeptal se Harry nakonec, otáčeje si Cedrikovým zásnubním prstenem na ruce.
„Ne každý kouzelník, Harry, jen ty,“ řekla Poppy.
„Takže tohle je jediný způsob, jak mohu porazit Voldemorta? Když budu těhotný? To je v té věštbě?“
„Ano, Harry,“ přitakal Severus.
„A Brumbál chtěl, abys byl otcem?“ nyní se Harry nepodíval ani na jednoho z nich; vypadalo to, že shledává podlahu sklepení fascinující.
„Ano, Harry. Ale slibuju ti, že bych nikdy neudělal nic, čím bych tě zranil. Říkám ti to, protože si myslím, že to musíš vědět, nikdy neudělám nic, co bys nechtěl.“
„Vím to, Severusi, vím, že bys neudělal. Ale stejně musím otěhotnět kvůli té věštbě. Když to nebudeš ty, nevybral by Brumbál prostě někoho jiného? Začínám mít dojem, že je mu jedno, kdo mě oplodní, jen jestli se tak stane.“
„To velmi pravděpodobně ano,“ souhlasil Severus. Nechtěl nad tím moc přemýšlet; neuměl si představit, že by Harrymu bylo příjemné vyspat se s někým, kdo není Cedric. I kdyby Harry souhlasil, že Severus převezme roli druhého otce jeho dítěte, nebude to pro chlapce snadné, to Severus věděl. Chtělo by to trpělivost a trochu času a Severus byl připravený udělat cokoliv bude třeba, aby to Harrymu ulehčil. Hoch si zažil už tolik, že mu Severus nechtěl přidávat další zátěž.
„Nechci mít vymazanou paměť, Severusi,“ prohlásil Harry pevně.
„Harry, nemám v plánu ti vymazat paměť, jestli si tím projdeme, ale chtěl jsem o tom s tebou mluvit. Nebudu ohledně toho klidný, ledaže bychom se oženili.“
Poppy zalapala po dechu – rovněž taky mohla, neboť to jí Severus na ošetřovně neřekl. Nicméně zůstával tu fakt, že Severus by nic neudělal, pokud to mohlo být interpretováno jako nějaká forma zneužití nebo využití Harryho. Sňatek byl jediná možná cesta. Dokonce i pro učitele a studenta bylo zcela legální mít intimní vztah, když byli ženatí, přesto byl Severus stále znepokojený etickými důsledky.
Harryho oči byly skelné neprolitými slzami. „Nikdy jsem si nemyslel – po Cedrikovi – nikdy jsem si nemyslel, že bych se oženil,“ řekl Harry jemně. „Jak bych tě mohl žádat, aby ses ke mně přivázal?“ Harry se podíval na Poppy a zčervenal. „Poppy, mohl – mohl bych chvíli mluvit se Severusem o samotě?“
„Samozřejmě, Harry. Budu ve svém pokoji. Zavolej mě, pokud budete cokoliv potřebovat, dobře?“
„Děkuji, zavolám,“ otočil se Harry zpátky k Severusovi. Harry byl bledší, než ho Severus kdy viděl.
„Harry, co je? Víš, že se nemusíš rozhodnout dnes, ale chci, abys mi dal vědět co nejdřív, takže máš čas na přemýšlení.“
„Severusi, tu noc v Positanu, jsi mě chtěl políbit, že ano?“
Měl by to popřít? Co by Harryho více uklidnilo? „Vylekalo by tě, kdybych odpověděl ano?“
Harry potřásl hlavou. „Takže – takže ty ke mně něco cítíš? Máš mě rád? Jako rád?“
Merline, nic se nevyrovná tomu, když jste zahnán do kouta, nebo snad ano? „Harry, ano, domnívám se, že jsem do tebe zamilovaný.“ Severus si myslel, že bude těžší to říct, ale u srdce se cítil podivně lehce teď, když to přiznal Harrymu. „Vím, že miluješ Cedrika, Harry, a ani ve snu by mě nenapadlo, že ho nahradím ve tvém srdci, ale možná jednoho dne najdeš trochu místa pro nás oba, co myslíš?“ Oh, Bože, byla hloupost to říct, stále bylo moc brzy!
Harry propukl v pláč a vrhl se Severusovi do klína, pažemi ho objímal kolem krku, zatímco naříkal a naříkal. Severus ho držel a houpal, dokud slzy neustaly a Harry zase vypadal sám sebou.
Harry zvedl hlavu a zadívali se navzájem do očí, zdálo se, že na věčnost.
„Omlouvám se, Harry. Nechtěl jsem tě rozrušit.“
Harry potřásl hlavou. „To není tím, Severusi. To je mnou. Jak mohu po tobě žádat, aby ses se mnou oženil, když nefunguju?“
„Co tím myslíš, Harry?“ otázal se Severus a tentokráte podlehl potřebě osušit chlapcovu tvář od stříbřitých slz. Harry neuhýbal od jeho dotyku; ve skutečnosti to vypadalo, že ho vyhledává. Mohl se odvážit doufat, že jednoho dne mu Harry dovolí víc?
„Tady,“ řekl Harry, sundal jednu ruku ze Severusova krku a mávl obecně směrem ke svému rozkroku. „Nefunguju tady.“
„Jak dlouho?“ zeptal se Severus.
„Od – od Cedrika,“ odvětil Harry, sklonil hlavu. „Myslel – myslel jsem si, že poprvé prožiju s Cedrikem, víš? Ale on umřel, Voldemort to věděl. Můžu – můžu stejně otěhotnět, když nemůžu mít erekci?“ Harry zčervenal, ale alespoň nevypadal, že touží mluvit o věcech, které byly nepříjemné pro kohokoliv.
„Myslím si to, Harry, ale nikdo z nás doopravdy nic neví o mužských těhotenstvích. Na to se musíš zeptat Poppy.“
Harry zasténal. „To bude tak ponižující.“
„Vím, Harry, ale oba dva musíme podstoupit kompletní vyšetření, abychom se ujistili, že jsme oba v dobré kondici pro bezpečí dítěte.“
Harry se trochu zavrtěl na jeho klíně. „Oh,“ povzdechl si Harry, jako kdyby zatím ten aspekt nezvážil a možná také nezvážil. „Severusi, pokud se vezmeme, nebudeme – nebudeme se muset milovat hned, že ne? Nejsem – nejsem si jistý, že jsem na to už připravený.“
„Merline, ne, Harry! Nějakou dobu nemusíme spěchat, můžeme strávit nějaký čas společně a poznat se navzájem o trochu lépe a nechávat tě, aby sis zvykl na intimní vztah s někým. Přesto si myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom se oženili spíše dříve, než později, aby Brumbál neustanovil někoho jiného, kdo tě oplodní.“
Harry se otřásl. „Nechci nikoho jiného, aby byl otcem mého dítěte, Severusi. Když to nemůže být Cedric, jsem rád, že jsi to ty.“
Nebylo to prohlášení nehynoucí lásky, ale pro teď to bylo dost.
***
O dvě hodiny později byl Severus šťouchán a dloubán od Poppy na ošetřovně, zatímco ho Harry sledoval z židle a byl čím dál tím nervóznější, jak se Poppy blížila k ukončení Severusova vyšetření. Je další na řadě a věděl, že před ní, před oběma, déle neskryje svůj stav. Pro kompletní lékařskou prohlídku bude muset odstranit své kouzlo krásy a on se cítil tak zahanbený, že zradil jejich důvěru v něj.
Harry se snažil sám sebe povzbudit myšlenkami na děťátko, které by brzy mohl mít, rodina. Mohl mít rodinu, manžela a dítě. Nebyl si jistý, že je do Severuse zamilovaný, ale měl ho rád; respektoval ho a myslel si, že bude výborný otec. Nyní byli přáteli a Harry měl za to, že přátelství je dobrý základ pro jakékoliv manželství. Věděl, že nikdy nezapomene na Cedrika, ale Severus se nezdál, že by to od něj očekával. Pomáhalo, že Severus znal, jak moc Cedrika miloval – neměl dojem, že by před ním své city musel skrývat. Občas byl stále smutný a Severus na něj nikdy nekřičel nebo tak, když brečel, vždycky tam byl s uklidňující náručí nebo ramenem a Harry věděl, že to občas potřeboval. Severus byl tak silný a Harry se cítil v bezpečí, chráněný. Možná to nebyla láska, ale byl to někdo, koho měl rád.
Poppy dokončila závěrečný test a zastrčila hůlku do kapsy. Usmála se dolů na Severuse oblečeného pouze v tenkých nemocničních šatech. Znamení zla bylo ostře viditelné oproti bledé pokožce a Harry si nemohl pomoct a civěl na něj. Bolelo to Severuse tolik, jako jeho bolela jizva? „Skvělé,“ řekla Poppy. „Jsi ve výborném stavu, Severusi. Můžeš se obléknout.“
Poppy odešla od postele a zatáhla závěsy kolem ní, aby se muž mohl v klidu převléknout.
„Poppy, jak může muž otěhotnět?“ zeptal se Harry, stále nedokázal dostat z hlavy představu, že může mít dítě, že může porodit dítě. „Nepotřebuju dělohu a menstruaci a všechno tohle?“
„Vážně nevím, Harry. Zdá se, že jsi jedinečný, doufejme, že najdu něco v tvých testech, co to vysvětlí. Jsi na řadě,“ usmála se a prohrábla mu vlasy. Harry cítil, kterak ho stud dusí. Poppy a Severus k němu byli tak úžasní a co udělal, aby jim to oplatil? Nechal je strachovat se a teď se o něj budou bát ještě více, až objeví, co dělal. Nedokázal se ženě podívat do očí.
Severus škubnutím roztáhl závěsy a vyšel ven, konejšivě se na Harryho usmál. Byl opět oblečen do černého hábitu, běl jeho košile vyčnívala na límci a manžetách. Harry točil rukama v klíně a začal dýchat nepravidelně. Nebyl si jistý, že to dokáže, nebyl si jistý, že tomu dokáže čelit – čelit bolesti, kterou jim způsobí každým okamžikem. Nezasloužili si to.
„Harry? Chtěl bys, aby Severus zůstal s tebou?“ zeptala se Poppy.
„Prosím, pokud ti to nevadí, Severusi?“
„Samozřejmě, že nevadí, Harry. Neboj se. Nebolí to.“
Poppy Harrymu podala další nemocniční košili. „Oblékni si to a za minutku tě prohlédneme,“ oznámila Poppy, dovedla ho k posteli a zatáhla kolem něj závěsy. Harry se rychle svlékl, zvažoval, zda si má či nemá nechávat spodní prádlo na sobě, a rozhodl se, že pokud ho Poppy bude vyšetřovat, aby věděla, zda může otěhotnět, bude ho muset časem odložit. Nakonec všechno složil na úhlednou hromádku a položil ji na stoličku vedle postele a pak se sám posadil na postel, nohy mu visely přes okraj.
Na druhé straně závěsu se objevily dva stíny, Harry spolkl zlatonku, která mu nějak uvízla v krku.
„Jsi připravený, Harry?“ otázala se Poppy, rukama držela konce závěsu.
„Jo,“ odpověděl Harry, ačkoliv ve skutečnosti si nemyslel, že by na to někdy mohl být připravený, ale pokud to neudělá dnes, jen se tím prostě odloží nevyhnutelné.
Stejnak na to dříve nebo později přijdou.


Část 45
Když Poppy roztáhla závěs, Harry seděl na kraji postele; nohy mu visely přes okraj a ruce měl zastrčené pod stehny. Tvář měl čistě bílou, kromě růžové jizvy na čele, jen sotva viditelné přes jeho rozcuchanou ofinu. Vypadal vyděšeně, jako kdyby se ho Poppy chystala mučit spíše, než ho podrobit lékařskému a magickému vyšetření.
„Uklidni se, Harry. Lehni si kvůli mně na postel, drahý, tak je to dobře,“ konejšila ho Poppy, když ji Harry poslechl. Ruce zaťal v pěsti po stranách; Severus nepotřeboval být Nitrozpytec, aby věděl, že ten chlapec je nervózní. Poppy vyndala z kapsy hůlku a pronesla základní skenovací kouzlo; modré světlo vylétlo ze špičky její hůlky, ale rozptýlilo se na tisíce částí, jakmile se dostalo na palec od Harryho těla. Severus viděl, jak Harry polkl, jeho ohryzek mu poskočil na hrdle. Harry stále používal kouzlo krásy?
„Harry, potřebuju, abys odstranit svoje kouzlo krásy,“ řekla Poppy.
Harry zamumlal něco neinteligentního.
„Co jsi říkal, drahoušku?“
„Nemohl bych ho nechat?“
„Ne, je mi líto, Harry. Překáží kouzlům; viděls, co se stalo s mým skenovacím kouzlem. Musíš ho odstranit.“
Harry se nijak nepokusil říct protikouzlo, jen zavřel oči, jako kdyby doufal, že tím problém zmizí.
„Harry,“ naléhala znovu Poppy.
„Ne – nemůžu! Budete mě nenávidět! Budete mě nenávidět!“ vzlykal Harry, otočil se tak, aby byl tváří od nich, kolena si přitáhl tak blízko, že si na ně mohl skoro položit bradu. Poppy položila ruku Harrymu na záda a párkrát mu je přejela. Harry musel používat velmi složité kouzlo, protože nezáleželo na tom, kolikrát ho Severus držel na klíně nebo přejížděl po zádech, Severus si nikdy nevšiml, jak hubený ve skutečnosti je. Harry se na dotek zdál být docela normální. Jakou sílu musí vynakládat, když mění nejen vnější vzhled, ale mění i vnímavost na dotek?
„Harry, drahoušku, vím, že máš jizvy, které ti způsobili Dursleyovi, prosím, nestyď se za to.“
„To – to nejsou – to nejsou mé jizvy,“ řekl Harry zlomeně, ale stále se neotočil tváří k nim.
Severusovi se zhoupl žaludek, jaktože to neviděli dříve? Proč by Harry kolem nich jinak nosil kouzlo krásy, když on i Poppy už dříve viděli Harryho jizvy? Používal kouzlo, protože měl něco jiného co skrývat, ne jizvy. Harry se nezlepšil, vůbec ne, ale on a Poppy, oba nepostřehli příznaky. Harry chodíval do koupelny téměř okamžitě, jak dojedl, a ve Velké síni schovával jídlo do ubrousku.
„Harry, prosím, odstraň svoje kouzlo,“ řekl jemně Severus. Pokud ho Harry udržuje téměř po celý den, nebylo by pro Severuse těžké to kouzlo zlomit, ale chtěl dát Harrymu šanci, aby to provedl sám. Jestli to Harry bude moct udělat, může si přiznat, že je tu něco špatně a oni mu budou moci pomoci.
Harry se posadil na postel a zamumlal protikouzlo. Jeho kouzlo krásy opadlo uprostřed deště zlatých jisker a Poppy si nemohla pomoct a zalapala po dechu.
„Harry! Oh, Harry, proč jsi nám to neřekl?“ zeptala se.
Harry, který nikdy nebyl při těle, vypadal jako kostra potažená kůží. Oči byly zapadlé v důlcích, nachové stíny pod nimi svědčily o skutečnosti, že moc nespal. Severus mohl obtočit ruku kolem Harryho zápěstí a ještě by tam zbyl prostor. Trochu tlaku a vypadalo to, jakoby se mu kosti mohli zlomit jako proutek. Nebylo na něm ani trochu masa. Žebra měl jako xylofon, vyčnívala i přes oblečení. Jemné, hebké chloupky pokrývaly ty části Harryho pokožky, které byly viditelné.
„Chodil jsi zvracet po jídle, že jo, Harry?“ zeptala se jemně Poppy. Harry jen přikývl, slzy mu potichu kapaly na líce. „Proč, Harry, proč?“ zněla tak poraženecky.
„Já… já… ne… nechtěl jsem, abyste se o mě dál báli. Báli jste se o mě, když jsem nejedl, tak jsem začal jíst.“
„Ale vyzvracel jsi to,“ podotkl Severus. „Myslel jsi, že nás to nevyleká, Harry?“
„Nechtěl jsem vás naštvat.“
„Nenaštval, Harry. Nejsme naštvaní, Poppy i já jsme smutní, že jsi to před námi měl potřebu tajit. To nám vážně věříš tak málo, Harry? Proč jsi nám neřekl, jak se cítíš?“
„Já… já nevím,“ nešťastně popotáhl, Poppy mu podala kapesník a on si otřel nos. „Nejsem zvyklý, že se o mě lidé starají. Navíc jsem si vždycky musel poradit sám, zvykl jsem si na to. Mluvení mi nikdy ničemu nepomohlo. Ne s… ne s nimi.“
V tu chvíli by Severus rád oživil Dursleyovy, aby je mohl znovu zabít pro škodu, kterou napáchali na tom mladém muži před ním. V duchu nepochyboval o tom, že Harryho potíže s jídlem pramenily v tom strašlivém domě. Dospělí v Harryho životě ho shazovali tak často, že se pravděpodobně bál požádat o pomoc, měl strach, že by ho mohli odmítnout.
Poppy přivolala dvě židle a posadila se na jednu z nich vedle Harryho postele. Severus sklesl na druhou a jen se díval na Harryho. Měl šílenou potřebu zabalit Harryho do svého náručí a utéci; skrýt ho někde, kde by mu už nikdy nikdo nemohl ublížit. Ani Voldemort, ani Brumbál, ani celý kouzelnický svět.
„Dobrá, Harry, mluvení začíná právě teď,“ řekla Poppy. „Těhotenství je zátěží pro každé tělo, ale pro tebe to pravděpodobně bude ještě těžší, protože mužské tělo nikdy nebylo stavěno na rození dětí. Musíme tě zlepšit a dostat na normální tělesnou váhu, než vůbec pomyslíš na to, abys měl dítě. Nebudu ti lhát, nebude pro tebe lehké získat zpět zdraví a musíš si promluvit s někým o tom, co tě trápí, Harry. To není jen o jídle, a pokud nechceš mluvit se mnou nebo se Severusem, nemám jinou možnost než tě svěřit svatému Mungovi na konzultace.“
„Ne! Prosím!“ vzlykal Harry. „Budu mluvit s vámi, ale prosím, neposílejte mě pryč!“
Severus doufal, že od Poppy je to jen planá výhružka; nedomníval se, že Harry v tuto chvíli potřebuje další problémy, kterými by se musel zabývat.
„V pořádku, Harry. Chtěl bys o tomto radši mluvit se mnou nebo se Severusem?“
Harry se rychle podíval na Severuse, jakoby hledal svolení. „Se Severusem.“
„Dobrá tedy, dokončíme tvoje vyšetření a pak chci, abyste si se Severusem dnes večer promluvili. Odejdu, takže budete mít soukromí. Dobře, Harry, lehni si,“ řekla Poppy a Harry udělal, co mu bylo přikázáno.
***
O dvě hodiny později dokončila Poppy všechny své testy, všechno své šťouchání, všechno své dloubání a Harry byl prostě rád, že už je konec. Netěšil se na rozhovor se Severusem, ale ani nechtěl, aby ho poslali ke svatému Mungovi. Poppy schovala hůlku do kapsy. „Už se můžeš obléknout, Harry. Zítra s tebou projdu výsledky tvých testů, až si je trochu utřídím.“
„Dobře,“ Harry slezl z postele a udělal grimasu, když dopadl na svou zraněnou nohu.  Poppy se Severusem ho nechali samotného, aby se obléknul. Harry to zdržoval, co nejvíc mohl doufaje, že oddálí povídání se Severusem, co nejvíce to jde. Byl unavený a to, co chtěl dělat teď, bylo jít do postele, ale měl pocit, že ani jeden z nich to nebude brát jako omluvu, ne dnes večer. Už musí být po půlnoci – mohlo to být jen před pár hodinami, kdy mu řekli o té druhé věštbě?
Jeho srdce neklidně poskočilo, když pomyslel na Cedrika. Byl by z něj Cedric nešťastný, kdyby si vzal Severuse? Cítil se tak nějak, jako kdyby podváděl Cedrika tím, že bude mít dítě s jiným mužem. Cedric by byl úžasný otec, Harry si otřel pár dalších zbloudilých slz. Možná mu mluvení o věcech mohlo pomoct cítit se lépe, ale bylo to tak složité, to udělat. Oblékl si své oblečení a pohrával si se zapínáním knoflíků, tak dlouho, jak si myslel, že mu to projde, pak odtáhl závěs a šel se Severusem zpět do sklepení. Ani jeden z nich celou cestu nepromluvil ani slovo.
Hned jakmile došli do obývacího pokoje, Severus zakouzlil ohřívací kouzlo na krb; za tu dobu, co byli na ošetřovně, se oheň zcvrknul na jen o něco více než popel. Severus se posadil na sedačku; Harry si vybral jedno z křesel a položil si hůl přes klín, jakoby si myslel, že je to překážka mezi nimi. Nebyl si jistý, o čem se předpokládá, že budou mluvit, tak neříkal nic.
Severus si povzdechl, rukama si prohrábl vlasy. „Dobrá, Harry, proč nezačneme tím, proč jsi zvracel po každém jídle?“
„Nemám to rád,“ řekl Harry a kousal si spodní ret.
„No, nikdo nemá rád zvracení,“ souhlasil Severus.
„Ne… já myslím, nemám rád jídlo.“
„Nemáš rád jídlo?“
Harry potřásl hlavou. „Ne. Byl to způsob, jak mě ovládali, skrze jídlo nebo jeho nedostatek. Většinu času, co jsem byl s nimi, jsem byl hladový, občas tak hladový, že když mě nakonec nakrmili, bylo mi zle, moje tělo prostě neví, jak zvládnout jídlo.“
„Takže je to o ovládání?“
„Asi ano,“ přiznal Harry. Nikdy o tom takto nepřemýšlel, ale teď mu to dávalo více smyslu. „Nechtěl jsem být ovládán jídlem, chtěl jsem mít kontrolu. Chtěl jsem se rozhodovat, kdy se najím nebo kdy se nenajím, byl jsem to já, já jsem to dělal. Potřeboval jsem získat určitou kontrolu a jídlo byla jediná věc, kterou jsem si mohl řídit sám. Každý ode mě toho tolik očekává; vždycky mě někdo jedním nebo jiným způsobem ovládal.“
„Ale, Harry, víš, že to co jsi dělal, není zdravé, víš to?“
Harry pokrčil rameny. „Abych byl upřímný, vůbec mě to nezajímalo. Možná by všichni na tom byli lépe, kdybych taky umřel.“
„Harry! Jak si to vůbec můžeš myslet?“
„Protože to je to, jak se cítím!“ odsekl ostře. „Není to to, co jsi chtěl? Co jste oba chtěli slyšet? Jak se cítím? Řeknu ti to, mohu? Stěží vůbec spím, protože mám noční můry nebo vize od Voldemorta. Některé dny se mi vůbec nechce vstávat z postele, chci se jen někde v koutě stočit a zemřít. Někdy mě to tak strašně bolí, Severusi. Život tolik bolí a teď ode mne všichni očekávají, že porazím toho nejvíc zlého kouzelníka všech dob, když budu těhotný! Jediný těhotný kouzelník v dějinách. Jsem taková zrůda, jak mi to říkali Dursleyovi! Můj život je prostě tak perfektní, nebo snad ne?“
„Oh, Harry,“ řekl Severus. „Nejsi zrůda. Jsi jen jedinečný.“
„Jo? Dobře, a co když nechci být jedinečný? Co když chci být jen Harry? Prostě obyčejný kluk, který se nemusí obávat ničeho jiného než zkoušek a toho, co by mohl dělat se zbytkem svého života? Nikdy jsem nic z toho nežádal, Severusi. Bojím se – ne umírání, ale toho, co by mi Voldemort mohl udělat předtím.“
„Ale ty ho porazíš, Harry,“ řekl Severus jemně.
„Proč? Protože to tvrdí věštba?“
„Ne,“ Severus položil ruku na své srdce. „Protože to cítím. Tady.“

Část 46
„Co to je?“ Harry prohrábl lžící misku s hmotou podobnou mléku. Bylo to bílé, ale hustší než mléko.
„Krupice,“ řekla Poppy. „Myslela jsem si, že to bude pro tebe lehčí než ovesná kaše.“
Byla sobota, v ten den si nechávali přinést jídlo do jejich bytu častěji, než chodili do Velké síně; Poppy a Severus už začali jíst svou ovesnou kaši. Harry nikdy neslyšel o krupici, nemluvě o tom, že by ji už někdy jedl a díval se na misku opatrně, jako kdyby očekával, že obsah misky vyskočí a napadne ho.
„Chceš k tomu nějaký džem?“ zeptala se Poppy a ruka se jí vznesla nad malou keramickou nádobku.
Harry potřásl hlavou, bude ho stát všechnu odvahu sníst to takhle, jak to bylo. Oba dva na něj zírali; měl pocit, jako kdyby byl zkoumaný pod mikroskopem. Nemělo by to být tak těžké, že ne? Jen nabrat (nějakou) na lžíci, zvednout ji do pusy a polknout. To je vše, co musí udělat, tak proč měl pocit, jako kdyby právě vylézal na vysokou horu? Stále na něj zírali, stále čekali, až začne jíst. Harrymu se roztřásla ruka a upustil lžíci do misky, po stole se rozstříkly bílé kapky.
„Nemůžu to udělat, když na mě zíráte!“ stěžoval si. Poppy zčervenala a Harry si přál, aby nekřičel. „Promiňte.“
„Ne, Harry, my se omlouváme. Nechtěli jsme, aby ses cítil nepříjemně,“ řekla Poppy, natáhla se přes stůl a poklepala ho po ruce. „Jen pár plných lžic, Harry. Pro mě?“
Harry přikývl a zvedl lžíci k ústům, zavřel oči. Nedokázal se dívat na jídlo; rychle polkl, sotva to ochutnal. Alespoň že to klouzalo dolů dost lehce a neměl okamžitou potřebu to vyzvracet. Snědl tři plné lžíce a odstrčil misku pryč. Nechtěl sníst už nic víc a Poppy ho nenutila, ale slyšel Severuse, jak scvakl zuby. Cítil jídlo v žaludku jako kámen a tolik chtěl jít a zbavit se ho, ale věděl, že mu nikdy nebude lépe, když s tím bude pokračovat.
„Velmi dobře, Harry,“ řekla Poppy. „Ráda bych, abys pro mě něco udělal. Chci, aby sis vedl deník, ale stejně tak, jako tvoje myšlenky o věcech, bych chtěla, abys zapsal všechno, co jsi snědl, kolik a jestli jsi potom zvracel nebo ne. A také chci, aby sis pokaždé zapsal, když budeš mít pocit, že potřebuješ zvracet, i když to neuděláš.“
„Ty – ty to chceš potom číst?“
„Ne, drahoušku, ten deník je pro tebe. Chci, abys viděl, jak pokračuje tvoje vlastní zotavování. Jedině ty to můžeš udělat, Harry. Jedině ty můžeš docílit toho, aby ti bylo lépe. Můžu ti dát vyživující lektvary a všechno ostatní, ale jenom ty můžeš pomoci sám sobě, rozumíš?“
Harry přikývl, ale v tuto chvíli s plným žaludkem jídla, kterého se chtěl zbavit, jakmile to bude možné, myslel, že to bude chvíli trvat, než mu bude lépe. A potřeboval, aby mu bylo lépe, jestli bude mít někdy dítě.
„Dokončila jsi výsledky mých testů?“ zeptal se Harry, snažil se odvést téma pryč od jídla.
„Ano, Harry, dokončila. Severusi, omluvíš nás na okamžik?“
„Samozřejmě, Poppy,“ Severus se postavil a odešel do koupelny. Harryho zajímalo, jestli ten muž opravdu potřebuje sprchu právě teď nebo si vybral koupelnu proto, aby tam nemohl jít Harry a vyzvracet se. Harry si hrál s ubrouskem, aby se něčím zabavil.
„No, Harry. Upřímně, jsem překvapená, že ještě žiješ. Jsi tak nezdravý, jak jen jde být a stále dýchat. To, co jsi dělal, ti způsobilo poškození jater, ledvin, srdce, plic, a to ani nezmiňuji tvůj krk a žaludeční sliznici. Vážně musíš začít pořádně jíst, Harry, jinak tě budeme muset krmit násilím přes trubici a varuji tě, není to příjemné. Doufám, že to nebude potřeba. Počínaje zítřkem a poté každé pondělí, budeš před snídaní chodit do mé kanceláře na zvážení. Musíš začít nabírat na váze, Harry; to je jediný způsob, jak se můžeš opět uzdravit. Mám pro tebe nějaké vitamíny a vyživovací lektvary, ale ty ti pomohou pouze jako dočasné opatření.“
„Je mi líto, že kvůli mně musíte řešit všechny ty problémy,“ řekl Harry.
„Harry, to nejsou problémy, ujišťuji tě. Jen chci, aby ti bylo dobře. Severus mi řekl, že trpíš potížemi s erekcí,“ pokračovala Poppy a Harry si nemohl pomoct, aby se nezačervenal. „No, to je jen další symptom stejné nemoci, Harry. Snížení libida, poruchy erekce, nebo jakkoliv to chceš nazývat. Uzdravit své tělo je jediný způsob, jak tomu pomoct.“
„Ob – objevila jsi něco, díky čemu můžu otěhotnět?“
„No, v tvých testech byly určité neobvyklé výsledky. Máš ve svém těle velmi vysokou hladinu ženských hormonů. Muži i ženy mají stejný druh hormonů, samozřejmě, ale hladina tvých ženských hormonů byla vyšší, než normálně čekáme, že najdeme u muže. Taky to vypadá, že máš gen, který jsem nikdy předtím neviděla, takže možná tenhle gen ti pomůže otěhotnět – žádný z mých testů nepřišel na to, co dělá. Prostě to musíš zkusit a otěhotnět a uvidíme, co se stane. Ale ještě ne, tvoje tělo není zatím schopno vydržet takovou zátěž.“
„Dobře. Díky,“ řekl Harry.
„Takže co se chystáte se Severusem dneska dělat?“
Harrymu se otřásl žaludek. „Musíme jít navštívit Siriuse.“
***
Severus se netěšil na rozhovor se Siriusem Blackem a Harry vypadal skoro tak nervózní, jako byl on. Domluvili si návštěvu po obědě, ale dost před večeří, takže Harry nemusel mít pocit povinnosti zůstávat na jídlo. Severus věděl, že to pro Harryho bude dostatečně těžké i tak, aniž by k tomu musel přidávat své potíže s jídlem. Vystoupil z letaxu na Grimmauldově náměstí pár vteřin po Harrym; kterému pomáhal vstát z podlahy jeho kmotr. Harryho hůl udělala pokus o osvobození a ležela pár stop od něho.
Severus přivolal hůl zpátky do Harryho ruky; Harry se otočil a usmál se na něj. „Děkuji,“ řekl a Severus se cítil, jakoby právě spadl padesát stop na koštěti. Bylo to tak dávno, co viděl Harryho se usmívat, opravdově usmívat, a nemohl si pomoct neusmát se nazpět.
„Takže, Harry, o čem tohle je? Normálně mě nenavštěvuješ během pololetí. Ví Brumbál, že nejsi ve škole?“
Harry zakroutil hlavou, to, co museli říct, bylo jen pro uši Blacka a Lupina, jen doufal, že se Sirius Black nenaštve natolik, aby běžel za Brumbálem, jakmile odejdou. Severus věděl, že by se s Harrym měli nechat oddat, co nejdříve je to možné, lépe dříve, než začnou Harryho připravovat na intimní záležitosti. Občas ho zajímalo, co Cedric s Harrym spolu dělali, ale tohle nebylo správné místo na to se ptát. Věděl, že je Harry stále panic; jeho monitorovací kouzlo bylo stále na místě.
Přesto tu byl problém. Harrymu bylo jenom šestnáct, a v případě, že se chce oženit, potřebuje minimálně dva svědky, kteří souhlasí, obvykle své opatrovníky, ale když byl Severus jeden z Harryho poručníků, nemohl podepsat potřebné formuláře. Proto jejich dnešní návštěva. Sirius jako Harryho kmotr byl v perfektní pozici být jedním ze svědků, nebo také ne.
„Nikomu nesmíte říct, proč tu jsme,“ řekl Harry. „Musí to zůstat tajemstvím, slibujete?“
Sirius s Remusem oba přikývli.
„Byla vyřčena další věštba,“ začal Harry, očima míhal rychle kolem místnosti, jako kdyby čekal nějaké přepadení. Severus jen tiše poslouchal, jak Harry vyprávěl Lupinovi a Blackovi to málo, co věděli, Severus si byl vědom toho, že ředitel pravděpodobně něco vynechal. Severus by se rád sám dostal k celému překladu, ne jen k tomu útržku, o kterém si Brumbál myslel, že by měli vědět. Harry se rozhodl, že nejlepší by bylo, kdyby žádost o svědectví vzešla od něj, ne od Severuse.
V době, kdy Harry dokončil příběh; Lupin nalil čtyři šálky čaje a posadil se na jednu židli se zvláštním výrazem na tváři. Sirius se jen smál, jako kdyby to byl nějaký vtip. Severus zatnul ruce v pěsti pro případ, že by byl v pokušení obtočit prsty kolem mužova krku.
„Ale Harry, ty jsi kluk. Kluci nemůžou otěhotnět.“
„Ještě čaj, Harry?“ zeptal se Remus, když zvedl konvici s čajem k Harryho šálku; byl stále plný. Harry odmávl konvici, Severus ho stěží mohl vinit. Harry vypadal, jakože se mu chce zvracet, tentokrát spíše obavami než čímkoliv, co mělo co do činění s poruchou příjmu potravy.
„Já můžu,“ řekl Harry jednoduše. „A je to jediný způsob, jak porazit Voldemorta.“
„To se zdá tak přitažené za vlasy.“ Sirius si povzdechl.
„To je to, proč je zabil,“ pokračoval Harry jednoduše. „Proč zabil mámu a tátu, pracovali na překladu té věštby, Voldemort chtěl vědět, co v ní je. Musím otěhotnět a musím to udělat brzy.“
„Harry, nemůžeš jen chodit kolem a žádat lidi, aby tě oplodnili!“ zalapal po dechu Sirius. „A jsi si vůbec jistý, že je to možné?“
„Ano, říkala to madam Pomfreyová.“
„No, já nevím,“ řekl Sirius. „A co se stane s tím tvým dítětem, Harry? Dítě narozené mimo manželský svazek v kouzelnickém světě nemůže dědit a může mu to později způsobit problémy, bez pořádného jména.“
„To se nestane,“ řekl Harry. „Nejdříve se ožením.“
„Harry! Je ti šestnáct let, jsi příliš mladý na ženění!“ protestoval Sirius.
„Ale dost starý na to, mít nelegitimní dítě? To neudělám žádnému z mých dětí, Siriusi,“ potvrdil Harry pevně.
Dětí? Severus se pokusil zamaskovat zalapání po dechu kašlem. Harry chtěl více než jedno? No samozřejmě, že chtěl, Harry vždycky chtěl rodinu a jenom jedno dítě nejspíš nezapadá do jeho plánů. Severus musel přiznat, že se docela těšil na spousty rozcuchaných dětí se zelenýma očima; jen doufal, že nezdědí jeho nos. To by nepřál nikomu. Dobrá, možná Voldemortovi.
„Budu se ženit, Siriusi, to je to, proč jsme tady. Potřebujeme, abys svědčil naší manželské smlouvě, potvrdil, že dáváš svolení.“
Sirius se rychle podíval ze Severuse na Harryho a pak opět nazpátek, třásl hlavou, jako kdyby tohle jednání mohlo popřít začínající podezření. „Ty po mně chceš, abych podepsal smlouvu potvrzující, že ti dovoluji, aby sis vzal jeho?“ vyplivnul Severusovým směrem. „Ne, Harry. Ne. To neudělám.“
„Siriusi, prosím,“ prosil Harry.
Sirius vystartoval odsekávaje na Severuse, který věděl, že tato tiráda bude následovat, jakmile vystoupil z letaxu, konec konců bylo to to, co Sirius uměl nejlépe. „To je důvod, proč jsi chtěl být jeho opatrovník, Snape? Abys měl připravenou šukací hračku? Bože, James se musí obracet v hrobě kvůli tomu, co jsi udělal jeho synovi! Měl bych tě udat Ministerstvu Kouzel, jsem si jistý, že s tebou nebudou jednat tak dobrosrdečně, když sexuálně obtěžuješ svého předpokládaného chráněnce! Kurva!“
„Siriusi, ne! Severus mi nic neudělal! Nedotknul se mě; chce počkat až po svatbě! A já taky!“
„Co to má znamenat?“ dožadoval se Sirius.
„To znamená, že si ho chci vzít, pokud si ho nevezmu, Brumbál prostě určí jiného, aby se mnou měl sex a oplodnil mě. Nemáme na výběr, Siriusi. Nikdo z nás.“
„Chceš mi říct, že by tě Brumbál donutil mít sex s někým cizím, jen kvůli stupidní věštbě?“
„Ano,“ přitakal Harry. „Roky mě nechal u Dursleyových i přesto, že věděl, co mi dělají. Víš, co bylo napsáno na mém dopise z Bradavic, Siriusi? Harry Potter, přístěnek pod schody. Věděl, kde žiju a posílal mě zpátky rok za rokem. Raději bych měl Severuse, než někoho cizího – někoho, koho neznám a komu nevěřím.“
Severusovi se potěšilo srdce nad Harryho slovy. Harry mu věřil.
„Vůbec by ses o tom neměl rozhodovat!“ zařval Sirius.
„Ne, neměl,“ souhlasil Remus, položil konejšivě ruku na Siriusovu paži. „Ale zůstává tu fakt, že Harry je Drahocenné dítě a tohle je jeho osud, nedělej mu to těžší, než to musí být.“
„Tys to přehlédl? Harry se žení se Snapem?“ zeptal se Sirius.
Remus se podíval na Severuse a vyměnil si s ním tajný úsměv. Samozřejmě, že vlkodlak věděl o Severusových pocitech, pravděpodobně to cítil. „Severus se postará o Harryho a jejich děti. Harry si mohl vybrat horšího životního partnera, daleko horšího.“
„Rozumíš tomu, Harry,“ pokračoval Sirius. „V kouzelnickém světě není žádná možnost rozvodu? Pokud se oženíš se Snapem, budeš ženatý navždy?“
„Vím to, Siriusi. Nejsem blbý,“ ohrnul Harry rty, spodní ret mu vyčníval ven a Severus nechtěl nic jiného než ho ochutnat. Ale ještě ne, ještě ne.
„A kdy předpokládáte, že budete mít svatbu? To bylo taky ve věštbě?“
„Čím dříve, tím lépe,“ řekl Severus, „vzhledem ke stavu války. Mysleli jsme, že během Vánočních prázdnin.“
„Tak brzy? To je stěží za měsíc!“
„Vím, Siriusi,“ řekl Harry. Severus měl za to, že Harry jedná více dospěle než zbytek jich dohromady. „Ale potřebujeme to udělat a doufal jsem, že bys mohl být jedním ze svědků. Musí to zůstat tajemstvím, nikdo nesmí vědět, že Severus si mě bere, mohlo by to ohrozit jeho pozici špeha a my potřebujeme všechny informace, které můžeme získat pro naši stranu, že? Dokonce ani Brumbál se to nesmí dozvědět.“
„Fajn,“ zamumlal Sirius podrážděně. „Kde je ten zatracený pergamen, který musím podepsat?“
Harry se zvedl ze židle a objal kmotra kolem krku. „Děkuji ti, Siriusi! Děkuji ti!“

Část 47
„Tak co budeš dělat o Vánočních prázdninách?“ zeptala se Hermiona dopřávajíc si štědrou porci míchaných vajíček. Harry si vzal nějaké cornflakesy a nasypal na ně malou čajovou lžičku cukru. Riskl rychlý pohled k učitelskému stolu a uviděl oba, Severuse i Poppy, jak se na něj usmívají. Ron byl z druhé strany Hermiony, už se cpal slaninou a uzenkou, z větší části překryté hnědou omáčkou.
„Nic moc,“ řekl Harry, cítil se strašně, že musí lhát svým přátelům, ale také jim dost dobře nemohl sdělit, že si ráno bude brát Severuse, nebo mohl? Minulý měsíc byl pro něj těžký, některé dny se mu podařilo udržet to málo jídla, co snědl, ale jindy se prostě musel vyzvracet. Psal všechno do deníku, jak ho žádala Poppy, ale cítil se deprimovaný, když viděl, jak často selhal. Alespoň přibral trochu na váze, Poppy ho vážila každý týden a pozvolně se stával těžším, ale Harry věděl, že má před sebou ještě dlouhou cestu.
Nepomáhalo, že byl čím dál tím nervóznější, jak se svatba blížila. Před týdnem se Poppy přestěhovala zpátky do svého bytu poblíž ošetřovny, řekla, že on a Severus budou potřebovat nějaké soukromí, až se ožení a pro ni je nejlepší se sebrat a odejít od nich. Harry věděl, že to, co ho činí nervózním, je být sám se Severusem, ne že by ten muž zatím cokoliv udělal, ale Harry mu také nedal moc šanci.
Zůstával v Nebelvírské společenské místnosti, aby si vypracoval domácí úkoly, a než zamířil zpátky do sklepení, bylo tak pozdě, že mohl jít rovnou do postele po rychlém přání dobré noci Severusovi. Severus si nikdy nestěžoval, ale Harryho zajímalo, jak se ten muž cítí, když to vypadá, že Harry dělá vše proto, aby se mu v těchto dnech vyhnul. Po svatbě už to nebude možné, ne, pokud chce Harry někdy otěhotnět. Ačkoliv ho to nezastavilo, aby se necítil nervózně při pomyšlení na intimní vztah s někým.
Zezačátku s Cedrikem byl také nervózní, ale zvykl si – zvykl si na Cedrika a na to, co spolu mohli dělat, aby si navzájem poskytli rozkoš. Harry se bál, že nebude vědět, jak potěšit Severuse. On s Cedrikem byli ve stejném věku, oba byli stejně nezkušení jako ten druhý, ale Severus byl jiný. Byl to dospělý muž, ne teenager. Co když Harry ze sebe udělá hlupáka? A jak by se cítil Cedric, že si Harry bere Severuse? Harry točil prstýnkem na prstě a odstrčil svoje napůl snědené cornflakesy.
„Harry, nedojedl jsi své cereálie,“ poukázala Hermiona.
„Jsou rozmoklé,“ odpověděl Harry, doufal, že tím to skončí. Ale ne, zdálo se, že Hermiona byla rozhodnutá, stejně jako Poppy a Severus, ho vykrmit.
„Tady, vezmi si tedy toast, nemůžeš jít na vyučování s prázdným žaludkem.“ Uchopila tác s tousty, vznášející se nad stolem, a položila ho před Harryho.
Harry ho namazal máslem a kousek ukousl, ale ve skutečnosti ho neochutnal. Harry jedl, jen aby učinil Hermionu šťastnou, jen aby učinil všechny šťastné a zamrkal vlhkost, shromažďující se mu v koutku oka. Díky Bohu, že to je poslední den před koncem školy a alespoň na čas se dostane pryč od spolužáků.
Harry se teď cítil od nich tak vzdálený, věštba ho tížila na mysli čím dál víc. Neuniklo jeho pozornosti, že pokud nakonec zabije Voldemorta, zavraždí tak svého pravděpodobného otce. Ruce se mu sevřely kolem toastu. Nezáleželo na tom, Voldemort znásilnil jeho matku, Harry by ji jenom pomstil. Nebylo to tak, že by ho Temný pán vychovával jako milovaného syna, že?
Harry snědl další kousek toastu, získal další úsměvy od vyvýšeného stolu a Hermiony, než odešel na jejich první hodinu. Tohle bude dlouhý den.
***
Severus diskrétně sledoval Harryho po celý den, snídaní počínaje. Chlapec moc nejedl, to byla pravda, ale ani pokaždé nespěchal do koupelny, aby to vyvrátil. Jeho chuť k jídlu se trochu zvýšila při obědě, Severus viděl, že Harry snědl docela velkou porci ovčáckého koláče a dokonce zvládnul pár lžic jablečného koláče a také vanilkového pudingu. Večeře se vždy zdála nejnáročnějším jídlem dne a dnes večer to nebyla žádná výjimka. Harry spořádal pouze pár kousků pečených brambor a trochu hovězího, ale mrkev odstrčil stranou, jako kdyby byla otrávená.
Nyní byli oba zpátky ve sklepením bytě. Pro změnu tu byl Harry brzy a neodběhl do pokoje, jakmile přišel Severus. Byl nervózní kvůli zítřejší svatbě? Harry určitě věděl, že Severus se s ním nehodlal vyspat hned, i když to bylo něco, proti čemu by Severus nic nenamítal. Harry potřeboval trochu víc času, aby si na tu myšlenku zvykl.
Harry seděl v jednom z křesel u krbu a četl román. Severus dokončil známkování a nějaký čas se díval jen na Harryho, aniž by si mladý muž byl vědom jeho pečlivé prohlídky. Harry nesnášel, když na něj někdo zíral, tak si Severus položil knihu do klína, aby mohl předstírat, že čte, pro případ, kdyby Harry vzhlédl.
Světlo z ohně si hrálo s Harryho rysy, vrhalo oranžové reflektory na jeho lícní kosti a nos. Harryho oči byly skloněné, jak četl knihu a Severus si nemohl pomoct a představoval si, jak by jeho oči vypadaly ztracené v rozkoši. Pozoroval Harryho boj celý minulý měsíc, ale přibral na váze, a pokud nějaký den chlapec po jídle zvracel, Severus na to nikdy neupozornil, ale jen dal Harrymu šálek mátového či heřmánkového čaje, aby mu uklidnil žaludek.
Vrchní knoflík Harryho školní košile byl rozepnutý, nebelvírská kravata byla volně uvázaná kolem jeho krku a Severus se tolik chtěl naklonit a olíznout tu bledou pokožku. Vědom si toho, jak nervózní se Harry zdál být, když s ním byl sám, spokojil se raději s představami než s reálnými činy. Kalhoty mu byly náhle těsné a tak se posunul na sedačce, pokusil se najít pohodlnější pozici.
„Jsi dnes večer nějak potichu, Harry. Máš něco na srdci?“ Hned jakmile to řekl, uvědomil si, že to byla sporná otázka. Harry měl na srdci pravděpodobně stovky věcí.
Harry se podíval dolů a odložil knihu stranou, točil Claddaghem, který mu daroval Cedric při zásnubním obřadu. Protože se Severus s Harrym brali stěží měsíc poté, co podepsali svatební certifikát, neměli pocit, že je potřebný zásnubní obřad. „Severusi… můžu… budu moct stále nosit Cedrikův prsten, mohu? Nezbavíš mě ho?“
„Harry, ty sis vážně myslel, že bych to udělal?“
„Nevím. Nemusí to být pro tebe lehké, sledovat mě s prstenem jiného muže.“
„Harry, ten prsten je část tebe. Láska k Cedrikovi je část tebe. Chci se s tebou oženit, miluji tě. To není jako, kdybych chodil kolem a vybíral si ty části tebe, které se mi líbí.“
„Takže jsou nějaký části mě, které nemáš rád?“ zajímal se Harry, jeho ústa se zkroutila do úsměvu a byla radost to vidět. Harry ho škádlil – téměř to mohlo být považováno za flirtování, kdyby Severus nevěděl, jak nezkušený Harry je.
„Mačkáš tubu zubní pasty uprostřed,“ řekl Severus se svým vlastním úsměvem.
„To nedělám! Mačkám ji od konce!“ Harry našpulil rty v rozhořčení.
„Já vím, Harry, jen tě škádlím.“
„Oh. To jsem nevěděl, nejsem na to zvyklý. Myslím na přátelské škádlení.“
A Severus to nevěděl? Znal, jak slova, stejně jako jednání, zraňovala Harryho: říkali mu jmény, která útočila na jeho sebevědomí i teď, když byli jeho mučitelé mrtví. Severus byl rozhodnutý dokázat Harrymu, že má větší cenu než tisíc takových Dursleyů a že může být šťastný.
„Harry, je tu něco o čem chceš mluvit nebo potřebuješ vědět ohledně zítřka? Snaž se moc se nestrachovat, bude to za tebou dřív, než si všimneš.“
„Ehm… je tu něco, Severusi. Až budeme ženatí, jak si myslíš, že to bude s uspořádáním na spaní?“
Aby byl upřímný, myslel si, že by mohli pokračovat tak, jak to mají teď, každý z nich má svou vlastní ložnici. Nechtěl, aby si Harry myslel, že se od něj očekávají určité věci. „Co bys preferoval?“ zeptal se namísto toho.
„No, ehm, myslel jsem, že bychom od začátku mohli sdílet postel, abych si zvykl být s někým v jedné posteli.“
„A bude ti to příjemné, Harry?“
Harry přikývl, ale také se lehce začervenal. Severus to shledal rozkošným. „Jasně, myslím, že bude. Jednou jsem dokonce strávil noc s Cedrikem. Přál bych si… přál bych si, aby to bylo víckrát.“
„Oh, Harry,“ řekl Severus. Postavil se a klekl si před Harryho křeslo, položil ruku na chlapcovo pravé koleno. Harry položil svou vlastní ruku přes jeho a zmáčkl.
„Díky, Severusi.“
Severus se podíval na hodiny, které zdobily krbovou římsu. „Blíží se čas odjezdu kočárů, chceš se jít rozloučit s přáteli?“ znovu se postavil, urovnal si záhyby na zádech.
„Jasně, v pořádku. Přeju si, abychom jim nemuseli lhát o svatbě,“ povzdechl si Harry, jak se postavil a uhladil si neexistující varhánky na kalhotách. Severus nikdy neviděl studentovo oblečení tak opečovávané, jako bylo Harryho – těžko se tomu mohl divit vzhledem k tomu, že to byl Harry, kdo od mala dělal většinu domácích prací. „Chybí mi Poppy.“
„Můžeš ji navštívit, kdykoliv chceš, Harry. Tak to už říkala.“
„Já vím. Jen – to bude znít hloupě,“ poznamenal Harry a spráskl ruce dohromady.
„Pokračuj,“ naléhal Severus.
„Slibuješ, že se mi nebudeš smát?“
„Slibuji,“ potvrdil Severus a divil se, co mu proboha Harry řekne.
„No, jen že když bydlela s námi, bylo to, jako bychom byli rodina, opravdová rodina a ona byla jako – bylo to jako mít opravdovou mámu.“
Severus se nesmál, ve skutečnosti jeho oči byly podezřele citlivé. Objal Harryho kolem pasu a políbil ho na čelo. „Brzy budeš mít opravdovou rodinu, Harry. Slibuji.“

Část 48
Harry se probudil lapaje po dechu, sen sám bledl, jak ho opouštěl spánek, ale důkaz, o čem mohl být, zůstával jako lepkavý zbytek na jeho stehnech a rozkroku. Jeho první mokrý sen po více než roce; doufal, že je to pro jejich svatbu dobré znamení. Harry se protáhl, očistil sebe kouzlem, než odešel do koupelny. Zakouzlil na sebe minulou noc tišící kouzlo?
Vnitřně zasténal, doufal, že nebyl moc hlasitý. Ano, dnes budou svázáni, ale stále bylo zahanbující, že ho Severus možná slyšel, když měl sen jako tenhle. Nemluvě o tom, že teď, když jak se zdá, se v jeho těle znovu objevila alespoň část jeho libida, ho zajímalo, co se stane, až bude mít mokrý sen, až budou se Severusem sdílet jednu postel.
Harry si dneska dal s ranní sprchou na čas; chtěl na svatbě vypadat co nejlépe, ale jeho vlasy, ostatně jako vždy, odmítaly být zkrocené. Prostě si nechtěly lehnout k hlavě a Harry měl pocit, že by si rád oholil celý ten nepořádný smeták tak, aby byl zcela plešatý. Nejspíš by to také udělal, kdyby tu nebyla skutečnost, že holá hlava by znamenala, že jeho jizva by byla ještě více výrazná než obvykle.
Dokončil sprchu, vyčistil si zuby (usmál se, když zmáčkl tubu zubní pasty od konce jako obvykle), oblékl si na sebe čisté spodní prádlo a zabalil se do froté županu; nemělo smysl oblékat si svatební parádu pro případ, že by na ni převrhl snídani. Zakručelo mu v břiše, stěží tomu mohl uvěřit. Opravdu měl hlad a mohl se odvážit dát hlas myšlence, že se ve skutečnosti těší na snídani?
Když Harry vylezl z koupelny, Poppy už tam byla oblečená v hedvábných šatech v paví modři; třpytily se různými barvami, kdykoliv se pohnula. Vypadalo to, že se nedokáže přestat usmívat. „Výborně, Harry, jsi připravený na svůj velký den?“
„Ano, myslím, že doopravdy jsem.“ Harry si všiml, že na stole bylo prostřeno jen pro jednoho. „Severus už snídal?“ zeptal se.
„Doufám, že ano,“ odvětila Poppy. „Severus minulou noc zůstal na Grimmauldově náměstí, nechtěl pokazit tradici.“
„Myslel jsem si, že je to mudlovský zvyk,“ řekl Harry. „O tom, že nesmí vidět jeden druhého až do obřadu.“
„Byl to kouzelnický zvyk daleko dříve, než ho převzali mudlové,“ oznámila Poppy. Mávla hůlkou; miska krupicové kaše, dva plátky toustu a sklenice dýňového džusu se zjevily na stole. Harry se posadil a začal jíst kaši. Zvykl si na to a teď mu netrvalo dlouho, než vyčistil misku.
Poppy na něj vytřeštila oči. „Harry, to je poprvé po dlouhé době, co jsi snědl celý talíř. Jak se cítíš?“
„Plně,“ přiznal Harry, „ale dobrým způsobem.“ Jak dořekl ta slova, uvědomil si, že je to pravda. Po tak dlouhé době bylo divné mít plný žaludek; bylo to něco, na co nebyl zvyklý. Možná to znamenalo, že si znovu zvyká na jídlo?
„To je skvělé, Harry. Vážně skvělé,“ usmála se na něj Poppy s očima lehce skelnýma.
„Hej, předpokládá se, že budeš brečet až po svatbě,“ napomínal ji Harry s úsměvem.
„Dojez snídani, ať tě můžeme obléknout,“ hubovala ho Poppy, ale nebylo v tom nic zlého. Harrymu radostí poskočilo srdce. Poppy zněla jako matka, tak jak si představoval, že by na něj matka mluvila, a dojedl toust bez dalších stížností.
Žaludek se mu trochu chvěl, ale myslel si, že je to od nervů spíše, než že by se mu chtělo zvracet.
„Budeš chtít lektvar na uklidnění, Harry?“ zeptala se Poppy. „Každý je ve svůj svatební den trochu nervózní.“
„Ne, děkuji. Myslím, že budu v pořádku.“ Harry vstal od stolu a došel si pro hůl, pak se odebral do koupelny obléct se. Rozhlédl se kolem pokoje, který mu byl domovem po několik uplynulých měsíců. Po dnešku to již více nebude jeho pokoj, budou sdílet Severusovu místnost a Harryho starou ložnici mohou předělat na dokonalý dětský pokoj. Harry se pro sebe usmíval, zatímco si oblékal svatební šaty. Všechno bylo hedvábné, počínaje punčochami.
Bledě modré kalhoty po kolena, dole s knoflíky na každé straně; bílá košile s volánky a modrý motýlek; bílé punčochy drženy na místě modrými podvazky a přes to hábit, který Harrymu sahal po kolena. Všechno mu perfektně padlo, bylo mu to šito na míru od Poppy; dělala oba, jeho i Severusovy, svatební obleky, protože se nemohli spoléhat na utajení, kdyby jejich šaty zadali obchodu.
Když Harry vykulhal z ložnice, Poppy se jednou podívala na něj v celé té nádheře a ihned propukla v slzy.
„Oh, Harry, vypadáš úchvatně!“ vtáhla ho do objetí, než popadla staré noviny, které jim měly sloužit jako přenášedlo, jenž je vezme na irské ministerstvo kouzel. Protože Snapeova rodina byla z Irska, mohl si vybrat, jestli se nechá oddat v Británii nebo v Irsku, a jelikož všechny britské svatební obřady byly veřejně zaznamenávány, věděli, že londýnské ministerstvo ve skutečnosti není možností. Irské ministerstvo mělo mnohem lepší soukromé dodatky, takže proto se rozhodli nechat se oddat tam.
***
Severus se podíval na zdobené hodiny na zdi ministerského archívu; nezdálo se, že by se pohnuly od té doby, co přijeli. „Neboj se, Severusi, přijde,“ ujišťoval ho Remus a stiskl mu rameno. Sirius zavrčel něco, co mohlo být pokládáno jako souhlas. Problém byl, že se Severus obával. Co když na to Harry ještě není připravený? Nedotlačil ho moc daleko moc brzy? Irský ministr se na něj hřejivě usmál a přikývl, jako kdyby byl zvyklý vidět nervózní ženichy každý den. Pravděpodobně byl.
Severus se celý nesvůj posunul na židli. Neměl na sobě takhle krátké kalhoty od svých pěti let, ale tradiční svatební oděv vyžadoval pumpky doplněné košilí s volánky a stejně tak vším ostatním. Byla to pěkná práce, Sirius nepodlehl své potřebě se smát nahlas jeho kompletu, nebo by Severus dobře mohl skončit tím, že prokleje jednoho ze svědků.
Ozvalo se hlasité žuchnutí, jak Harry spadl z nebe na prkennou podlahu, když Poppy poklidně doplula vzduchem na zem. Severus šel pomoct Harrymu vstát z podlahy, ale ministr ho mávnutím poslal zpět a sám pokračoval pomoci Harrymu vstát. Harry se rozhlédl kolem a usmál se, když uviděl Severuse.
Severusovo srdce jakoby vynechalo několik úderů, když poprvé spatřil Harryho oblečeného do svatebních šatů. Poppy byla neoblomná, takže ani jeden nesměl vidět obleky před svatbou. Harry vypadal k nakousnutí, bledě modrá, která neladila s jeho očima, ho dovedla k dokonalosti, neboť byla ostrým kontrastem k jeho tmavým vlasům.
„Jsme připraveni?“ zeptal se ministr, když dovedl Harryho ke stolu.
Severus přikývl a postavil se vedle Harryho.
„Shromáždili jsme se zde dnes, abychom dosvědčili svázání magií a životem Severuse Tobiase Snapea a Harolda Jamese Pottera. Jestli je zde někdo, kdo má námitky proti tomuto svazku, nechť promluví nyní nebo mlčí navždy.“
Zde udělal pauzu, Severus i Harry oba zadrželi dech, ale žádné námitky se nedostavily.
„Dobrá tedy. Jste oba svobodné osoby, ne nevolníci, takže se neptám, kdo vás daroval, ale spíše kdo přišel dát vám požehnání. Harry, kdo dnes přišel s tebou, aby požehnal tomuto svazku?“
„Já jsem přišla,“ řekla Poppy.
„A já,“ přidal se Remus.
„A já,“ dodal Sirius.
„Severusi, kdo dnes přišel s tebou, aby požehnal tomuto svazku?“
Ozvala se nepatrná pauza, než Sirius promluvil. „Já jsem přišel.“
„A já,“ přidala se Poppy.
„A já,“ dodal Remus.
„Severusi a Harry, manželství, stejně jako život, je cesta. Mohou se vyskytnout strasti, mohou se vyskytnout trýzně, ale souhlasem se svázáním dnes a tady, souhlasíte sdílet břemena i radosti, která život přináší. Manželství není něco, do čeho můžete vstoupit lehkovážně, ale pouze po pečlivém promyšlení a zvážení. Harry, přišel jste sem z vlastní svobodné vůle za účelem nechat se svázat se Severusem?“
„Ano,“ odpověděl Harry beze znaků váhání.
„Severusi, přišel jste sem z vlastní svobodné vůle za účelem nechat se svázat s Harrym?“
„Ano.“
„Severusi, nyní můžete pronést svůj slib.“
„Já, Severus Tobias Snape svým životem, který proudí v mé krvi, a láskou, která sídlí v mém srdci, si beru tebe, Harolde Jamesi Pottere, do mých dlaní, mého srdce a mé duše, abys byl mým vyvoleným. Nechť po tobě navždy toužím a ty toužíš po mně, buď vždy mým a já budu tvým, bez hříchu a hanby, neboť ani jedno nemůže existovat v čistotě mé lásky k tobě. Slibuji, že tě budu milovat zcela, úplně a bez výhrad, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, v životě i smrti. Budu s tebou sdílet můj život, moji magii, moje tělo a duši. Slibuji, že budu věrný a nedovolím ničemu vstoupit mezi nás. To je můj slavnostní slib.“
„Teď ty, Harry,“ řekl ministr. „Pochopil jsem, že jsi svůj slib trochu pozměnil. To je zcela přijatelné, tak do toho.“
„Já, Harold James Potter svým životem, který proudí v mé krvi, a láskou, která, doufám, bude sídlit v mém srdci, si beru tebe, Severusi Tobiasi Snape, do mých dlaní, mého srdce a mé duše, abys byl mým vyvoleným. Nechť po tobě navždy toužím a ty toužíš po mně, buď vždy mým a já budu tvým, bez hříchu a hanby, neboť ani jedno nemůže existovat v čistotě mé starosti o tebe. Slibuji, že budu při tobě stát zcela, úplně a bez výhrad, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, v životě i smrti. Budu s tebou sdílet můj život, moji magii, moje tělo a duši. Slibuji, že budu věrný a nedovolím ničemu vstoupit mezi nás. To je můj slavnostní slib.“
„Nyní, Severusi, pokud je vaše přání, abyste byli oddáni, umístěte prsten na Harryho prst. Poté, pokud je to také vaše přání, Harry, umístěte prsten na Severusův prst.“
Remus postoupil kupředu a upustil jeden prsten do Severusovy dlaně a druhý do Harryho. Severus pozvedl prostý zlatý kroužek a natáhl se pro Harryho levou ruku. Jemně zatlačil na Cedrikův prsten, pak si s Harrym vyměnil mírný pohled a umístil svatební prsten nad něj. „Tento prsten nechť je připomínkou mého slibu tobě.“
„Přijímám tvůj slib,“ řekl Harry, než vzal Severusovu levou ruku a umístil na Severusův prsteníček druhý zlatý kroužek. „Tento prsten nechť je připomínkou mého slibu tobě,“ řekl Harry; usmál se nahoru na Severuse, slzy se mu třpytily v očích.
„Přijímám tvůj slib,“ řekl Severus, hlasem zhrublým potlačenými emocemi.
Ministr se na ně oba usmál, pak vyčaroval pohár po okraj naplněný bílým vínem. Pozvedl pohár a podal ho Severusovi. „Podělte se o tento pohár s Harrym jako o symbol života, který spolu budete sdílet.“
Severus vzal Harryho ruku do své a prsty jich obou obtočil kolem stopky poháru, než sklonil pohár k Harryho rtům. Harry se rozkašlal, jakmile se tekutina dotkla jeho hrdla; pravděpodobně mu nikdy předtím nikdo nedal žádný alkohol. Popravdě řečeno, Harry ještě neměl věk na pití, ale bylo to dovoleno k obřadním účelům.
Poté, co Harry vypil vše, co mohl zvládnout, udělal to samé, naklonil pohár ke rtům Severuse, ruce jich obou stále na stopce a Severus dopil zbytek vína. Bylo považováno za znamení smůly, když nějaké víno zbylo. Byl rád, že snědl něco k snídani, dokonce i na plný žaludek mu víno způsobilo trochu motání hlavy.
„Harry a Severusi, byli jste oddáni dle našich zákonů a zvyků. Jste svázáni a nemůžete být rozvedeni. Můžete se políbit.“
Muž se na ně usmál. Severus ve skutečnosti zapomněl na tento zvyk a obával se, že se Harry na to nebude cítit. Nikdy předtím se nepolíbili, ne pořádně takto. Severus na Harryho vyklenul obočí v otázce. Jeho jediná odpověď byl zářivý úsměv a přikývnutí od Harryho. Jeho manžela. Dobrotivý Merline, byli ženatí. Byl ženatý s Harrym. Severus byl přesvědčený, že to je jen sen a teď se každou chvíli probudí.
Všichni trpělivě čekali, až se políbí. Harry zaklonil hlavu, oční víčka se mu třepotavě zavřela a schovala tmavé smaragdy jeho očí. Severus se sklonil a poprvé přitiskl své rty na Harryho. Vědomi si přítomnosti publika, byl to jemný, krátký polibek, ale přesto nádherný. Když Harry znovu otevřel oči, vypadal trochu omámeně. Severus se sám cítil podobně.
„Gratuluji!“ řekl ministr, když vyčaroval kopie svatebního certifikátu pro všechny, aby ho podepsali. „Jsem si jistý, že budete spolu velmi šťastní.“
„Děkujeme vám,“ odpověděl Severus, obtočil paži kolem Harryho, jako kdyby ho už nikdy nechtěl nechat jít.
Když byly vyřízeny všechny papíry, mohli odejít. Remus se Siriusem předstoupili a potřásli Severusovi rukou, ale Harryho objali. Remus podal Harrymu obálku. „Svatební dar, je od nás tří. Uvědomili jsme si, že pravděpodobně nebudete schopni si sami nic zařídit.“
„Co to je?“ zeptal se Harry.
„Je to cesta do Las Vegas,“ řekl Sirius.
„Na vaše líbánky,“ mrkla na ně Poppy.

Část 49
Harry nikdy neviděl tolik umělého osvětlení na jednom místě. „To tady mají na Vánoce?“ zeptal se Severuse.
„Ne, porozuměl jsem tomu tak, že ty světla samy o sobě jsou něco jako atrakce po celý rok,“ řekl Severus, když se postavil s Harrym na chodník před tou největší budovou, jakou Harry kdy viděl. Hotel se tyčil nad nimi, třicet pater nebo více, bylo to příliš velké, aby to počítal. Před hotelem bylo veliké jezero a stovky lidí se shromáždily kolem zábradlí, jako kdyby na něco čekali.
Harry byl zvědavý, ale také unavený, takže se nechal Severusem dovést vstupními dveřmi do hotelu Bellagio. Kufry jich obou byly přeměněny tak, aby vypadaly jako mudlovská zavazadla, ale Severus na oba zakouzlil kouzlo Jako pírko, takže se s nimi alespoň nemuseli tahat jako mudlové se svými taškami. Brzy stáli ve frontě na přihlášení.
Vánoční stromečky byly rozmístěné ve vstupní hale, křišťálové lustry visely ze zdobeného stropu, podlaha byla z leštěného mramoru a Harry slyšel, kterak jeho boty vydávají uspokojující klapot, jak kráčeli přes halu k velmi uštvaně vypadajícímu recepčnímu. Vypadalo to, že kolem Vánoc je jednou z jejich nejnabitějších dob.
„Dobrý večer,“ pozdravil Severus a podával mu jejich lístky. „Věřím, že máme rezervaci.“
Recepční se na ně rozzářil, jako kdyby byl Severus tou nejlepší věcí, kterou za celý den viděl. „Ano, ano, samozřejmě, pane Snape, máte. To je dobře, už lidi odmítáme.“ Recepční napsal něco do počítače, tiskárna mu vyplivla dlouhý papír, který dal Severusovi. „Kdybyste mohl tady podepsat registraci, prosím, pošlu s vámi portýra, aby vám ukázal váš pokoj.“
Harry sledoval, kterak Severusovy dlouhé, zužující se prsty držely pero tak elegantně, jako vždy držel brk a Harry zčervenal, když se krátce zajímal, jak by tyto štíhlé prsty klouzaly po jeho kůži. Severus se zdál být stejně tak doma mezi mudly jako mezi kouzelníky; vypadalo to, že se přizpůsobí, ať je kdekoliv. Harry předpokládal, že to mu umožnilo být špehem tolik let. Bylo to jednoduché; museli jste splynout nebo jste byli mrtví.
Harry se v mudlovském světě nikdy necítil příjemně, vždycky byl rozpačitý, že nikam nezapadne, stav, který Dursleyovi podporovali, pokud bylo třeba i pěstmi a kopanci.
Zrůdo! Nikam nepatříš! Nemáš nikoho, jsi nicka. Ale jak Harry následoval Severuse a portýra do výtahu, uvědomil si, že to nebyla pravda. Ne od rána, kdy si se Severusem přísahali sdílet společně své životy.
Portýr jim ukázal, jak mají zacházet s elektronickou kartou, upozornil na koupelnu; skříňku s nápoji; televizi ukrytou v další ozdobně vyřezávané skříni; dobu pokojové služby, a pokud by potřebovali něco dalšího, ať se nerozpakují požádat. Harry si neuvědomil, na co ten muž čeká, dokud si s ním Severus nepotřásl rukou, aby mu poděkoval a jenom proto, že Harry věnoval velkou pozornost těm rukám, uviděl dolary, které směřovaly ze Severusovy ruky do portýrovy.
V pokoji byla dvě lůžka, obě enormně dvojitá. Harry se vědomě rozhodnul a umístil jejich zavazadla k hlavě jedné z postelí.
„Jsi si jistý, Harry?“ zeptal se ho Severus. „Nemusíš.“
„Vím, Severusi, ale chci sdílet jednu postel, pokud ti to stále nevadí.“
„Vůbec mi to nevadí, Harry.“ Severus se posadil za stůl a prolistoval si rychle složku s informacemi pro hosty, pak začal číst firemní časopis. Harry si nemohl pomoct a něžně se usmál. „Co je tak zábavného?“ zeptal se Severus, když vzhlédl a viděl, co Harry dělá.
„Ty,“ křenil se Harry beze studu. „Jsme tady stěží pět minut a ty už sis našel něco ke čtení.“
„Byl bys radši, abych dělal něco jiného?“
Harry se zhluboka nadechl. Zpotily se mu ruce; srdce mu tlouklo tak, že bylo schopné puknout; pouze ze vzpomínky na úplný konec svatebního obřadu. „Ano, raději bych, kdybys mě právě teď líbal.“
Severusovy prsty zkroutily okraj časopisu. „Chceš, abych tě líbal?“
Harry cítil, jak se červená, trochu měl pocit trapnosti, že na to pospíchá, ale Severus byl ve všem tak korektní, až si Harry uvědomil, že další kroky pravděpodobně záleží na něm. Nikdy neotěhotní a nenaplní věštbu, pokud si Severus uchová svůj odstup, aby Harrymu neublížil. Čím dříve si zvykne na věci se Severusem, tím lépe.
„Ty nechceš?“ zeptal se Harry; cítil, jak se mu třese dolní ret. Nebude brečet, nebude.
„Samozřejmě, že chci, Harry. Jen nechci, abys měl pocit, že musíme na věci pospíchat.“
„To je v pořádku, jen líbání, dobrá? Aniž bychom dělali něco víc?“ Ne že by se Harry bál, že by ten muž mohl zajít příliš daleko, ale bylo dobré stanovit si nějaká základní pravidla, ne? Nechtěl, aby si Severus myslel, že ho provokuje.
Severus si olízl rty a Harryho vzpomínky naráz přeskočily zpět na jejich svatební polibek; mužův polibek byl tak jemný, něžnější než Harry očekával a dokonce i přesto ucítil první záchvěvy vzrušení ve svém klíně. Pomohlo to, vědomí toho, že ho mohly vzrušit Severusovy polibky a doteky. Harry se velmi obával, že celou dobu bude myslet na to, že to není Cedric a nedovolí si cítit potěšení z dotyku jiného muže.
Věděl, že to nebyl Cedric, Severus byl jiný, ale oba milovali Harryho; po tolika letech zneužívání, bylo těžké uvěřit, že Harry měl dva báječné muže, kteří ho milovali. Přešel k dřevěné židli, na které seděl Severus, a svalil se do mužova klína, rozkročmo s nohama po stranách Severusova pasu a chytil ho pažemi kolem krku.
Severusova ruka se pozvedla a pohladila Harryho po tvářích. Chlapcův dech se zrychlil, nebyl si jistý, zda to bylo očekáváním nebo strachem a udělal vše, aby to ovládl. Nechtěl, aby si Severus myslel, že je z něj vystrašený; nemohli by se dostat nikam rychle, pokud to byla pravda.
„Uklidni se, Harry. Jen líbání,“ souhlasil Severus, když si přitáhl Harryho obličej k sobě, zavřel oči a pootevřel ústa. Harry udělal to samé, dovolil své hlavě, aby byla směrována k Severusově. První tlak pevných úst proti jeho poslaly jiskru touhy vystřelující k jeho rozkroku a Harry nemohl potlačit jemný ston. Už to bylo dlouho, co byl naposledy pořádně políben a Severus rozhodně věděl, jak líbat.
Lehký motýlí dotyk, pak pevnější uchopení Harryho hlavy do dlaní; jemné okusování a kousání, které bylo utišováno jazykem, způsobilo Harrymu zažehnutí plamene v podbřišku. Byl velmi překvapený; nikdy si nepředstavil, že ho líbání se Severusem učiní tak tvrdého. Navzdory pevné erekci tlačící se proti Harrymu, Severus mu neučinil nic více než líbání a hlazení hlavy a krku. Hoch byl ohromen mužovou sebekontrolou. Posunul se; jeho džíny byly náhle trochu nepohodlné. Jak se Harry pohnul, Severus se odtáhl z polibku a zalapal po dechu.
„Harry, ač bych tě rád líbal celou noc, myslím, že bychom radši měli přestat.“ Severusovy ruce sklouzly a uchopily Harryho pas, jako kdyby mu šlo o život.
Harryho penis pulzoval v džínách, zvláště tam, kde se tiskl na Severuse a Harry věděl, že by to netrvalo dlouho a vyvrcholil by. Dalších pár takových polibků a pravděpodobně by způsobil nepořádek v kalhotách. Zajímalo ho, jestli se Severus cítí stejně a proto to zastavil. Harryho tělo se rozhodně zdálo, že je připravené na více, ale nebyl si jistý, že už je na to mentálně způsobilý.
„Oh, dobře,“ řekl Harry a slezl Severusovi z klína. „Ehm, potřebuješ do koupelny první?“ Harry nedokázal zastavit červenání, které se mu rozšířilo do tváří. Jistě Severus věděl, co tam jde udělat?
„Ne, Harry, běž napřed.“
Harry se probral svým kufrem, aby si vzal čistě boxerky a tričko, pak na vratkých nohách zamířil do koupelny. Zavřel dveře a odloupnul džíny a spodní prádlo; byl příliš unavený ze změny pásem, aby se dnes večer vysprchoval nebo vykoupal, takže začal napouštět umyvadlo vodou, a zatímco voda tekla, třikrát zatahal za svůj penis při vzpomínkách na Severusovy polibky – na ta ústa, na ten jazyk. Vyvrcholil, vystříkl na koupelnové dlaždice, kolena se pod ním skoro podlomila pod intenzitou orgasmu; jako kdyby jeho tělo chtělo dohnat všechen ztracený čas. Hůl klapla o podlahu někdy během jeho vrcholu a nohy mu protestovaly proti držení celé té váhy.
Harry se opřel o jednu stranu vany, těžce oddechoval. Doufal, že zvuk tekoucí vody zamaskoval jakýkoliv zvuk, který mohl udělat, přestože se snažil ze všech sil být tak potichu, jak to šlo. Umyvadlo už téměř začalo přetékat; Harry k němu včas dokulhal a vypnul kohoutky. Sundal si košili a umyl se, obzvlášť pečlivě si umyl klín a stehna, než setřel nepořádek, který udělal na podlaze. Když utíral své rozstříknuté semeno, zajímalo ho, jestli Severus dělal to samé v pokoji, erekce, která se tlačila proti Harrymu, byla poněkud tvrdá a působivá. Harry přemýšlel, jestli se do něj vůbec vejde.
Jakmile Harry dokončil úklid sebe i koupelny, navlékl si čisté boxerky a tričko, a vrátil se zpátky do hotelové ložnice.
Severus byl již v posteli, opřený o polštáře, s vlasy svázanými v culíku a oblečený do šedivé noční košile. Měl trochu zardělý obličej, ale kromě tohohle nic neukazovalo na to, že ti dva se jen před pár okamžiky líbali jako šílenci. Harry si nemohl pomoci a musel přemýšlet, zda si ten muž poskytl potěšení, jestli vyvrcholil, když Harry v koupelně dělal to samé. Možná už za chvíli nebudou moci přestat, pokud se příliš rozpálí svými polibky.
Harry vylezl na postel vedle Severuse a spatřil dálkové ovládání na televizi ležet na svém nočním stolku.
„Chceš se dívat na televizi?“ zeptal se Harry.
„Ty chceš?“
„Možná. Já… nikdy mi to nedovolili, nikdy mě nenechali sledovat ji.“
Severus se přes něj natáhl pro ovladač, Harry zalapal po dechu, jeho penis znovu ožil, jak se Severusovo tělo přitisklo na jeho vlastní. „Pak se tedy můžeš dívat na televizi, jak chceš,“ řekl Severus, když zmáčkl ovladač a oba dva se usadili ke sledování něčeho, o čem Harry nevěděl, jak se jmenuje, nebo jaké jsou postavy či jaká je zápletka. Ve skutečnosti se o to nestaral. Severus rozevřel náruč, Harry se, kvůli své chromé noze, trochu nešikovně posunul a lehl si, přehodil svou pravou nohu a pravou ruku přes Severusovo tělo.
Harry neměl ani ponětí, o čem program je, ale nezáleželo mu na tom. Na čem záleželo, bylo, že leží vedle svého manžela, užívá si být zabalen v jeho náručí a poslouchání tlukotu Severusova srdce pod svým uchem. Poprvé po dlouhé době se cítil, že je s někým spojený. Cítil se bezpečně.
Harry usnul, ukonejšen Severusovým srdečním rytmem a přílivem a odlivem konverzace přicházející z televize v rohu. Tuto noc, bez pomoci jakéhokoliv lektvaru, spal oproštěn od zlých snů.

Část 50
Severus se vzbudil teplou váhou Harryho těla, přehozeného přes jeho. Harry se v noci musel posunout, nyní skoro úplně ležel na Severusovi jako lidská deka. Horké závany vzduchu se otíraly o spodek jeho brady, jak se Harry nadechoval a vydechoval a Severus tak jen chvíli ležel, bál se pohnout, aby nevzbudil Harryho.
Jeho svatební prsten se zaleskl v časných ranních slunečních paprscích a Severus si nemohl pomoci, musel na něj zírat, a zírat na Harryho. Nebyl to sen. Opravdu byl oženěn s Harrym. Harry se posunul, ze snu něco zamumlal, než znovu utichl, jak se nechal unášet hlouběji. Severus něžně pohladil Harrymu záda, spíše aby ho uklidnil, než vzbudil, ale Harry se přesto probudil.
Zakřenil se na něj ze svého místa na Severusově hrudníku. „Ranko,“ řekl Harry.
„Ranko. Spal jsi dobře?“ zeptal se Severus.
„Fantasticky!“ rozzářil se Harry, pak se zvedl na loktech a odkutálel se ze Severuse. Severusovi scházela ta nepatrná váha. „Pro jednou jsem neměl noční můru ani vizi.“
„To je dobře,“ souhlasil Severus. Posadil se a opřel se o čelo postele. „Tak, Harry, co chceš dneska dělat? Vzhledem k tomu, že jsi příliš mladý na hazard a pití a mnoho dalších věcí, pro které je toto město oblíbené.“
Harry se znovu usmál. „Takže to znamená výlet do striptýzového klubu je mimo?“
„Cože?“ prskal Severus. „Ty chceš jít na striptýz?“
„Ne,“ odpověděl Harry. „Jen tě škádlím.“ S tímto vstal z postele, natáhl se pro hůl a šel do koupelny.
Severus civěl za jeho vzdalujícími se zády. Pokud Harry s ním mohl vtipkovat o sexu, bylo to dobrou předzvěstí pro fyzickou intimitu, že? Ačkoliv musel přiznat, že byl poněkud překvapený, že Harry minulou noc zamířil do koupelny, aby masturboval sám, když by pro Severuse nebylo žádným utrpením, kdyby ho vyhonil, ale možná si Harry myslel, že přijetí nějaké jiné intimity než líbání, by znamenalo přijetí něčeho víc. Severus by netlačil, ne dokud si nebude jistý, že je Harry připravený. Konec konců to musí někdy udělat a ředitelova slova mu ozvěnou zněla v hlavě. Harry musel otěhotnět do roka, ale Albus neinformoval Severuse, proč tam byl časový limit.
O pár minut později se Harry vrátil a vylezl zpátky do postele, přivinul se Severusovu k boku.
„Tohle se mi líbí,“ řekl Harry, když k němu vzhlédl těma velkýma zelenýma očima. „Hodíme se k sobě, že jo?“
„Zníš překvapeně, Harry.“
„Jsem, trochu. Myslel jsem, že… že po Cedrikovi nikdy nebudu chtít být znovu někomu takhle blízko. Bojím se, že pokud budu, stane se něco strašlivého, jako s Cedrikem.“
„Harry, nic se mi nestane. Sli—“
„Ne!“ naléhavě ho přerušil Harry. „Neslibuj, prosím.“
„Dobře, Harry. Stále jsi mi neřekl, co bys dneska rád dělal.“
„Je to hloupé,“ zamumlal Harry.
„Co to je?“
„No, vždycky jsem chtěl jet do Grand Canyonu. Mohli bychom tam jet? Prosím?“
„To zní skvěle,“ souhlasil Severus. Léta už docela hodně cestoval, ale nikdy předtím nebyl v Americe. „Přemístíme se tam po snídani.“
***
Jako většina hotelů v Las Vegas, měl Bellagio pár restaurací a jedna z nich měla na snídani švédské stoly, takže si Severus myslel, že to pro Harryho bude dobrý nápad. Harry by si mohl vybrat a vzít si, co má rád a sníst tak málo nebo tak hodně, jak chce. Cena byla rozumná, Severus to zaplatil a vrátil se do místnosti a za ním přišel číšník a naservíroval jim to na prázdný stůl. O pár chvil později se vrátil s konvicí kafe, položil ji tak silně, až trocha tmavé tekutiny vylétla z nádoby a potřísnila stůl. Číšník už pospíchal za někým jiným, takže to byl Severus, kdo utřel kávu ubrouskem.
Stůl byl přeplněný nádobami s jídlem, stovkami horkých a studených pokrmů – některé z těch položek by Severus ani za tisíc let nepovažoval za jídlo ke snídani. Smažené kuře? Humr? Jablečný koláč?
Svoji chybu si uvědomil, když uviděl Harryho obličej, chlapec byl tak bledý, že mohl soupeřit s mramorovým stolem v nedostatku barvy.
„Harry?“
„Prosím, Severusi. Všechno tohle jídlo. Je toho moc. Nemůžu… nemůžu.“ Harry téměř plakal, když trhal ubrousek na kousky, jako kdyby potřeboval rukama cokoliv dělat. „Omlouvám se.“
„Tiše, Harry. To je v pořádku.“ Severus se natáhl přes stůl a zmáčkl Harryho ruce ve svých. Neměl být tak hloupý. Vzít Harryho do restaurace s bufetovým výběrem bylo jako přivést alkoholika do baru a očekávat, že celou noc bude popíjet pouze nealkoholické nápoje. Problém byl, že na rozdíl od alkoholika, Harry potřeboval jídlo k přežití a nemohl se mu vyhýbat. Nikdy. Jídlo bylo přítomno neustále a Harry mu den po dni bude muset čelit.
Severus pomohl Harrymu vstát ze židle a dovedl ho k jedné z hotelových kaváren. Nechtěl ho odvést bez toho, aby něco snědl, ale neměl ani ponětí, jak si s tím poradí. Byla to Poppy, kdo obvykle nesl hlavní nápor a Severus si přál, aby tady teď byla a tedy mohla Harrymu poskytnout tolik potřebnou morální podporu; Severus si nebyl jistý, zda on bude stačit.
Harry se podíval dolů na menu. „Nemají krupici,“ řekl, opět zněl, jako že se mu blíží další pláč. Severus věděl, že to Harry jedl na snídani posledních pár týdnů a uvědomil si, že si chlapec zvykl na určitá jídla, což bylo téměř uklidňující.
„Co palačinku místo toho?“ zeptal se Severus, musel nechat Harryho něco sníst.
„Dobrá, ale jen poloviční porci,“ souhlasil Harry. Severus přikývl; víc ani nečekal. Objednal pro Harryho palačinky; pro sebe vajíčka se slaninou a posadil se na židli. Harry zíral na podlahu, jako kdyby se styděl pod Severusovým upřeným pohledem.
„Harry, co se děje?“ zeptal se jemně.
„Omlouvám se. Že jsi zaplatil za celou tu snídani a pak jsem nedokázal nic z toho sníst. Bylo to takové plýtvání.“ Harry si propletl ruce na stole.
„Harry, to je v pořádku. Neměl jsem tě brát do bufetu – to znamenalo očekávat příliš mnoho příliš brzy. Nemáš se za co omlouvat, je to moje chyba.“ Harry byl potichu. „Harry?“
Harry propukl v slzy a utekl od stolu, belhal se s holí a zapomněl na pohledy od ostatních strávníků.
Severus rychle podepsal účtenku, kterou mu podala servírka, jak se snažil co nejrychleji odejít z restaurace, potřeboval dostihnout Harryho. Hotel byl ohromný, bylo by velmi lehké pro někoho, kdo nechce být nalezen, aby se ztratil.
***
Harry netušil, kam jde, když utekl z restaurace, jen věděl, že nemůže sedět tam, kde všichni jedí, pach jídla mu zvedal žaludek, ještě než cokoliv snědl. Nemohl to udělat, žaludek se mu bouřil a on potřeboval najít koupelnu dřív, než skončí tak, že jim udělá nepořádek na lesklé mramorové podlaze. Zákazníci mu uhýbali z cesty, když uklouzl na podlaze a rozplácl se tam, uletěla mu hůl a zastavila se o zeď. Harry se zlomil v pase, dávil suché zvratky. Všechno co z něj vyšlo, byly jen kyselé sliny, ale stejně nedokázal zastavit žaludeční sliznici, která se mu snažila vylézt nahoru krkem.
Někdo se mu pokusil pomoci vstát, nějaký cizinec. „Nedotýkejte se mě! Nedotýkejte se mě!“ řval Harry skrze křeče.
„Harry!“ to byl Severusův hlas, blízko něho, až Harry prostě zavřel oči a přál si, aby mohl zmizet. Všichni na něj zírali, věděl, že koukají a chtěl, aby prostě všechno skončilo. Severus ho zdvihl do náruče, Harry otevřel oči právě včas, aby viděl, jak nějaký starší gentleman podával Severusovi Harryho hůl.
„Tady máte, pane. Doufám, že se váš syn brzy bude cítit lépe.“ Harry obtočil své ruce kolem Severusova krku a přitiskl se k němu, nikdy ho nechtěl nechat jít.
Severus tomu muži poděkoval, pak zamířil do jednoho z prázdných výtahů. Zavřel dveře a oba je přemístil do jejich pokoje. Položil Harryho na postel a donesl mu sklenici studené vody. „Tady, Harry. Vypij to; to ti pomůže cítit se lépe.“
Harry usrkl ze sklenice, zatímco ho Severus něžně podpíral za zátylek. Oči měl zaplavené vlhkostí, takže všechno v pokoji bylo rozmazané; Severusova tvář se zaostřovala a rozostřovala.
„Harry, mluv se mnou. Prosím,“ řekl Severus, zatímco hladil Harryho po zádech a krku.
„Prosím,“ pravil Harry. „Nemohu. Nenuť mě jíst! Nesnáším to, nesnáším!“ Harry teď vzlykal, cítil se tak strašně, myslel si, že se lepší, ale nelepšil, ne doopravdy. Stále nenáviděl jídlo, způsob, jak se v něm usadilo jako olovo. Nenáviděl to, jak se díky němu cítil, tak nafouklý a plný. Tlustý. Tlustý. Cítil se po něm tak tlustý, tak ošklivý, kdykoliv musel jíst. Nechtěl skončit jako Vernon nebo Dudley. Nechtěl.
Vize jeho bratrance a strýce a jejich nadutých tváří ho v mysli pronásledovaly, jak před ním jedí; jak se mu vysmívají jídlem, kdykoliv předpokládali, že má hlad. Dudley a jeho banda Harryho drželi, zatímco do něj cpali sladké, koláče, čokoládu a bublinkové nápoje, pak se hlasitě smáli, když to všechno vyzvracel.
Podívejte se na tu tlustou zrůdu!
Vypasený čuník Potter!
Hej, paní učitelko. Potter rozsedl moji židli, protože je tak tlustý!
Nezáleželo na tom, že někde v hloubi duše Harry věděl, že není tlustý, že Dudleyho pojmenovávání byl jen další způsob, jak ho ponížit. Slova se vpila do kostí, do duše, a on je prostě odtamtud nemohl vypudit. Bylo to překvapující, že Dudley se Harrymu vysmíval, že je tlustý, když to byl on, Dudley, kdo měl rozměry mláděte kosatky. Harry se vrhl do Severusova náručí, když si vzpomínal na věci, které zapomněl před dlouhou dobou.
„Oh, Harry,“ řekl Severus, když obtočil své ruce kolem Harryho a držel ho. Harry vřískal po dobu, která se zdála jako hodiny a nechtěl, aby ho Severus pustil, nikdy. Severus ho jen dál držel, dokud se Harry trochu neutišil.
„Omlouvám se! Omlouvám se!“ popotahoval Harry a dále si opíral hlavu o Severusovu hruď.
Severus by ho kolébal trochu déle, ale Harry věděl, že muž bude chtít si promluvit brzy a Harry si nebyl jistý, že to zvládne. Jak to má Severusovi říct? Jak by to mohl říct komukoliv, co mu dělali? Zapomněl, doopravdy zapomněl, ale teď se mu vzpomínky vydrápaly do popředí jeho mysli a nezáleželo na tom, jak moc se snažil, nedokázal, aby zmizely, přestože si to přál. Můžete sám na sebe použít Obliviate? Nebo to musí udělat někdo jiný?
Harry cítil pár zbloudilých slz, tekoucí z pod jeho brýlí, které se vsakovaly do Severusovy košile, ale muž ho neobviňoval za zničení šatů, jen chytil Harryho pevněji a houpal jím, říkal „Bude to v pořádku,“ stále dokola dokud se slova neusadila.
Dursleyovi byli mrtví. Už znovu nemohli Harryho zranit, jejich hrozby už byly bezvýznamné.
Harry vzhlédl do ustrašených a ustaraných očí svého manžela a cítil, jak jeho srdce poskočilo až do krku, na chvíli si pomyslel, že bude znovu zvracet, ale dokázal spolknout svoji úzkost.
„Harry? Co se děje?“
„Já… já musím ti říct, co mi dělali.“

Speciální varování, v této části se objeví něco velmi nechutného.
Část 51
Harry teď konečně usnul; Severus na něj použil prodloužené spánkové kouzlo, takže se nemohl jen tak vzbudit. Tvář měl stále pokrytou slzami; Severus se sehnul a prstem stíral vlhkou stopu po manželových lících, než odešel do koupelny.
Severus chtěl něco roztřískat; něco rozbít; ale všechny toaletní potřeby byly v plastikových láhvích – šampón, hydratační krém, kondicionér. Ruce ho svědily touhou ztrestat někoho za to, co se stalo Harrymu. Udeřil pěstí do zrcadla v koupelně; střepy se zabodly do jeho ruky, z některých ran vytryskla krev, ale on ta bodnutí sotva cítil.
Ti bastardi! Ti zkurvení bastardi!
Všechno vyšlo najevo mezi Harryho vzlyky a škytáním, všechno, co mu udělali a proč má Harry vlastně takové potíže s jídlem. Jako první to udělal Vernon; ale poté, co Dudley viděl svého otce, taky to chtěl vyzkoušet a dokonce získal své přátele, aby se k němu přidali. Harry řekl, že to zapomněl až donedávna a Severus věděl, že je to pravděpodobně všechno pravda. Chlapcova mysl se po něčem takovém pravděpodobně vypnula.
To málo jídla, co Harrymu dávali, to znečistili. Vernon, Dudley, ta banda kluků znečistili Harryho jídlo; potřísnili ho jejich spermatem a močí a pak donutili Harryho to sníst, zatímco ho pevně drželi a on znovu a znovu zvracel na sebe a na podlahu. Pak ho donutili jazykem očistit podlahu, a když neposlechl, vysloužil si šrámy od strýcova pásku a chlapeckých hůlek ze Smeltings.
Merline, není divu, že Harry má potíže s jídlem, s jedením čehokoliv. Severus zíral na své zkrvavené ruce a přál si, aby tu byla Poppy. Cítil se tak zasraně bezmocně; nic, co řekne nebo udělá, nepomůže Harrymu. Pokud Harryho nedokáže přimět jíst, věděl, že Poppy nebude mít jinou možnost, než ho doporučit ke svatému Mungovi, do uzavřeného oddělení, kde Harryho násilím nakrmí a bude mít terapie, ať chce nebo nechce. Severus si nemyslel, že by Harry byl schopný tohle přežít.
Severus musel něco udělat – ale co? Harry nemůže takhle pokračovat; oba to věděli, ale jak přimět Harryho jíst, aby poznal, že jídlo už není jeho nepřítel? Jak ho přimět k uvědomění, že je dobré jíst, že je to především radost?
Smeltings – tohle slovo se mu objevilo v hlavě; Harry zmiňoval něco o Smeltings. Škola Dudleyho Dursleye, škola, kterou stále navštěvují nějací z Harryho mučitelů- Dursleyovi mohou být mrtví, ale Dudleyho banda chodí po světě bez trestu za to, co Harrymu udělali.
Ne na dlouho.
Severus zakouzlil hojící kouzlo na svou ruku a mávnutím hůlky spravil zrcadlo. Přešel zpátky do ložnice a zkontroloval Harryho, zakouzlil na něj jedno ze skenovacích kouzel, které ho naučila Poppy. Harry byl v hlubokém spánku a ještě pár dalších hodin se nevzbudí, spousta času pro Severuse, aby udělal to, co musí. Nemohl je nechat jít potom, co udělali Harrymu. Ani omylem.
Kolem Harryho a postele zakouzlil ochranné kouzlo, pak přešel do koupelny a zabalil se do pláště.
Severus zavřel oči, představil si sám sebe zpátky v Londýně a o chvíli později přistál s třesknutím uprostřed zalidněné Oxfordské ulice, obklopen vánočními nákupčími. Někteří se mu obloukem vyhýbali, jako kdyby věděli, že do něj nemají vrážet; ne, pokud vědí, co je pro ně dobré. Severus šel do nejbližšího stánku turistických informací a zajímal se, kde by mohl najít Smeltingskou školu; věděl, že je v Londýně, ale to bylo vše.
Muž za stolem mu ukázal cestu a dal mu adresu; o pár chvil později se Severus přikrčil v uličce mezi obchodním oddělením a kinem a přemístil se na pozemky Smeltingské akademie pro mladé gentlemany. Budova zářila světly; měl štěstí, školu ještě nerozpustili na Vánoční prázdniny.
Odfrkl si nad pozlaceným nápisem. Gentlemany? Piers Polkiss a jeho kumpáni byli všechno, jen ne gentlemani.
Severus trpělivě čekal, dokud zvonek neoznámil poslední hodinu dne. Pokud byli studenti stejní jako v Bradavicích, tak dříve či později některý z chlapců vyjde ven. Jeho trpělivost byla odměněna; o chvíli později tam stál Polkiss se svou bandou kumpánů, drželi mladšího chlapce, zatímco ho mlátili do břicha. Jeden z učitelů na ně koukal, ale nijak do toho nezasáhl. Zimní večer a Severusův vlastní plášť ho dobře skryly, ale potřeboval si být jistý.
Severus na sebe zakouzlil kouzlo Není-mě-vidět a přiblížil se ke skupině chlapců, kteří mlátili mladšího studenta.  Zakouzlil ochranou bublinu kolem toho žáka na zemi, než vrhl kouzlo, kvůli němuž sem doopravdy přišel.
„Iucunditas abnego!“ zasyčel Severus a vložil do toho celou sílu své nenávisti. Zaklínadlo nebylo nepromíjitelnou, dokonce nebylo považováno ani za temné, neboť trvalo jen měsíc nebo podobně. Ale měsíc budou strašně trpět! Severus se zadostiučiněním sledoval, jak Polkiss a jeho kumpáni upadli na zem, drželi se za rozkrok a sténali. Kouzlo způsobovalo touhu po sexuální rozkoši, ale bez schopnosti najít úlevu; dokonce ani vlastní rukou nebo rukou někoho jiného.
Doufal, že si budou třít své penisy do rozedření, jak se budou zoufale snažit dostat to, co potřebují, ale neuspějí, alespoň několik týdnů. Stále pro ně neviditelný, Severus plivl na každého ze svíjejících se hochů, zatímco se jejich oběť postavila a divila se, odkud ty plivance přilétají.
Chlapec se zakřenil na své dřívější mučitele; zdálo se, že mu to připadalo jako dobrý nápad a také si vyprázdnil svůj krk a na každého na oplátku plivl, úškrn mu nezmizel z tváře.
Severus se otočil a odešel; a se stěží slyšitelným prásknutím se přemístil zpátky do hotelu v Las Vegas.
***
Když se vrátil, Harry stále tvrdě spal, tak se Severus chopil příležitosti a prohlédl si nabídku pokojové služby. Jeho žaludek kručel, když si pročítal všechny ty nabízené pokrmy a uvědomil si, že přes obavy o Harryho, ani nesnídal, ani neobědval.
Zvedl telefon a objednal si výběr sendvičů a polévku, doufal, že lehké jídlo bude stačit, aby svedlo Harryho, až se probudí. O patnáct minut později se ozvalo klepání na dveře a Harry vyskočil téměř do stoje na posteli, oči rozšířené strachem a dezorientací.
„To je v pořádku, Harry. To je jen pokojová služba,“ řekl Severus, přešel ke dveřím a otevřel je. Venku stál číšník a držel úchyt malého vozíku s tácy překrytými stříbrnými kopulemi. Severus se postavil stranou, aby muž s vozíkem mohl vjet dovnitř. Dal mu spropitné a vyprovodil ho ke dveřím, přemýšlel, jak se Harry teď cítí.
Když se Severus otočil, Harry zíral na vozík naložený jídlem a tvrdě se podíval na Severuse, jako kdyby ho zradil.
„Jak ode mne můžeš očekávat, že to sním, potom, co jsem ti právě řekl?“ zeptal se Harry křaplavým hlasem.
„Je to jen lehké jídlo, sendviče a polévka,“ oznámil Severus, zvedl jeden z poklopů a odhalil dvě misky polévky, jednu kuřecí, jednu rajčatovou. Byly zde dva měkké rohlíky a také malý plastikový kelímek másla. Severus se posadil na postel vedle Harryho; Harry se natáhl pro své brýle na noční stolek, ale když si je nasadil, odvrátil se od Severuse.
Severus něžně, avšak pevně mu otočil hlavu. „Podívej se na mě, Harry. Já vím, jak je to pro tebe těžké, ale jestli nebudeš jíst, víš, co se stane, že?“
Harry přikývl. „Zavřou mě a násilím mě budou krmit. Nemůžu to udělat, Severusi! Prostě nemůžu! Je to tolik podobné jako – jako - “
„Vím, Harry a věř mi, také nechci, aby se to stalo. Ale jestli nezačneš pořádně jíst, nebudeme mít na výběr. Mluv se mnou, Harry. Řekni mi, jaké jídlo máš rád, musíš mít nějaké oblíbené. Každý má oblíbené jídlo.“
„Já ne,“ zakroutil Harry tvrdohlavě hlavou.
„Dobrá tedy, a co třeba jídlo, které ti připomíná něco dobrého? Šťastnou vzpomínku?“
Harry zavřel oči, zatímco to vypadalo, že si prochází své vzpomínky a nějakou takovou hledá. Po dlouhé době se zelené oči třepotavě otevřely a trochu se usmál. „Čokoládový dort. To Cedric objednal na naše první rande.“
Severus se trochu obával, že tato vzpomínka byla na Cedrika – že by to mohlo Harryho ještě více rozrušit – ale ne, vypadalo to, že se usmívá. Další hovor s pokojovou službou jim opatřil dva kousky čokoládového dortu na obrovském talíři s horou čerstvé smetany uprostřed.
Severus podal Harrymu jednu z dezertních vidliček, sám si vzal druhou. Všiml si, že se Harry zcela vyhnul smetaně, ale snědl skoro celý kousek dortu. Oba dva seděli na posteli v tureckém sedu, zatímco jedli dezert. Harryho rty a koutek úst byly umazané od čokolády, a pokud by se Harry cítil o něco lépe, Severus by podlehl touze slíznout ji svým jazykem.
„Takhle je to lepší,“ poznamenal Harry, povzdechl si a natáhl se do polštářů.
„Co je lepší? Jedení čokoládového dortu?“
„Ne, jedení s tebou. Sami, aniž by na mě kdokoliv zíral. Celou dobu cítím na sobě jejich pohledy.“
Severus si myslel, že Harry je v tomto trochu paranoidní, ale věděl, že pro Harryho strach to všechno bylo skutečné a tak nechtěl zlehčovat Harryho pocity. Pokud stolování v jejich pokoji je pro Harryho lepší, tak to rád bude dělat každé jejich jídlo.
„Můžeme si znovu objednat u pokojové služby,“ řekl Severus. „A myslím si, že si možná, až pojedeme do Grand Canyonu, můžeme udělat piknik? Vybrat si věci, které máme rádi?“
„Myslel jsem si, že nepojedeme. Ne teď.“
„Ty už nechceš jet, Harry?“
„Chci,“ odpověděl Harry jemně. „Ale – ale myslel jsem, že nepůjdeme. Že to bude trest za to, že nejím pořádně.“
Dobrotivý Merline, co si Harry myslel, že je za muže?
„Harry, nikdy tě nepotrestám za něco takového – nikdy. Máš problém; ovlivňuje to nás oba, zvláště pokud spolu budeme mít dítě. Ale vyřešíme to, Harry. Společně. Vím, že některé dny nebudeš chtít jíst nebo budeš chtít zvracet, ale to není něco, za co bys potřeboval být potrestaný. Myslíš si, že doktor potrestá někoho, kdo si zlomí ruku nebo nohu?“
„Ne,“ podotkl Harry. „Ale to nebyla jejich vina.“
„A ty si myslíš, že tohle je tvoje vina, Harry?“
Harry přikývl a Severus si ho přitáhl do náručí; tak si na to zvykl, na objímání Harryho, na touhu objímat Harryho, na touhu dát mu všechnu útěchu, kterou Harry nikdy po čas svého dospívání nedostal.
„Já – chci být normální, Severusi. Chci, aby mi bylo lépe, chci. Vážně chci. Jen je to občas tak těžké.“
„Vím, Harry. Já vím. Ale dostaneme se z toho a pak nakopneš Voldemorta do prdele tak silně, že nejspíš skončí až na měsíci!“
Harry na něj nevěřícně zíral. „Ty jsi mu řekl Voldemort.“
„Ano, řekl, že?“
Harryho páteř se narovnala a podíval se Severusovi zhluboka do očí.
„Už nikomu dalšímu neublíží, o to se postarám.“
Když spatřil rozhodný záblesk v Harryho očích, ani na okamžik o tom nezapochyboval.


A/N: Iucunditas - rozkoš, kouzlo.
abnego - odepření.

Část 52
Tři dny poté, co Harry Severusovi řekl o tom, co mu Dursleyovi a Dudleyho banda dělali, našli poblíž jeden z místních supermarketů, kde získali zásoby na piknik.
Harry nikdy předtím nebyl nakupovat jídlo, jeho teta mu nedovolila jít někam poblíž supermarketu pro případ, že by udělal něco zrůdného a způsobil o nich klepy všude v sousedství. Petunia byla šťastná, když mohla mluvit o ostatních obydlích v Zobí ulici, ale nechtěla být na tom druhém konci, a tak Harryho skoro vždy nechávala v domě, kdykoliv Dursleyovi šli nakupovat.
Severus nesl košík, jak procházeli uličkami a vybírali dobroty pro jejich piknik. Harry netušil co vzít; byl bombardován jasnými obaly, krabicemi a sklenicemi; a občas ani nevěděl, co některé z nich obsahují. Jména, která nesla, ani zdaleka neměla spojení s tím, jaké jídlo obsahují. Oreo, Jell-O, a to, co by Harry pojmenoval džem – sklenice na polici se jmenovala želé.
„Nevím, co vzít,“ přiznal Severusovi, cítil se tak bezcenně, že ani nedokáže vybrat jídlo na jednoduchý piknik. Neměl žádný nápad. „Vyber něco ty.“ To byla cesta nejmenšího odporu.
Severus sundal pár věcí z poliček, vypadalo to, že namátkově, aspoň Harrymu se to tak zdálo. Jak věděl, co vybrat, když měl na výběr ze stovek položek? Bylo nakupování také schopnost, něco jako pletení? Nebo prostě věděl, co chce, než vešli do obchodu?
„Vyber něco, Harry. Prosím,“ řekl Severus, když měli košík skoro plný. Harry doufal, že Severus nečeká, že tohle všechno sní, ale věděl, že se bude muset snažit a něco sníst. Nechtěl, aby ho zamkli u Svatého Munga, ale pokud se nezlepší, bude to pravděpodobná možnost. Harry vybral několik balíčků sušenek; četl v jedné knize o těhotenství, kterou měl, že sušenky bez náplně pomáhají proti nevolnosti, a ačkoliv ještě nebyl těhotný, cítil nevolnost dost často. Možná, když své jídlo občas prostřídá se sušenkami, bude schopen udržet v sobě výživu častěji.
Severus nikdy znovu nezmiňoval to, o čem se spolu bavili před pár dny, to co mu jeho rodina a Dudleyho banda dělala, ale Harry věděl, že ta znalost byla teď mezi nimi dvěma. Nevadilo mu to; trochu se mu ulevilo, že to někomu řekl a že Severus za něj byl rozhořčen a že z toho nevinil jeho. Přesto Harry občas sám sebe obviňoval; kdyby nebyl kouzelník, jeho rodina by ho mohla milovat, nikdy by mu neubližovala. Ale kdyby nebyl kouzelník, nikdy by nepotkal Cedrika nebo Rona a Hermionu a také by nikdy nepotkal Severuse. Povzdechl si, když ukládal sušenky do košíku, dnes se cítil více než trochu špatně.
Severus se podíval na ty prosté sušenky, pozvedl jedno obočí, ale nic neřekl. Harry šel za ním ke kase a ztěžka se opřel o hůl, zatímco Severus platil za jejich jídlo. Už si vzal svoji denní dávku lektvaru proti bolesti, ale jeho noha znovu bolela. Možná potřeboval silnější dávku?
Pán jim zabalil jejich nákup do hnědé papírové tašky, poté co si od nich vzal peníze a oběma jim popřál Veselé Vánoce, když se Severusem opouštěli obchod. Když se podíval do jedněch novin, které byly venku, uvědomil si Harry, že je Štědrý večer a zatím nemá dárek pro Severuse. Již vyslal Hedviku s dárky pro Remuse a Siriuse; pro Weasleyovi a Hermionu; Hagrida a Poppy. Pravda byla, že si nebyl vůbec jistý, co ten muž by mohl chtít jako dárek.
„Severusi, můžeme se setkat v hotelovém pokoji za hodinu?“ zeptal se Harry, když došli k vestibulu.
„Kam jdeš?“
„To je překvapení,“ řekl Harry.
„Dobře, ale nechoď daleko,“ varoval ho Severus a Harry přikývl. Byl překvapený, že ho Severus nechal jít samotného, ale předpokládal, že Las Vegas nebylo místo, kam by se Smrdijedi obvykle chodili bavit.
***
Pět minut předtím než vypršela hodina, se Harry vrátil na hotelový pokoj obtěžkaný pár taškami z nákupů, Severus se snažil vypadat, jako kdyby se pokoušel nedat najevo strach. „Nejdu pozdě,“ poukázal Harry klidně, když položil své nákupy na společnou postel.
„Ne,“ souhlasil Severus. „Jen jsem se o tebe bál, úplně sám v cizím městě. Našel jsi, co jsi hledal?“
Harry zíral na své tašky. „Doufám,“ řekl a nemohl zabránit tomu, aby se mu červeň nerozlila přes tvář a krk.
„Jen se osvěžím a můžeme se přemístit do Grand Canynonu,“ poznamenal Severus a zamířil do koupelny.
Všechny Harryho nákupy již byly dárkově zabaleny, takže chlapec neměl co dělat, zatímco čekal na Severuse. Nikde neviděl jídlo, které koupili v supermarketu, hádal, že ho Severus pravděpodobně na jejich cestu zmenšil. Dozví se britské ministerstvo, kde jsou, když Severus Harrymu se pomůže přemístit? Buďto to bude takto nebo pojedou mudlovským autobusem nebo letadlem a Harry se necítil na to, aby celou tuto cestu absolvoval autobusem nebo seděl v malém letadle.
Když se Severus vynořil z koupelny, Harry se už propracoval do panického stavu a to ještě ani nezačali piknik. Snažil se to rozdýchat, cítil, jako kdyby se mu špendlíky a jehly zabodávaly do rukou a nohou. Severus si okamžitě všiml, že Harrymu začíná panický záchvat a podal mu jeden z papírových tašek, které dostali s potravinami. Harry pomalu dýchal do a z pytlíku, postupně přicházel k sobě; brnění ustupovalo z jeho končetin, mysl měl o trochu čistější.
„Díky,“ odložil Harry pytel stranou.
„Cítíš se už lépe?“
„Jo, promiň.“
„Nemáš se zač omlouvat, Harry. Jsi připraven jít?“
„Skoro, jen potřebuji do koupelny,“ řekl Harry a doufal, že si ten zklamaný výraz na Severusově tváři jen představoval. Jen potřeboval použít záchod, ale zajímalo Severuse vždycky, jen když jde zvracet? Harry ho nechtěl zklamat; chtěl, aby na něj byl Severus hrdý. Nechtěl, aby muž litoval, že se s ním oženil.
Potřeba byla vykonána, Harry se vrátil, natáhl se a chytil Severuse za ruku; Severus se zdál být tímto gestem potěšený a úsměv, kterým obdaroval Harryho, ho zahřál u srdce. Když se usmál, tak Severus vypadal mnohem méně jako mistr lektvarů a mnohem více jako zamilovaný muž. „Připraven, Harry?“
Harry přikývl, tak ho Severus chytil do náruče, takže se téměř každou částí dotýkali. Po malém prásknutí Harry ucítil, jako kdyby byl stlačen do velmi úzkého tunelu a když znovu otevřel oči, stál sotva pět stop od okraje obří rokle. „Páni!“ vykřikl Harry, ale o pár kroků odstoupil, jen pro případ, že by ztratil rovnováhu.
„Je tak velký! Nečekal jsem, že bude takhle obrovský!“
„No, jmenuje se to Grand Canyon,“ řekl Severus a shovívavě se usmál.
Harry hleděl před sebe s úctou.
Tohle udělala řeka? Vyhloubila takto gigantickou cestu skrze pevnou skálu? Samotná řeka byla vidět jen jako malá páska vinoucí se hluboko pod nimi. Malé střapaté rostliny byly rozházeny po obou stranách kaňonu a některé z nich byly pokryty popraškem sněhu třpytícího se v prosincových slunečních paprscích. Harry se otřásl; navzdory slunci byla docela zima. Severus objal Harryho v pase a oba dva tam stáli potichu, jen vychutnávali přítomnost toho druhého a přírodu kolem nich.
„Je to tak krásné,“ vydechl Harry. „A tak mírumilovné. Dokázal bych tu stát celý den.“
„Skvělé místo pro piknik,“ poznamenal Severus, zatápal v kapse a vytáhl zmenšené potraviny. Vyčaroval červenočerně kostkovanou deku společně s hromadou načechraných polštářů, sklenic a talířů. Harry znovu cítil zimu teď, když ho Severus již dále nedržel a necítil se na to, aby snědl jakékoliv jídlo. Severus mu pomohl si sednout; Harry sebou škubl bolestí, jeho noha se zhoršovala.
„Harry, vzal sis dneska svůj lektvar?“
„Ano, ale myslím si, že jsem nejspíš trochu přehnal to chození, když jsem nakupoval. Jsem v pořádku, vážně.“
Severus nevypadal zcela přesvědčeně; ale jen přikývl a začal vykládat jídlo a pití na piknik. Harry si vybral kuřecí sendvič, doufal, že to bude něco lehkého, co se mu podaří udržet v žaludku, ale brzy objevil, že americké sendviče nebyly jen s kuřetem. Oh, ne, byl tam salát, rajčata, nakládané okurky a další nakládaná zelenina a nějaká divná omáčka, která ho pálila v krku. Trochu si ukousl a musel to zapít hltem vody, aby tu chuť spláchl. Severus se ostře podíval na sendvič; nepromluvil, ale tohle tiché odsouzení bylo snad ještě horší.
„Nemůžu,“ přiznal Harry zkroušeně.
„Harry,“ varoval Severus.
„Je to prosté, nechutná mi ta omáčka, která v tom je.“
„Tobě nechutná mustard?“ zajímal se Severus. Takže tohle to bylo? Harry slyšel o mustardu, ale nemyslel si, že by ho kdykoliv předtím ochutnal; a ani ho brzy znovu neochutná, pokud se tomu může vyhnout. Nakonec se mu podařilo sníst sýrový sendvič; poté, co Severus seškrabal na prázdný talíř všechny věci navíc; podělil se se Severusem o balíček kukuřičných chipsů a dokonce se mu podařilo polknout i pár jahod; a mezitím snědl ještě nějaké sušenky. Nebylo to moc, to byla pravda, ale podařilo se mu to udržet v žaludku a Severus se na něj rozzářil.
„Jsem na tebe hrdý, Harry. Vedl sis dneska moc dobře.“
„Vážně?“ skoro cítil, jak vrní blahem nad pochvalou.
Severus se k němu posunul blíže na dece. „Ano, vážně. Myslím, že si za to zasloužíš odměnu.“
„Odměnu? A co by to mělo být?“
„Oh, jsem si jistý, že něco vymyslíme,“ usmál se Severus, když se sklonil a zajal Harryho ústa ve žhavém polibku. Harry ho rukama objal kolem krku a nechal muže, ať mu plení ústa. O pár minut později, ho Severus položil na deku a polštáře a mezi nimi na zbytky jejich pikniku a Harry vydechl do pusy nad ním. Severus ležel na něm; hrudník na hrudníku, stehno na stehně, klín na klíně a s těmi polibky, které stále nekončily, byl Harry stále tvrdší oproti muži nad ním.
Severusův jazyk se naléhavě tlačil na Harryho rty, tak otevřel ústa, aby ho přijal, zamotával se s jeho vlastním, zatímco poslouchal zvuk vzdálených ptáků a jejich vlastní těžké oddychování. Harryho ruce putovaly podél Severusových zad, laskal ho a hladil, zatímco ho Severus jen líbal a líbal. Bylo tak těžké udržet boky v klidu, Harry tak moc toužil přirážet proti tomu lahodnému tlaku; jeho penis mezi nohama mu pulzoval potřebou. Udělají Severusovy polibky tohle s ním vždycky? Učiní ho skoro šíleným touhou?
Vypadalo to, jako kdyby se mu všechna krev z jeho těla vlila do rozkroku, stehen a Harry zasténal do Severusových úst. Severus udělal pohyb, jako kdyby se chtěl odtáhnout, ale Harry uchopil jeho hlavu a znovu ji natlačil na své rty. Oh, nikdy nebude mít dostatek těchto polibků. Harry zběsile líbal muže, nevědomky přirážel boky; Bože, cítil se tak tvrdý, tak zoufalý a snažil se dostat se k Severusovi, co nejblíže to šlo. Teplá váha na něm, Severusovy polibky, jazyk v jeho puse, všechno toto se přidávalo k jeho potěšení. Harry měl pocit, jako kdyby padal, ale jak by mohl, když ve skutečnosti ležel na zemi?
Ze všech sil sál Severusův jazyk. Celé jeho tělo se napjalo, pak to ucítil, tu líbeznou bolest vycházejí z varlat a podbřišku. Naposledy vypjal boky nahoru, jak se uvolnění přes něj přelilo; máčelo jeho džíny a spodní prádlo, když z něj tryskala vlna za vlnou, stále šíleně sál Severusův jazyk, zatímco orgasmus opadal. Když Harryho otřesy ustaly, Severus se něžně odtáhl z jejich polibku a hleděl na něj.
„Jsi v pořádku, Harry?“ zeptal se.
„Omlouvám se,“ řekl Harry. „Ne - nemohl jsem si pomoci.“ Bože, bylo to zahanbující být šestnáctiletý a otrok svých hormonů. Měl se lépe kontrolovat, ale jakmile jednou začali, cítil se tak dobře, než aby mohl přestat. Harry se znovu začervenal, tentokrát spíše ponížením než vzrušením. Severus si musí myslet, že je malé dítě, vyvrcholit takhle do svých kalhot.
„Nemáš se za co omlouvat, Harry,“ odpověděl Severus a políbil ho na špičku nosu. „Jsem rád, že sis to užil. Jsem rád, že si dokážeš užít potěšení se mnou.“
„Já taky,“ řekl Harry. Stále mohl cítit Severusovu erekci, jak se proti němu tlačí; váhavě natáhl ruku a dotkl se jí. Severus sykl a v rozkoši zavřel oči, takže to Harry udělal znovu, díval se na mužův obličej a miloval každou vteřinu té chvíle. Také mohl dát potěšení. Pak si vzpomněl na své vlastní lepkavé oblečení, a tak začal Severusovi rozepínat kalhoty. Oči jeho manžela se náhle otevřely a zasténal: „Harry!“ ale neřekl mu, aby přestal.
Severus v oné oblasti byl větší než Harry, ale ta váha mu dobře padla do dlaně. Harry ho zkusil pohladit stejným způsobem, jakým cítil potěšení on, ale nejspíše to nebylo tak dobré pro Severuse. „Pevněji, Harry!“ prosil. „Zmáčkni ho pevněji. Oh – oh, přesně takhle! Ano, Merline, ano!“
Jakmile se Harry dostal do rytmu, netrvalo dlouho, než Severus vyvrcholil, vytryskl do Harryho rukou, jak se Harry snažil zachytit každou perleťovou kapku, ale některé z nich skáply na deku. Severus se třásl, když se sklonil a Harryho znovu pořádně políbil. „Děkuji ti, Harry,“ řekl Severus.
Harry byl rád, že muž neřekl nic o tom, jak to Harry nemusel dělat na oplátku; pravdou bylo, že to Harry chtěl udělat. Užíval si dávat Severusovi fyzické potěšení a doufal, že to brzy bude moci udělat znovu. Možná, až budou oba dva nazí na té veliké hotelové posteli, navzájem se o sebe třít, dokud nevytrysknou na svá břicha a hrudníky. Harry potlačil zasténání nad tou představou, co se mu objevila v hlavě. Stává se z něj snad nějaký sexuální maniak?
Věděl, že brzy musí být ještě intimnější, aby naplnili proroctví. Teď už to Harryho neděsilo. Těšil se na početí jejich dítěte.
Přitulil se blíže k Severusovi a jemně ho políbil, doufal, že to bude brzy.

Část 53
Od toho pikniku a rozhovoru o těch hrozných věcech, které mu Dursleyovi a ti ostatní chlapci dělali, to bylo, jako kdyby z Harryho náhle spadla ohromná tíže. Stával se čím dál více dotykovým, využíval každé šance, co se mu naskytla, aby se dotknul Severuse; držel ho za ruce, líbal ho na tvář a víckrát než jednou se Severus vzbudil a našel Harryho ruce na svém penisu, zatímco ho Harry přiváděl k orgasmu. Harry vypadal fascinován Severusovým vyvrcholením, dychtivě sledoval, jak Severus vystříkl na sebe a Harryho ruce dřív, než se pořádně vzbudil.
Harryho tvář se zarděla, červený ruměnec se rozlil po jeho krku a Severus předpokládal, že i na hrudník, pod trikem, které Harry stále nosil do postele. Ještě spolu nebyli nazí, ale dotýkali se a mazlili, líbali a laskáním přiváděli k orgasmu nespočetně krát a v době, kdy nastal jejich poslední den v Las Vegas, Severus nepochyboval, že Harry brzy bude připraven na mnohem větší intimitu.
Harry jídal malé porce jídla od pokojové služby; vypadalo to, že si jídlo užívá daleko více, když ho Severus krmí, ale mít Harryho rty kolem prstů, jak ochutnával jednotlivá sousta, ponoukala Severusovu představivost: jaké by bylo pohltit svými rty Harryho penis, přimět Harryho sténat do bezvědomí. Bylo by tak lehké ponořit se pod přikrývku a udělat to, ale Severus chtěl být na kolenou. Chtěl Harryho uctívat; ale jak to mohl udělat s Harryho poraněnou nohou?
Jejich poslední ráno, na rozdíl od jiných ran, Harry stále spal s přivlastněnými pokrývkami. Severus se usmál, nebyla mu zima, ale nepřestávalo ho bavit, jak často jejich peřiny putovaly k Harryho straně postele, s vydatnou pomocí Harryho rukou. Jak se teď stalo ranním zvykem, Severusův penis stál v pozoru a napínal mu pyžamo. Posunul se blíže k Harrymu a začal mu líbat krk, potěšen, když Harrymu se z hloubi hrdla vydral slabý ston.
„Sev'rusi?“ zamumlal Harry hlasitě, rozhlédl se ospalýma zelenýma očima. Dnes ráno měl vlasy absolutně strašně rozcuchané, jako kdyby byl zapojen do jedné z mudlovských elektrických zástrček, a Severus mu je pročísl rukou. Ne aby je uhladil – věděl, že je to zbytečné – ale jen proto, aby je cítil pod konečky svých prstů, zatímco Harry sykl a v rozkoši zavřel oči.
Severusovy ruce vklouzly pod Harryho triko, zatímco začal okusovat chlapcův ušní lalůček; laskal hrudník svého manžela, dokud nedosáhl k jeho bradavkám. Harry se vypjal k Severusovým rukám, téměř křičel. Severus se ani nepotřeboval dotknout mladíkova penisu, aby věděl, že je Harry tvrdý díky jeho pozornosti; dohadoval se o tom, z jeku a zvuků, které Harry vydával.
„Harry,“ zašeptal poblíž jeho ucha, cítil, jak se Harry pod ním chvěje. „Chtěl by ses společně vysprchovat?“
Severus si myslel, že je to dobrý způsob, jak je oba dostat společně nahé, aniž by měl Harry pocit, že jsou od něho očekávány jisté věci. Harrymu se líbily doteky, užíval by si je ještě více, kdyby byli nazí?
„Ano,“ Harryho odpověď bylo nehlasné zasténání; otočil se a uchvátil Severusovy rty ve vášnivém polibku. Severus mu polibek vrátil tak tvrdě, jak jen mohl, dal do něj všechno, co k Harrymu cítil. Lásku; touhu; starost; chtíč; potřebu – a pokud se do sprchy nedostanou brzy, oba skončí s lepkavým nepořádkem na posteli. Severus se neochotně odtáhl.
„Pak se tedy uvidíme tam,“ řekl Severus, sklouzl z postele a na roztřesených nohách se vydal do koupelny. Jakmile tam došel, vyčaroval do sprchy stoličku, aby si Harry mohl sednout, kdyby jeho noha byla znavená. Pak pustil vodu a přidal svoji hůlkou kouzlo proti opaření; sprcha v mudlovském hotelu by mohla být velmi vrtošivá.
Jakmile si přes hlavu sundal noční košili, uslyšel Harryho kroky a klikání hole, jak jeho manžel vešel do místnosti. Severus odhodil stranou svůj noční úbor a usmál se na Harryho. Harry se křenil od ucha k uchu a to byla další věc, které si Severus všiml; jak často v poslední době viděl Harryho se smát. Oh, stále měl své špatné dny, to Severus věděl; párkrát slyšel Harryho zvracet, ale ani zdaleka ne tak často, jak čekal. Zdálo se, že se Harry rozhodl zlepšit a Severus na něj nemohl být více pyšný, ani kdyby dostal vynikající z testu z lektvarů.
„Myslím, Severusi, že jsem trochu moc oblečený,“ řekl Harry s úsměvem a hříšně si olízl rty. Harry nechal hůl spadnout na zem a trochu se zapotácel, když zvedl ruce nad hlavu. „Myslíš, že bys mě mohl odstrojit?“
Severus neztrácel čas, přešel ke svému manželovi a škubnutím mu sundal triko přes hlavu, pak ho odhodil na podlahu. Již dříve viděl Harryho hrudník, když mu aplikoval balzám po té nehodě s lektvarem, o které měl pocit, že se stala již před lety. Stále tam měl jizvy, a Harryho oči se zavřely, když si všiml, že se na ně Severus dívá; pořád se za ně styděl. Severus poklekl a pak se natáhl, políbil každou jizvu, na kterou dosáhl, doufal, že tím Harrymu ukáže, že ho miluje; že ho miluje celého, s jizvami a se vším. Harry zalapal po dechu a prudce otevřel oči, podíval se dolů na Severusovu hlavu. „Děkuji ti,“ zašeptal Harry.
Severus dále pokračoval v líbání Harryho hrudě, holé s výjimkou malé cestičky vedoucí od pupíku a nořící se pod jeho boxerky. Erekce napínala textílii, na vrcholku vznikla malá vlhká skvrnka. Severus mu stáhl spodní prádlo; Harry z něho vystoupil a téměř při tom spadl, ale byl tam Severus a zachytil ho. Nabral Harryho do náruče a donesl ho do sprchy, tam Harryho usadil na stoličku. Ani jeden z nich nepředstíral, že by se chtěli nejdříve opláchnout; oba již ztěžka dýchali potřebou.
Severus si klekl před Harryho stoličku a položil ruce na oba Harryho boky; chlapcův penis vyčníval skoro ve vertikální poloze z hnízda temných kudrlin v jeho klíně, mokrých od provazců vody snášející se ze sprchy a z touhy. „Chci tě ochutnat,“ zachraptěl Severus.
Harry přikývl, zdálo se, že ztratil slova, ale navedl Severusovu hlavu dolů, do svého klína a rukama mu hlavu svíral a pohrával si s jeho vlasy. Jakmile Severusovy rty doputovaly k Harryho klínu, mladík vyrazil boky a překvapeně vykřikl. „OH! Oh, Severusi!“ zasténal. Severus vzhlédl, Harry měl oči zavřené, inkoustově zbarvené řasy mu vykreslovaly stíny na lících; obě tváře měl zardělé, růžový ruměnec se rozlil i přes krk až na hrudník. Severus pokračoval ve svém díle, sál a lízal, cítil, jak Harryho penis v jeho ústech ještě ztvrdl. Tak brzy? Usmál se pro sebe a začal sát ještě usilovněji, chtěl, aby Harry vyvrcholil, toužil po tom. Chtěl cítit semeno svého manžela na jazyku.
Nebyl zklamán. Párkrát ještě líznul a Harry byl hotový, křičel beze slov, přirážel, až téměř spadl ze stoličky a trhal Severusovy vlasy, když ztuhl a vyvrcholil, vylil tu sladkou chuť do Severusových dychtivých úst. Severus spolknul každičkou lahodnou kapku, sál a lízal, dokud Harry v jeho ústech neochabl. Nechal ho vyklouznout, ale políbil mu špičku a vzhlédl k chlapcovi, který se stále třásl po prožitém orgasmu.
„Oh, Bože! Páni!“ rozzářil se Harry. „To bylo – ani to nedokážu popsat. Nikdo mi tohle předtím neudělal,“ přiznal Harry s malým ruměncem, Severus s porozuměním přikývl, není divu, že Harry dosáhl vrcholu tak rychle. Ale to musí znamenat, že dokonce ani s Cedrikem tohle nedělali? Severus zjistil, že je čím dál tím zvědavější na to, co spolu ti dva dělali, ale nechtěl se radši ptát, aby Harryho nerozrušil.
„Žádný strach, Harry,“ řekl Severus s hříšným úšklebkem. „Čím více budeš trénovat, tím větší budeš mít výdrž.“
Harry zakvičel, když se Severus sklonil a znovu vzal do úst Harryho úd.
***
Den svatého Valentýna tento rok připadl na pondělí a pondělí byly dny, kdy měl Harry pravidelnou kontrolu u Poppy, kde byl vážen a šťouchán a bodán a všechno ostatní, co Poppy považovala za nezbytné. Severus měl mizernou náladu, obavami o to, jak Harryho prohlídka dopadne, nemluvě o tom čaji, který měl ráno u Brumbála před první hodinou. V podstatě to probíhalo stylem: Už jsi toho chlapce svedl? Zdálo se, že jediný Brumbálův zájem je, jak rychle může Harry porazit Voldemorta, ne o tom, jak se Harry z celé té situace cítí. Oba jejich prstýnky byly pod kouzlem utajení a Severus doufal, že svou svatbu po nějaký čas udrží v tajnosti.
Prvním ročníkům rozdal tresty s Argusem Filchem, a někteří z nich vypadali ještě více vyděšeni vyhlídkou, že by měli mít trest s ním. Druhým ročníkům rozdal rychlý test, který před nimi opravil a nikdo v něm neuspěl. Třetí ročníky slyšeli, že má špatnou náladu a chodili kolem něj po špičkách, a v co největší tichosti, jakou zvládli, uvařili pár ucházejících lektvarů, než kotlík Andrewa Thomsona vybuchl v oblaku zelených par.
„Nejste náhodou příbuzný s Longbottomem?“ zeptal se Severus zoufale. Každý ročník měl své vlastní Longbottomy a některý měl dva nebo tři. Všechny je vyhnal ven, ale až potom, co jim zadal dvanáct stop dlouhou esej, vzal jim nějaké body a pak se posadil na chvíli na židli, než zamířil do svých pokojů na oběd s Harrym. Harry byl stále trochu mimo z jedení před ostatními lidmi, a tak každý den obědvali společně; s tím, že Harry chodil do velké síně na snídaně a večeře. A ty dvě jídla, tam to vypadalo, že Harry jí jen tolik, aby mu to procházelo, a proto byl Severus ještě více rozhodnutý, že Harry toho sní dostatečně na oběd.
Harry tam již čekal, v pěsti muchlal kus pergamenu.
„Harry?“ zeptal se Severus, neschopný pochopit Harryho výraz. Posadil se na sedačku vedle Harryho; Harry mu podal ruličku. Severus ji rozmotal, a podíval se na její obsah. Byla to lékařská zpráva: Harryho lékařská zpráva. Severus si pročítal sloupce, testy a výsledky vedle nich. Srdce, plíce, ledviny, játra, dýchání, tam všude četl výsledek v normálu, a pak se konečně dostal k poslední kolonce. Váha.
Pacientova váha je v normálním rozmezí pro jeho výšku.
Normální. Oh, Merline, normální. Stále byl na spodním okraji škály, ale byla v normálním rozmezí. Harryho váha byla zpět, zlepšoval se. Zlepšil se.
„Severusi, víš, co to znamená?“ zeptal se Harry se stydlivým úsměvem.
„Je ti lépe?“
„Více než to, Severusi. Znamená to, že je mi dost dobře, abychom mohli mít dítě.“

Část 54
Po obědě byla hodina Dějin čar a kouzel; Harry se posadil, z jedné strany měl Rona, z druhé Hermionu. Nedokázal smazat z tváře obrovský úsměv a Hermiona se ho šeptem zeptala. „Harry? Co to do tebe vjelo?“
Nemohl jim to říct; nemohl to říct nikomu, ale chtěl. Harry toužil vyšplhat na vrchol astronomické věže a vykřičet to celému světu. Je natolik v pořádku, aby měl dítě, Severusovo dítě, a zakřenil se znovu. Hermiona si musí myslet, že začíná být trochu praštěný. Poté, co jim profesor Binns znovu zadal za úkol napsat dvě stopy dlouhý esej o povstání skřetů, (Harry si byl téměř jistý, že stále probírají to samé téma v nějaké podivné smyčce), ho venku přede dveřmi učebny přepadla Hermiona a zeptala se ho, jestli se cítí dobře a jestli nepotřebuje jít za madam Pomfreyovou? Harry se jen místo odpovědi usmál a odešel na lektvary.
Tam se Harry posadil; nachystal si knihy a brka a snažil se nezírat na Severuse, který zády ke třídě psal na tabuli instrukce. Už nějakou dobu Harry pozoroval, že muž píše postup křídou, místo, aby je tam jen hůlkou vykouzlil. Harry si nemohl pomoci a zíral na ty prsty svírající křídu a vzpomínal, jak ty samé ruce svíraly Harryho penis minulou noc. Harry úmyslně upustil brk na zem a pak si poklekl, aby ho sebral, doufal, že toto bude stačit, aby skryl svůj ruměnec.
Teď mohli dělat daleko více než jen dotýkání a hlazení; líbání a laskání, a Harry se pokusil odstranit svou erekci jen pouhou silou své vůle. Nedalo se říci, co by se mohlo stát, kdyby si lidé začali uvědomovat, že sezení v Severusově třídě ho činí tak tvrdým. Mysli na něco – na cokoliv jiného než na toho muže v místnosti před ním. Kapusta. Kapusta. Mrkev. Ne, ne na mrkev, ó bože, nemysli na to, jak ten muž jí mrkev, jeho rty obkroužené kolem… Ne! Harry potřásl hlavou. Rychle se narovnal a udeřil se hlavou o spodek lavice; bolestí zasténal a erekce mu opadla, jako kdyby ji vůbec neměl.
Když znovu dosedl na stoličku, Severus se otočil čelem ke třídě a zamračil se na celou třídu.
„No?“ vyštěkl. „Na co čekáte? Přísady jsou ve skladišti a postup máte na tabuli nebo potřebujete poslat do nápravné školy, abyste se naučili číst?“
Neusmívej se! Neusmívej se! Neusmívej se! Varoval se Harry, ale nefungovalo to. Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu; prostě si nemohl pomoci a dál se usmíval na svého manžela. Severus vypadal zaskočen, a zamířil k Harryho stolu, jeho plášť vlál za ním jako velká černá křídla.
„Něco vás pobavilo, Pottere?“ vyštěkl Snape, zatímco pár Zmijozelů, kteří zůstali v Bradavicích, se začalo hihňat. „Vy si myslíte, že tato hodina je směšná, že?“
„Ne, pane,“ Harry se stále usmíval; bylo to, jako kdyby nemohl přestat a zdálo se, že se Severus nikdy předtím nemusel vypořádat s jedním z jeho studentů, který se na něj usmívá.
„Odebírám pět z Nebelvíru za vaši drzost, Pottere,“ řekl Severus, když došel zpět dopředu do třídy a posadil se se slyšitelným žuchnutím. Ostatní Nebelvíři se úkosem podívali na Harryho, ale tomu byla ta trocha bodů jedno. V životě byly důležitější věci než výhra školního poháru, nebo být dobrý ve famfrpálu.
„Použil na tebe někdo povzbuzující kouzlo nebo něco takovýho?“ sykla Hermiona, když kolem sebe na pracovním stole uspořádala přísady
do půlkruhu. Harry zakroutil hlavou; nechtěl své přátele znepokojovat, ale byl to pro ně takový šok, že se pro změnu usmíval a byl šťastný? To byl ten podivně šumivý pocit v jeho hrudi, uvědomil si. Byl šťastný. Byl šťastný.
Zvonek ohlásil konec hodiny a studenti si začali sbírat své věci. Harry si nemyslel, že jeho mast na popáleniny je tak dobrá jako Hermionina, ale myslel si, že alespoň protentokrát prolezl. „Pottere, ještě chvíli zde zůstaňte,“ zavrčel Severus, zatímco zbytek třídy pospíchal ven. Harry se pokusil nasadit prázdný výraz, ale bylo to složité, chtěl se smát na svého manžela; obejmout ho; stočit se mu na klíně; mazlit se s ním do bezvědomí a zbytek školy, ať klidně jde a trhne si. A pouze pomyšlení na to, že by Severuse dostal do problému, ho zastavilo před uskutečněním těch představ.
Jakmile poslední děcko odešlo, Severus zamkl a na dveře dal ochranu, zakouzlil ztišující kouzlo na zdi a dveře, jen pro jistotu.
Severus se tvářil poněkud přísně a Harryho srdce se nepravidelně rozbušilo proti jeho žebrům. Byl na něj Severus naštvaný?
„Harry, začínáš být poblíž mě příliš bezstarostný,“ řekl s povzdechem. „Ty úsměvy; lidé začnou mít podezření.“
„Omlouvám se; nechtěl jsem tě naštvat. Jen jsem si nemohl pomoci. Jen jsem tak šťastný, že teď můžeme mít dítě.“
„Nejsem naštvaný, Harry. Mám z toho také radost, ale musíme být trochu víc obezřetní, obzvláště při vyučování.“
„Oh. Dobře,“ řekl Harry, cítil, jak ho slzy začínají pálit vzadu v hrdle. Polkl, zoufale se snažil neplakat. Byl šťastný, proč se teď cítí, jako kdyby se měl rozbrečet?
„Harry? Co se děje?“ zeptal se Severus, obešel svůj stůl a přitáhl si Harryho do náručí.
„Já – já nevím!“ vzlykal Harry do Severusových prsou, jednou rukou svíral látku Severusova hábitu, druhou rukou svíral hůl. Cítil se nejistě na svých nohách při síle svých vzlyků. Severus hladil Harryho po zádech, a když se Harry vybrečel, zvedl mu tvář a něžně ho políbil na ústa. Severus nikdy předtím Harryho nepolíbil, když byli ve škole, říkával, že jsou stále student a učitel a smazávání linií není dobrý nápad. Harrymu se to nezdálo jako špatný nápad. Docela klidně by vydržel Severuse líbat celý den. Což nicméně nebylo možné. Ne, pokud chtěli udržet svůj vztah v tajnosti.
„Musím se dostat na bylinkářství,“ řekl Harry, když se Severus odtáhl z polibku. „Poppy nás chce dnes večer vidět, po večeři.“
„Je něco špatně, Harry?“
„Ne, ani ne. Jen nám chce udělat další prohlídku, aby se ujistila, že je všechno v pořádku, abychom mohli mít dítě, a promluvit si o tom s námi, předpokládám.“
Severusovy ruce Harrymu setřely slzy z tváře, ale Harryho vidění bylo stále ještě rozmazané. Díval se na mužovy ruce, zatímco klesaly k bokům. Harry miloval Severusovy ruce; miloval, jak mu dokázaly nabídnout jak útěchu, tak potěšení. Miloval, jak se díky nim cítil – v bezpečí a chráněný. To poznání ho udeřilo jako blesk z čistého nebe a zalapal po dechu, jako kdyby ho opravdu dostal jednu do břicha. Miloval Severuse.
Harry vzhlédl a usmál se, pak si stoupl na špičky a zašeptal muži do ucha. „Miluji tě, Severusi.“
Jedinou odpovědí mu byl překvapený polibek od muže tyčícího se nad ním.
***
Později ten večer se Harry usadil na konec postele na ošetřovně, nemocniční oblečení mu dosahovalo téměř ke kolenům. Rona s Hermionou zanechal v údivu, kam tak pospíchá hned po večeři; ale dost dobře jim nemohl prozradit pravdu, že je to jeho poslední prohlídka, než jemu a Severusovi dá Poppy zelenou, že vskutku už může otěhotnět. Téměř si dokázal představit výrazy jejich tváří při takovéto konverzaci. Ron by pravděpodobně omdlel a Hermiona by pravděpodobně chtěla vědět všechny detaily o tom, jak přesně může kouzelník otěhotnět.
Severus ho držel za ruce a pevně mu je stiskl, jak čekali, až se vrátí Poppy s výsledky. Harry se trochu styděl, když ho Poppy musela vyšetřit kompletně, aby se ujistila, že je všechno v pořádku; že žádným způsobem Harrymu neublíží otěhotnění. Nicméně Poppy byla absolutně profesionální a tak to vypadalo, že to nebude trvat dlouho. Harry byl rád, že je tu s ním Severus.
Ticho přerušovalo jen jejich dýchání a tikot mudlovských hodinek, které Harry dal Severusovi k Vánocům; oba jejich prsteny byly pod utajovacím kouzlem, ale bylo hezké vidět Severuse nosit hodinky veřejně, i když nemohl říct, od koho je dostal. Kromě toho, že ukazovaly čas, hodinky také sledovaly astronomické události, jako jsou fáze měsíce a pohyby planet. Jedinou dobu, kdy Harry viděl, že si Severus ty hodinky sundává, bylo, když se sprchoval; Severus je nosil dokonce i do postele.
Poppy vyšla z kanceláře, tvář jí zářila.
„To je úžasné, prostě úžasné!“ řekla, pár slz jí steklo po tváři. „Harry, všechno je v pořádku. Můžeš otěhotnět, kdykoliv budeš chtít.“
„Je tu něco, co pro to musíme udělat?“ zeptal se Harry. Na to se Poppy i Severus hlasitě rozesmáli. „Tak jsem to nemyslel!“ opravil se Harry chvatně. „Myslel jsem tím, jako užívat vitamíny a podobně.“
„Ano, ber dále ty vitamínové lektvary, Harry, a já ti ještě předepíšu nějakou kyselinu listovou. Pokud jste používali antikoncepční zaklínadlo, můžete ho nyní zrušit. A neuškodí ani lektvar plodnosti.“ Významně se podívala na Severuse. Lektvar plodnosti? Znamená to, že Harry po tom všem sám od sebe nedokáže otěhotnět?
„To jsme nedělali,“ řekl Harry. „Tím myslím, že jsme nepoužívali antikoncepční zaklínadlo.“
„Cože?“ prskala Poppy. „Harry, kdybys otěhotněl, dokud na to tvoje tělo nebylo připraveno… to bylo od tebe velmi nezodpovědné. Od vás obou,“ nepříjemně zírala na Severuse.
„Poppy, důvod, proč jsme nepoužívali antikoncepční zaklínadlo, je, že jsme ho nepotřebovali. Zatím ještě ne. Harry je stále panic.“
„Oh. Ach tak. Jen jsem předpokládala, že teď, když jste svoji… no, to je jedno, můžete začít, jakmile budete připraveni.“
Harry zčervenal až po kořínky vlasů; cítil se v tom tak blbě, mluvit o tomhle. Chtěl se dostat do jejich pokojů a přivinout se k Severusovi, a teď mohli dělat více než se jen tulit, pokud budou chtít. Vrátil se mu úsměv, a tentokrát mu ho Severus oplatil.
„Šťastného Valentýna, Severusi,“ zakřenil se Harry.

Část 55
Po jejich setkání s Poppy, Severus navrhoval, že by Harry měl jít do Nebelvírské věže, říkal, že Harry potřebuje strávit více času se svými přáteli. Tvrzení, že byl Harry trošku zmatený, by bylo nedorozumění století; zvláště po tom, co právě probírali s Poppy. „Ale, Severusi,“ začal Harry, jakmile Poppy pro něco odešla do kanceláře, „ty nechceš-“
„Harry, jsi panic, vzpomínáš, jak jsem ti říkal o tom, jak kouzelníci nabývají plné síly?“
„Ano,“ Harry začínal rudnout, stále si pamatoval ten nepříjemný rozhovor, který vedli, než se stali milenci, než se oženili. „Kouzelník může nabýt své plné síly, když ztratí své panictví.“
„To je pravda, ale vynechal jsem pár věcí, s ohledem na tvůj věk v té době.“
„Za pár měsíců mi bude sedmnáct, Severusi, a jsme manželé, vážně si myslíš, že nezvládnu pár vědomostí?“
Severus se posadil vedle Harryho na nemocniční postel a pravou rukou kopíroval hřbet Harryho levé. Harry svou ruku odtáhl, cítil se trochu více než naštvaně, že si Severus myslí, že je nezbytné držet před ním v tajnosti nějaké informace. „Myslel jsem si, žes mi nikdy nelhal,“ řekl Harry. „Na rozdíl od ostatních, myslel jsem si, že mi vždycky říkáš pravdu, dokonce i když ta pravda není příjemná.“
„Nelhal jsem ti, Harry, alespoň ne úmyslně. Ale byl jsi tak mladý, a nějaká pravda není pro dětské uši.“
„Já jsem stěží dítě, Severusi!“ vyštěkl Harry.
„Já vím, měl jsem ti to říct dříve. Když to není donucené – znásilnění – existuje rituál, který se podílí na zbavení kouzelníkovy ctnosti. Je to velmi bolestivý rituál, který zabere dva dny a tudíž není žádná možnost, že bychom to stihli připravit na dnešní noc. My oba na ten rituál musíme být čistí, den předtím musíme držet půst, pak musíme absolvovat očistnou koupel a vzít si očistný lektvar. A jedním z nejdůležitějších požadavků je, že bychom neměli mít ejakulaci minimálně čtyři dny předtím, než začneme. To znamená žádné doteky, žádné laskání, všechno vynechat až do soboty, což je den, kdy začneme rituál. Myslím, že pro oba bude snadnější, když zůstaneme dál od pokušení.“
Harry si pomyslel, že teď asi není nejlepší čas, aby zmínil, že pouhé myšlenky na Severuse jsou pro něj dostatečným pokušením. „Um, hádám, že honění je pak tedy také mimo?“
„Hádáš správně.“
„Jak je to bolestivé?“ zeptal se Harry. Bál se více než trochu.
„Je to velmi bolestivé,“ odpověděl Severus. „To je důvod, proč by sis svého prvního sexuálního partnera měl vybrat velmi pečlivě. Musí tam být pro tebe, aby ti pomohl překonat přechod, kdy je tvoje tělo bombardováno větší silou, než si vůbec dokážeš představit, že je možné vydržet. Trvá to pět až deset hodin, záleží na kouzelníkovi. Nesmí být použito žádné kouzlo, žádný lektvar, na překonání bolesti, poněvadž by to mohlo zasahovat do převzetí síly. Bude to agonizující, Harry, aspoň tak jsem to slyšel. Já jsem nikdy nezískal svou plnou sílu, ale slyšel jsem ostatní, jak popisovali první přijetí celé své magie. Žádná z těch historek nebyla zábavná.“
Oh, bože. Harry polkl, cítil, že je mu trochu špatně. Slyšel, že poprvé je bolestivé – kdo ne? Ale tohle… myslel, že to bude doprovázeno spíše pocity pálení a natahování, ne tak jako ta nespecifikovaná bolest, kterou Severus popisoval. „Je to jako cruciatus?“
„Horší, údajně. Bolest není konstantní; přichází a odchází, jak se v tvém těle usazuje tvá magie. Nicméně potřebuješ někoho, kdo na tebe bude dohlížet, až se to bude dít. Někteří lidé zešíleli, když je jejich milenci opustili poté, co se milovali. Ty na to nebudeš sám, Harry. Budu tady s tebou.“
Pět až deset hodin bolesti, která konkuruje kletbě Cruciatus? Náhle se mu pár dní v jeho staré ubytovně zdálo jako lákavá vyhlídka.
„Harry, pokud bys radši počkal déle, můžeme. Nemusíme spěchat.“
Nespěchat? Kdyby to bylo tak snadné. Tohle nebyl jen případ, kdy kouzelník ztrácí své panictví, tohle byl on, Harry Zatracený Potter, Drahocenné dítě, Přemožitel Voldemorta (doufal) a neměli času nazbyt. Co mohlo být pár hodin bolesti ve srovnání s tím, že by jednou provždy mohl vyřídit Pána zla? Nejlepší bude, dostat se přes to, získat svou plnou sílu, otěhotnět tak brzy, jak jen to bude možné a pak jít po tom bastardovi s hadím ksichtem.
„Sobota mi vyhovuje, Severusi,“ řekl Harry, doufal, že jeho hlas se moc netřese. „Bolí to jen poprvé, že jo? Nebude to bolet pokaždé, když se budeme milovat, že ne?“
„Ne, Harry. Jen když ztrácíš panictví. Už chápeš, proč je tak důležité, aby kouzelník počkal? Proč nepospíchají do sexu, když jsou mladší? Je to snadnější, když je tělo vyspělejší.“
„Ta bolest – tu nebude ovlivňovat, zda jsem schopen mít dítě nebo ne, že?“
„Neměla by, ale jelikož jsi jediný kouzelník na světě, který může otěhotnět, nemůžeme si být jistí. Harry, prosím, nestrachuj se. Milióny kouzelníků spolu spí.“ Severus se sklonil a políbil ho. „Teď, je na čase, aby ses vrátil do Nebelvírské věže a uvidíme se v sobotu.“
***
Harry byl velmi sklíčený, když šel do Nebelvírské věže. Už uběhla nějaká doba, kdy naposledy spal ve své staré ložnici; za prvé měl svůj vlastní pokoj ve sklepení, a teď navíc, od jejich svatby, sdílel postel se Severusem. Chyběl mu, chybělo mu tulení se k němu, líbání ho, hlazení… ne, nemysli na to. Musel zůstat čistý, až do soboty, kdy si ho Severus konečně vezme a Harry stráví (ne stále) pět až deset hodin v bolesti. Má mít obavy? Ne, proč by, proboha měl mít obavy z takovéhle prkotiny?
Harry se opřel o hůl, civěl na portrét buclaté dámy, uvědomil si, že nezná heslo – už to bylo přes měsíc, kdy naposledy zaměřil své kroky do nebelvírské společenské místnosti. Vyzkoušel pár náhodných slov; portrét se tahal za růžový živůtek a nosem natáhl vzduch, odmítaje ho pustit dovnitř.
„Harry! Co tady děláš?“ vykřikla za ním Hermiona. Harry se otočil a pár stop za ní uviděl Rona, jak se na něj šíleně kření.
„Je skvělý, že tě vidím, kamaráde,“ řekl Ron a přiblížil se k jeho uchu. „Snape tě vyhodil?“
Cože? Ron to nemohl vědět, že ne? Věděli, že Snape je jeho poručník, ale jistě je nepodezřívali z ničeho jiného, že?
„Jen na pár dní,“ řekl Harry. „On je – um, je – um,“ ale Harry nedokázal vymyslet ani jedinou věc, co říct, co by nebyla prachsprostá lež. Možná přijít sem nebyl zas tak dobrý nápad. Jak s nimi má mluvit, aniž by lhal?
„To je v pořádku, Harry,“ řekla Hermiona se souhlasným mlasknutím. „Lidé si z toho utahují celou dobu. Ale než se naděješ, tak se to přežene. Předpokládám, že jste se pohádali kvůli těm ztraceným bodům?“
Harry vyhýbavě zavrčel, což si Hermona vyložila jako souhlas.
„Salamandří oheň,“ oznámila Hermiona a portrét se odklopil a vpustil je. Harry vyšplhal po schodech, cítil počínající známky panického záchvatu pod hrudní kostí. Když nakonec vstoupili do společenské místnosti, všechen hluk utichl a každý na něj nepokrytě civěl, pusy se otevíraly a zavíraly, ale nevypustily žádný zvuk. Harry měl pocit, že nejspíš omdlí, pak ale přišel George a vtáhl ho do náručí. „Harry! Dlouho jsme tě neviděli, kamaráde. Oj, na co všichni zíráte?“ George se zakřenil a dovedl Harryho do rohu, kde Fred s Nevillem hráli kouzelnické šachy. Neville se na něj usmál.
„Ahoj, Harry. Jak se máš?“ zeptal se Neville, a pohnul jezdcem.
„Dobře, Neville, díky,“ odpověděl Harry, posadil se na pohovku vedle George; Ron a Hermiona se každý posadili do pohodlného křesílka a toužebně na sebe hleděli přes ten malý prostor, který je odděloval.
Hluk se navrátil zpět na normální úroveň hlasitosti, lidé mluvili o svých valentinkách, nebo o jejich nedostatku. Některé debaty byly o tom, jak to vypadá s famfrpálem, a někteří při tom vrhali Harryho směrem naštvané pohledy. Harry pevněji sevřel hůl. Byla to snad jeho chyba, že mu strýc pošramotil nohu natolik, že už nemohl více létat na koštěti? Myslí si snad, že nechce lítat? Že prostě jen tak opustil tým?
„Já – myslím, že půjdu spát,“ řekl Harry, cítil se mizerně. Byla to chyba, přijít sem. Cítil se ztracený – jako by se všichni ostatní od něj vzdálili, nebo se on vzdálil jim. Myšlenky v Harryho mysli nebyly tak nevinné jako, kdo komu poslal na Valentýna přání nebo kdo vyhraje školní pohár. Harry se musel obávat o to, kdy půjde zabít Pána zla. Vznikla propast mezi ním a zbytkem, která byla o hodně větší než Grand Canyon.
„Vždyť je stěží devět!“ protestoval Ron, ale Harry neměl náladu na to, sedět tady a nechat se všemi okukovat; nebo aby o něm mluvili, hihňali se mu a přitom to skrývali, jen aby se neřeklo. Harry vystoupal do schodů vedoucích do ložnice, měl závrať. Jedl dneska dostatečně? Ve skutečnosti si nedokázal vzpomenout, co snědl.
Ložnice byla přesně taková, jakou si ji pamatoval, kromě jeho staré postele. Samotná postel tu stále byla, ale byla zbavena závěsů, polštáře a peřiny, ložního prádla a dokonce i matrace byla pryč. Byla to spíše jen kostra postele a Harry se posadil na dřevěné laťky konstrukce, chytil svou hlavu do dlaní.
Vzhlédl, když někdo zaklepal na dveře; na prahu dveří stáli usměvaví Fred s Goergem. „Můžeme jít dál, Harry?“
„Jistě,“ řekl Harry. Dvojčata vstoupila a posadila se, každý z jedné strany Harryho.
„Harry, jen jsme ti chtěli znovu poděkovat za to, že jsi nám půjčil ty peníze na rozjezd našeho žertovného obchodu. Objednávky poštou už se rozjely…“ oznámil Fred.
„…A přísahat, že jsme to ještě nikomu neřekli, stále je to v časném stádiu…“ pokračoval George.
„… Ale doufáme, že získáme prostory v Příčné ulici, a zařídíme si vlastní obchod. Mamka bude pravděpodobně zuřit, ale my jsme nikdy nebyli příliš akademičtí typy, že ne, Georgi?“
„Ne,“ potvrdil George, trochu se usmál. „A za to vše vděčíme tobě, Harry.“
„Bude na mě vaše mamka naštvaná, že jsem vám dal ty peníze?“
„Naštvaná? Na našeho malého Harryho? To si nemyslím. Jsi jako náš adoptivní bratr. Skoro to bylo i legální, ale madam Bonesová zamítla mamčinu a taťkovu žádost o opatrovnictví.“
„Cože? Oni se o mě chtěli starat?“ Tohle Harry netušil a cítil, jak se mu bublina štěstí nafukuje jako balon uvnitř jeho hrudi. Weasleyovi chtěli, aby byl součástí jejich rodiny.
„To jsi nevěděl, Harry? Byl jsem si jistý, že ti to Ron řekl, ale byl trošku zklamaný, že se nakonec nestaneš jeho bratrem, tak to možná nechtěl zmiňovat. Samozřejmě, že se o tebe chtěli postarat!“ řekl George. „Co jsi myslel, že jsi, zlý obr nebo tak něco? Samozřejmě, že se o tebe lidé chtějí starat!“
Harry myslel na Rona, zklamaného tím, že Harry nebude jeho bratr. Postavil se a natáhl se pro hůl.
„Možná, nakonec nejsem tak unavený,“ usmál se Harry; rozhodl se, že dá Ronovi najevo, že jsou stále přátelé. „Snad si Ron bude chtít zahrát Řachavého Petra?“
„To je ono, Harry!“ zakřenil se Fred, když znovu s Georgem vtáhli Harryho do objetí, jakmile se postavil.


Část 56
V sobotu ráno se Severus rychle osušil ručníkem; lehce se zapotácel díky závrati, která ho přepadla. Držel půst, rituálně se vykoupal a vzal si požadované lektvary; a teď jediné, co musel udělat, bylo počkat na Harryho. Jakmile se Harry vykoupe a požije rituální lektvary (Severus vůbec nepochyboval, že se Harry postil, pro něj to rozhodně nebyl problém), on a Harry se společně usadí k rituálnímu jídlu, neboť energii budou potřebovat pro aktivity, které budou dělat později. Jediná podmínka přitom byla, že jídlo musí být jedeno z ruky a oni se musí navzájem nakrmit.
Tato část rituálu Severusovi dělala starosti. Bude Harry schopen přijmout jídlo z jeho rukou? Vzhledem k tomu, kolikrát mu bylo jídlo vnuceno proti jeho vůli, se Severus bál, že by se Harry mohl zaleknout, když budou muset tímto obřadem projít znovu, přestože teď již byl více ochotný. Severusův penis se naplnil krví, když ho otíral ručníkem, ale odmítl se mu věnovat více, orgasmus teď po očistných rituálech by byla katastrofa. Příště až vyvrcholí, musí být Severus uvnitř Harryho, tak si to rituál vyžadoval, pokud je Harry ten, kdo získává svou plnou sílu.
Jakmile jeho tělo bylo suché, Severus si stáhl své vlhké vlasy stuhou a oblékl se do tmavě zelených kalhot a smetanově bílé košile a pak zamířil do malé kuchyně v jejich podzemním bytu. Severus položil na kredenc několik talířů a začal připravovat jídlo na obřad. Brzy již sekal a krájel, jako kdyby připravoval ingredience na lektvary, celou dobu si pro sebe tiše pískal, takže neslyšel, jak se dveře od bytu otevřely, a polekal se, když se za ním ozval zvuk jemného odkašlání.
Severus se otočil. „Harry! Nečekal jsem tě takhle brzy.“
„Oh. Mám se tedy vrátit později?“ zeptal se Harry, strachy si skousl mezi zuby dolní ret.
„Ne, ne, to je v pořádku.“ Ani jeden z nich neprodiskutoval čas návratu a Harry se teď s obavami díval na jídlo; tuto část Severus s Harrym také neprobíral. Harry se podíval jinam a zavřel oči, mělce dýchal.
„Neřekl jsi mi, že v tom bude jídlo,“ obžaloval ho Harry stále se zavřenýma očima. Severus odložil nůž, umyl si ruce a přešel vedle Harryho a zvedl svému manželovi bradu, aby mu viděl do tváře. Harryho oči se třepotavě otevřely, hluboká smaragdová jezírka, v kterých se Severus toužil utopit.
„Je to součást obřadu, Harry. Předtím než začneme, se musíme navzájem nakrmit nějakým jídlem; je to proto, že jsme se den před očištěním postili; budeme potřebovat nějakou energii na to, co budeme dělat později. Nemusí to být moc, myslíš, že z mých rukou dokážeš trochu toho sníst?“
Harry přikývl, ale Severuse tím nezmátl. Věděl, jak těžké to pro Harryho bude, to nebylo něco, přes co byste se dokázali dostat za den. Harry stále zápasil, ale pravděpodobně dítě, na které se těšil, by mu mohlo pomoci se z toho zotavit, minimálně dočasně. Severus si nedělal iluze, je možnost, že se z toho Harry v životě pořádně neuzdraví; nejspíš vždycky bude mít potíže s jídlem, ale doufal, že Harrymu dokáže pomoci to kontrolovat.
Harry se položil do Severusova sevření jeho brady; nebylo to dobré, Severus se musel sehnout pro polibek. Harryho ústa se pod jeho otevřela jako okvětní lístky květiny pod paprsky slunce. Jeden z nich zasténal, nebyl si jistý kdo, ale stěží na tom záleželo, když se dále líbali a líbali. Severus ucítil, jak se mu Harryho erekce tlačí na nohu; nucená abstinence posledních pár dní jim zajistila, že oba vyvrcholí během obřadu. Navzdory bolesti, která Harryho zachvátí po jejich milování, když jeho tělo bude přijímat plnou sílu magie, nebyl důvod, aby si Harry neužil vše, co se bude dít předtím. Severus plánoval zajistit, aby během samotného aktu Harry netrpěl žádným nepohodlím.
Severus neochotně ukončil jejich polibek a podal Harrymu jeden talíř. „Nevezmeme si to do ložnice?“
***
Posadili se na postel s překříženýma nohama, stále úplně oblečení, zatímco se navzájem krmili jahodami, plátky melounu a malými kousky čokolády. Harry se trochu obával, že nebude schopný v sobě cokoliv udržet; po tom očistném lektvaru cítil lehkou nevolnost, ale když něco snědl, bylo mu trochu lépe.
Harry položil talíř na vedle stojící noční stolek. „Už toho víc nesním, Severusi.“ Žaludek se mu stáhl, byl z toho strašně nervózní a věděl, že kdyby se pokusil sníst toho víc, skončil by tím, že to vše vyzvrací, a to nechtěl, ne dnes.
Severus odložil i druhý talíř – ten, z kterého krmil Harryho – a natáhl se pro lehký polibek. Harry se napjal, když ucítil Severusovy ruce, jak pátrají po knoflících na košili. Harryho levá noha bolela, neboť byla již příliš dlouho v jedné pozici a on se odtáhl z polibku.
Severus se narovnal a upřeně se na něj zadíval.
„Harry? Jsi v pořádku?“
„Jen trochu nervózní, myslím,“ přiznal Harry, díval se kamkoliv jen ne na Severuse. Proč to bylo tak těžké? Již předtím dělali spolu tolik podobných věcí a Harry si náhle přál, aby tady byl jiný způsob, jak otěhotnět, aniž by se milovali. Nebyl jen nervózní, uvědomil si, byl vyděšený a nechtěl být vyděšený. Ne se Severusem, ne s mužem, kterého miloval.
„Harry, mluv se mnou,“ naléhal Severus, uchopil Harryho obličej do dlaní a vytáhl ho nahoru, takže se Harry díval do očí svého manžela.
„Já – já – jsem vystrašený, v pořádku?“ řekl Harry, cítil, jak koutky jeho očí svědí, když se pokoušel potlačit slzy. „Jsem vyděšený, jak moc to bude bolet a ty jsi tak velký a nemyslím si, že se do mě vůbec vejdeš!“ vychrlil spěšně Harry, pár posledních slov vykašlal mezi vzlyky a posunul se blíže k Severusovi, takže si mohl opřít hlavu o jeho hrudník.
Severus ho pohladil po vlasech. „Oh, Harry. Někdy to napoprvé trochu bolí, to nepopírám. Ale my to neuděláme jen tak přímo. Máme spoustu času, nemusíme nikam spěchat a ujišťuji tě, že si užiješ všechno, co dnes spolu budeme dělat. Trochu tě roztáhnu a ten lubrikant, který jsem dělal, v sobě obsahuje i svalový relaxant, takže by tě to moc bolet nemělo. Myslíš si, že tě chci vidět trpět, Harry?“
„Ne, jen trochu vyšiluju, viď?“
Severus Harryho políbil na vrchol hlavy. „Ne, Harry. Není hloupé mít strach a pochybnosti, je to lidská přirozenost. Budu se snažit, aby to pro tebe bylo co nejpříjemnější. Věříš mi?“
„Samozřejmě, že věřím! A – a ta bolest, kdy získávám sílu? Co tahle?“
„To se neděje během sexu, Harry. Obvykle to začíná hodinu nebo tak po. Takže všechno, co musíš teď udělat, je lehnou si na záda, uvolnit se a nechat mě se o tebe postarat, dobře?“ Severus ho jemně vtlačil do polštářů, takže si Harry lehl na záda a váha se mu konečně přesunula z bolavé nohy. Cítil se lépe, teď, po jejich malém rozhovoru. Severus mu řekl, že nejdříve budou dělat ostatní činnosti; Severus ho nejspíš vykouří, vypadalo to, že Severusovi se to líbí a Harry si rozhodně nestěžoval! Severus byl v tom dokonalý a věděl, že něco známého, pomůže Harrymu se uklidnit.
Severus se postavil ze strany postele a sundal si své vlastní oblečení tak rychle, že si Harry byl téměř jistý, že do toho bylo zapojeno kouzlo, kdyby ovšem tu nebyl ten fakt, že až do nabytí Harryho plné síly nesmí být žádné použito. Lehl si na záda a nějaký čas strávil prohlížením si svého manžela. Ani jeden z nich nebyl nijak pořádně osvalen, ale Severusovo tělo bylo dobře formováno a Harryho oči si nemohly pomoci a bloudily stále dále, přes široký hrudník a stále níže, až do míst, kde se z hnízda černých kudrlinek zvedal Severusův penis, červený a vzrušený. Harry si olízl rty; zatím Severuse neochutnal, stále ho ten čin poněkud odrazoval, mít něco v puse se mu nelíbilo, ale měl pocit, že by to jednou udělat měl, už jen proto, aby Severusovi oplatil, kolikrát to Severus udělal jemu.
Díval se, jak se Severus k němu přiblížil, třpyt v jeho temných očích, jak hleděl na Harryho ležícího v posteli, zapůsobil na Harryho úd, který zapulzoval. Přál si, aby mohli provést kouzlo, aby oba byli rovnou úplně nazí, spíše než aby čekal, až ho zbaví oblečení Severus. Ovšem nezapomínejme, že Severus, svlíkající ho, byla událost sama pro sebe.
Severus rozepnul každý knoflík na jeho košili, jeden po druhém, líbal každou píď kůže, která se objevila, a Harry téměř vřeštěl na posteli, než se Severus vůbec dostal poblíž posledního. „Severusi!“ zasténal Harry, byl bez dechu, když Severus se dostal ke knoflíku na jeho džínech a rozepnul ho pusou. Oh, Bože! Harry byl už tak tvrdý a to zatím nic nedělali. Severus zatahal za zip zuby a pak přitiskl obličej k Harryho boxerkám, napínaných erekcí. Harry cítil, že už je vlhký.
Chtěl to – Bože, jak to chtěl. „Severusi, Severusi,“ šeptal Harry, z každé strany podél sebe sevřel v pěstech ložní prádlo. Severus vzhlédl a olíznul si rty, stáhl Harrymu džíny a spodní prádlo přes nohy. V jeho konání byla krátká pauza, to když Severus rozvázal chlapcovy tenisky a sundal mu je, než mohl odstranit z Harryho těla i kalhoty a boxerky. Harry dneska neměl ponožky, takže byl nahý od pasu dolů, rozepnutou košili měl stále na sobě.
Severus se na něj upřeně díval s takovou intenzivní potřebou v pohledu, až si Harry pomyslel, že jistě shoří v plamenech rovnou teď na posteli. „Prosím. Oh, prosím!“ prosil, když se Severus znovu posunul nahoru, lízal a líbal Harryho na vnitřní stranu stehna. Harryho nohy se doširoka roztáhly, ještě více; pokrčil pravou nohu a pokusil se udělat to samé i s levou, ale nedokázal tak vydržet dlouho. Severus polaskal kolenní jamku, zvláštní pozornost věnoval bolavé levé noze, laskání mu pomáhalo rozptýlit bolest.
Stále lízal a líbal, občas i trochu hryzl, tím se Severus dostával až ke spojení Harryho stehen a přitiskl se k Harryho šourku, na chvíli vzal jedno varle do pusy, pak obě a Harry na posteli vyrazil boky. „Kurva! Oh, kurva!“ kvílel, zatímco jeho koule byly omývány Severusovým jazykem. Cítil se tak plný, měl pocit, že jeho varlata se v Severusových ústech zvětšují a Harry měl za to, že nejspíš vyvrcholí jen z tohoto dráždění. Cítil ostrý okraj Severusových zubů, ale nebolelo to, Severus byl velice opatrný, sál a lízal, jako kdyby nikdy v celém životě neochutnal nic tak lahodného. Harry slyšel sám sebe, jak lapá po dechu a ty úžasné zvuky slízávání, které vydával Severus. Cítil se tak nádherně nemravně a tak sexy, jak z tohohle mohl být vyděšený? Harry měl nádherný pocit; o tom se Severus postaral.
Severus uvolnil Harryho varlata a pak chvíli lízal kolem dokola začátek Harryho penisu, než se zvedl a polkl Harryho až ke kořeni, sál ze všech sil, v ruce laskal Harryho kulky. Harrymu se kroutily vnitřnosti, jak se pokoušel sám sebe uklidnit. Již pár dní neměl orgasmus a byl na pokraji vyvrcholení. „Severusi! Příliš brzy!“ pokusil se svého manžela varovat. „Budu příliš brzy!“ Zničilo by to obřad, kdyby teď vyvrcholil? Harryho tělo bylo těsně před vrcholem, chtěl tak zoufale vyvrcholit.
Severus ho pustil. „To je v pořádku, Harry. Jestli potřebuješ, tak vyvrchol. Dneska budeš mít více než jeden orgasmus. To jen já se musím držet zpátky; kvůli rituálu musím vyvrcholit až uvnitř tebe. Ty se můžeš udělat tolikrát, kolikrát chceš,“ Severus se na něj hříšně usmál a znovu sklonil svou hlavu. Harry sledoval, jak je jeho úd přivítán do teplých, vlhkých úst, a sledoval, jak klouže ven a dovnitř Severusovy pusy.
„AHH! AHH! SEVERUSI! Ohmůjbožeseverusi!“ vykřikl Harry, zatímco přirazil boky, cítil, jak jeho penis udeřil až vzadu do Severusova hrdla, když vytryskl. Měl pocit, jako kdyby vyvrcholilo celé tělo, chvěl se a lapal po dechu, zatímco stříkal a stříkal a Severus spolykal každou kapičku z jeho měknoucího údu, který ale nebyl úplně zvadlý.
Harry cítil, jak se Severusova vlastní erekce tlačí na jeho nohu, zanechává vlhkou stopu. To, co Harrymu dělal, vzrušilo Severuse? A byl by Harry taky tak vzrušený, kdyby udělal to samé svému manželovi? Možná to jednoho dne zkusí. Severus stále lízal a cucal Harryho penis, ale teď daleko něžněji, protože věděl, jak citlivý je Harry po vyvrcholení. Jeho ruce opět polaskaly Harryho šourek a jeden prst se ponořil hlouběji, mezi jeho nohy a Harrymu se zastavil dech. Věděl, že to někdy musí udělat, ale byl jen překvapený, to bylo vše. Po svém vrcholu se cítil trochu povadlý a gumovitý, ale pak tam znovu ucítil napětí, jako kdyby na něco čekal.
Severusovy prsty jemně obkroužily jeho vstup, ale neudělal nic, aby do něj vnikly. Harry byl překvapený, že to mírně bolí a škube, jako kdyby chtěl být naplněný. Severusovo sání jeho penisu, ho učinilo opět tvrdým. Zasténal a lehce se zavrtěl; Severus si strčil prsty do pusy a sál je společně s Harryho údem, pokrýval je slinami a kapkami touhy, než je vrátil k Harryho konečníku a opět ho poškádlil. Stačilo pár sekund téhle činnosti a Harry zoufale toužil po něčem, čemkoliv, co by ho naplnilo. Cítil se tak prázdný.
„Severusi! Prosím! Prosím!“ téměř vzlykal frustrací a pak konečně, konečně, cítil, jak se Severusův prst tlačí do něj. Ze začátku si nemyslel, že to půjde, ale náhle se Harryho tělo uvolnilo a Severusův prst do něj pronikl. Severus byl v něm; prst se kolem trochu kroutil, jako kdyby něco hledal.
„OHH! OHH!“ zakvílel Harry, když prst našel to, co hledal a on spatřil hvězdy. Severus znovu to místečko pohladil a Harry téměř okamžitě vyvrcholil. Bože, to bylo fantastické! „Ještě, oh Bože, ještě!“ prosil Harry, vyklenul boky, aby Severusovi umožnil lepší přístup k jeho tělu. Severus nechal jeho penis vyklouznout a natáhl se pro lahvičku na nočním stolku, celou tu dobu se na Harryho toužebně díval. Harry si ten pohled vychutnával. Cítil se žádaný. Cítil se milovaný. Cítil se drahocenný.
Severus vyndal prst a Harry se chtěl sevřít a udržet ho uvnitř. Takže proto mají lidé rádi sex? Kvůli tomu magickému místu uvnitř? Harry lenivě sledoval Severuse, jak vymáčkl lubrikant a natřel si ho tentokráte na dva prsty. Trochu se obával, že se tam dva prsty nevejdou, ale jeho tělo bylo roztažené a vůbec ho to nebolelo. Když Severus znovu pohladil tu magickou uzlinu uvnitř, Harry měl pocit, jako kdyby se vznesl ke stropu. O kolik to bude lepší, když v něm bude něco delšího a tlustšího? Harry se zavrtěl, byl připravený na víc. Severus ho políbil, zatímco přidal třetí prst. Harry mu zalapal po dechu do úst, tentokrát to trochu bolelo, ale byl to dobrý druh bolest.
„V pořádku, Harry?“ zeptal se Severus, když se odtáhnul a podíval se na Harryho.
„Jo.“
Stále jednou rukou Harryho hladil a roztahoval, zatímco druhou rukou neobratně pokrýval svoji erekci a Harry se pokusil nezpanikařit. Severus byl obrovský, větší, než tři prsty a bál se, že dokonce i s roztažením, se do něj nevejde. Severus vytáhl prsty a dlouze a hluboce Harryho políbil, Harry cítil srdeční údery toho muže oproti svým a usmál se, když si představil, že jejich srdce tlučou vedle sebe.
Severus uchopil rezervní polštář a umístil ho pod Harryho boky. „Je to takhle v pořádku nebo si chceš lehnout na břicho?“ zeptal se.
„Takhle,“ odpověděl Harry. „Chci tě vidět.“
Severus rozetřel další lubrikant na svých prstech, ještě jednou Harryho roztáhl a pak nanesl ještě trochu na svůj penis. Klekl si v pozici mezi Harryho nohama, přidržel chlapcovy nohy za stehna. Severus se posunul dopředu, ale Harry se trochu napnul. „Uvolni se, Harry. Dýchej, pojď ke mně, to je ono, to je ono. Nechci tě zranit,“ Severusova slova Harryho ukonejšila a tak si dovolil se uvolnit, a tím povolil svému manželovi konečně porušit bariéru jeho těla.
Trochu to bolelo a pálilo, ale ne tak mnoho, jak očekával, a Harry náhle ucítil, jak celý ten tlak, všechny jeho obavy odtekly, jak se uvolnil kolem Severusova penisu a dovolil si to užívat. „V pořádku?“ Severus se podíval na něj; pot se mu hrnul z čela, jak se snažil udržet se v klidu, protože měl strach, aby nezranil Harryho.
„Jsem v pořádku, Severusi, můžeš se pohnout,“ usmál se na něj Harry a pohladil Severusova záda a slabiny.
Severus se pohnul, Harry ucítil manželův penis přesně proti svým kulkám a zavrtěl se, miloval ten sykot, který se nad ním ozval, když to udělal. „Merline, Harry! Víš vůbec, jak skvělé je být v tobě? Jsi tak horký, tak úzký. Kurva!“ vykřikl Severus a ostře do Harryho přirazil. Mladík nikdy neviděl, že by ten muž tak náhle ztratil kontrolu a miloval to. „Chci v tobě vyvrcholit, Harry. Chci tě zaplnit svým semenem, pokrýt tě jím, abys mě cítil ještě celé dny. Dotkni se sebe, Harry. Chci tě vidět vyvrcholit, chci vidět, jak se rozliješ po svém břichu a hrudi, zatímco já vyvrcholím v tobě.“
„Oh, Merline!“ zasténal Harry při Severusových slovech, pronesených tím sametovým hlasem, takže si chytil penis ještě dříve, než muž domluvil. Mluvení o sexu tímto hlasem by mělo být nelegální, jak se předpokládá, že má přežít tento útok? Harry obtočil ruce kolem svého penisu a zběsile si ho třel nahoru a dolů, zatímco do něj Severus přirážel tak tvrdě, až čelo postele rachotilo o zeď za ním.
„Harry! Harry!“ zakvílel Severus a znovu do Harryho vrazil. „Už déle nevydržím!“
Harry pevněji zmáčkl svůj úd, a pak Severus mírně posunul a podařilo se mu uhodit do toho magického místa. „Tam! Oh, Bože, tam!“ zachraptěl Harry. Sevřel ruce, jeho varlata se napnula a věděl, že každým okamžikem vyvrcholí. „Už budu, Severusi! Už! Ah! Ahh! Ano!“ sténal Harry beze slov, zatímco jeho ejakulace tryskala a rozlévala se z jeho penisu, přes břicho a hrudník, přesně jak Severus chtěl a celé jeho tělo začalo připomínat želé, jak ležel na posteli a třásl se po doznívajícím orgasmu.
Severus přejel rukou přes tekutinu na Harryho břichu a olízl si prsty, chutnal Harryho, zatímco druhou rukou ho držel za boky, natolik pevně, aby tam vznikla modřina, a znovu a znovu do něj přirážel. Brzy již Severus potřeboval obě ruce, aby přidržovaly Harryho boky; Harryho to teď trochu bolelo, ale věděl, že Severus musí vyvrcholit v něm, aby obřad fungoval, takže se snažil necukat sebou, jak čekal na Severusův vrchol.
Netrvalo to dlouho. Harry cítil, jak se penis uvnitř něj ztvrdnul, varlata u jeho zadku se napnula, plná a ztěžklá a pak náhle Severus v něm explodoval a Harry cítil, jak je zaplněn vlhkým teplem. „Harry! Harry! Miluji tě! Miluji tě!“ vykřikl Severus, jak se přes něj převalil orgasmus a pak se pevně přisál na Harryho krk a jeho tělo se stávalo těžším a těžším na Harrym. Harry nechtěl zkazit náladu, ale shledal, že se mu trochu těžce dýchá. „Severusi, začínáš být těžký,“ řekl s úsměvem.
Severus se z něj odsunul, takže ležel více vedle Harryho než na něm. Oba dva lapali po dechu a byli zpocení. Harry zíral na svého manžela s obrovským úsměvem. „Musíme tohle praktikovat často, že jo? Abych otěhotněl?“
„Předpokládám, že ano,“ řekl Severus, zvedl hlavu a políbil Harryho. „Zranil jsem tě?“
„Ne, no dobrá, jen trošku, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslel, že bude. Co byla ta – ta věc, které ses uvnitř dotýkal?“
„To, můj drahý Harry, byla tvá předstojná žláza. Dobré, ne?“ Severus se na něj usmál, podepřel si hlavu loktem.
„To proto je mezi kouzelníky tolik gayů? Protože mají tohle magické místo?“
„Ne, Harry. Není magické, mají jej i mudlové.“
„Oh, ale rozhodně je magicky cítit!“ smál se Harry.
„Ano, myslím, že najdeš spoustu lidí, kteří s tím budou souhlasit. Teď, je čas, abychom se vykoupali, co myslíš?“ zeptal se Severus, díval se na Harryho tělo pokryté spermatem.
„Jen pokud se budeme koupat spolu,“ řekl Harry s lehkým úsměvem.
„Nikdy jsem nezamýšlel nic jiného,“ souhlasil Severus a znovu Harryho políbil.

Část 57
Křik pro teď ustal; Harry ležel zkroucený na posteli na pokrývkách, třásl se a kňučel. Nebyla to ani celá hodina, než začal nabývat plné síly, spíše čtyřicet minut po tom, co se milovali, ale alespoň se stihli vykoupat a Severus zabalil Harryho do jemného sametového hábitu, jako jsou ty, které nosil po shromáždění Smrtijedů. Jeho nervová zakončení budou tak citlivá, jako kdyby byl pod kletbou Cruciatus a Severus mu chtěl tu dobu ulehčit, co nejvíce to půjde.
Severus umístil na noční stolek na Harryho straně postele nádobu s vlažnou vodou a omýval mu čelo. Harry celý hořel, ale Severus věděl, že svému manželovi nemůže podat žádný lektvar ani ulehčit toto nepohodlí použitím kouzla pro jistotu, aby to nezasáhlo to Harryho přijetí síly. Severus to nechtěl žádným způsobem ohrozit, ale bylo tak těžké sledovat Harry v bolestech a nebýt schopen s tím nic udělat.
Zatímco Severus otíral hadříkem Harrymu kůži, kňučení pomalu vymizelo a on si uvědomil, že Harry usnul. Alespoň to pro něj bude trochu úleva; Severus odložil hadřík stranou, lehl si do klubíčka za Harryho a objal mladíka kolem pasu. Zdálo se, že Harrymu je lépe, pokud se ho Severus dotýká, když bolest začíná a Severus byl připraven vyzkoušet cokoliv, co pomůže jeho manželi toto překonat.
Harry ve spánku vykřikl, prohnul své tělo v zádech a téměř hlavou udeřil Severuse do nosu, ale ten uhnul obličejem, jakmile se ozval křik. Lucerny na zdech se probudily k životu a vzplály světlem, pak potemněly. Sklo se rozbilo, a jako kapky deště se střepy snášely na podlahu. Harryho magie kolísala. U divoké magie se to často stává během této fáze, jak si tělo zvyká mít toliko síly. Harry stále spal, ale ve snech neustále křičel.
Severus si přál, aby mohl udělat něco více než jen ho houpat a šeptat mu, doufaje, že mu to s bolestí pomůže. Další hodinu a půl Harry spal, jeho dech se zklidnil, řev znovu ustal. Tělo v jeho náručí se zachvělo a Severus věděl, že se Harry probouzí.
„Harry? Chceš něco k jídlu?“ křeče přicházely minimálně čtyři hodiny a Harry od časného rána nejedl nic více než ovoce. Harry se otočil a zavrtěl hlavou; byl bledý a vypadal nemocně.
„Jen nějakou vodu, prosím,“ zasípal. „Mám žízeň.“
Žádný div, jeho hrdlo muselo bolet z toho všeho křiku. „Dobře, Harry. Hned se vrátím,“ řekl Severus, zatímco slézal z postele. Byl rád, že trval na tom, aby v apartmánu měl vlastní kuchyň, většina komnat pro zaměstnance neměly kuchyně a museli tedy chodit do školní nebo zavolat domácího skřítka pro cokoliv, co požadovali. Severus si neuměl představit, že by neustále po celý den do svého bytu volal skřítka, zatímco Harry Potter ležel spící a řval! Pravděpodobně by ho ani neposlali do Azkabanu; spíše by ho rovnou zlynčovali a nezatěžovali by se kladením otázek.
Severus otočil kohoutkem u okna v kuchyni; sklepení bylo samozřejmě pod zemí, ale hned když se Harry přistěhoval, vyčaroval několik oken, chtěl, aby Harry mohl vidět ven, kdykoliv bude chtít. Příliš dobře si vzpomínal na čas, kdy byl Harry zamčený v přístěnku. Severus se rozhodl, že Harry už nikdy takhle znovu trpět nebude.
Okno v kuchyni bylo začarováno, aby směřovalo na famfrpálové hříště, ale byl víkend, kdy studenti mohli navštívit Prasinky, takže očividně žádný student nebyl na stadionu. Viděl Rolandu Hoochovou, jak krouží okolo hřiště a honí se za imaginární Zlatonkou. Ta žena by mohla hrát profesionálně; Severus se často divil, proč se lidé stávali učiteli, když mohli dělat cokoliv jiného. Nikdy to nebyla jeho vysněná kariéra, nad kterou uvažoval, dokud mu ji Brumbál nenabídl jako útočiště.
Džbán mu přetekl, zatímco přemýšlel; zavřel kohoutek a pak spravil rozbitou sklenici a obě nádoby donesl do ložnice. Harry teď seděl, opřený o polštáře, ale tvář měl stále skoro bílou. Severusovo srdce sebou trhlo, když to viděl. Tohle udělal; tohle způsobil Harrymu. Potřásal hlavou, zatímco pokládal na noční stolek džbán. Párkrát se zhluboka nadechl, pak nalil vodu do sklenice a podal ji Harrymu.
Harry ji vypil na dvě velká polknutí a natáhl ji pro další vodu. Severus mu vyhověl, tentokráte si z ní Harry jen usrknul.
„Cítíš se lépe?“ zeptal se Severus, odstranil pár zpocených pramínků z Harryho čela. Jeho manžel měl stále horečku a Severus si přál, aby mohl udělat něco víc.
„Trochu,“ řekl Harry. „Všechno mě bolí.“
„Vím, Harry. Brzy to skončí, pak ti můžem dát nějaký lektvar proti bolesti.“
„Jak budeme vědět, že to skončilo? Že to nezačne znovu?“
„Když je tvé magické jádro naplněné, tvoje aura se kolem tebe rozzáří. Barva jádra každého člověka je jiná, ale uvidíme záři, až tvé tělo přijme všechnu magii, kterou může.“
Harry se podíval dolů, jako kdyby čekal, že tam uvidí své tělo zářit, pak si ale povzdechl zklamáním.
„Ještě chvíli to potrvá. Před jak dlouho to začalo?“
Severus se podíval na přesýpací hodiny na prádelníku. „Pět a půl hodiny.“
Sklenička náhle vypadla z Harryho ruky; oči se mu přetočily v sloup a celé tělo mu ztuhlo; prohnuté na posteli. Pusa se mu otevírala a zavírala v bezhlesném křiku, zatímco se Severus vydrápal na postel, aby ho držel a zabránil mu zranit sám sebe, když ho zachvátily křeče. Severus si klekl obkročmo na něj, přišpendlil mu ruce nad hlavou, aby si Harry přestal nehty škrábat kůži; Harry už měl z dřívějška dlouhý šrám na bradě, to když Severus nebyl dostatečně rychlý, aby ho zastavil.
Severus se upřeně díval na Harryho a měl radost, když uviděl čistě zlatou záři tetelící se kolem celého Harryho těla; tohle zatím byla nejkratší křeč a Harry se brzy díval na Severuse jasně zelenýma očima. Severus si téměř myslel, že vidí také náznak zlata v Harryho zornicích.
„Už to skončilo, Harry. Je konec. Získal jsi svoji plnou sílu. Jak to cítíš?“ Severus se zděsil, když ucítil záblesk žárlivosti, která vzplála v jeho hrudi. On nikdy neprošel přechodovým rituálem, což byla touha každého kouzelníka – Lucius Malfoy mu tu šanci nikdy nedal – a odvrátil se, slezl z Harryho, nebyl schopný se na něj dívat déle. Severus se posadil na kraj postele, zády k Harrymu.
***
„Severusi?“ zeptal se Harry, byla mu náhle zima, když ho Severus opustil. Vzpomínal si na těch pár posledních hodin, zmatená mlha bolesti a pohodlí; Severus ho houpal; otíral mu tvář a kůži hadrem; dokonce mu zpíval ukolébavky a teď, když je konec, se od něj Severus odvrátil. „Co se stalo, Severusi?“
„Nic,“ řekl Severus, přehraboval se v zásuvce skřínky pro hůlku. Přivolal si lahvičku bolest zabíjejícího lektvaru a nabídl ji Harrymu, ať ji vypije. Harry poslechl, ale stále se cítil divně. Myslel si, že milování by je údajně mělo přiblížit více k sobě, a ne, aby Severus byl natolik pichlavý, že se stěží na Harryho podíval.
„Severusi – udělal jsem něco špatně?“ nakonec se zeptal Harry a zavzpomínal. Bylo to jeho poprvé, takže se počítalo s tím, že udělá pár chyb, ne? Možná to pro Severuse nebylo tak dobré, jak si Harry myslel, že bylo?
„Ne, Harry. Ty jsi nic špatně neudělal,“ řekl Severus, ale stále se na Harryho nepodíval.
Náhle v Harryho hlavě explodovala bolest, cítil, jako kdyby se měl roztrhnout napůl. Když ustala, zbyl mu pocit vyděšeného chlapce, brečícího a naříkajícího v Poppyině náručí, zatímco muž z ministerstva mu neustále dokola pokládal otázky. Byla to vzpomínka, uvědomil si Harry, ale ne jeho. Jedna ze Severusových. Nebylo to jako vidět ji v myslánce, kde by byl Harry pouze vnějším pozorovatelem. V této byl Severusem, cítil tu bolest, to ponížení, když se ho ten muž vyptával na ty hrozné otázky. Severus se skoro složil, téměř jim dal to, co chtěli. Jméno – jméno útočníka. Ale pak uviděl Luciuse Malfoye skrývajícího se ve dveřích na ošetřovnu a blonďatý hoch si přejel rukou po hrdle v nezaměnitelné hrozbě. Severus zarytě mlčel a nepromluvil už ani slovo.
Když vzpomínka opadla, Harry se upřeně zadíval na svého manžela. Severus vypadal ve stejném šoku, jako byl Harry. „Byl – byl jsem tebou, řekl třesoucí se Severus. „Byl jsi ve svém přístěnku, zamčený ve tmě, když Vernon přišel se svým páskem.“
„A já byl tebou,“ přikývl Harry. „Potom – potom, co ti to Lucius Malfoy udělal. Je mi to líto, Severusi. Neměl ti to dělat. Nikdo by si tím neměl projít.“ Harry se cítil hrozně v Severusově kůži, ale nic, co mohl říct, by to nezlepšilo. Harry si uvědomil, že tohle bylo to, co štvalo Severuse. Harryho poprvé bylo aktem lásky, ne násilí, a navzdory bolesti a horečce získal svou plnou moc. Na rozdíl od toho Severus byl znásilněný Luciusem Malfoyem a nikdy tímto neprošel; pravděpodobně se kolem toho cítil dost divně.
„Chceš si o tom promluvit?“ zeptal se Harry něžně, vzpomínaje na to, jak tu Severus pro něj vždycky byl s připraveným uchem a ramenem, na kterém se mohl vyplakat.
Severus se postavil. „Nechci tě zatěžovat touhle špínou,“ řekl zlostně.
„Severusi, miluji tě. Chci ti pomoci, nezatěžuje mě to,“ odpověděl Harry.
„Co když se o tom nechci bavit?“
„Potom nemusíš. Nebudu tě nutit mluvit o něčem, o čem mluvit nechceš.“
Severus se posadil a uchopil Harryho ruce ve svých. „Harry – víš, co se někdy děje na smrtijedských setkáních, když jsem zavolán? Neviděls to někdy, díky své jizvě?“
Harry přikývl. „To je v pořádku, Severusi. Vím, co tě nutí dělat.
Severus zbledl. „Takže ty – ty jsi viděl mé ponížení z jejich rukou? Mě, nahého na rukou a kolenou, zatímco si užívají potěšení? Jak potom dokážeš snést můj dotyk?“ Severus se pokusil odtáhnout své ruce, ale Harry se jeho držení nevzdal.
„Vzpomínáš si, jak nešťastný jsem byl kvůli tomu, co se stalo mé matce?“ zeptal se jemně Harry. Severus přikývl. „Cedric mi řekl, že to, co jsem s ním měl, je něco jiného. To samé máme já a ty Severusi. To, co máme společně, je o lásce. Je to jiné. S nimi, s Malfoyem a Voldemortem to není o lásce, je to o moci nad tebou; nemá to nic společného s tím, co se děje mezi námi.“
„Jsem děvka, Harry,“ řekl Severus. „Nechávám je to dělat, abychom získali nějaké informace.“
„A v tom se mýlíš, Severusi. Nenecháváš je. Berou si to, co chtějí. Vzpomeň si, viděl jsem je. Miluji tě, Severusi, a myslím si, že jsi ten nejstatečnější muž, kterého jsem kdy potkal.“
„Ty si myslíš, že jsem statečný?“ Severus zněl překvapeně.
„Myslím. Slibuji, Severusi. Zabiju je pro tebe. Oba dva.“


Část 58
Harry se zavrtěl na židli během Přeměňování; nemohl přestat myslet na to, co se stalo včera po Lektvarech a těsně před obědem. Jeho mysl si v hlavě neustále dokola přehrávala scénu, hlas jeho manžela mu zněl v hlavě, jako kdyby byl vedle něj. Harry věděl, že je to pouze vzpomínka, ale tím to nebylo o nic méně silné.
Nemůžu čekat až do večera, Harry. Tak zoufale chci být uvnitř tebe. Chci cítit, jak svíráš můj penis, zatímco vrcholíš. Chci tě slyšet křičet na vrcholu moje jméno. Harry opravdu vyvrcholil s křikem na stole svého manžela a jeho tělo bolelo, v očekávání, kdy to budou moci dělat znovu. Poté, co se milovali poprvé, což bylo skoro před měsícem, Harry vypadal, že toho nikdy nebude mít dost. Bylo to, jako kdyby jeho manžel byl návykový.
Harryho úd se naplnil krví, jen si na to vzpomněl a nepříjemně se na židli zavrtěl. Merline, byl tak tvrdý! Hodina končila za hodinu a půl a Harry zoufale potřeboval nějakou úlevu, alespoň někde v soukromí vlastní rukou. Profesorka McGonagallová už mu zamítla žádost, aby mohl jít do umývárny a Harry mrzutě zíral na kotě na své lavici; už ho přeměnil do židle a zpět. Kouzla mu šla mnohem snadněji teď, když měl přístup k plné síle, ale McGonagallová mu přesto nedovolila jít na záchod.
Jeho lavice byla skoro úplně vzadu, viděl by někdo, kdyby si ho vyhonil pod stolem? Rozhlédl se po třídě; každý se soustředil na svůj úkol, místnost byla zaplněna zvukem mňoukajících koťat. Hermiona a Harry dokončili zadání daleko před ostatními a tak si měli číst, dokud se zbytek žáků bude pokoušet přeměnit kotě do židle. Hermiona byla skloněna nad svou knihou, vlasy jí padaly přes obličej, Ron na Hermionu párkrát civěl, doufal, že mu dá nějakou nápovědu, ale Hermiona si toho nevšimla. Když četla, nevšimla by si, ani kdyby svět kolem ní skončil.
Harrymu penis pulzoval v kalhotech; dal ruku pod lavici a předstíral, že se škrábe na stehně. Zahleděl se do knihy před sebou, ale nevnímal ani slovo z té stránky. Dokázal se soustředit pouze na svůj bolavý úd. Sklouzl rukou výše po stehně, ale neodvážil se až na penis, ještě ne; stále se obával, že by někdo mohl vidět, o co se pokouší. Nemusel by to být problém, kdyby ho jen McGonagallová nechala jít na záchod, když o to žádal. Párkrát zatáhnout v jedné z kabin a byl si jistý, že by vyvrcholil do vteřiny a byl by schopný soustředit se na zbytek hodiny.
Bože, co to s ním Severus dělá jen při vzpomínce! Harry si byl jistý, že nikdy předtím takhle sexem fascinovaný nebyl. Bylo to, jako kdyby tu noc, kdy se milovali poprvé, Severus otevřel stavidlo. Harryho zajímalo, jak to předtím bez toho mohl zvládat; teď chtěl být se Severusem po celý čas a jeho manžel by proti tomu jistě také nic nenamítal. Harry si skousl ret, použil bolest jako rozptýlení od toho, aby sténal nahlas. Mohl být tak hlasitý, jak chtěl v jejich chráněných a kouzlem ztišených komnatách, ale tam teď nebyl. Byl uprostřed třídy, pro boha živého, a napadlo ho, jestli má opravdu zdravý rozum, že to dokonce vůbec zvažuje. Právě teď s dalšími dvaceti žáky a s ředitelkou jeho koleje procházející třídou.
On to více než jen zvažoval; jeho ruka se přestěhovala na horní spojení jeho stehen a tvrdě zmáčkla tu bouli tam, snažil se úlevně nesténat. Oh, kurva, to bylo tak dobré! Ne tak dobré, jako když se ho dotýkal Severus, ale Severus tady nebyl a Harry potřeboval vyvrcholit, aby se zbavil té bolesti. Zmáčkl rukou to místo znovu a lehce přirazil, třel si penis o ruku.
„Eww!“ zaječela Levandule Brownová s očima rozšířenýma jako talíře. „Profesorko! On si ho honí! Harry!“
Harry prudce vytáhl ruku z pod stolu a cítil, jak se mu ponížením celý obličej zalévá ruměncem; zbytek třídy se otočil a zíral na něj. Dokonce i Hermiona se odtrhla od knihy a Harry si přál, aby se v právě teď otevřela podlaha a pohltila ho.
„Pane Pottere, toto je hodina! Říkala jsem vám, ať si čtete, a ne abyste se oplzle choval na veřejnosti!“
Třída se zachichotala a Harryho tvář ještě více zčervenala. Tohle nepřežije. A navíc k té hrůze, že byl chycen a zahanben, jeho erekce se vůbec nezmenšila, pokud vůbec něco, tak se stala ještě bolestivější a Harry měl zoufalou potřebu se udělat, kdekoliv, ať někdo kouká nebo ne.
„Tohle nejste vy, Pottere,“ řekla McGonagallová a její pusa se stáhla do tenké linky. Pozvedla hůlku a mávla s ní kolem třídy, a přitom pronesla formuli, kterou Harry neznal.
Modrá mlha se usadila kolem Harryho a pak odtekla k Pansy Parkinsonové, která zbledla a roztřásla se, sedíc za svou lavicí.
„Odebírám Zmijozelu dvacet bodů, slečno Parkinsonová, a uděluji vám trest dnes večer v osm s panem Filchem. Jestli vás ještě někdy chytím, jak proklínáte někoho v mé třídě, budete vyloučena! Vy ostatní, ven! Hodina je dnes skončena dřív!“
Harry se postavil, že odejde, ale McGonagallová potřásla hlavou. „Zůstaňte tady, pane Pottere.“
Harrymu se teď bolest skoro zdvojnásobila a tak se posadil na stůl lapaje po dechu; takhle strašné vzrušení nebylo normální, ačkoliv to vzniklo tímto způsobem. Jaké kouzlo na něj Pansy použila? Jen doufal, že ho budou moci zrušit brzy, nemohl takhle chodit celý den.
Jakmile ostatní odešli, profesorka McGonagallová hodila do ohniště vzadu ve třídě letaxový prášek a zvolala učebna lektvarů. „Severus Snape,“ řekla a téměř v ten okamžik se hlava mistra lektvarů objevila v krbu.
„Co pro vás mohu udělat, profesorko McGonagallová?“ optal se klidně, ale s obavou se podíval na Harryho, který seděl na lavici blízko krbu.
„Pansy Parkinsonová Harryho proklela kouzlem touhy,“ řekla profesorka McGonagallová. „Zajímalo mě, jestli máte něco, čím to zrušit. Nějaký anti-afrodisiakální lektvar nebo něco?“
„Dobrá, Pottere. Pojďte sem,“ řekl Severus, když se posunul na stranu a nechal Harryho projít letaxem.
„Moc se omlouvám, Harry,“ řekla profesorka McGonagallová. „Kdybych to věděla, nikdy bych tě takto nezahanbila před celou třídou. Doufejme, že se v době večeře už budete cítit lépe.“
„Um, díky,“ řekl Harry, zatímco vstoupil do ohniště a letaxem se dopravil do Severusova kabinetu. Viděl třídu otevřenými dveřmi kabinetu a cítil, jak jeho tvář hoří ještě více. Nepochyboval, že to, co Pansy udělala a co se Harry pokoušel dělat ve třídě, se brzy roznese po celé škole. Severus zavřel dveře mávnutím hůlky.
„Harry, běž a počkej v našich pokojích. Jen ukončím hodinu a vrátím se k tobě, v pořádku?“
Harry přikývl a zamířil do jejich obývacího pokoje, cítil se bolavý a tvrdý a doufal, že Severus bude schopný s tím něco udělat.
***
Když Severus vstoupil do obývacího pokoje, poté, co zadal poslední třídě domácí úkol, našel Harryho rozvaleného v jednom křesle, s vyhrnutým školním hábitem a kalhotami u kolen; obě ruce naléhavě držely penis. Měl zavřené oči, takže neviděl Severuse, který vstoupil do místnosti, a boky neustále přirážel do rukou, ale zvuky, které vydával, nebyly ty plné potěšení, spíše plné frustrace nebo bolesti.
„Harry,“ řekl Severus jemně, poklekl vedle Harryho křesla a položil ruku na manželovo nahé koleno. Harrymu se třepotavě otevřely oči, rozšířené za brýlemi.
„Severusi!“ celý Harryho obličej zaplál červení a svěsil hlavu, jakoby ponížením, ale Severus ho zachytil. „Je mi to líto! Nemohl jsem si pomoct – nemůžu – nejde – nedokážu vyvrcholit!“ vzlykal Harry. „Máš lektvar? Jak říkala profesorka McGonagallová?“
„Neexistuje nic jako anti-afrodisiakální lektvar, Harry, ale můžu ti s tímhle pomoct.“
„Můžeš?“ Naděje v Harryho hlase donutila jeho srdce poskočit. Harryho ruce ztratily pevný stisk na penise a upřeně na Severuse zíral po nějakou dobu.
„Ale stěží jsem mohl McGonagallové říct, že se s tebou musím pomilovat, že jo?“ usmál se na Harryho a natáhl se pro polibek, lehký ale vášnivý. „Kouzlo, které Pansy použila, se používá na rozrušení protivníka při souboji, ale ona ho zakouzlila na spolužáka. Promluvím si s ní o tom, toho se neboj, Harry. Sníží se to, pouze když dosáhneš orgasmu z rukou někoho jiného, to proto nemůžeš sám vyvrcholit, Harry. To nefunguje.“ Severus něžně Harrymu sundal ruce z penisu a položil je na opěradlo křesla, natáhl se, aby polaskal Harryho úd svoji vlastní, větší rukou. Harry vyjekl, ale tentokrát, jak Severus věděl, to bylo rozkoší, ne bolestí. Harry zaklonil hlavu na opěradlo křesla a, jakoby ani neměl kosti, se do něho vpil, zatímco Severusovy prsty prováděli svoji magii.
Harryho sténání a vřískot mělo efekt na Severusův penis a trochu se zavrtěl, jak se snažil ulehčit tlak na svém bolavém údu. Jak se Harryho boky vzepjaly proti jeho rukám, Severus viděl, jak celé Harryho tělo ho pokouší a on se tolik chtěl zabořit dovnitř do toho úzkého tepla. Ale bylo Harryho tělo na to dostatečně v pořádku? Teprve včera odpoledne měli poslední pohlavní styk, a obvykle čekali několik dní mezi tím, než zkusili styk znovu, ale dělali mnoho jiných věcí.
Severus přesunul druhou ruku pod Harryho zadek a něžně ukazováčkem obkroužil vstup do mladíkova těla. Harry zakvílel, rozhodl za něj. „Do mě! Bože, Severusi! Do mě! Chci tě mít uvnitř!“
„Accio lubrikant!“ zvolal Severus přerývavým dechem. Sundal ruce z Harryho těla, aby zachytil lahvičku a chlapec skoro zavyl utrpením, když Severusovy ruce zmizely.
„Ššš, Harry. To je v pořádku, brzy, brzy,“ řekl, pak pronesl kouzlo, které je svléklo v pouhé vteřině. Celé Harryho tělo bylo napjaté potřebou a Severus nebyl o moc vzadu dokonce, i když na něj nebylo uvrženo kouzlo touhy. To byl pouze Harry, kdo Severuse dělal tak šíleným. Pokryl prsty gelem a připravil mladíka tak rychle, jak jen to zvládl, našel Harryho prostatu téměř na první pokus – teď už tělo svého manžela znal. Harry zaječel jeho jméno: „Severusi!“ a zabořil nehty do Severusových zad. Severus rychle rozetřel lubrikant na svůj pulzující úd, pak Harryho tělo nadzvedl v křesle.
Severus se posadil na křeslo a Harryho si usadil na klín; navedl Harryho na svůj penis. Severus zasténal, jak cítil, kterak se Harryho tělo spouští na jeho vlastní, ten horký, úzký průchod ho uchvátil jako by byl pokrytý sametem. Nikdy tohohle nebude mít dost, být uvnitř Harryho, být s Harrym jako jeden, a hrdelně zasténal, když se Harry začal pohybovat, pohupoval se na něm nahoru a dolů. Harryho ruka sevřela zádovou podpěru u křesla, jak se houpal na Severusově klíně, na jeho penisu. Severus chytil Harryho za boky, ale snažil se nediktovat Harrymu rytmus. Věděl, jak paralyzující některá tyto kouzla touhy mohou být, a věděl, že Harry potřebuje vyvrcholit, co nejdříve to půjde, aby se přestal cítit tak frustrovaně.
Harryho oči se zavřely a pusa se mu otevřela, jak si olízl rty a lapal po dechu. Penis mu stál skoro vertikálně z hnízda tmavých kudrlin, prosakoval preejakulátem a potřísnil Severusův hrudník, jak se společně pohybovaly v tom starodávném rytmu. Mezi nimi nebyl prostor pro Harryho ruce, tak se trochu předklonil, aby tím svým hrudníkem umožnil Harryho penisu nějaký tlak, o který se mohl třít. Harry vykřikl a zrychlil své přírazy; Severus cítil to napětí procházející Harryho tělem a věděl, že jeho manžel je na pokraji.
„Pojď, pro mě, Harry. Pojď,“ naléhal Severus, věděl, jak moc Harry miluje jeho hlas. „Zahrň mě sebou, Harry.“
„Kurva! Oh, kurva!“ vykřikl Harry, jak se celé jeho tělo otřáslo, a Severus cítil, jak jeho hrudník a břicho jsou zalité manželovým semenem. Harryho zadek se sevřel kolem Severusova penisu a to bylo vše, co Severus potřeboval, aby mu to taky přišlo, zaplnil Harryho s každým ostrým tepem jeho penisu. Harryho ústa byla na jeho, zběsile ho líbal, jejich hrudě se lepily k sobě Harryho uvolněným spermatem, ale trvalo dlouho, než Harry ten zběsilý polibek zastavil. Severus si samozřejmě vůbec nestěžoval. Docela šťastně by mohl Harryho líbat celý večer, ale poněkud hlasitě mu zakručelo v břiše, což zlomilo náladu.
Harry odtrhl svá ústa, usmál se a lehce se zahihňal. „Hladový?“ zeptal se.
„No, právě jsme spálili docela dost energie,“ řekl Severus, políbil Harryho na nos. „Jsi v pořádku? Nebolí tě to moc po včerejšku?“ Severus Harryho nadzvedl, takže jeho ochablý penis vyklouzl z manželova těla.
„Ne, jsem v pořádku, Severusi. Stejně si myslím, že jsem to potřeboval. Proč si myslíš, že mě takhle začarovala?“ Harry se posunul, takže seděl schoulený na Severusově klíně, hlavu položenou na manželově rameni. Stále byli oba nazí a Severus byl překvapený objevem, o jak moc je Harry klidnější teď, ve své vlastní kůži. Bylo to, protože konečně nabral nějakou váhu? Možná si o sobě přestal myslet, že je tak ošklivý? Severus špičkou prstu obkroužil Harryho jizvy na hrudníku a ulevilo se mu, že Harry nic nenamítal.
„No, pokud jste neměli souboj, tak mě napadá jen jediný další důvod, proč by někdo mohl někoho proklít kletbou touhy. Ona chtěla být tou, která ti od ní pomůže.“
„Ugh! To je hrozný!“ zvolal Harry. „Ona je holka! A tak jako tak jsem stejně ženatý!“
„Ano, ale to lidé ve škole nevědí, Harry. Jsi velmi přitažlivý mladý muž, víš. Mohl jsem to očekávat dřív.“
„Chceš mi říct, že lidé se mě nejspíš pokusí proklít, protože je přitahuji?“
„To je možné, ano. Stávalo se to po celou dobu, co jsem byl ve škole, stejně tak jako lektvary lásky, samozřejmě, ale ty bylo lehčí zkonfiskovat. Kouzla jsou jednodušší.“
„Ale je to kouzlem! Není to skutečné; nemohl bych milovat nikoho jiného! To je – to je skoro jako znásilnění!“
„To je, Harry, to je taky důvod, proč to Pansy Parkinsonové neprojde bez trestu. Myslíš si, že budu stát nečinně stranou a nechám tě zranit? Kýmkoliv?“
„Co jí uděláš, Severusi?“ V Harryho hlase byla znát trochu obava o tu dívku, ale Severus se tím nenechal odradit.
„Zmijozelové kladou veliký důraz na čest, Harry, více než vůbec uvěříš. Ona zostudila svou kolej; nebudu muset udělat nic, zbytek Zmijozelů na její potrestání pomyslí jako první. Nicméně jako ředitel její koleje, ví, že mi bude muset čelit, aby si odpykala dnešní akci!“
„Ale Zmijozelům bude jedno, že proklela Nebelvíra!“ protestoval Harry, obrátil tvář čelem k němu.
„Ano,“ souhlasil Severus klidně, věděl, že mezi těmito kolejemi neexistuje žádná láska. „Ale to není ta její ostuda, Harry. Udělala něco, co by žádný Zmijozel neměl udělat. Nechala se chytit.“

Část 59
„Harry! Neberu ne jako odpověď!“ vyštěkla Hermiona, jak vedla Harryho za paži dolů z hlediště u famfrpálu, zatímco za nimi hra na stadionu pokračovala. „Skoro jsi omdlel!“
„To nic není, Hermiono. Jen jsem dostal závrať z výšky, to je vše,“ protestoval.
„Odkdy máš závratě z výšek, Harry? Byl jsi chytač! S tebou je něco špatně, musíš jít za madam Pomfreyovou právě teď!“
Harry zápasil, aby slezl schody, hůl klepala po dřevě, jak mu Hermiona pomáhala dolů. Nemohl jít dneska za Poppy. Harry cítil, že ona nějak zjistí, že poslední týden pořádně nejedl, že bude schopná z něj vytáhnout, že po jídlech opět zvracel. Prostě nebyl schopný v sobě cokoliv udržet a věděl, že pravděpodobně nedostatek jídla způsobil to, že se cítil na omdlení.
Jakmile se dostali na začátek hlediště, Harry vztekle vytrhl paži z Hermionina sevření.
„Je mi dobře, Hermiono! Nepotřebuji jít za madam Pomfreyovou!“ trval na svém. K jeho překvapení, Hermiona propukla v pláč.
„Přestaň s tím, Harry! Přestaň s tím! Přestaň mi lhát! Myslíš si, že jsem hloupá?“ zeptala se.
„Ne, samozřejmě, že si nemyslím, že jsi hloupá, Hermiono. Nikdy jsem si to nemyslel.“
„Vím, v pořádku?“ brečela. „Vím, co ti je, Harry! Myslíš si, že jsem si nevšimla, jak málo jíš nebo jak často chodíš do umývárny hned po jídle? Myslíš si, že jen nečinně budu stát opodál a sledovat, jak jeden z mých nejlepších přátel se vyhladoví k smrti?“
Harry cítil, jak se pod ním podlomila noha a svět kolem něj zbělal. „Harry!“ slyšel Hermionin křik předtím než ho pohltila černota.
***
Harry věděl, že je na ošetřovně dříve, než otevřel oči; rozeznal to podle pachu dezinfekčních lektvarů a navoskované podlahy, která překrývala vůni nemocí. Zvedl se mu žaludek a on se stěží stihl přetočit přes okraj postele, než naprázdno dávil. Nejedl pevnou stravu už celé dny, takže jediné, co z něj vyšlo, byla kyselá šťáva a žluč. Říhání mu vůbec neulevilo z toho hrozného pocitu v jeho vnitřnostech a on se třesoucí položil na postel, pak uslyšel klapat po podlaze Poppyiny kroky.
Podržela mísu před Harryho pusou a třela mu záda, zatímco čekala, až se Harrymu udělá lépe.
Hermiona nebyla nikde na dohled, Harryho zajímalo, jestli sestra vyhnala jeho přítelkyni ven. Nepamatoval si, jak se dostal na ošetřovnu. Poslední, na co si vzpomínal, byl jeho rozhovor s Hermionou. Ona to věděla, oh Bože… ona to věděla. Harry se znovu naklonil nad mísu, měl pocit, jako kdyby se celé jeho tělo snažilo dostat z vnitřku ven. Nesnášel, když mu bylo špatně, nesnášel, když zvracel, byl to tak hrozný pocit a teď navíc nutil sám sebe to dělat. Něco bylo s ním velmi v nepořádku, to Harry věděl, a přál si, aby bylo kouzlo, které by ho náhle vyléčilo.
„Omlouvám se! Omlouvám se!“ vzlykal. Chtěl Severuse; potřeboval, aby tu byl Severus. „Chci Severuse!“ popotahoval hlasitěji a sevřel Poppyinu paži tak pevně, až mísa spadla s třesknutím na podlahu.
„Pšt, Harry. Je to v pořádku. Severus tu bude brzy, je na schůzi s ředitelem, jinak by tu byl okamžitě. Lehni si, miláčku, kvůli mně, to je ono.“
„Ne,“ zasyčel Harry, jak ji poslechl. „Neříkej mi tak. Cedric mi tak říkal.“ Slzy se mu znovu vyhrnuly z očí a Harry nevěděl, pro koho pláče více, zda volá Severusovo jméno nebo Cedrikovo. Jen věděl, že potřebuje široký, mužský hrudník, ke kterému by se mohl přitulit a potřebuje cítit silné paže, jak ho objímají. Cítil se tak slabý; celé jeho tělo se třáslo a bolelo. Harry věděl, že začíná být hysterický, vzlykal a křičel, zatímco se Poppy snažila ze všech sil, aby ho uklidnila, ale nepomáhalo to. Nedokázal přestat.
„Severusi! Díky bohu!“ vzdychla Poppy a skoro okamžitě, jakmile ta žena opustila stranu jeho postele, Harry tam spatřil Severuse. Vyšplhal na postel a uchopil Harryho do objetí; houpal ho a líbal jeho vlasy, zatímco Harry vzlykal a vzlykal, dravý proud se vyplavoval z jeho očí a máčel hábit jeho manžela. Harry jen mlhavě zaslechl Poppy, jak odchází zavřít dveře na ošetřovnu a uslyšel, kterak zakouzlila zamykací a ztišující kouzlo na celé nemocniční křídlo. Oh ne! Je na něj tak naštvaná, že na něj bude řvát a nechce, aby to nikdo jiný slyšel. Harry začal zrychleně dýchat a byl si jistý, že znovu omdlí.
„Harry, Harry,“ konejšil ho Severus. „Je to v pořádku, jsem tady, Harry. Proč jsi tak nešťastný? Co se stalo?“
Ale Harrymu nezbýval žádný dech, aby mluvil; potřásl hlavou a zabořil obličej do Severusova hábitu, brýle se mu zaryly do kůže, slzy nepřestávaly padat v nepřetržitých proudech. Bolelo ho hrdlo, nudle se mu řinula z nosu a zpátky do krku, dech měl přerývavý, ale Harry stále nedokázal přestat plakat.
„Nic špatného se nestalo, Severusi. Hormony prostě na některé lidi takto působí, zvláště během prvních měsíců.“ Harry cítil, jak se Severusovy paže kolem něj pevněji sevřely a Harry vzhlédl na Poppy, která se na oba něžně usmívala. „Gratuluji, vám oběma. Budete mít dítě.“
K jeho cti, Harry neomdlel, ale ucítil podivně zběsilý pocit ve své hlavě i ve svém břiše. Harry se podíval dolů na svůj stále plochý pupík a stěží tomu mohl uvěřit. „Tím chceš říct, že mám dítě tady?“ zeptal se s úžasem.
„Vskutku máš, Harry. To je pravděpodobně důvod, proč ses cítil nemocný a proč jsi omdlel. Ranní nevolnost.“
„Ale je odpoledne!“
„Termín ranní nevolnost je běžně užíván pro nevolnost a zvracení, které doprovází těhotenství, ale ve skutečnosti, Harry, stává se to kdykoliv. Obávám se, že ti nemohu dát žádný lektvar proti nevolnosti, aby to nemělo vliv na tvé dítě, ale pravidelná jídla by ti měla pomoci a možná bys také mohl schroupat pár sušenek bez náplně mezi jídly.“
Dítě. Dítě. Harry tomu stěží mohl uvěřit. On a Severus budou mít dítě; věštba podle všeho byla pravdivá. Harry ucítil, jak se přes něj převalila vlna viny z toho, co dělal. Co když vynechávání jídel a zvracení nějakým způsobem ublížilo dítěti? „Je mi to líto,“ zašeptal do Severusova ramena, jak znovu sklonil hlavu. Nedokázal si představit, že by se dokázal kouknout na Poppy a říct jim, jak strašně se choval.
„Harry?“ zeptal se Severus, v hlase zvědavost. Harry věděl, že Severus si nemyslí, že by se omlouval za dítě, ne vzhledem k tomu, jak často o tom mluvili a jak moc se na to Harry těšil.
„Já – já jsem pořádně nejedl, ne tak, jak předpokládáte,“ přiznal nakonec Harry. „Znovu jsem zvracel. Schválně,“ dodal, když viděl, že Poppy se mu chystá vysvětlit, že to vše je ranní nevolnost. „Nevěděl jsem, že jsem těhotný, přísahám. Nechci udělat nic, co ublíží dítěti.“
„Ale co tobě, Harry?“ zeptal se jemně Severus. „A co ublížení sobě?“
„Já – já nejsem tak důležitý pro tu věštbu jako to dítě,“ řekl Harry. „Nechci to žádným způsobem ohrozit, vím, že musím skoncovat s Voldemortem.“
„Harry! Samozřejmě, že jsi důležitý!“ protestoval Severus, chytil Harryho v náručí ještě pevněji. „Miluji tě, tvoji přátelé tě milují. Proč si myslíš, že jsem se s tebou oženil, Harry.“
„Kvůli té věštbě,“ odvětil Harry.
Severus vypadal šokovaně. „Tomu doopravdy věříš, to snad ne? Harry, stejně bych se s tebou oženil, s věštbou či bez. Miluji tě a chci strávit zbytek svého života s tebou a našimi dětmi. Jak můžeš říct, že jsi nedůležitý? Oh, Harry,“ povzdech si Severus a sklonil se, aby ho políbil a dal do toho jednoduchého doteku rtů všechnu lásku, všechnu vášeň, všechnu starost, kterou k Harrymu cítil.
„Harry, drahoušku,“ začala znovu Poppy, když ho Severus přestal líbat. „Co tě přimělo znovu začít zvracet? Myslela jsem si, že už jsi z toho venku. Tvoje váha nesmí moc klesnout.“
„To, co se stalo s Pansy Parkinsonovou,“ řekl Harry. „Minulý týden, poté, co mě zasáhla tou kletbou…“ dál Harry nechtěl pokračovat. Nechtěl, aby si Severus myslel, že to je jeho vina, když Harry věděl, že to tak není. Byla to jen Harryho vina, jenom jeho.
„Pokračuj, Harry,“ naléhal Severus.
„Řekl jsi… řekl jsi, že jsi to mohl očekávat, že jsem atraktivní mladý muž. Nechtěl jsem, aby se to stalo znovu. Nechtěl – nechtěl jsem být atraktivní pro nikoho jiného, chtěl jsem se učinit tak malým, jak to je jen možné, chtěl jsem zmizet.“
„Měl sis o tom s námi promluvit, Harry,“ řekla Poppy. „Dávej nám vědět, jak se cítíš. Proč máš tu potřebu utajovat takovéto věci před námi? Není to pro tebe zdravé, Harry. Určitě víš, že můžeš přijít za mnou nebo za Severusem si promluvit o čemkoliv?“
Harry vzhlédl ke svým opatrovníkům. „Vím to tady,“ řekl a ukázal si na hlavu. „Ale ne tady,“ umístil svoji ruku na hrudník. Dursleyovi nikdy nebyli z těch, kteří nosí emoce na dlani, viděli jako známku slabosti přiznat dokonce i to, že mají pocity. Harry se naučil skrývat, jak se cítí, před každým a věděl, že je to zvyk, který potřebuje zlomit.
„Dobrá, Harry,“ řekla Poppy. „Musím ti říct, že vynechávání jídla a zvracení po něm tobě ani tvému dítěti rozhodně nedělá dobře. Napíšu ti na papír dietu, vytvořenou pro tebe, ale do té doby se snaž a jez zdravá vyvážená jídla, ne moc tuku, soli ani cukru. A mléko, pij hodně mléka.“
Harry přikývl, věděl, že by udělal cokoliv, aby svému dítěti dal ten nejlepší možný základ, zvláště když mu teď nezáměrně ublížil, protože si neuvědomil, že je těhotný. Položil si ruku na břicho a skoro si dokázal představit, že cítí malé chvění, přestože bylo nejspíše příliš brzy, aby tam něco cítil.
„Jak dlouho?“ zeptal se Harry, byl zvědavý, kdy mohli dítě počít.
„Jsi přibližně v pátém týdnu těhotenství,“ usmála se Poppy. Harry si se Severusem vyměnili překvapený pohled. Před pěti týdny se teprve poprvé milovali.
***
Alespoň dnes večer na tomto setkání Severus nebyl nahý, i když to bylo vše, co si mohl přičíst k dobru. Crucio začalo téměř okamžitě, jakmile přišel a poklonil se Temnému Pánovi. Kreatura byla neklidná a neklid z Voldemorta dělal osobu, která se nezajímala o nic jiného, kromě mučení svých služebníků.
„Už mám dost tvých výmluv, Severusi!“ zasyčel. „Jsi v Bradavicích, abys mi sloužil, ne snad?“
„Ano, můj pane, samozřejmě, ale -“
„Crucio! Žádné další výmluvy!“ znovu zahřměl. „Přivedeš mi toho chlapce do konce týdne nebo tě vykuchám a nakrmím tebou Nagini, řekl jsem to jasně? Víš, že planě nevyhrožuji, Severusi.“
„Ano, můj – můj pane. Sta – sta – stane se, jak si přejete,“ překotně promluvil přes krev stékající mu z pusy. Viděl své dva zuby na dřevěné podlaze Radlleho statku. Možná kdyby tu ležel dostatečně dlouho, Voldemort by byl natolik laskavý a uzdravil ho. Dal Červíčkovi stříbrnou ruku; mohl by nahradit Severusovy vyražené zuby zlatými?
„Hnusíš se mi!“ zavrčel Voldemort, nohou v botě zatlačil na Severusovy záda. Zatlačil dolů, silně, a Severus si byl jistý, že jedno jeho žebro prasklo. Stěží dokázal nabrat tolik vzduchu, aby mohl křičet. „Vypadni! Vypadni ode mě a nechoď mi na oči, dokud neuděláš to, o co tě žádám!“
Tlak se z jeho zad zvedl a Voldemort odsvištěl v šustění šarlatového roucha, a všichni ostatní Smrtijedi ho následovali. Jeden zůstal; Severus nechtěl vědět, kdo to je. Zavřel oči a myslel na Harryho. Myslel na Harryho a na jejich dítě, a jak velmi brzy budou Voldemort a Lucius Malfoy navždy zničeni.
Myslel na Harryho úsměv, zatímco se jeho kalhoty svezly ke kotníkům. Myslel na Harryho jasně zelené oči, zatímco se k nim připojilo i spodní prádlo, a myslel na Harryho ve svém náručí, zatímco ho penis Luciuse Malfoye znovu a znovu šukal.
Severus už nedokázal křičet. Některé věci jsou prostě tak strašné, že ani křik nepomůže.

Část 60
Když se později v noci vrátil, Harry na něj čekal. Severus si přál, aby to nedělal, přál si, aby Harry nebyl znovu svědkem jeho ponížení. Harry na něj čekal vzhůru, když spatřil, co se děje na smrtijedském setkání přes jeho spojení s Voldemortem.
„Měl bys být v posteli, Harry. Dítě…“ Severus si povzdechl. „Vy oba potřebujete odpočinek.“
„Nemohl jsem spát, Severusi. Ne potom – ne potom -“
„Ne,“ řekl Severus. „Nechci o tom mluvit, Harry. Prosím, ne dnes v noci.“ Severusovy nervy byly stále velmi citlivé, poté co protrpěl tolik Cruciatů a to ani nemluvě o tom, co mu pak udělal Malfoy. „Viděl jsi celé setkání, Harry? Víš o tom, že po mně chce, abych mu tě přivedl?“
„Vím,“ řekl Harry pochmurným hlasem. „Za necelý týden. Co když nejsem připraven mu čelit? Co když to nebude fungovat? Bojím se, Severusi.“
„Vím, Harry,“ Severus si poklekl a umístil své ruce na Harryho kolena. Harry položil své vlastní na Severusovy a Severus nemohl zastavit ucuknutí, přestože věděl, že ten dotyk je jeho manžela, mladého muže, kterého miloval více než cokoliv na světě.
„Omlouvám se,“ řekl Harry a odtáhl své ruce.
„Ne, Harry. Prosím, dotýkej se mě dál. Byl to jen reflex, to je všechno. Vím, že bys mě takhle nezranil, nikdy. Pomáhá to, když se mě dotýkáš – pomáhá to rozptýlit vzpomínky.“
Harryho ruce se vrátily a zmáčkly ty Severusovy.
„Potřebujeme probrat náš plán, Harry.“
„Později, Severusi. Právě teď potřebuješ koupel a dostat do sebe nějaké lektvary. Můžeme to probrat později.“
„Ne koupel, Harry,“ řekl Severus, znovu se zvedl. Byla mu zima, teď když se ho Harry už nedotýkal. „Já -“ ale stěží mohl svému manželovi říct, jak moc je tam vzadu zraněný. Tak zraněný, že ve skutečnosti uvažuje nad tím, že ležet ve vaně jednoduše nesnese. „Ačkoliv se osprchuju.“ Mohl to Harry cítit? Tu hanbu? Tu zkaženost? Byl stále pokryt pachem Luciuse Malfoye, přestože se už vysprchoval v domě Raddlea?
„Nechal jsem ti oblečení a lektvary v koupelně,“ řekl Harry, postavil se a něžně mu zmáčkl paži. Oči jeho manžela se leskly jako drahokamy v umírající záři uhlíků z ohniště a Severus se do nich musel dívat; musel si připomínat, že je doma s Harrym. Ne tam s nimi. „Je tu ještě něco, co pro tebe můžu udělat?“ zeptal se Harry jemně, kousaje si spodní ret, jako kdyby měl obavu, že položil blbou otázkou.
Severus si živě vzpomínal na den, kdy Harry získával svou sílu, kolik bolesti Harry zažil a jak on si přál, aby mohl udělat něco víc, jak mu to ulehčit. Měl Harry ten samý pocit, vždycky když byl zavolán? Tak bezmocný, neschopný pomoci? Nebyl to dobrý pocit a, i když si myslel, že Harry nemůže udělat nic víc, aby mu to ulehčil, Severus chtěl, aby si myslel, že dělá. Harry potřeboval být potřebný. „Potom, co se vysprchuji, by heřmánkový čaj byl dobrý,“ řekl Severus a byl obdarován jedním z Harryho zřídkavých úsměvů.
„Připravím ho, zatímco se budeš sprchovat,“ slíbil Harry a odešel do kuchyně.
***
Harry čekal v obývacím pokoji; konvička čaje byla pod ohřívacím kouzlem a Severus zatím nevyšel ze sprchy. Už to byla skoro hodina, ale Harry ho nevyrušoval. Věděl, jak moc tohle Severus potřeboval, zvláště po dnešním setkání. Severus se musel pořádně vydrhnout, aby ze sebe dostal vzpomínku na počínání Malfoye. Harry byl opět udivený, jak ten muž je statečný, znovu a znovu se vracet do Voldemortova vnitřního kruhu, s vědomím, co tam na něj může čekat.
Šálky se otřásly na svých podšálcích, jak v Harrym vzplál vztek. Lucius Malfoy nezůstane nepotrestán za to, co udělal Severusovi, když byl Severus dítě a za to, co mu stále ještě dělá. Chtěl Malfoyovi zlomit krk jako větvičku; tlačit na něj, dokud každá kost v těle toho muže nebude zlomená; propíchnout mu plíce; vytrhnout mu z hrudníku stále ještě bijící srdce; useknout mu penis a udusit ho jím. To všechno, zatímco bude naživu a ucítí každou vteřinu bolesti, každou vteřinu teroru, zatímco by věděl, že by ho nečekala žádná útěcha a že by zemřel rukou chlapce tak mladého, jako je jeho syn. Možná stejně tak mladého, ale Harry věděl, že daleko mocnějšího.
Než Cedric byl zabit před jeho očima; než jeho láska byla od něj odtržena, předtím si Harry nikdy o sobě nepomyslel, že je schopen vraždy. Nedokázal si představit, že v něm dřímá schopnost vzít někomu život. Ale bylo to v něm, oh ano. Nikdo neublíží lidem, které miluje. Nikdo.
Když Severus nakonec vyšel z koupelny, měl na sobě jeden z těch jemnějších sametových hábitů a jeho kůže byla vydrhnutá do růžova. Ve skutečnosti to vypadalo poněkud bolestivě, ale Harry na to však neupozorňoval. Nemluvili mnoho o tom, co se děje Severusovi během setkání a slovo znásilnění bylo jen zřídka kdy použito. Přesto znalost toho tu byla, vznášela se mezi nimi, a Harry se divil, jak Severus může tak dobře zvládat sex. Možná proto, protože on byl vždy nahoře, když byli spolu a to mu nepřipomínalo to, co mu Lucius Malfoy a Voldemort dělali.
Severus zakouzlil na lucerny kolem pokoje rozjasňující kouzlo; Harry si myslel, že pochopil. Jeho manžel se pokusil zahnat stíny. „Držel jsem tu konvičku teplou,“ řekl Harry a nalil šálek bylinkového čaje pro Severuse a pak nalil i jeden pro sebe. Severus se trochu napil a položil hrníček zpátky na tác.
„Harry, potřebujeme probrat pár věcí, než budeš čelit Voldemortovi. Musíš vědět, co očekávat.“
Harry přikývl a usrknul si čaje. Věděl, že dnes v noci se ani jeden z nich nedostane do postele brzy.
***
„Jsi si jistá, že ty dveře jsou zabezpečeny, Hermiono?“ zeptal se Harry o pár dní později. Byl pátek, den předtím, než oficiálně začínaly Velikonoční prázdniny, ale většina hodin už skončila a on, Ron a Hermiona byli v chlapeckých ložnicích v Nebelvírské věži. Netěšil se na konverzaci, která bude následovat s jeho dvěma nejlepšími kamarády, ale Severus souhlasil, že to musí být provedeno. Nechtěli to říct řediteli, Harry tomu muži nikdy zcela nevěřil od chvíle, kdy mu došlo, že ředitel věděl, že ho příbuzní zneužívají, ale odmítl s tím cokoliv udělat. A potom chtěl Harrymu vymazat paměť – ne, ani jeden z nich neměl pocit, že tomu muži můžou nadále důvěřovat.
„Samozřejmě, že jsou zabezpečené, Harry! Vždyť víš, jak mi jdou tato kouzla!“
Harry přikývl. Samozřejmě, že věděl, ale potřeboval se ujistit. „Je to Voldemort,“ řekl Harry a Ron při zaslechnutí toho jména zbledl. „Chce po Snapeovi, aby mě mu zítra přivedl.“
„Cože? To jen tak? Nemysli na to, že půjdeš!“ protestovala Hermiona.
„Samozřejmě, že půjdu! Celý můj život směřoval k tomuhle, a pokud mu mě Snape nepřivede, zabije ho.“
„Radši jeho, než tebe, kamaráde,“ potvrdil Ron.
„Rone! Jak můžeš říct takovouhle strašnou věc!“ Hermiona ho udeřila do paže.
„Au! Vždyť je to pravda! Radši budu, když umře on, než Harry!“
„Takže ty si nemyslíš, že to zvládnu, teda? Nemyslíš si, že ho můžu porazit?“
Ronovo mlčení byla odpověď, kterou potřeboval.
„Podívej, Rone, také jsem vystrašený. Ale pravda je, že mě Snape celý minulý rok trénoval, jsem připravený se mu postavit nejvíc, co kdy budu. Tohle není jako – tohle není jako s Cedrikem,“ řekl Harry jemně, v hrdle měl škrábavý pocit, když si vzpomněl na toho chlapce, který odmítl opustit Harryho, dokonce aby se sám zachránil. „Voldemort neví, že já vím, že mě chce. Myslí si, že budu překvapený, ale bude to on, kdo bude překvapený.“ Harryho ruce se sevřely v pěst. „Ale dokonce se vším tím tréninkem a tou věštbou, se věci stále mohou pokazit a já - “
„Kruci! Harry! Čekáš od nás, že tu jen budeme stát a necháme tě utéct a nechat se zabít?“
„To přesně od vás dvou potřebuji, abyste udělali, Rone. Tohle je můj boj, vždycky jste to věděli. Věc se má tak, že pokud se něco zkazí, chci od vás, abyste šli za profesorkou McGonagallovou. Pokud se Snape nevrátí do zítřejšího večera, řekněte to profesorce McGonagallové. Prosím. Může svolat Řád, aby ho zachránili.“
„Když se něco pokazí? Tím myslíš, když tě Voldemort, kurva, zabije!“ vyštěkl Ron. Harry věděl, že kamarádův vztek je způsob, jak zakrýt strach o Harryho a nemohl mu za to nadávat, ne když Ronův strach byl i v popředí Harryho mysli. Co když ten trénink nebude stačit? Co když jeho plná síla se nemůže rovnat Voldemortově?
„Oh, Harry!“ vzlykala Hermiona a objala ho. „To je důvod, proč jsi byl – proč jsi byl nemocný?“ hodila tichým pohledem Ronovým směrem. „To bylo všechno jen obavou z Ty-Víš-Koho a já jsem tě obviňovala! Oh, Bože, Harry! Omlouvám se! Omlouvám se!“
Harry ji poklepal po zádech a dovedl ji k Ronově posteli, zůstal stát, zatímco se Hermiona posadila. „Ne, Hermiono, měla jsi pravdu. Mám potíže s jídlem, ale Poppy a Se – Snape mi s tím pomáhají. I když to nemá co dělat s Voldemortem, tak prosím, nechci o tom mluvit.“
„Oh, to je prostě skvělé!“ zabručel Ron. „Harry o tom nechce mluvit, tak nebudeme! A co my ostatní, no? Co když my chceme vědět, proč náš nejlepší kamarád je rozhodnutý spáchat sebevraždu? Ať už rukou Voldemorta nebo vlastní!“
„Rone, do prdele, drž hubu!“ vykřikl Harry, překvapený silou vlastního hlasu. „Co, do háje, můžeš vědět o tom, jaké to je mít sebevražedné sklony? Ty se svým dokonalým životem, se svou dokonalou rodinou! Nikdo z vás nemá ani ponětí, čím jsem si prošel, nikdo! Tak tam nestůj a řekni mi, co bych měl a neměl dělat, abych zatočil jednou a provždy s tím zasraným bastardem!“
„Ne, nemáme ani tušení, protože ty nám to zasraně neříkáš!“ prohlásil Ron, jeho tvář se zbarvila do téměř alarmujícího odstínu červené. „Ty se před námi poslední dobou uzavíráš, radši mluvíš se Snapem než s námi!“
„Ano!“ odsekl Harry nazpátek. „Radši s ním. Protože mě poslouchá a neodsuzuje mě!“
„Přestaňte! Oba dva!“ vtrhla do toho Hermiona, znovu vzlykala, ale chlapci už byli natolik ponoření do hádky, že ji neposlouchali.
„Kdy jsem tě odsoudil? Kdy?“ dožadoval se Ron s rukama v bok.
„Myslel sis, že jsem dal své jméno do Ohnivého Poháru! Myslíš si, že jsem rozmazlený a bohatý a pokud bych nebyl v Nebelvíru, pravděpodobně bys mě nesnášel stejně, jako jsi nesnášel Malfoye!“
„Jsi bohatý!“ protestoval Ron. „Ale nikdy jsem o tobě neřekl, že jsi rozmazlený, nikdy! Tvoji rodiče ti odkázali všechno; Potterovi byli stejně bohatí jako Malfoyovi, Harry. Všichni to vědí! A neublížilo by ti, kdyby ses o to trochu podělil, ne?“
„Rone!“ zaburácela Hermiona.
„Accio účtenky!“ zvolal Harry, aniž by použil hůlku. Balík pergamenů mu přiletěl do rukou a on to hodil na Rona. „Dobře si to prohlédni, Rone, a pak mi řekni, že bych se o to měl trochu podělit! Co bys chtěl? Více slavnostních hábitů? Potřebují Fred s Georgem větší prostory? Potřebuje tvůj otec více lékařské péče? Potřebuje Charlie větší ohradu pro dračí rezervaci?“
Ron zbledl, jak se probíral důkazy před ním. „Ty – to jsi všechno udělal ty? Ty jsi pomohl Fredovi a Georgeovi, aby mohli rozjet jejich poštovní obchod? A taťkovy lékařské účtenky? Dary pro dračí rezervaci? Věno pro Ginny, to všechno pro nás. Ty jsi dával peníze všude kolem nás a Hermiony,“ řekl Ron, podal Hermioně pergamen. Ron se zamračil. „Co si myslíš, že jsme? Nějaká charita nebo co?“
„Ne, Rone, myslel jsem si, že jsme přátelé a že jsi přijal moji pomoc.“
„Nechci ani svrček z tvých mizerných peněz!“ řekl Ron. „Můžeš si je nechat! Běž a postav se Voldemortovi, ať zabije všechny, na kterých nám záleží!“
Ron otočil svou tvář, ale předtím Harry spatřil třpytit se slzy v kamarádových očích. Nechtěl znovu nikomu ublížit, ale nevěděl, co by měl říct, aby to zlepšil. Harry musel čelit Voldemortovi, to věděl, ale také věděl, jak strašně špatně se věci zítra mohou zvrtnout a tak nemohl čestně slíbit svým přátelům, že bude v pořádku.
„Rone, nemůžu ti slíbit, že se zítra vrátím, protože to nevím. Co ti ale mohu slíbit, je, že udělám vše, co bude v mých silách.“
To bylo vše, co mohl udělat a vše, co mohl nabídnout. Ron ho vtáhl do objetí a vzlykal na jeho rameni. „Omlouvám se, Harry! Je mi to líto! Nechtěl jsem o tobě říct všechny ty ošklivé věci.“
„Já vím, Rone. Já vím.“

Část 61
„Ty bastarde!“ zaječel Harry a zápasil v Severusově sevření, ale dával pozor, aby se zatím neosvobodil. Voldemort musel uvěřit, že Harry je bez hůlky bezmocný. Severus vykroutil Harryho hůlku hned, jakmile vstoupili do Raddleova statku, a dal ji Temnému Pánovi a poklonil se před tím démonem. Oh, Voldemort zaplatí za všechno, co udělal Severusovi. Všichni zaplatí.
Voldemort stál na stupínku, který byl v minulosti pódiem pro muzikanty, kdykoliv se v Raddleově panství pořádalo cokoliv naživo, jako třeba bály. Za tou stvůrou byla židle, která vypadala jako trůn; byla jen ze dřeva a sprejem nastříkaná zlatě, a i Harry, jak se na ni upřeně díval, viděl, že malba v některých místech není nastříkaná. Těžko se mohl dívat na Voldemorta; jen oční kontakt s tou kreaturou mu způsoboval vzplanutí bolesti v jizvě na čele, a na to se nesměl soustředit. Než odešli z Bradavic, Severus mu dal dávku lektvaru proti bolesti; pomáhala mu jak s bolestí v noze, tak v jeho jizvě.
„Pracoval jsi pro něj celou dobu!“ pokračoval Harry ve vykřikování, jak se kroutil v Severusově pažích. „Jsi zasraný zrádce!“ Voldemort si otáčel Harryho hůlkou ve svých bledých, hubených prstech. Harry po tomhle bude chtít novou hůlku; nebyla možnost, že by chtěl nadále používat tu, s kterou tak bezohledně zacházel Voldemort.
„Samozřejmě,“ řekl klidně Severus. „Snad sis doopravdy nemyslel, že pracuji pro toho starého blázna, nebo jo? Jsem věrný pouze jedinému kouzelníkovi. Tomu, který oplývá větší silou, než jakýkoliv žijící kouzelník dnešní doby. Větší silou, než jakýkoliv kouzelník, co kdy žil.“
„Dobře řečeno, Severusi! Dobře řečeno!“ zajásal Voldemort, rukama radostně tleskl. Neviděl ten jemný pohled, kterým se Severus podíval na Harryho. Harry věděl, o kom Severus mluvil a nebyl to ten, koho si myslel Voldemort. „Luciusi. Tu chlapcovu hůl, přines mi ji.“
Maskovaný smrtijed s kapucí prolomil řady a Harry ucukl, poznal ty světle blonďaté vlasy. Ale jeho zápolení bylo zbytečné; Lucius popadl jeho hůl a podal ji Pánovi Zla. Kromě Harryho bylo v místnosti třináct lidí; byl tu Voldemortův vnitřní kruh, jeho nejbližší, a Severus byl jedním z nich. Jedině Severus a sám Voldemort byly bez kápě a bez masky. (Harryho zajímalo, jestli je to proto, že Temný Pán Severusovi naprosto důvěřoval, nebo protože mu nedůvěřoval.)
„Hmm,“ řekl Voldemort, potěžkal si Harryho hůl, dárek od Severuse. „Ochranné kouzlo, ale nic jiného. Bez pochyby dárek, pravděpodobně od toho vměšujícího se blázna Brumbála, nebo od tvého proslulého kmotra. Na tom nezáleží, ochranná kouzla ti tady nepomohou, Harry. Teď jsi v mém panství a v mé moci a pod mou kontrolou.“
„Nikdy nebudu v tvé moci, Tome!“ vyplivl Harry s veškerým odporem, který v sobě nahromadil.
„Ne? Slyšel jsem, že jsi docela odolný vůči Imperiu, Harry, a občas Cruciatu chybí poetičnost, nemyslíš si to taky? Mudlové mají výraz, Poetická spravedlnost*. Ty sám jsi více než jen trochu mudla, Harry, nehledě na to, že jsi mně jednou unikl. Dnes v noci neunikneš. Jednou provždy budeš poražen, o tom tě ujišťuji. Nepotřebuji magii: zemřeš způsobem, který tě vždy nejvíce děsil. Nečestnou smrtí, Harry, žádné mučednictví, můj mladý příteli.“
„Nejsem tvůj přítel! A budeš to ty, kdo dnes v noci zemře, Tome, ne já!“
„Oh, ne, Harry, já ne. Víš, co mi můj drahý Severus řekl, Harry? Jak tě porazit? Jak tě zabít a navíc sledovat tvé nejhorší utrpení?“ Voldemort mávl Harryho hůlkou a svou vlastní a tam, uprostřed zaprášeného tanečního parketu stála obdélníková vana naplněná až po okraj vodou; vypadala jako dvě nebo tři stopy hluboká a Harry si nemohl pomoci a proběhlo jím malý záchvěv strachu, i když věděl, že je to součástí plánu. „Voda, Harry. Tvůj největší strach – až po mně samozřejmě!“ Rozchechtal se a Smrtijedi se k němu přidali. „Tohle je mudlovský lidový zvyk, kterým před mnoha lety mučily čarodějnice, utopili nás nebo upálili. Nenávidím zápach spáleného masa – voda je o tolik kultivovanější. Utopím tě, Harry. Zemřeš, lapaje po dechu a s vědomím, že ani nikdo tě nemůže zachránit. Řekni mi, Harry. Jak se cítíš, s vědomím, že zemřeš mojí rukou?“
Harry se na tu stvůru usmál. „Skvěle, Tome. Prostě zatraceně skvěle!“
***
Lucius nalil další míru vína pro Temného Pána a nedokázal se přestat usmívat. Už uplynula hodina od doby, kdy Harry byl strčen hlavou napřed do vody; hodina od doby, kdy Severus viděl Harryho tělo zápasit se Smrtijedem, který ho držel; hodina od doby, kdy zápas ustal a jeho tělo zůstalo nehybně ležet.
Oni tři byli ve Voldemortově ložnici a Severus věděl, že brzy bude zavolán, aby vykonal svou povinnost pro Temného Pána, muž byl ve slavnostní náladě a to znamenalo pouze jedinou věc. Chtěl někoho ošukat a Severus byl na tuto akci jeho oblíbencem. Poté, co Harry ztuhnul, Voldemort poslal ostatní pryč, dokonce je povzbudil, aby šli a našli vlastní způsob, jak oslavovat teď, když je Chlapec, který přežil konečně mrtvý.
„Stěží tomu můžu uvěřit,“ řekl Lucius, jak položil džbán vína na malý stolek u okna. Voldemort se opřel a překvapeně na něj zíral. Pokusil se ulehnout zpět na polštáře, ale něco se zdálo, že mu stojí v cestě.
„Ty jsi o mně pochyboval, Luciusi?“ vyštěkl, pro tuto chvíli zapomněl na tu podivnou věc s jeho polštáři.
„Ne, můj Pane. Odpusť mi, co jsem právě řekl. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že bys to nedokázal.“
„Je ti odpuštěno, Luciusi. Zítra chci, aby mi přivedli Popletala. Dohlédni na to, Luciusi. Ministerstvo bude mít od zítřka nového vůdce.“
„Samozřejmě. Můj Pane, cokoliv si přejete, se stane.“
„Severusi, pojď sem. Dostaneš odměnu. Můžeš mě dnes večer potěšit. Svými ústy – těmi ústy, které zradili Pottera a dovedly ho do záhuby.“
„Jak si přeješ, můj Pane,“ řekl Severus a jako vždy skryl svůj odpor. Náhle Voldemortovou hlavou cukly ze strany neviditelné ruce a zakroutily mu krkem. Ta stvůra neměla ani čas vykřiknout. Byl to Lucius, kdo řval, když Znamení Zla na jeho paži začalo pálit jako kyselina. Severusovo Znamení bolelo tupě; nejen Harry si toho dne vzal dávku lektvaru proti bolesti.
Harry se vymotal z neviditelného pláště a vykřikl kouzlo, které ho Severus nikdy neučil.
„FRACTUM!“ zakřičel a ukázal prstem na Luciuse a tam se ozval hlasitý křupavý zvuk, jak se každá kost v Luciusově těle zlomila v ten samý čas. Jeho zlomené nohy a páteř ho dále nepodpíraly, tak Lucius spadl na zem na jednu pomačkanou hromadu, ječel v agónii, jak jeho plíce a ostatní orgány byly propíchnuty zlomenými žebry. Nemohl se pohnout, aby se ochránil, když se k němu Harry přiblížil.
Severus to celé sledoval jako v omámení. Harry to dokázal; Harry zabil Temného Pána a teď zabije Luciuse Malfoye, pro něj. To všechno bylo pro něj, to Severus věděl, Harry vždycky chránil své vlastní.
„Proklínám tě, Luciusi Malfoyi. Nechť tvoje duše nikdy nenajde klid, po němž prahne. Ty a celý tvůj rod zemře s tebou; dnešní den zemře tvoje přímá krevní linie, stejně tak jako ty.“
„Dr – Draco je velmi dobře ukrytý,“ zaskřehotal Lucius skrz svou rozbitou čelist. „Nikdy ho nenajdeš.“
„Nemusím ho najít,“ zavrčel Harry. Postavil se nad rozbité tělo Luciuse Malfoye a zvedl ruce do vzduchu; celý pokoj byl zaplněný burácejícím větrem a Severus nikdy necítil tolik síly, dokonce ani když Voldemort poprvé povstal. Harry nepoužil Avada Kedavra a Severus nikdy ani neslyšel o kouzle, které teďko používal.
„Exterminatus!“ zaburácel Harry a Malfoyovo tělo se zhroutilo do sebe, rozptýlilo maso a krev po nich obou a zbytku ložnice. Harry sebou flákl na kolena; Severus nevěděl, jestli to bylo kvůli té síle, kterou Harry právě vyvolal nebo kvůli tomu krveprolití, které je oba pokrývalo nebo jestli to bylo kvůli jeho těhotenství.
Severus na ně zakouzlil čistící kouzlo a pro Harryho vyčaroval sklenici vody, aby si vypláchl pusu.
„Je po všem, Harry, je po všem,“ řekl Severus, jemně Harryho třel po zádech, jak Harry usrkával vodu. Harry postavil prázdnou sklenici na podlahu a postavil se, vyvinul se ze Severusova objetí.
„Už jen jedna poslední věc,“ řekl Harry. Postavil se na třesoucí nohy a přivolal si hůl ze strany Voldemortovy postele. Harry se zašklebil, jak se podíval na Voldemortovo mrtvé tělo, ale nechtěl jít pryč. Severus nečekal ten vztek, který se z Harryho valil ve vlnách. Harry pozvedl hůl, jako kdyby to byla pálka a začal mlátit do Voldemortova již mrtvého těla v zuřivosti, nemotorně poskakoval na své zraněné noze.
„Ty bastarde! Ty zkurvysynu!“ ječel Harry. „Měl jsem tě nechat trpět! Tohle je za Cedrika!“ Rána! Voldemortova lebka se rozpadla. „Tohle je za Severuse!“ Harry udeřil tvora do břicha. „A tohle!“ Harry roztrhl Voldemortův hábit, jako vždy byl pod ním nahý a strašný penis ležel nehybně na spojení jeho stehen. Harry znovu a znovu mlátil holí do toho jednoho místa, jak ničil tuto část Voldemorta, která způsobila tolik bolesti. „Tohle je za mou matku!“ vyplivl Harry. Když skončil, tělo se hodně podobalo masu do hamburgeru.
Severus se neobtěžoval zastavit Harryho; kolikrát on sám chtěl učinit to samé? Byla to škoda, že ten zvrácený bastard nebyl naživu, aby cítil všechnu tu bolest. Jakmile na to pomyslel, cítil, jak se v pokoji opět zvedá síla, když se Harry připravoval pronést zaklínadlo. „Reani-“
„NE, HARRY, NE!“ vykřikl Severus, přerušil tak Harryho dříve než mohl dokončit tohle kouzlo.
„Zaslouží si to!“ řekl Harry, slzy mu kapaly po tvářích, celé jeho tělo se třáslo adrenalinem a vztekem.
„Vím, Harry, ale ne ty. Pojď, Harry. Půjdeme domů.“
Harry se otočil k němu, oči mu vzplály smaragdovým plamenem, než se ještě jednou otočil k Voldemortově mrtvole.
„Incendio!“ zahřměl Harry a brzy po Temném Pánovi nezůstalo nic kromě hromádky popela.

A/N: Fractum - zlomit, naprosto zničit
Exterminatus – vytvořeno z ‘exterminate’ (=vyhladit, pozn. překlad), jen protože to znělo dobře :)
(*pozn. překlad: poetická spravedlnost, v originále poetic justice, je ideální forma spravedlnosti, kde ctnost, dobré skutky,… jsou po zásluze odměněny, zato hanebnost a provinění jsou potrestány; často používáno v dramatech, eposech apod., od toho pochází ten název)


Část 62
Oslavy trvaly déle než týden. Popletal a polovina ministerstva chodili sem a tam do Brumbálovy pracovny; Severus netušil, co se jim řeklo o tom, co Harry udělal, ale neustále se pokoušeli dostat se za Harrym na ošetřovnu. Nicméně Poppy tam nepustila žádného z nich a kolem nemocničního oddělení rozmístila ochranná kouzla tak, aby ho mohli navštívit pouze zaměstnanci a Harryho přátelé. Nespecifikovala jací přátelé, takže Severus byl překvapený, když jednoho rána uviděl Nevilla Longbottoma a Lunu Lovegoodovou, kterak se tam kradou po špičkách, jako kdyby měli strach, že by mohli vyrušit Harryho.
Tohle ráno Harry vskutku spal a Severus ho nechtěl vzbudit. Jeho spánek byl tolik rušený od té noci – plný nočních mur – a Poppy mu nemohla dát bezesný spánek, aby to neohrozilo dítě. Měla obavy, stejně tak Severus. Harry zvracel skoro okamžitě, jakmile se vzbudil a jednou v noci se mu zvedl žaludek dokonce i ve spánku, čímž si znečistil vlasy a polštář. O to se mohlo postarat čistící kouzlo, ale zdálo se, že nic nepomáhá Harrymu udržet v sobě pevnou stravu.
Zvládal vodu a dýňový džus a kouzelnickou kapačkou mu byl podáván vyživovací lektvar. Neville a Luna zděšeně zírali na chlapce na posteli. Žádný div: Harryho kouzlo krásy opadlo poté, co uvolnil tolik moci a teď ho viděli takového, jaký skutečně byl. Vychrtlý a bledý kromě rudých stínů pod očima. Harryho tělo a magie už dále nebyly silný, aby na místě udržovaly kouzlo krásy, ale alespoň nemocniční oblečení zakrývalo jeho nejhorší jizvy, ačkoliv některé byly vidět na jeho pažích. Možná jeho přátelé si mysleli, že jizvy pocházejí od bitvy s Voldemortem.
Harryho jizva ve tvaru blesku byla stále na čele, ale každým dnem bledla o trochu více. Znamení zla na Severusově paži zcela zmizelo již před několika dny. Nebylo to jako posledně; Severus věděl, že tentokráte je Voldemort nadobro pryč. Tehdy, když Harry porazil Voldemorta jako dítě, Severusovo Znamení zla vybledlo, ale nikdy kompletně nezmizelo.
„Pane, bude Harry v pořádku, že jo?“ zeptal se Longbottom, stále se trochu třásl, když musel mluvit s jeho nejobávanějším vyučujícím. Severusův respekt pro toho neohrabaného chlapce o trochu vzrostl. Navzdory strachu ten kluk tu stále byl, stále mluvil se Severusem o svých obavách o Harryho.
„Madam Pomfreyová dělá, co je v jejích silách, pane Longbottome. Postavení se Voldemortovi mu ubralo ohromné množství magické energie. Harry potřebuje spousty odpočinku, aby ji nabral zpátky.“ Severus spatřil, jak na něj Poppy mává z dveří její kanceláře. „Omluvte mě. Prosím, nevzbuďte ho.“
„Ne, pane. Nevzbudíme,“ řekla Luna, posadila se na židli vedle Nevilla a chytila Longbottomovy ruce do svých. Severus nad tím pozvedl obočí. Nevšiml si, že tito dva se dávají dohromady, ale posledních pár let jeho zájem byl obrácený na jiné věci: jmenovitě na Harryho a jeho ochranu před Smrtijedy a Pánem Zla, než bude připravený jim čelit.
Hned, jakmile došel do kanceláře, Poppy zajistila dveře a pokynula mu, aby si sedl do křesla před jejím stolem.
„Jak na tom je, Poppy?“ zeptal se Severus, když spatřil, že její stůl je plný Harryho grafů a výsledků; Severus v nich nedokázal vyčíst žádný smysl. „To, že tak zvrací, ublíží to dítěti?“
„Ranní nevolnost na některé lidi takto působí, Severusi. Nemělo by to dítěti ublížit, ale Harry je velmi dehydratovaný a v tuto chvíli nemá dostatek živin. Doufejme, že se to za pár týdnů uklidní. Většina lidí trpí během prvních pár měsíců, ale některým je špatně po celou dobu těhotenství. Ne, Severusi, to zvracení mě neznepokojuje.“
„Ale něco ano?“ Severus cítil, jak mu spadlo srdce někam poblíž bot. Po tom všem, čím si spolu prošli, si nebyl jistý, že by Harry mohl unést další špatné zprávy.
„Ten příval síly, o kterém si se zmínil, když Harry použil ty kouzla: vysušuje ho to, Severusi. Je to – je to, jako kdyby použil všechnu svou magii najednou, aby se dostal k moci, kterou potřeboval.“
„On ztratil svou magii?“
„Ne, jeho magie není pryč. Je tady a je to dokonce ještě větší síla než předtím. Harry je tak unavený, protože se pokouší tomu bránit: bránit se té síle.“
„Jak to myslíš, Poppy?“
„Severusi, když Harry zabil Ty-Víš-Koho - “
„Můžeš ho nazývat jménem, Poppy. Už nám nikdy nemůže ublížit.“
Poppy pak byla potichu a Severus věděl, co se chystala říct. Podezříval ho od doby, kdy Harry zničil Luciuse kouzlem, které ho Severus nikdy neučil; a od doby, kdy se pokusil vzkřísit Voldemorta ze smrti – dalším kouzlem, o kterém se mu Severus ani nezmínil, nikdy ho nemínil to učit. Jak mohl Harry tyhle věci znát?
„Severusi, když Harry zabil V – Voldemorta,“ řekla Poppy. „Voldemortova moc se přenesla na něj. Všechna Voldemortova moc. Spojila se s Harryho vlastní magií, jeho Světlou magií. Harry se snaží ji od sebe dostat, pryč ze sebe, to proto je tak nezdravý. Bojí se, že se stane Temným, Severusi. Nemyslím si, že Harry rozumí o rovnováze mezi Světlou a Černou magií. Pokud se bude snažit odmítat tuhle část jeho přirozenosti – a že je to část přirozenosti nás všech – ztratí svou magii.“
„Možná už dále nechce být kouzelníkem,“ řekl Severus. „Celou dobu, co ví, že je kouzelník, je opečovávaný, aby porazil Voldemorta. Možná má Harry pocit, že už dále svou magii nepotřebuje.“
„Severusi, Harry je muž a je těhotný. Je to magické těhotenství, v posledním testu úroveň jeho těhotenských hormonů poklesla, pravidelně klesají od té doby, co se vrátil.“
„Co to znamená, Poppy?“
„To znamená, že pokud Harry nebude schopný znovu přijmout svoji magii, obě, jak Temnou tak Světlou, je ve velice vysokém riziku, že potratí. Může ztratit své dítě, Severusi.“
***
Když se Harry vzbudil, spatřil Nevilla a Lunu, jak sedí po straně jeho postele; dívali se jeden na druhého a tak si chvíli nevšimli, že je vzhůru. Severus nebyl nikde v dohledu a Harry se pokusil spolknout to zklamání, které pocítil. Měl rád své přátele, ale nebyli žádnou náhradou za osobu, kterou chtěl doopravdy vidět.
„Ahoj, Neville, Luno,“ řekl Harry hlasem zamženým ospalostí. Celou poslední dobu se cítil tak unavený.
„Harry! Jsi vzhůru,“ poznamenal Neville, oči mu těkaly po místnosti. „Profesor Snape říkal, že bychom tě neměli vzbudit. Mluvili jsme moc nahlas?“
„Ne, Neville, vůbec jsem vás neslyšel. Profesor Snape tady byl?“ zeptal se Harry.
„Je tady pořád, Harry,“ povzdechla Luna. „Madam Pomfreyová ho zrovna před chvílí zavolala, ale byl tady celou dobu. Předpokládám, že když je Velikonoční volno, tak nemusí chodit nikam vyučovat. Vážně se o tebe stará, víš.“
Harry cítil, jak mu vlhnou oči. Vyšlo to najevo, v Denním Věštci, laskavost od Rity Holoubkové, že Severus a Poppy jsou jeho poručníci. Ale Harry věděl, že Severus se o něj stará zcela jiným způsobem. Byli ženatí, čekají spolu dítě a jeho zajímalo, jak svět přijme tyto novinky. Harryho přátelé mu řekli, jak moc huláků Severus dostává o tom, že je Harryho opatrovníkem.
Luna se na Harryho dívala se zvláštním výrazem – ještě zvláštnějším, než normálně mívala, pokud to bylo vůbec možné.
„Máš nádhernou auru,“ řekla Luna. „Nikdy předtím jsem neviděla takhle čistou. Ty jo, Neville?“
„Nikdy jsem doopravdy neviděl auru nikoho předtím, Luno,“ oznámil Neville. „Babička říkala, že v sobě nemám dostatečně magie, abych je viděl.“
„Nesmysl!“ posmívala se Luna. „Jen to potřebuje trochu soustředění. Zavři oči, Neville, a mysli na Harryho. Mysli na to, jak moc ho miluješ -“
„Er,“ vykoktal Neville, oči se mu kvapně otevřely.
„Jako kamaráda, Neville,“ zahihňala se Luna. „Můžeš milovat své přátele, víš – to je dovoleno.“
„Oh! Oh,“ došlo Nevillovi, znovu zavřel oči a zhluboka dýchal.
„Teď, když znovu otevřeš oči, podívej se pozorně na Harryho a uvidíš jeho auru.“
„Dobře,“ řekl Neville a udělal, jak ho Luna naváděla, pozorně se na Harryho zadíval. Harry se snažil nekroutit pod touhle drobnou prohlídkou.
„Oh! Oh, páni!“ vydechl Neville. „Je úplně zlatá! Nikdy předtím jsem o zlaté neslyšel. Je tak třpytivá!“ Neville natáhl ruku, jako kdyby se jí dotknul, ale ucukl, když viděl, jak nepříjemně se Harry cítí, že by se jeho aury měl dotknout. „Promiň, Harry. Nicméně je nádherná. Je celá zlatá s malými tančícími skvrnkami stříbra. Dvě nejčistší barvy v kouzelnících a ty je máš obě!“
„Ty nevi – nevidíš tam nic Temného? Jako černého?“
Luna potřásla hlavou. „Harry, nebuď hlupák. My všichni máme v sobě Černou magii, jinak by naše magie nebyla v rovnováze, ale aura nikdy nelže. Tvoje Světlá magie je natolik silná, že vždycky bude mít navrch, nezáleží na tom, co budeš muset udělat.“
„A stejně tak,“ přidal se Neville. „Jak by proboha mohlo Drahocenné dítě být Temné?“
Harry se divil, jak se proboha mohl propadnout ještě hlouběji, když už ležel.
***
„Madam Pomfreyová! Madam Pomfreyová!“ bušil Longbottom do dveří pracovny. Poppy šla otevřít a Severus spatřil rozrušeného chlapce, kterému slzy stékaly po oblých lících. Luna se vznášela kolem Harryho postele a Severus pospíšil kolem Longbottoma; obava o Harryho převážila cokoliv dalšího.
„Co se stalo?“ dožadoval se Luny, jakmile dorazil k posteli.
„Omdlel, pane, potom, co Neville řekl něco o dítěti.“
„Cože?“ zařval Severus na Longbottoma. „Jaký nesmysl se ti to dostal do hlavy, chlapče?“
„To není nesmysl!“ vykřikl Neville rozhořčeně. „Babička mi vyprávěla všechno o legendě Geal Leanbh, o Drahocenném Dítěti. Je to Harry, že jo? To proto byl schopný porazit Vy-Víte-Koho. Je tě-“
„Longbottome, ještě jedno slovo o tomhle a budete mít školní trest do té doby, než dostudujete! Vyjádřil jsem se jasně?“
„Ale pane-“
„Vyjádřil jsem se jasně?“ zasyčel Severus přes zaťaté zuby. „Stále tu ve velkém pobíhají Smrtijedé, Longbottome. Harry není mimo nebezpečí jen proto, že Temný Pán je mrtvý. Čím méně lidí ví o téhle jedinečné situaci, tím lépe, jasné?“
„Ano, pane. Samozřejmě. Omlouvám se, nechtěl jsem Harryho dostat do dalších potíží. Nikomu to neřeknu, slibuji.“
„Myslím, že pro dnešní den měl Harry vzrušení už dost,“ řekla Poppy. „Můžete ho znovu navštívit někdy jindy, ale teď mě nechte se postarat o mého pacienta.“
„Ano, madam,“ řekli oba studenti jednohlasně, než zamířili ven z ošetřovny.
„Jak paní Longbottomová ví o legendě Geal Leanbh?“ zajímal se Severus, zatímco Poppy vyšetřovala Harryho.
„Já bych hádala, že to ví od svého syna, Franka. Byl bystrozor ve Speciální jednotce, kteří byli ve spojení s Odborem Záhad. Možná slyšel Potterovy, když se bavili o překladu. Myslíš si, že to je důvod, proč Smrtijedi šli po Longbottomových? Protože si mysleli, že Longbottomovi věděli, co ta věštba obsahuje?“
„Ale Brumbál říkal, že se v překladu dostali pouze na začátek, že pergamen doteď odolával všem snahám o přeložení. Proč by lhal?“
„Myslíš si, že o tom lhal?“
„Ano,“ řekl Severus. „Ačkoliv nevím proč. Myslím, že je na čase, abychom si promluvili s paní Longbottomovou, že?“

Část 63
Pokud Augusta Longbottomová byla překvapena, že byla pozvána Bradavickým mistrem lektvarů, nedala to na sobě znát. Poppy vzala ženě cestovní plášť a pověsila ho na věšák u dveří. Žena byla oblečena v tmavě zeleném tvídovém obleku se sukní, ale naštěstí klobouk se supem nebyl dnes nikde v dohledu. Severus a Poppy se rozhodli, že pravděpodobně bude nejlepší, když si žena bude myslet, že Poppy stále bydlí ve sklepení se Severusem a Harrym.
„Mohu vám nabídnout něco k pití, paní Longbottomová?“ nabídnul se Severus, když jí mávnutím usadil do křesla. „Čaj – nebo byste radši něco silnějšího?“
„Na mě je to dnes trochu brzy, profesore. Čaj bude v pořádku, děkuji vám,“ odvětila a odložila si červenou kabelku na podlahu vedle svého křesla. „Právě jsem byla ve Svatém Mungovi navštívit Franka a Alici, a co tam v té kavárně podávali za čaj, bylo horší než splašky! Doufám, že máte Earl Grey, profesore.“
„Ano, máme. Prosím, říkejte mi Severusi.“
„A vy oba mi říkejte Augusta. Dnes není místo na formality, není-liž?“ vyklenula na ně obočí a Severus měl neodbytný pocit, že ta žena přesně ví, proč s ní chtěli mluvit.
„Dobrá tedy, Augusto,“ řekl Severus, zatímco odešel do kuchyňky připravit čaj. Matně zaslechl útržky konverzace dvou žen, obyčejný rozhovor o počasí a cenách v obchodech. Severus je přestal poslouchat, jak dělal čaj. Vytáhl porcelánovou soupravu a od domácích skřítků objednal nějaké jídlo: sendviče; výběr sušenek: zázvorové mloky, máslové sušenky a čokoládové, a pár chutných zákusků. Dokonce vyčaroval několik ozdobných ubrousků, ačkoliv je ve svém životě nikdy předtím nepoužíval. Když byl čaj hotový, všechno uspořádal na tác a dolevitoval to na konferenční stolek.
Augusta se usmála, když spatřila všechny ty dobroty na podnose. Pozorovala čajové šálky a ostatní vybavení, jako kdyby byla příjemně překvapena. Severus byl rád, že se rozhodl použít porcelánovou soupravu. Bylo to rodinné dědictví, které zřídkakdy používal.
„Jak rozkošné, Severusi! Nemohu si vzpomenout, kdy naposledy mi byl správně naservírován čaj jako teď. Je možné, že je to souprava Gregory Gently?“
„Proč, ano je. Je mojí babičky,“ řekl Severus, podíval se na šálek, který byl bílý se vzory růží po celém okraji, Gentlyho obchodní značka. „Nevěděl jsem, že se vám zamlouvá starožitnosti, Augusto.“
„Oh, jen trochu se tím zabavuji. Musím něco dělat teď, když je Neville ve škole a Frank…“ hlas se jí zlomil a ona spráskla ruce v klíně. Zapátrala v kapse po kapesníku a jemně se vysmrkala do krajkového kapesníčku. „Omluvte mě. Občas je to tak těžké, vědomí, že on je mrtvý, ale můj Frank a Alice jsou na tom stále stejně.“
Severus nalil mléko do každého pěkného porcelánového šálku, neřekl nic, protože na to nic nemohl říct. ‚Je mi to líto‘ se zdálo žalostně nedostatečné a věděl, že Augusta Longbottomová nebyl ten typ ženy, který by byl nakloněn soucitu. Všiml si, že na něj souhlasně kývla, když scedil čaj do šálků. „Pořádný čaj, Severusi! Jste zázrak, není-liž? Skoro každý, jak vím, je teď nadšený z těch mudlovských čajových sáčků. Já nemám nic proti mudlům, ale čaj prostě nechutná stejně jako z těch sáčků!“
„Dáte si cukr, Augusto?“ zeptal se Severus, zvedl ruku s kleštičkami nad cukřenku.
„Ne, děkuji vám, Severusi.“
Připadalo mu to divné mít jinou ženu než Poppy nebo Minervu ve svém bytě, ačkoliv už to byly věky, kdy ho Minerva navštívila – stále se zdála trochu uražená, že se Harry přestěhoval do sklepení a už dále není v Nebelvírské věži. Podal Augustě čaj, pak ho naservíroval Poppy a sobě, usadil se do dalšího křesla. Augusta si je oba zkoumavě prohlížela a pak si opatrně usrkla čaje.
„Očekávala jsem, že od vás dostanu sovu po Voldemortově porážce,“ řekla Augusta, když položila svůj šálek zpět na podšálek. „Ale musím říct, že jsem ji nečekala tak brzy. Neville, předpokládám? Je to hodný kluk, ale někdy neví, kdy si má nechat věci pro sebe. Ztratila jsem přehled, jak často jsem mu říkala, aby o tom s nikým nemluvil. Bylo to všechno velmi tajné, víte, ale myslela jsem si, že Neville má právo to vědět, když byl starší.“
„Vědět co?“ zeptal se Severus.
„O legendě Geal Leanbh, samozřejmě. Opravdu, Frank to neměl říkat ani mně, ale můj syn přede mnou nikdy nic netajil, zvláště když hledal radu. V každém případě, jak se daří mladému Harrymu? Omlouvám se, že jsem to opomněla, měla jsem se zeptat dříve.“
„Je stále na ošetřovně,“ řekla Poppy. „Porážka Voldemorta mu dala zabrat.“
„Hmm. Ano, předpokládám, že to ano a to, že je těhotný, jenom celou záležitost komplikuje.“
Severusův hrnek zazvonil o podšálek. „Augusto, jakékoliv drby, které jste o tom mohla zaslechnout…“
„Oh, ale jděte, Severusi. Nemusíte lhát, alespoň ne mně. Vím o tom všechno, v pořádku? O obou, jak o věštbě, tak o tom, jakou roli v ní Harry naplnil.“
„Ale jak? Bylo nám řečeno, že proroctví bylo přeloženo nedávno.“
„Nesmysl! Potterovi na tom pergamenu pracovali od té doby, co začali pracovat na Odboru Záhad. Vím, že mezi vámi a Jamesem nepanovala žádná láska, Severusi, ale vy se mi vážně pokoušíte říct, že si nemyslíte, že měl na dokončení úkolu?“
„Ne, byli velmi chytří, oba dva.“
„Vskutku byli. Zvládli přeložit proroctví za necelý měsíc. Ve skutečnosti, to bylo jen pár měsíců předtím, než Alice a Lily otěhotněly. Všichni se stali velmi blízcí přátelé, zvláště potom, když jejich děti byly počaty ve stejnou dobu. Potterovi řekli Frankovi a Alici, co ta věštba obsahuje: Drahocenné Dítě. Harry.“
„Nemohl to být stejně tak dobře i Neville? Byl narozený ve stejnou dobu a jeho rodiče také vzdorovali Temnému Pánovi?“
„Mohl se jím stát Neville, ano, ale Alice o tom nechtěla slyšet. Frank odmítl vystavit svou ženu takovému stresu a tak odmítl Brumbálovu nabídku.“
„Brumbálovu nabídku?“ zeptal se Severus, cítil, jak se svět kolem něj houpe. „Co tím myslíte?“
„Vy to nevíte? Myslela jsem si, že všichni v Řádu to ví. Voldemort věštbě přikládal velký význam, čehož jste si pravděpodobně vědom. Brumbál to využil jako výhodu a stvořil věštbu o Geal Leanbh.“
„Co tím myslíte, že to on stvořil? Ta věštba není skutečná? Ale Harry je těhotný!“
„Ta věštba není skutečná, ne, ale Brumbál ji tak udělal. Zezačátku si každý myslel, že je skutečná, ale musel říct Lily a Jamesovi, co s Harrym plánuje tak, aby se proroctví vyplnilo. Nevím přesně, co museli udělat s tím chlapcem, když byl dítě, ale byly zde operace, hodně operací. Zamíchali do toho stejně tak mudlovské doktory, jako léčitele od Svatého Munga, změnili ho, pohráli si s jeho geny, aby chlapec mohl otěhotnět.“
„Ale proč? Proč proboha si Brumbál myslel, že těhotný muž bude stačit na zabití Voldemorta?“
„Má to celé co dělat s magickými ochranami. Žádná z nich nepočítá s těhotným kouzelníkem, pouze těhotnou čarodějkou.“
Severusovi bylo na zvracení. Harry byl využíván už od okamžiku, kdy se narodil. „A James s Lily s tím souhlasili? Se všemi těmi operacemi, ze kterých se Harry musí cítit ještě více jako zrůda než kdy předtím?“
„No, nejdříve chtěl Brumbál použít Nevilla, ale když Frank a Alice odmítli, šel přímo za Potterovými. Nejsem si jistá, jestli ‚souhlasili‘ je to správné slovo, ale oba byli vojáci ve Fénixově Řádu. Nemyslím si, že jim bylo dáno na výběr: pouze poslouchali rozkazy.“
„Takže Harry se s touto schopností nikdy nenarodil? Byl to nějaký druh experimentu? Oni ho zneužili? Jako dítě, které nemohlo souhlasit?“
„Byl to experiment, Severusi. Upřímně řečeno jsem docela překvapená, že to fungovalo – že v prvé řadě vůbec otěhotněl. Kdo na něj dohlíží? Poppy?“
„V tuto chvíli Molly Weasleyová.“
„To je dobrá žena, tahle Molly. Vždycky jsem ji měla ráda. Srdce ze zlata, víte. Nejspíše je dobře mít kolem sebe někoho takového, až se to stane.“
„Až se to stane?“ Severusovy ruce byly sevřeny tak pevně, že by nebyl překvapený, kdyby si zlomil vlastní prst. Divil se, proč ta žena není více zvědavá na to, kdo by mohl být otcem Harryho dítěte, ale nehodlal poskytnout tuto informaci.
„No, cokoliv s ním dělali, umožnilo Harrymu pouze to, aby otěhotněl. Tělo tolik nezměnili. Harryho tělo nikdy nebylo uzpůsobeno na to, aby dítě donosilo. Nikdy se nepředpokládalo, že ve skutečnosti bude mít dítě, pouze že otěhotní, aby se dostal přes ochrany.“
„Harry!“ zvolali společně Poppy se Severusem, opustili Augustu a pospíchali na ošetřovnu.

Část 64
„Stále se necítíš dobře, Harry?“ zeptala se Molly Weasleyová, když odnesla Harryho tác s obědem. To bylo mírně řečeno; Harry stěží snědl lžíci polévky, a hned ji vychrlil opět ven. Alespoň tentokrát se zvládl vyhnout tomu, aby tím potřísnil paní Weasleyovou. To stejné se dalo říct o snídani a stále se kvůli tomu cítil nesmírně trapně. Nicméně byla na něj velmi milá. Harryho krátce napadlo, jak jiný by byl jeho život, kdyby byl Harry přiveden do milující rodiny, jako byli Weasleyovi, místo k jeho strašným příbuzným.
„Ne, omlouvám se.“ Harry odsunul tác na stranu a nalil si skleničku vody ze džbánu na nočním stolku. Byl očarován, aby zůstával studený a chladná tekutina mu jaksi pomáhala proti nevolnosti. Zajímalo ho, jestli se vůbec někdy bude cítit natolik dobře, aby opustil ošetřovnu.
„Vůbec na to nemysli, Harry. Jen mi dej vědět, pokud bys později něco chtěl, dobrá?“ Mávnutím hůlky nechala zmizet tác i s jeho obsahem. Harry byl rád – dokonce i zápach jídla mu poslední dny zvedal žaludek. Poppy ho ujistila, že během těhotenství je to absolutně normální, ale Harry se stále obával.
„Oh! Podívej, Harry, máš tu návštěvu,“ řekla Molly, když se podívala ke dveřím. Harry se otočil a uviděl profesora Brumbála a dva další muže, které neznal, v proužkovaných hábitech, čímž mu nepříjemně připomínali Popletala. Ačkoliv ani jeden z nich nebyl ministr a Harry se podivil, jak se těm dvěma podařilo dostat přes Poppyiny ochrany na ošetřovnu. Ať to byl kdokoliv, Harry pochyboval, že přicházejí s dobrými zprávami.
Měl předpokládat, že lidé budou plní zvědavosti na to, jak porazil Voldemorta a nejspíše chtěli slyšet všechny detaily od Harryho, ačkoliv ani jeden z nich nevypadal jako novinář.
„Harry! Jak je skvělé tě vidět, drahý chlapče,“ zvolal Brumbál. Harry si skoro odfrknul. Už to byly skoro tři víkendy, co porazil Voldemorta a od té doby byl na ošetřovně. A tohle bylo poprvé, co se na něj Brumbál přišel podívat.
„Tohle je Edgar Pratt ze Služeb pro Kouzelnickou rodinu a tohle je léčitel Alfred Stebbins od Svatého Munga. Poppy je požádala o konzultaci,“ pokračoval Brumbál.
Oh, tak to by vysvětlovalo, jak se léčitel mohl dostat skrze ochrany, ale co ten muž se Služeb pro rodinu? Jistě by mu Poppy řekla, pokud by čekali návštěvu? Pokud to ovšem nebyla ona, koho měla návštěva překvapit? Harry byl udivený; poté co madam Bonesová ustanovila Severuse a Poppy jeho oficiálními opatrovníky, nebyla učiněna žádná jiná opatření a předtím je nikdy nekontaktoval nikdo ze Služeb pro Kouzelnickou rodinu.
„Pan Pratt by si s tebou rád promluvil později, Harry, ale nejdříve tě musí pan Stebbins prohlédnout. Nyní, Harry, proč nenecháme Molly jít a dát si šálek čaje, zatímco tě léčitel bude vyšetřovat?“ usmál se Brumbál. Ten úsměv se nikdy nedotkl jeho očí.
„Poppy chtěla, aby s ním zůstala, dokavad se nevrátí,“ řekla Molly.
„Ah, ale to bylo předtím, než dorazil další léčitel. Jsem si jistý, že Harry bude v pořádku v rukách léčitele Stebbinse, nebo ne, Harry?“
„Radši bych, aby paní Weasleyová zůstala, pane,“ řekl Harry, ačkoliv se skoro zadusil při těch slovech. Něco tady nebylo v pořádku; nevěděl, co to je, ale věděl, že tu něco je někde špatně. Poppy byla horlivá, aby Harry věděl o své léčbě a nikdy se nezmínila, že sem přijde léčitel od Svatého Munga. Harry věděl, že je ve vysokém nebezpečí, že potratí, protože mu to Poppy řekla, dokonce i když ty zprávy nebyly dobré, nic před ním neskrývala – ne jako Brumbál, který toho skrýval mnoho před všemi kolem.
Brumbál se zasmál. „No tak, Harry. Velký kluk jako ty, neříkej mi, že potřebuješ někoho, aby tě držel za ruku? Jsem si jistý, že Molly má spousty jiných věcí, kterými se musí zabývat.“
„Řediteli, pokud si Harry přeje, abych s ním zůstala, opravdu si myslím, že bych měla,“ řekla paní Weasleyová a zmáčkla Harrymu ruku.
Brumbál se upřeně podíval na léčitele.
„Pokud se budete držet dál, zatímco budu pracovat, madam,“ řekl povýšeně. Muž ze Služeb pro Kouzelnickou rodinu vypadal, že ho celá situace velmi zajímá, ale zatím ještě nepromluvil. „Nyní, Harry, svlékni se a můžeme začít s procedurou. Nebude to trvat dlouho a tvůj malý problém bude pryč.“
Malý problém? Oni mluví o dítěti, uvědomil si Harry.
„Držte se ode mne dál!“ zakřičel Harry. „Neopovažujte se mě dotknout!“ Nikdo mu nevezme jeho dítě. Nikdo.
Harry cítil, jak se uvnitř něj sbírá síla; pokusil se ji odolat, ale byl příliš naštvaný. Vztek jako teď nikdy předtím necítil kromě jednou – té noci, kdy zabil Voldemorta – v něm vzkypěl. Tlak byl natolik velký, že Harry si myslel, že vybuchne na tisíce malých kousků.
Oni se mu pokusí vzít dítě – násilně ukončit těhotenství – a to je on nemůže nechat udělat. Netušil, jestli pronesl zaklínadlo – jediné, co slyšel, bylo strašné prohánění větru v uších a jeho vidění se slilo do teček. Někdo vykřikl, jak se všechna okna na ošetřovně roztříštila, zasypala střepy každého kromě Harryho, jak Harry vřeštěl svůj hněv do pokoje. Stěny se chvěly, měnily se, zdálo se, že se rozpouštějí jako zmrzlina v horkém dni. Pár dlaždiček se uvolnilo z podlahy a kroužilo po pokoji a srazily Brumbála a ty dva cizince na zem.
„Harry!“ vykřikl Severus ode dveří a to stačilo; jen slyšet manželův nádherný hlas stačilo, aby se Harryho magie znovu uklidnila. Zhluboka se nadechl a zastavil ten větrný vír. Tři muži na podlaze sténali, zatímco se Poppy sklonila, aby se o ně postarala. Harry se třásl, ruce a nohy cítil jako rampouchy z masa. Ruce mu modraly, jak se na ně díval.
Severus doběhl k němu, nezastavil se, aby se podíval, jak vážná zranění mají ti muži, a chytil Harryho do objetí, drtil ho o svůj hrudník. „Ššš, Harry, všechno je v pořádku. Všechno je v pořádku.“
„Profesore Snape, prosím, odejděte,“ řekl pan Pratt ze Služeb pro Kouzelnickou rodinu. „Vaše přítomnost tady věci jenom zhorší. Harry nebude schopný mluvit svobodně, pokud člověk, který ho zneužíval, bude s ním v jedné místnosti?“
„Cože?“ zaječela Molly společně s Poppy.
Severus zvedl hlavu a zlostně se na ty dva muže podíval. „Vypadněte! Ani jeden z vás se k Harrymu nepřiblíží, je to jasné? Tady nemáte co pohledávat.“
„Je mi líto,“ řekl pan Pratt. „Ale jakmile bylo vzneseno obvinění, jsme povinni to prošetřit.“
„Obvinění? Jaký druh obvinění?“ dožadoval se Severus, utáhl stisk kolem Harryho. „Kdo vznesl to obvinění?“
„Je mi líto, ale to nejsme oprávněni říct.“
„Oh, velmi příhodné. Znovu se vás ptám, jaký druh obvinění?“
Pan Pratt se rozhlédl kolem po všech obyvatelích té místnosti. „Jste si jistý, že byste nedával přednost soukromější konverzaci, profesore Snape?“
„Řekněte mi to. Hned,“ použil Severus svůj nejlepší hlas z vyučování.
„Dobrá tedy. Obdrželi jsme anonymně po sově dopis, ve kterém stálo, že vy – že jste znásilnil Harryho Pottera a sexuálně jste ho zneužíval od té doby, co byl svěřen do vaší péče.“
„Nikdy mě neznásilnil!“ protestoval Harry. „Nikdy!“
Molly Weasleyová vypadala, jako že omdlí.
„Ten samý dopis naznačil, že vám byla vymazána paměť, pane Pottere, a že na ten incident tedy nebudete mít žádnou vzpomínku. Léčitel Stebbins bude schopen zvrátit paměťové kouzlo, které bylo použito na pana Pottera a prokáže, zda Harry Potter vskutku trpěl nějakým zneužíváním v péči profesora Snapea nebo ne.“
„Jak se opovažujete! Vypadněte! Nepřiblížíte se ke mně! Nenechám vás!“ prohlašoval Harry. Tohle byla noční můra, musela být. Tohle nemohlo být skutečné. Nápad, že mu Severus něco takového mohl udělat. A vymazat mu paměť; v téhle místnosti byla pouze jedna osoba, která trvala na tom, aby Harrymu byla vymazána paměť a ta tu teď stála ve svém purpurovém hábitu a tvářila se jako svatoušek. Ale Harry to dobře věděl. Byl to Brumbál, věděl, že to byl on.
Pratt si vyměnil pohled se Stebbinsem. „Toto je časté chování u zneužívané oběti, léčiteli Stebbinsi. Averze k dotyku, jakkoliv nevinnému.“
„Zneužívané? Chcete mi vyprávět o zneužívání, pane Pratte?“ křičel Harry. „Služba pro Kouzelnickou rodinu? Kde jste byli, když moji rodiče zemřeli a já jsem byl umístěn k Dursleyovým? Ti mě zneužívali od prvního okamžiku, který jsem tam strávil! Takže tam nestůjte a neobviňujte Severuse z něčeho tak ohavného, jak se píše v tom anonymním dopise! Vím, proč tu ve skutečnosti jste, pane Stebbinsi. Snažíte se mi vzít dítě, ale já vás nenechám! Nikdy!“
Brumbál zalapal po dechu, i on toho byl schopen. Myslel si, jak není chytrý, že? Nechat Severuse vymazat Harrymu paměť, aby se nikdy nedozvěděl, že je těhotný a potrat by se konal bez většího povyku. Jenže Harrymu nikdy nebyla vymazána paměť – Severus to odmítl udělat.
Léčitel Stebbins nevěřícně civěl na Harryho. „Harry, ty se mi snažíš říct, že jsi těhotný?“
„Ano, jsem těhotný,“ řekl Harry. Voldemort byl mrtvý, teď už nezáleželo na tom, kdo to ví, ne? Rychle se podíval na Severuse, byl zvědavý, jestli zašel moc daleko, ale Severus se na něj malinko usmál.
„Ale to je nemožné! Byl jsem informován, že máš rakovinový nádor v břiše. Byl jsem tady, abych ho odstranil, stejně tak proto, abych tě vyšetřil ohledně toho obvinění ze zneužití.“
„Nikdy, nikdy neříkejte mému dítěti nádor!“ vyštěkl Harry.
„Harry, drahoušku,“ řekla Molly. „Chlapci nemohou otěhotnět.“
„Já ano,“ řekl Harry jemně a ochraně si položil ruce na břicho. To gesto neušlo nikomu z nich.
„Ten ubohý chlapec je rozrušený,“ řekl Brumbál. „Ztratil zdravý rozum.“
„Léčiteli Stebbinsi, chtěl byste se podívat na Harryho výsledky?“ řekla Poppy, jakmile je vyčarovala. „Jak můžete vidět, Harry je skutečně těhotný.“
Stebbins si pročítal výsledky po dobu, co se zdálo skoro jako hodina nebo více; zastavoval se každou chvíli a ptal se Poppy na nějaké lékařské otázky, ale Harry nerozuměl polovině z nich. Jen chtěl, aby všichni odešli a nechali ho samotného se Severusem.
„Stěží tomu mohu uvěřit,“ řekl nakonec Stebbins. „Ale je to tady černé na bílém.“
„Ale jak?“ trvala na svém Molly. „Jak může kluk otěhotnět?“
„Harry,“ řekl Pratt. „Tak tohle se stalo? Profesor Snape tě znásilnil a ty jsi otěhotněl?“
„Jste hluchý?“ zaburácel Harry. „Nikdo mě neznásilnil! Severus mě nikdy neznásilnil!“
„Možná se ti to nezdálo jako zneužití, Harry, ale profesor je tvůj učitel a tvůj opatrovník. Jakékoliv sexuální počínání mezi vámi dvěma je vysoce nevhodné, jistě to chápeš?“ pokračoval Pratt.
„Ne, nechápu,“ řekl Harry. „Severusi, myslíš, že je čas jim to říct?“
Severus zmáčkl Harryho ruku a vrhl kouzlo, které odhalilo jejich svatební prsteny všem přítomným.
„Teď, pane Pratte,“ začal Harry. „Řeknete mi, že sexuální aktivity s mým manželem jsou zakázané?“

Část 65
„Můžu ti přinést ještě něco, Harry? Další deku?“ zeptal se Severus, když pečlivě obtočil deku kolem Harryho kolen. Harry ležel na pohovce, se zvednutýma nohama na opěradle, hlavou odpočíval na druhém. Severus si nebyl zcela jistý, že Harrymu je natolik dobře, aby byl mimo ošetřovnu.
„Je mi dobře, Severusi. Jen si sedni a odpočívej, víš, že Poppy by mě nenechala odejít, pokud by si nemyslela, že je mi dobře,“ řekl Harry.
„Hmm,“ Severus si nebyl úplně jistý, že je to pravda. Harry se na ošetřovně motal, jak blázen v kleci, a nejspíš by ji přesvědčil, aby ho pustila, i kdyby na to nebyl vůbec připravený. „Stále máš ranní nevolnosti?“
„Trochu,“ přiznal Harry. „Ale není to tak zlé, Poppy si myslí, že nejhorší už mám za sebou.“
„To je dobře,“ řekl Severus. „Šálek čaje?“
Harry udělal obličej, „Ugh, ne, teď nemůžu ani vystát ten zápach čaje nebo kafe. Poppy říká, že je to normální.“
Severus se posadil do jednoho křesla u krbu. „Nemyslel jsem tam, Severusi. Sedni si tady, vedle mě. Můžu si dát nohy na tvůj klín, pokud ti to nevadí?“
Severusovi to více než jen nevadilo. Prostě jen čekal, aby věděl, co je Harrymu příjemné. Byl na ošetřovně přes měsíc a teď už to byl skoro týden od doby, kdy novinka o jejich manželství prosákla na veřejnost díky Ritě Holoubkové a Dennímu Věštci. Ve skutečnosti s tím nemohli moc dělat, kromě toho, kdyby vymazali paměť všem, kdo byli ten den na ošetřovně. Očekávali huláky od objevení se toho článku.
Minerva McGonagallová se stala úplnou matkou kvočnou, aby chránila Harryho a huláky byly zlikvidovány ještě dříve, než se k němu dostaly. Severus si občas myslel, že to dělá, aby ochránila i jeho, ale věděl, že to Harryho lidé chrání. Nebylo pochyb, že byli vyděšeni, že se Harry zkazí v rukou Smrtijeda. Byl to jejich názor – nebyl to Harryho, ani žádného zaměstnance, který znal Severuse a rozhodně ne Severusův vlastní.
Nemyslel si, že je vůbec možné Harryho zkazit. Po tom všem, čím chlapec prošel, bylo by pro něj velmi snadné se obrátit k temné straně, kdyby vyloučili vše ostatní, tak minimálně s otcem, jakého měl, ale on to nikdy neučinil. Severus s Poppy mu vysvětlili o rovnováze magie – že musí přijmout stejně tak svou Černou magii jako Světlou, aby fungovala správně.
„Dostali jsme dopis ze Služeb pro Kouzelnickou rodinu,“ řekl Severus, přemýšlel jak nakousnout tohle téma. Harry protrpěl něco, čemu by se mohlo říkat malé zhroucení ten den, zvláště když slyšel, co s ním Brumbál udělal a co udělal jeho rodičům. Pan Pratt Brumbálovi dal Veritasérum a zjistili, že Brumbál na Potterovi použil kletbu Imperius, takže souhlasili s předáním Harryho. Aby souhlasili se všemi těmi operacemi jen, aby Brumbál měl svoji perfektní zbraň na poražení Voldemorta. Brumbál nikdy nenechal nic a nikoho, aby mu stál v cestě.
Pratt volal po Brumbálově zatčení, Popletal odmítal, prohlašoval, že to jen díky Brumbálovým akcím jsou nyní zbaveni Voldemorta. Ani se nezmínil o tom, do čeho Harryho strčil, nebo co ten chlapec musel roky snášet. Severus byl tak naštvaný na Popletala, že chtěl ministerstvo srovnat se zemí.
Brumbál byl sesazen z vedoucí funkce a Minerva McGonagallová byla teď ředitelkou Bradavic. Když se Brumbála ptali, proč vznesl obvinění týkající se Harryho se Severusem, pravda z něj vypadla: jak ve skutečnosti řekl Severusovi, aby Harrymu vymazal paměť a jak si myslel, že obvinění je dobrý způsob, jak se pomstít Severusovi. Brumbál mu nikdy neodpustil, že se před lety přidal ke Smrtijedům, ale přesto využil šance, aby získal špeha. Harry se Severusem byli oba využiti a Severus si nebyl jistý, že by byl odpovědný za své chování, kdyby ještě někdy spatřil bývalého ředitele. Co zaslechl posledně, bylo, že Brumbál žije se svým bratrem Aberforthem nad výčepem Prasečí hlavy v Prasinkách. Což bylo dalším dobrým důvodem, proč ten lokál často nenavštěvovat, kromě nedostatku hygieny.
„Co v něm stojí?“ zeptal se Harry, jakmile Severus zvedl Harryho nohy, posadil se a uložil si je do klína, a znovu narovnal přikrývku.
„Je to omluva za celé to utrpení, kterému jsme byli vystaveni, doufají, že nebudeme proti ministerstvu a přejí nám vše nejlepší k rodičovství.“
„Děláš si srandu?“ řekl Harry.
„Ne, můžeš si ho později přečíst, pokud chceš. Řekl ti léčitel Stebbins, že tě chce dneska vidět?“ Léčitel Stebbins chodil do Bradavic, aby kontroloval Harryho skoro každý den, byl fascinován vyhlídkou mužského těhotenství a byl pevně rozhodnutý najít způsob, aby Harry donosil dítě až do porodu, i když to tu nikdy předtím nebylo.
„Jo,“ řekl Harry rychle. „Chce mě… chce… chce…“ ale jak to vypadalo, Harry nedokázal říct nic víc a otočil hlavu pryč.
„Harry, co se děje? Co ti říkal?“
Harry točil rukama v klíně. „Chce mě změnit na holku, Severusi. Nemám dělohu; nemám nic, v čem by dítě mohlo růst, až bude větší. Chce mě změnit na holku, než porodím, a pak mě přeměnit zpět.“
„Oh, a jak to udělá? Mnoholičným lektvarem?“ zeptal se Severus.
Harry na něj nevěřícně civěl. „To je v pořádku? Tobě nevadí, že se ze mě stane holka?“
Severus se díval na svého mladého manžela. „Samozřejmě, že nevadí. Co sis myslel?“
„Že – že už mě nebudeš chtít, když budu holka.“
„Pojď sem, Harry,“ řekl Severus, zvedl Harryho nohy ze svého klína a poklepal se po kolenou. Harry se vyškrabal zpod deky a uháněl, aby se usadil na Severusův klín, opřel si hlavu o manželovo rameno. Harry dýchal poněkud nepravidelně a Severus skoro cítil, jak panikaří. Harry měl strašný strach, že bude odmítnut a Severus se cítil ohavně, že si Harry může myslet, že by ho někdy odmítnul. „Harry, miluji tě. Miluji tě. To se nezmění jen proto, že se změní tvůj vnější vzhled. Vím, jak je pro tebe důležité mít rodinu. Nikdy jsem si nemyslel, že se to přihodí mně. Najít někoho, koho bych miloval… s kým bych měl rodinu. Chci s tebou mít rodinu tak moc, Harry. Naše dítě, dítě, které jsme stvořili společně.“
„Oh, Severusi!“ vzlykal Harry na jeho rameni. „Bojím se, Severusi! Jsem vyděšený, že bych ztratil dítě, tolik moc ho chci!“
Severus třel jeho záda a držel Harryho, dokud se nezklidnil. Harryho klouby sevřely Severusovu košili, zatímco plakal a plakal. Severus si nebyl jistý, co má říct, tak ho jen držel, věděl, že Harry miluje doteky, že se tak cítí více spojen s někým, potom, co byl tolik let zanechán sám se svým zoufalstvím. Po půl hodině či více k němu Harry vzhlédl, slzy mu uschly v pramíncích.
„A – um – Severusi -“ Harry se zhluboka nadechl. „A co – a co sex?“
Severus si nemohl pomoci; rozesmál se. „Oh, Harry. Musím přiznat, že jsem k dívkám tímto způsobem nikdy přitahován nebyl, ale stále to budeš ty a tebe miluji. Jsem si jistý, že to nějak vyřešíme.“
Harry zrudnul. „Oh! Oh…“ řekl a Severus si pomyslel, že přesně tento odstín růžové by vypadal velmi dobře v dětském pokoji, pokud by měli holčičku. Harry si otřel své slzami potřísněné líce. „Musím se jít opláchnout.“ Severus pomohl Harrymu z jeho klína a podal mu hůl, jemně ho políbil, než Harry odešel do koupelny.
Když se dveře zavřely, Severus se upřeně zadíval do vyhasínajících uhlíků v ohništi. Začínaly poněkud chladnout, ale on se neobtěžoval je znovu zapálit. Dívka – to bylo něco, co si nedokázal představit, ale pokud to pomůže Harrymu mít dítě, které vždycky chtěl, potom tomu Severus nebude odporovat. Řekl Harrymu pravdu, nikdy nebyl přitahován ženami nebo dívkami, ale byl to Harry a Severus si nedokázal představit, že by nebyl přitahován Harrym, nehledě na to, jakou vnější podobu na sebe vezme.
„Severusi! Severusi!“ křičel Harry z koupelny a Severus vystřelil z pohovky tak rychle, až se bál, že si něco zlomil. Rozrazil dveře do koupelny a našel Harryho ležet na podlaze s rukama sevřenýma na svém břichu.
„Poppy! Potřebuji Poppy! Severusi, krvácím!“ vydechl Harry.
***
Poppy poslala pro Stebbinse potom, co se rozhodlo, že Harry musí tuhle noc být změněn, nemohli čekat ani o chvíli déle. Severus Harryho držel za ruku, zatímco Stebbins pronášel kouzla, která Harryho dočasně změní na dívku. Změní to Harryho na genetické úrovni; stále to bude Harry, ale tím, jaký by byl, kdyby byl dívka.
Zabralo to několik hodina změnit Harryho tělo do ženského; všichni fascinovaně sledovali, jak Harrymu rostou prsa; rozšiřují se mu boky; zužuje pas a vlasy mu narostly několik stop do délky. Harry se dosud nezačal holit, takže jeho tvář se mnoho nezměnila, jen se mu trochu zjemněly rysy a jeho rty se staly plnější. Nicméně to byl stále Harry, a když je Poppy nechala samotné, Severus nedokázal odolat, sklonil se a jemně ho políbil. „Jsi krásná, můj Harry,“ zašeptal mu Severus do pusy, chutnala slaně.
„Dítě, Severusi? Je to dítě v pořádku?“
Hned potom strčila madam Pomfreyová hlavu za závěsy zajišťující jim soukromí, Stebbins postával za ní. „Máme tady tvoje výsledky, Harry. Dítěti se daří dobře.“
„Ale to krvácení?“ zeptal se Harry s obavou.
„Během těhotenství se občas krvácí, neznamená to nezbytně, že potrácíš, ale bylo nejlepší tě změnit tak rychle, jak to bylo možné a dítěti tak poskytnout největší možnou šanci. Jsi přibližně v devátém týdnu, Harry, a dokud neskončí třetí měsíc, tak jsou tu rizika. Riziko se zmenšuje s tím, jakou dobu jsi těhotný, takže musím trvat, abys odpočíval, dokud nepřekleneme nebezpečné období.“
„Mu – musím zůstat opět na ošetřovně?“
„Ne, můžeš jít domů, také můžeš chodit na vyučování, ale nezůstávej tam dlouhou dobu a budeš se muset úplně vzdát lektvarů, některé přísady a výpary nejsou pro dítě dobré. Kdykoliv budeš moci, dej si nohy nahoru a dlouho odpočívej.“
„Takže když budu dělat tohle všecko, pak bude dítě v pořádku?“
„Harry, drahoušku, to ti nikdo nemůže zaručit, je mi líto. Ale dělání toho, co jsem ti navrhla, pomůže minimalizovat riziko, a to je všechno, co můžeme dělat. Nicméně z tvých výsledků ti můžu říct, že začínáš zpět nabírat váhu po ranní nevolnosti a srdeční rytmus dítěte je silný a v pořádku. Máš bojovníka, Harry. Dítě chce být narozeno.“
Harry položil ruku na břicho a druhou se natáhl po Severusovi a umístil Severusovu ruku vedle svojí.
„Cítíš to, Severusi? Cítíš tam naše dítě?“
Severus již více nedokázal zastavit slzy, stejně jako nemohl zastavit vycházející slunce.
„Cítím, Harry, cítím,“ vykuckal se, i když věděl, že je ještě příliš brzy, aby něco cítil.

Část 66
Harry byl nervózní, když se měl poprvé vrátit do třídy, zpátky na vyučování. Budou se k němu lidé chovat jinak teď, když je jeho tělo jiné? Poppy a Severus na ně oba, jeho i dítě, zakouzlili velké množství ochranných kouzel, až měl pocit, jako kdyby se ve skutečnosti procházel kolem zabalený do bavlnky. Všechno kolem sebe cítil trochu tlumeně, ale Severus s Poppy nechtěli, aby ho někdo proklel nebo uřknul. Zhluboka se nadechl, otevřel dveře do učebny Formulí a vešel dovnitř.
Každý věděl, co se stalo, novinky v Bradavicích nikdy nevydržely tajné moc dlouho, ale dosud ho většina spolužáků neviděla jako dívku a Harry se trochu obával, jak to vezmou. Jednou rukou si před hrudí tiskl své učebnice, snažil se tím zakrýt prsa, a druhou ruku sevřel kolem hole.
Stále mu připadalo divné, že má prsa a Harryho zajímalo, jestli holky byly taky tak v rozpacích, když jim narostly. Vstoupil do výuky a nebyl si tak úplně jistý, co má očekávat. Ron, Hermiona, Neville a Luna vzali skvěle vše, co se stalo. Byli trochu překvapeni tím, že se oženil se Severusem, ale když jim Harry vysvětlil, co po něm Brumbál chtěl a jak Severus to nechtěl udělat, pokud se neožení, byli velmi chápající.
„Ahoj, Harry,“ řekl Ron. „Držím ti místo.“
Naneštěstí Ron seděl úplně vepředu, před celou třídou, takže Harry musel projít celou uličkou, byl si jistý, že na něj všichni civí. Jen si celou dobu připomínal, proč to vlastně dělá. Pro dítě – jeho a Severusovo dítě – a potom už se tolik nestaral o to, jestli na něj lidé zírají nebo ne, nebo zda o něm mluví. Měl by na to teď už být zvyklý, vždycky o něm mluvili, nehledě na to, co se dělo.
„Vypadáš skvěle, Harry,“ zašeptala Hermiona, jakmile se profesor Kratiknot postavil na stojánek z knih a usmál se na své žáky.
„Jsme tu všichni, dobře, dobře. Teď, je sice ještě trochu brzy na toto zaklínadlo, normálně se učí až v sedmém ročníku, ale jelikož je pan Potter-Snape nejspíše bude potřebovat trošku dříve, tak jsem si myslel, že všichni začneme s kouzly na uklidnění dětí a povzbuzujícími zaklínadly. Dnes tu s námi máme dobrovolníka, takže můžeme nacvičovat. Mohli byste, prosím, všichni pozdravit paní Diggoryovou?“
Celá třída se rozhlédla kolem a Harry byl mile překvapen, když uviděl Sáru Diggoryovou s malým Timem v náručí, který se svíjel jako úhoř, aby se dostal ven. Muselo mu být teď už kolem dvou let. Když šla ke Kratiknotově stolu, zastavila se u Harryho a Ronovy lavice. „Gratuluju ti, Harry. Cedric by byl tak šťastný za tebe.“
Harry přikývl, hrdlo se mu stáhlo. Nemyslel si, že by byl schopný cokoliv říct, aniž by propukl v slzy.
***
Když byl čtyři měsíce těhotný a jeho pupek se už začínal ukazovat, Poppy a Hermiona se rozhodly, že vezmou Harryho na nákupy pro nějaké nové oblečení. Harry magicky zvládl natáhnout jeho vlastní košile a kalhoty, ale Hermiona byla přesvědčená, že by měl mít také nějaké mateřské oblečení. Severus jej to ráno políbil a popřál jim štěstí při jejich ‚dámské jízdě‘, a smál se Harryho rozhořčenému výrazu.
Poppy a Hermiona rozhodly, že mudlovský Londýn je to nejlepší místo, kam jít, nikdo tam nebude vědět, že Harry byl kluk a taky tam tolik nebudou civět na jeho břicho. V sobotu ráno vyjeli Bradavickým Expressem. Poppy ještě nedovolila Harrymu cestovat někam letaxem nebo se přemisťovat a tak se dohodli, že do Londýna pojedou vlakem.
Harry sledoval rozmazané barvy kolem ubíhající krajiny, nevědom si toho, že po celou dobu měl na tváři malý, spokojený úsměv. Při jeho poslední kontrole mu Poppy oznámila, že dítěti se daří dobře a že má velkou naději a že riziko potratu je stále menší a menší. Harryho nové tělo mu s tím pomáhalo – přeci jen všechna ženská těla byla stvořena, aby nosila děti.
Z nádraží šli nejdříve ke Gringottovým, kde si Harry vyměnil nějaké galeony za mudlovské peníze, doufal, že jich bude mít dostatečně. Neměl doopravdy ani ponětí, kolik oblečení v mudlovském světě stojí, protože celou tu dobu, co strávil u Dursleyových, ho ani jednou nevzali na nákupy s sebou.
„Myslím, že půjdeme nejdříve na Oxfordskou ulici,“ navrhovala Hermiona. „Je tam nový obchod s oblečením pro matky, který se jmenuje Blooming. Jsem si jistá, že tam pro tebe něco najdeme, Harry.“
Harry přikývl, ve skutečnosti se nezajímal o to, kam jdou, jen doufal, že nebudou nakupovat dlouho.
Vzali si taxi. Poppy stále mlela svou, Harry, nesmíš dělat nic příliš namáhavého, a bylo lehčí jí ustoupit, než se o tom dohadovat. Také nechtěl udělat nic, co by ohrozilo ten droboučký život v něm a pokud si Poppy myslela, že jet taxíkem by pomohlo, pak byl Harry pro.
Blooming byl zastrčený vzadu mezi obchodním domem a pekařstvím. Vůně jablek a skořice, která zavála ven z otevřených dveří, zaplnila Harryho ústa slinami. Venku bylo pár kovových stolků a židlí a několik nákupčích tam seděli u kafe a dortu, užívajíce si ranní májové sluneční paprsky.
„Můžeme sem jít na oběd potom, co ti nakoupíme nějaké oblečení,“ řekla Poppy, jak otevřela dveře do obchodu pro maminky. Obchod byl uvnitř větší, než vypadal z ulice, byl úzký, ale byla zde dlouhá řada za řadou oblečení, kam až oko dohlédlo. Měli tu kalhoty, tílka, sukně, šaty, noční košile a dokonce i luxusní dámské spodní prádlo.
Harry zrudnul, když spatřil všechnu tu krajku a satén. Hermiona mu zezačátku půjčila několik podprsenek, ale Harryho prsa její brzy přerostou; věděl, že potřebuje větší číslo, ale bylo to tak trapný. Shledává Hermiona nakupování spodního prádla trapným? Poppy si všimla jeho zrudnutí a poklepala mu na rameno. „Proč nenecháme Hermionu, ať ti s tím pomůže? Já se půjdu podívat nahoru na kočárky,“ řekla Poppy a volnou chůzí odešla.
„Oh, Harry, tady mají nádhernou kolekci, podívej,“ řekla Hermiona, držela krajkovou podprsenku, která očividně více odhalovala, než skrývala. Harry si zkusil představit, co by si Severus pomyslel o něm v krajkovém spodním prádle, dosud Harry nosil plně bavlněné podprsenky, které mu dala Hermiona a své vlastní boxerky nebo slipy, ale Hermiona se probírala stojanem s luxusním prádlem a vytáhla saténové a krajkové kalhotky v různých odstínech. Harry se natáhl a pohladil materiál – byly vážně příjemné, ale to, že bude oblečený jako holka, neodežene to od něj Severuse úplně? Poppy jim radila, aby se nepokoušeli o pohlavní styk během tří měsíců od prvních známek, a Severus se nezdál ani nadšený, když se Harry pokoušel ho vykouřit, takže zatím nedělali nic jiného kromě polibků.
„Severus tě v těhle bude milovat, Harry, jsou tak krásné,“ řekla Hermiona, ukazovala mu odpovídající košilku v bledě broskvové s kalhotkami lemovanými krajkou, které se k tomu hodily. Harry se rozhlédl kolem, prodavači byli na druhém konci obchodu, kde pomáhali několika dalším zákazníkům.
„Um, Hermiono, tím si nejsem jistý. Severus – no, je gay. Nikdy ho nepřitahovali ženy. Nikdy nebyl – nikdy nebyl se ženou.“
„No, ale byl s tebou, ne?“ zeptala se Hermiona, probírala se znovu stojany a vytáhla nabírané negližé.
„Ne – ne od té doby, co jsem takhle,“ přiznal Harry, cítil, jak jeho tvář zalévá horko. Bylo to trochu trapné mluvit o tomhle s Hermionou, ale s Poppy by bylo daleko horší. „Ne od doby, co jsem holka.“
Hermiona se rozhlédla a pak zběžně pohlédla na Harryho. „Víš, co to znamená, Harry?“
„Že ho takhle nepřitahuju?“
„Ne, jsem si jistá, že tím to není. Pravděpodobně nechce udělat nic, co by ublížilo dítěti, ale ty jsi říkal, že poslední výsledky byly dobré, že? Zeptal ses madam Pomfreyové, jestli je to tedy v pořádku?“
„Jo, zeptal. Říkala, že by to mělo jít.“
„Dobře, tady to máš,“ řekla Hermiona, jako kdyby tu záležitost vyřešila. „Ne, to, co se ti snažím říct, Harry, je, že v tomhle ohledu jste oba panici.“ Její hlas se snížil do šepotu a pak se Hermiona náhle rozhihňala.
„Hermiono, co?“ dožadoval se.
„Právě jsem si uvědomila, Harry. Ty jsi panenská matka!“ znovu se překlonila, až se jí jedna z prodavaček šla zeptat, jestli je v pořádku. Hermiona přikývla, slzy smíchu se jí řinuly po tvářích, odmávla dívku pryč, že ona Harrymu pomáhá vybrat nějaké oblečení, včetně spodního prádla.
***
Poobědvali v malém pekařství vedle vchodu kuřecí sendviče a kousek jablečného koláče se šlehačkou. Poppy zářila, když ho viděla jíst. Už to bylo nějakou chvíli, co Harry měl potřebu zvracet po jídle; věděl, že musí pořádně jíst pro dobro dítěte a tak se snažil ze všech sil. Jeho mysl dnes nebyla zaměřena na jídlo, ale na to, co řekla Hermiona v obchodě. Byla to pravda, oba v tomhle byli panici a Harryho zajímalo, jestli to, co ho napadlo, bude ve skutečnosti fungovat.
Vzpomněl si na konverzaci, kterou s ním kdysi dávno vedl Severus o sexu. ‚Pouze vaginální nebo anální pohlavní styk je považováno za ztrátu nevinnosti.‘ Lucius Malfoy znásilnil Severuse, tím pádem násilně obral Severuse o jeho plnou moc. Pokud by on se Severusem měli sex teď, když jsou oba v tomto směru nevinní, může Severus získat svou plnou sílu zpět?
Harry si tím nebyl jistý, ale s novými nákupy zabalenými do krabic a tašek, byl rozhodnutý to zkusit.

Část 67
Když se později té noci navrátili z Londýna, Severus zrovna dohlížel na vykonávání sobotních odpoledních trestů a nebyl v jejich bytě, když se tam dostal Harry. Bylo pozdě, cesta vlakem byla dlouhá a Harry byl unavený, že jen došel do postele a skoro okamžitě usnul, jeho nákupy ležely na hromadě v nohách postele. Jeho spánek byl neklidný a měl noční můru skoro okamžitě, jakmile zavřel oči.
„Takový pěkný kluk,“ zasyčel Voldemort a zatlačil Cedrikův mrtvý obličej do špíny hřbitova.
„Nedotýkej se ho! Nedotýkej se ho!“ křičel Harry, jeho tělo se napínalo proti soše, která ho poutala, ale byl bezmocný, nemohl se pohnout. Nemohl se pohnout a Voldemort se stále dotýkal Cedrika, putoval svým dlouhým prstem po Cedrikově tváři v napodobenině láskyplného hlazení. „Vypadni od něj! Vypadni od něj!“ řval Harry a vzbudil se, lapaje po dechu.
Severus byl v okamžiku vzhůru a sevřel Harryho v objetí, dříve než o něj Harry stihl požádat. „Noční můra?“ zeptal se a políbil Harryho na čelo.
Harry přikývl, zatím nebyl schopný promluvit. Srdce mu tepalo tak silně, až byl překvapený, že nevyskočilo z jeho hrudi. Byl ulepený studeným potem a tak jen ležel třesoucí se v manželově náručí, cítil, jak hrůza pomalu ustupuje, když ho Severus držel. Teď když byl Voldemort mrtvý, Harry opravdu doufal, že přestane mít ty děsivé sny o Cedrikově vraždě. Cedric neměl zemřít – neměl – a Harry ucítil první spadané slzy dříve, než si stačil uvědomit, že brečí.
„Ššš, Harry, je to v pořádku, je to v pořádku,“ šeptal Severus znovu a znovu dokola, kolébal Harryho něžně u svého těla. Harry si dovolil tu útěchu a časem jeho pláč přestal. Cítil se, že je na pokraji svých možností: všechno bylo daleko více intenzivní vprostřed noci a přál si, aby už bylo ráno.
„Harry? Jsi v pořádku?“ zeptal se Severus, posunul se na posteli a o chvíli později, probudil pochodně k životu, ale tlumenějším světlem než obvykle. Ale bylo to dostatečné osvětlení, aby se viděli navzájem. Harry byl rád, dnes v noci nechtěl žádné stíny.
„To jen – to jen občas se mi stále stýská po Cedrikovi. Je to špatné?“ Harry si otřel oči a tváře od vlhkosti, měl trochu pocit viny, že znovu vynesl téma o Cedrikovi. Nejspíš Severus nechtěl s Harrym mluvit o jiném muži.
„Harry, samozřejmě, že není. Pravděpodobně se ti po něm do jisté míry vždycky bude stýskat. Byl tvou první láskou a zemřel velmi mladý.“
„Nevadí ti, že o něm někdy mluvím? Jestli bys radši, abych ne…“
„Harry, můžeš se mnou mluvit, o čem chceš, včetně Cedrika. Nechci, abys měl pocit, že jsou nějaké věci, o kterých mi říct nemůžeš. Můžeš mi říct cokoliv, Harry. Cokoliv.“
Pokud tohle nebyla pobídka pro Harryho další konverzaci, tak Harry nevěděl, co by byla.
„Severusi, když jsme byli v Londýně, Hermiona řekla něco, co mě donutilo přemýšlet. Nemilovali jsme se od doby, co jsem změněný. V tomto ohledu jsme oba nevinní. Nemyslíš si, že bychom znovu mohli provést rituál? Možná by ti to mohlo získat svou plnou sílu zpět?“
Severus v objetí ztuhl. „Je mi líto, Harry, neuděláme to.“
Harry měl pocit, jako kdyby se jeho srdce rozštíplo na tisíc ostrých střepů, propichující jeho hrudník. „Řekl jsi mi, že mě budeš milovat nehledě na podobě,“ řekl Harry, znovu potlačil slzy. „Byla to jen lež, abys mě uchlácholil? Dokonce ses mě ani nedotkl od doby, kdy mě přeměnili do zdejší předváděné zrůdy!“
„Harry, to s tím nemá co dělat. A ty nejsi zrůda.“
„Pak proč teda nemůžeme zkusit ten rituál znovu?“
„Protože, Harry, my oba bychom se museli postit a já neudělám nic, co by mohlo ohrozit tebe nebo dítě. To neznamená, že se s tebou nechci milovat, protože chci. Jen jsem čekal, dokud Poppy neřekne, že je to bezpečné.“
„Takže ty se chceš – i když vypadám takhle?“ Harry se podíval dolů na svoje prsa, byly podivně těžké a plné, když vzhlédl zpět, Severus si ho prohlížel, jako kdyby byl Harry obzvláště chutný dezert. Harry ucítil touhu. Chtíč. Jeho srdeční rytmus se zrychlil, jak zíral na Severuse, jejich oči zaklesnuté do sebe.
„Bože, Harry, nemáš ani představu, jak těžké to bylo udržet ruce od tebe. Rozkvetl jsi, každý kousek z tebe. Jsi jiný, ale stále jsi to ty a já chci ochutnat každý palec tvého nového já. Lízat a sát tvé prsy, zabořit tvář mezi ně. Políbit tvá stehna a přisát se mezi ně. Chci cítit, jak se svíjíš pode mnou, zatímco tě vyplňuje můj jazyk a penis.“
„Oh bože! Severusi!“ zasténal Harry, Severusova slova ho všude jemně rozechvěla, ale nejvíce mezi nohama a cítil, jak se mu tam sbírá vlhkost. Severus se snesl dolů, aby ho políbil, polibek byl hladový a dožadující se a Harry neměl jinou možnost, než se mu podrobit. Severus zaúpěl a Harry cítil ty vibrace hluboko ve svém vlastním hrdle. Cítil se vzrušeně a vrhl se na Severuse, snažil se smíchat je dva do jednoho těla. Jeho prsa byla drcena mezi nimi dvěma, Severus hladil jeho tvář, uchopil jeho bradu a Harry si pomyslel, že nejspíš zemře, pokud Severus brzy něco neudělá.
„Severusi, prosím!“ vydechl, když se odtáhl z polibku. Severus pohladil Harryho prsa přes látku trička, které Harry nosil do postele; cítil se trochu rozpačitě být nahý v posteli, když je teď přeměněn do dívky. Teď se rozpačitě necítil, jak Severusovy prsty štípaly jeho bradavky, Harry zakvílel a boky vyhodil nahoru. „Severusi! Severusi!“ naříkal Harry.
Severus se díval dolů na Harryho tvář a jemně se na něj usmál, jeho ruce klouzaly po Harryho hrudníku, polaskaly malý pahorek na jeho břiše, jejich dítě, a Harry z toho gesta pocítil touhu tak silnou; pulzoval jí, tepal jí a jeho nohy se samy od sebe doširoka otevřely. „Prosím, prosím,“ žadonil Harry, nejistý si tím, o co žádá.
Severusova ruka se posunula níže, ponořila se pod pásek Harryho trenýrek, proplétala se tam skrze trojúhelník chlupů. Každý dotyk manželových rukou rozežínal v Harryho těle plameny. Znovu vypjal boky, snažil se přimět Severusovu ruku, aby šla níže, do míst, kde ji potřeboval, a konečně se zdálo, že si Severus uvědomil, co to Harry chce a jeho prsty se pohnuly dolů a dvěma prsty lehce vklouzl dovnitř.
Harry byl tak mokrý, tak otevřený; cítil to jinak než předtím. Vždycky to předtím cítil ve svém penise a varlatech, teď to cítil, jako kdyby to, co mu Severus dělal, to pomalé klouzání prstů dovnitř a ven, působilo na každou část jeho těla, ne jen na místo, kde měl Severus prsty. Severus přejel palcem po tom malém uzlíčku nervů a Harry vykřikl.
„Kurva! Severusi! Oh, do prdele!“ Harry řval, jak jím procházel orgasmus s prudkostí, o jaké nikdy ani nesnil. Měl pocit, jako kdyby celé jeho tělo vrcholilo, rozkoš ho zaplavila, vlna za vlnou se jím valila a on se cítil, jakoby se vznášel někde u stropu.
Severus ho hluboce políbil, zatímco třes pokračoval, Harry hladově sál manželův jazyk, měl potřebu mít něco ve svých ústech. Severusovy ruce Harryho stále něžně hladily, dovnitř a ven, Harry opět ucítil vzrůstající potřebu ve svém podbřišku a zaúpěl touhou do manželových úst.
„Chci tě, Severusi. Celého,“ zašeptal Harry proti rtům, když se nakonec dostatečně odtáhl, aby mohl promluvit. Severus se na něj usmál, Harry na svém boku cítil Severusovu erekci tvrdou jako kámen.
„Doufal jsem, že to řekneš,“ řekl Severus, jak pronesl kouzlo, aby sňal jejich oblečení a přivolal si lahvičku lubrikantu, kterou měl na nočním stolku.
Harry se zasmál. „Myslím si, že tohle dnes v noci nebudeme potřebovat, Severusi. Já – já už jsem dost vlhký,“ Harry cítil, jak rudne, pás horka se plížil přes krk a tvář. Severus uvnitř Harryho ohnul prsty, Harry vypískl a svíjel se rozkoší, miloval tenhle pocit, mít Severuse uvnitř sebe. „Prosím,“ prosil Harry.
Severus se nenechal pobízet dvakrát, odstranil prsty a použil obě ruce, aby roztáhl Harryho nohy. Harry viděl Severusovu erekci, tak červenou a pulzující, preejakulát se na špičce třpytil v tlumeném světle pochodní. Severus byl vzrušený, chtěl to tak moc jako Harry a ten se uvolnil, když ho Severus uchopil pod koleny a nastavil si ho do pozice. Trochu to bolelo, když poprvé zatlačil penisem dovnitř, ale muž zastavil a počkal, natahoval panenskou blánu a nechal Harryho tělo si přivyknout na nový pocit.
Pomáhalo, že Harry už vyvrcholil, svaly měl více uvolněné a celá Severusova předehra prsty ho roztáhla a udržovala ho vlhkého. „V pořádku, Harry?“ zadíval se na něj Severus, obavy vyryté v rysech, sklouznul trochu hlouběji dovnitř a Harry vydechl pod tíhou vjemů. Bylo jiné cítit Severuse ve své zadnici, ne přímo horší nebo lepší, jen jiné. Severus pokračoval v tlačení, zatlačil trochu víc, pomalu, a Harry to miloval, ten pocit být roztahován tak něžně. Když byl nakonec celý v jeho pochvě, vyšlo z něj zavrčení a Harryho naléhavě políbil.
Harry byl bolavý chtíčem a zavrtěním boků dal Severusovi najevo, ať se pohne, touha vzrůstala a vzrůstala, když Severus vzal Harryho pohyb boků jako pozvání, aby to udělal.
„Bože, Harry! Jsi tak těsný! To je nádherné, ty jsi nádherný!“ Severusovy přírazy se stávaly více nepravidelné, jak se blížil vrcholu a Harry shledával těžší dostat se do správného rytmu, tak se jen chytil Severusových zad, jak do něj přirážel. Harry byl tím méně vzrušený, čím déle ho Severus šukal a divil se, čím to je. Líbilo se mu mít v sobě prsty a chtěl tohle, tak proč mu připadá těžké zůstat vzrušený? Severus se nad ním náhle zachvěl, beze slova vykřikl, jak se v Harrym rozlil. Harry cítil to vlhké horko, jak zalévá stěny jeho vagíny a tam dole se sevřel, cítil potřebu udělat něco více.
„Harry, Harry,“ řekl Severus bez dechu na Harryho rameně. „Vyvrcholil jsi znovu?“
„Ne,“ odpověděl Harry, snažil se neznít moc zklamaně. Chtěl, ale nebyl schopný se do toho bodu dostat. Možná příště.
„No, tak to budeme muset napravit, ne?“ usmál se Severus, jak začal lízat cestičku od Harryho krku k jeho břichu. Harry zadržel dech; jistě Severus nemyslel tohle? Oh, ale myslel. Severus roztáhl Harryho nohy a sklonil mezi ně hlavu. Merline! Ten jazyk! Sál a lízal a dokonce i kousal a Harry se roztékal blahem na posteli, když Severus pokračoval v ukojování ho jazykem. Lubrikant byl stále na posteli; Harry viděl Severuse, jak si jím pokrývá dva prsty a noří je opět mezi Harryho nohy.
Severusovy ruce se posunul dolů, dozadu na Harryho hráz a prozkoumával místo kolem Harryho konečníku, dokud se Harry dostatečně neuvolnil, aby nechal prsty vputovat dovnitř. Oh do prdele! Ty dvojí pocity, Severusova jazyka v jeho pochvě a těch prstů v jeho zadku bylo něco, co nikdy předtím necítil a zasténal, jak se žhavé teplo zabodlo do celého jeho těla. Svíjel se, snažil se narazit se na ty prsty i na ten jazyk, jak nechal těm pocitům prolétnout jím.
„Oh bože! Ano! Ano! Oh bože!“ zasténal Harry, rukama sevřel Severusovu hlavu, držel ten jazyk tam, právě tam, kde ho chtěl, právě tam, kde ho potřeboval. „Kurva! OHH! OHH! SEVERUSI!“ řval Harry, jak ho zaplavil jeden z nejsilnějších orgasmů, jaké kdy měl. Cítil, jak se sevřel kolem Severusových prstů a Severusova jazyka, cítil se tak plný, natažený až na své hranice. Severus ho stále něžně lízal a prsty klouzal ven a dovnitř Harryho konečníku, aby mu ulehčil návrat z postorgasmické slasti.
Severus se na posteli přesunul nahoru, políbil ho a Harrymu se líbila jejich chuť, líbal Severuse, aby mohl ochutnat každou kapku. „Hádám, že sis to užil?“ ušklíbl se Severus.
„Nemáš ani ponětí jak!“ zasmál se Harry, přitulil se k němu.
„Zranil jsem tě, Harry?“ zeptal se Severus více vážným tónem.
„Jen trochu, ze začátku. Chtěl jsem, aby ses se mnou miloval, Severusi, ale po chvíli jsem přestal být vzrušený. Je to normální?“
„Slyšel jsem o tom, ne každá žena může mít orgasmus během pohlavního styku, ale může mít během předehry nebo potom. Většina senzitivních nervů jsou kolem vnějšku pochvy, a speciálně tady,“ řekl Severus, ruka nahmatala hrbolek a zmáčkla ho. „Na poštěváčku.“ Nezmáčkl ho tvrdě, to byl Harry rád, teď byl poněkud citlivý, skoro jako jeho penis po orgasmu.
„Jsi si jistý, že jsi nikdy nebyl se ženou, Severusi? Zdálo se, že přesně víš, co dělat.“
„To je, protože jsem s tebou, Harry. Miluji tě a z toho to přirozeně vycházelo.“
„Můžeme to zopakovat, někdy?“ Harry zívnul.
„Můžeme, ale právě teď ty a dítě potřebujete spánek.“
***
Za necelou hodinu, byl Harry z dřímoty vzbuzen výkřikem svého manžela. Severus byl na posteli ztuhlý, jako kdyby měl záchvat nebo něco takového. O pár vteřin později se Severusovo tělo uklidnilo, jen sklenička s lubrikantem se roztříštila, jako to udělalo i všechno ostatní sklo z luceren a šatníku.
Severus otevřel oči a v údivu se rozhlédl kolem. „Harry? Co se děje?!“
„Funguje to, Severusi! Funguje!“ vzlykal Harry, sevřel svého manžela v náručí. „Získáváš svou plnou sílu zpět!“

Část 68
Harry už nechodil, kolébal se, jeho pupek byl každým dnem větší. Do jeho termínu už zbýval necelý měsíc a on byl čím dál tím nervóznější, jak se porod blížil. Všichni ho velmi podporovali; vždycky mu někdo nabídl, že mu vezme školní tašku na další hodinu, nebo doběhne do kuchyně, aby mu přinesl zmrzlinu (nikdy nedostal touhu na kyselé okurky), ale toužil po zmrzlině, jako žíznivý muž na poušti touží po vodě. Lidé také byli čím dál tím zvědavější, několik si jich chtělo sáhnout na jeho břicho, ale kromě léčitelů, to dovolil jenom Severusovi. Bylo to něco, co mu připadalo velmi osobní a i když Rona a Hermionu trochu zranil svým odmítnutím, názor nezměnil.
Hermiona mu dala několik knih o těhotenství a porodu, jak kouzelnické, tak mudlovské, ale Harry je nakonec musel přestat číst. Byli velmi detailní ve svých popisech, co se může pokazit, zvláště při porodu a Harry byl z toho čím dál tím víc zpanikařený, jak se blížil jeho čas. Poppy navrhla, že by se Severusem mohl jít na jednu hodinu o porodech, které se konaly u Svatého Munga, jako způsob, aby rozptýlila nějaké Harryho obavy.
Takže teď byli v místnosti plné dalších těhotných párů, Harry si nebyl jistý, jak se Severus cítí, ale Harry to nesl velmi těžce. Byl očividně nejmladší z nich a, i když jeho jizva byla pryč a vypadal teď o hodně jinak a Severus byl pod kouzlem krásy, takže vypadal jako hnědovlasý, modrooký muž; Harry si myslel, že na ně lidé stále upřeně a odmítavě zírají, protože Severus stále vypadal starší než on.
Stěny byly hladké, vymalované krémově bílou s malbami broskvových květů, které se houpaly ve svých rámech. Harry předpokládal, že to bylo míněno jako uklidňující. V místnosti nebyl žádný nábytek, kromě lavice odstrčené u jedné zdi, na které byly různé plastické modely miminek a těhotných žen, jako velmi realistické panenky. Instruktor dosud nepřišel a ostatní páry se bavily mezi sebou, očividně už tu byly dříve. Několik lidí se na ně usmálo, ale nikdo s nimi nezačal žádný rozhovor.
Po celé podlaze byly rozházené velké polštáře, těhotné ženy si na ně začaly klekat, jejich manželé a partneři si klekli za ně. Harryho poškozená noha mu nedovolila klečet jakkoliv dlouhou dobu, ale dovolil Severusovi, aby mu pomohl posadit se na polštář a usadil se na zadek, natáhl nohy rovně před sebe a opřel se o Severusův hrudník. Cítil se o tolik klidnější teď, když Severusovy paže byly kolem něj.
Harry si povzdechl spokojeností; miloval být tak opečovávaný a Severus byl úžasný během celého těhotenství. Byla to taková změna být obstarávaný, být milovaný a Harry si vychutnával Severusovu pozornost, kterou věnoval jemu a jejich dítěti. Severus bude úžasný otec a oba byli pevně rozhodnuti zahrnout dítě celou tou láskou, kterou nikdy nedostali, když vyrůstali. Jejich dítě nikdy nebude pochybovat o tom, jak moc je milované a jak moc je chtěné.
Harry zalapal po dechu, když ucítil jemné zatřepotání dole ve svém břiše a on tam umístil své ruce.
„Pohnula se opět?“ zašeptal Severus blízko jeho ucha. Severus byl přesvědčený, že to dítě je holka, zatímco Harry byl téměř zcela přesvědčen o opaku. Nemyslel si, že by dívka mohla tolik kopat.
„Ano, on se pohnul,“ řekl Harry, otočil krk a usmál se na svého manžela. U dveří v jednom rohu místnosti zaznamenali pohyb, dvojité dveře se otevřely a jejich instruktor pro porod vplachtil dovnitř. Ostatní se nezdáli vůbec překvapení, některé ženy dokonce vypustily několik povzdechů, když ten muž vstoupil. Harry si byl jistý, že Severus musí mít stejně šokovaný výraz, jako cítil on.
Tam, před celou místností, usmívající se dokonalým úsměvem s dokonale bílými zuby, světlé vlasy natočené do dokonalosti a oblečený v šeříkovém hedvábném hábitu stál Zlatoslav Lockhart.
***
„Mám pro tebe překvapení, Harry,“ řekl Severus, když se vraceli do svého bytu, doufal, že by to mohlo povzbudit Harryho po té katastrofě ve třídě pro porod. Měl vůbec Lockhart kvalifikaci na to, aby učil? Ten nemotorný blázen použil jeden z modelů, aby demonstroval porod a skončil s tím, že panence ženy zlomil boky, čímž způsobil každé ženě v místnosti, že sebou škubla a couvla. To ovšem vůbec nepomohlo Harrymu s jeho obavou a Severus si přál, aby mohl udělat více.
Když se Severus zastavil u dveří do jejich komnat a připravoval se, že sejme ochrany, všiml si, že se Harry tře v kříži. „Cítíš se v pořádku, Harry?“
„Jen mě trochu bolí záda, pobolívají mě už celý den.“ Harry nad tím pokrčil rameny, jako kdyby jeho bolest nebyla důležitá a Severus věděl, že pro Harryho, aby přiznal, že nějakou má, musí být pěkně intenzivní. Usadil Harryho na pohovku, jakmile byli uvnitř, zvedl mu nohy podle Poppyiných příkazů. Severus byl přesvědčený, že ta žena má nějaký šestý smysl, co se týkalo Harryho blaha, a věděla by, kdyby se o něj Severus pořádně nestaral.
„Co je to za překvapení, Severusi?“ zeptal se Harry, trochu se mu zvedla nálada, když teď seděl.
„Počkej tady,“ řekl Severus, odešel do jejich ložnice a namířil si to přímo k šatníku. Harry se dobře nemohl ohnout díky svému stavu, takže bylo nepravděpodobné, že by byl schopný najít to, co Severus schoval na dno pod utajovacím kouzlem. Byla to kolébka, vyřezaná ze dřeva světle medové barvy, a Severusovi zabralo měsíce ji vyrobit. Mohlo by to být rychlejší, kdyby použil kouzla, ale bylo tradicí v kouzelnickém světě, že kolébka pro první dítě byla vyřezána otcem. Jedinou dekorací na dřevě bylo srdce v nohou kolébky, s místem, vynechaným pro jméno dítěte, které mu dají při slavnostním pojmenování.
Severus zakouzlil levitační kouzlo a vymanévroval kolébku ven z místnosti do obývacího pokoje; bylo to jako zvedat peříčko, stěží cítil váhu kolébky po celou dobu působení kouzla. Harry mu dal dárek - jeho plnou sílu; Severus byl tak překvapený, že jeho plná síla přišla, i když předtím nevykonaly obřad očištění. Prohledal všechny knihy, které našel a objevil jen, že rituál začal být oblíbeným během viktoriánské doby, kdy se kouzelnický svět poprvé začal velmi zajímat o linii čistokrevných; mysleli si, že obřad byl způsob, jak se ujistit, že se žádný sexuální kontakt nekonal mimo manželství, aby jejich rody mohly pokračovat bez toho, aby byly poskvrněny mudly nebo napůlčistokrevnými. Ve skutečnosti rituál nebyl vůbec potřebný a Severus se divil, o čem dalším obřad lhal, musel si on a Harry projít celou tou bolestí, aniž by si vzali lektvar proti bolesti, jen proto, že to říká nějaký obskurní viktoriánský text?
Severus šel za kolébkou do obývacího pokoje, úsměv mu odumřel na rtech, když uviděl Harryho, jak se ochromený hrůzou dívá na kolébku.
„Dej to pryč! Dej to pryč!“ kvílel Harry skoro hystericky. Severus nechal kolébku zmizet mávnutím hůlky, avšak Harry stále ztěžka dýchal, ale zdálo se, že se začíná uklidňovat, a panika ho zavede příliš daleko.
Severus si v ten okamžik poklekl vedle Harryho a chytil jeho ruce do svých. „Harry? Co se děje?“
„Kam si ji poslal?“ zeptal se Harry s pobledlou tváří.
„Do jednoho hradního skladu.“
„Dobře,“ Harry přikývl a viditelně se uvolnil. „Je krásná, Severusi, ale já ji nechci v našem bytě. Nechci pro dítě nic, než se narodí.“
„To je nějaký mudlovský zvyk, Harry?“
„Pokud vím, tak ne, já jen nechci pokoušet osud, Severusi. Vedle Dursleyových žil mladý pár, který čekal dítě, tehdy mi bylo šest nebo sedm let. Každý týden jim doručili něco nového; kočárek, postýlku, nábytek do dětského pokoje. P- Petunia říkala, že budou potrestáni za jejich aroganci a oni byli, Severusi. Dítě se narodilo mrtvé a Petunia se ještě týdny potom pásla na tom, jak věděla, že se to stane.“
„Ale, Harry, Poppy říkala, že s dítětem je všechno v pořádku.“
„Já vím, Severusi, ale prosím, jen mi v tom vyhov.“
Severus políbil Harryho, uchopil jeho tvář do dlaní, nepotřebovali nic říct, aby věděl, že Severus souhlasí. Bylo velmi snadné Harrymu vyhovět. Harry zaúpěl a odtáhl se z polibku; trvalo několik sekund, než si Severus uvědomil, že to bylo bolestí, ne potěšením.
„Harry?“
„Oh! Oh!“ lapal Harry po dechu v předklonu. O pár vteřin později se podíval ne Severuse, tvář zčervenalou rozpaky. „Severusi, právě mi praskla voda.“
„Seženu Poppy,“ řekl Severus a zašmátral po nádobě s letaxovým práškem na krbové římse.
O pár minut později vystoupila Poppy z krbu a pomohla Harrymu do ložnice. Harry chtěl přivést dítě v soukromí jejich bytu spíše než na ošetřovně, kam mohl přijít každý. Severus odešel do své laboratoře a sebral všechny lektvary, které uvařil pro příležitost tohoto porodu, pak se vrátil do ložnice a připravoval se na přivítání jejich dítěte do tohoto světa.
***
„Tlač, Harry! Tlač!“ naléhala Poppy a Harry se ze všech sil snažil ji poslechnout, opravdu se snažil. Nicméně byl strašně unavený a dokonce i udržení otevřených očí ho stálo námahu. Bolest z kontrakcí se zmírnila díky některému z manželových skvělých lektvarů se změněným složením tak, aby nemohli ublížit dítěti.
„Nemůžu! Nemůžu!“ vzlykal, opřel se zády o Severuse. Severus byl na posteli za ním, choval Harryho mezi svýma nohama, Harry seděl vzpřímeně opíraje se o svého manžela.
„Už to skoro bude, Harry, už to skoro bude. Pojď, teď, zvládneš to, můžeš, Harry. Už vidím hlavičku, ještě jednou pořádně zatlač, Harry, to je všechno. To zvládneš,“ říkala Poppy.
Severus odhrnul Harrymu z čela jeho zpocené vlasy.
„Chci spát,“ řekl Harry.
„Brzy, Harry, brzy,“ slíbil Severus. „Ale nechceš nejdřív vidět naši dceru?“
„Našeho syna,“ pronesl Harry a zaměřil se na poslední zatlačení. Kdyby neměl v sobě lektvar, Harry si byl jistý, že by to bylo nesnesitelné. Funěl a tlačil, tlačil ven dítě, zatímco Poppy klečela mezi jeho nohama.
O chvíli později Poppy držela křičící dítě ve svém náručí, slzy jí kanuly po tvářích. „Pánové, máte syna,“ usmála se na ně, pak její úsměv zakolísal, když další silná kontrakce proběhla Harrym.
Za necelou hodiny měli také dceru. Dvojčata.
***
„Připraven, Harry?“ zeptal se Severus, když si upravil svůj vlastní hábit v barvě půlnoční modři. Na Slavnostním pojmenování nebyla dovolena žádná černá, ale Harry měl dojem, že Severus nemá rád na sobě cokoliv příliš světlého. Nicméně tmavě modrá mu slušela a Harry si nemohl pomoci, ale natáhl se pro malý polibek.
Dvojčata se narodila před týdnem a Harry požádal léčitele Stebbinse, aby zvrátil kouzlo; byl zpátky klukem, ale to znamenalo, že nebude schopný kojit. Zezačátku byl poněkud smutný, když všechny ty knihy pokračovaly, jak je nejlepší začít a cítil se chvíli provinile, dokud mu Hermiona neřekla o mudlovské náhražce mléka, které bylo vytvořeno ze všech stejných složek jako mléko z prsu, takže jim oběma dal láhve. To znamenalo, že Severus mohl také pomoci častěji, než by nemohl, návštěvníci jejich bytu nacházeli Harryho a Severuse každého na jednom konci pohovky, dvojče na klíně a krmíce je z lahvičky.
„Miluji tě, Severusi,“ vzdychl Harry, když se odtáhl z polibku. „Schvaluješ ty jména, Severusi?“
„Nevymyslel bych žádné, které by lépe sedělo pro naše děti, Harry. Pojď, je čas jít.“
Harry přikývl, uhladil si lahvově zelený sametový hábit a odešel do obývacího pokoje, kde se bude konat Slavnostní pojmenování. Hermiona už brečela, ona a Ron půjdou dvojčatům za kmotry a každý už držel jedno dítě v náručí.
Artur Weasley vedl ceremoniál a Harry byl velmi potěšený, že na něj dorazili všichni. Byli tu všichni Weasleyovi, všichni Diggoryovi, Remus a Sirius, Poppy, Neville, Luna a celý Nebelvírský šestý ročník a pár mladších také. Byla to pěkná práce, jak Severus magicky rozšířil jejich komnaty, jinak by se sem všichni nebyli schopni vejít.
„Všechny vás tady zdravím, shromáždili jsme se zde, abychom přivítali nejnovější členy rodiny Snape-Potter. Harry, Severusi, koho jste vybrali jako opatrovníky vašich dětí?“
„Hermionu Jane Grangerovou a Ronalda Billiuse Weasleyho,“ řekl Harry se Severusem najednou.
„A jména, která darujete svým dětem?“
Severus se otočil na Harryho a usmál se na něj, jako kdyby tím říkal, pokračuj.
Harry se zhluboka nadechl.
„Naší dceři, darujeme jména Lily a Poppy.“ Jakmile Harry domluvil, ozval se malý částečný potlesk.
„Našemu synovi,“ řekl Severus, zmáčkl Harryho ruku a rozhlédl se po všech přítomných. „Darujeme jména Cedric a James.“

KONEC

45 komentářů:

  1. Nádherná povídka, moc krásně se četla

    OdpovědětVymazat
  2. Díky tomuto skvělému muži, kterého jsem potkala při čtení některých komentářů na internetu, jsem se takových věcí nejprve bála, ale opravdu potřebuji pomoc, abych se ze své situace dostala, protože jsem od manžela dostala dvoutýdenní výpověď, abych se z toho odstěhovala. house, protože u Willa došlo k nějakému nedorozumění, které zde nemohu uvést, Dr Ajayi provedl kouzlo usmíření a dokázali jsme náš spor urovnat mimosoudně, Pokud potřebujete službu mocného sesilatele kouzel pro vaše problémy ve vztahu, kontaktujte Dr. Ajayi na Whatsapp / Viber: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  3. Můj manžel mě po 12 letech manželství opustil, aby byl s jinou ženou, cestoval na služební cestu a nechtěl se vrátit domů, aby byl se svou rodinou, hledala jsem pomoc, když jsem narazila na Dr Ajayi, mocné kouzlo slévač. Vysvětlila jsem mu svou situaci a vyšlo najevo, že můj manžel byl očarován tou druhou ženou, proto zapomněl na domov, doktor Ajayi udělal kouzlo a můj manžel byl propuštěn z otroctví a já jsem šťastná, že je zpátky doma po 3 letech odloučení, pokud potřebujete jakoukoli pomoc, neváhejte kontaktovat Dr Ajayi na whatsapp / Viber: +2347084887094 nebo na váš e-mail: drajayi1990@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, když se chystáte číst toto, víte, že vaše problémy jsou napůl vyřešeny, pokud s nimi můžete podniknout kroky, protože je to mocný duchovní muž zvaný Dr Ajayi, kterého jsem potkal při čtení nějakého článku online, máte problémy ve vašem vztahu? a chcete trvalé řešení nebo máte nějaké zdravotní problémy Dr Ajayi vás ohromí svým skvělým kontaktem na něj na WhatsApp: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com Pomůže mi s kouzlem, které přivedlo mého manžela domů po 9 měsících odloučení, je také schopen připravit bylinky na jakýkoli druh nemoci.

    OdpovědětVymazat
  5. To se opravdu povedlo a jsem hrdý na to, že to mohu dosvědčit. Viděl jsem příspěvek o tom, jak dáma dostala svého muže zpět od DR AJAYI. Pomohl jí získat zpět jejího bývalého manžela. Moje žena se se mnou rozvedla před 1 lety, abych žila s jiným mužem, a já jsem se ji snažil pustit, ale nemohl jsem, takže se snažím dělat mnoho věcí, abych ji získal zpět a ona se ke mně odmítá vrátit. Jednoho dne jsem navštívil fórum pro tipy, jak ji získat zpět, a tam jsem viděl dámu, která svědčila o tom, jak jí DR AJAYI pomohl získat jejího muže zpět poté, co byl svázán kouzlem jinou ženou a DR AJAYI byl ten, kdo jí pomohl. . I když jsem nikdy nevěřil v duchovní práci, neochotně jsem ho zkusil, protože jsem byl zoufalý. Vysvětlil jsem mu své problémy, k mému největšímu překvapení mi DR AJAYI pomohl po týdnu přivést mou ženu zpět a nyní je můj vztah dokonalý, jak slíbil. Získání vašeho ex zpět natrvalo kouzla nejen přivede zpět někoho, koho milujete, ale také to znovu spojí váš milenecký cit, abyste s touto osobou byli stejně šťastní. Moje žena se ke mně nyní chová jako ke králi a vždy říká, že mě miluje. Pokud procházíte obtížemi ve vašem vztahu, DR AJAYI vám může pomoci vyřešit manželské problémy, KONTAKTUJTE HO NA E-MAILU: drajayi1990@gmail.com nebo WhatsApp NEBO Viber číslo +2347084887094

    OdpovědětVymazat
  6. Jmenuji se Eliza, můj 5letý manžel mě opustil s naším 2letým dítětem, protože jsem ho konfrontovala s podváděním za pobyt pozdě v noci venku, než jsem věděla, co se děje můj manžel žil s jinou ženou, potkala jsem přítele, který mě představil Dr. Ajayi, mocný sesilatel kouzel. Řekla jsem Dr. Ajayi svou situaci a bylo vytvořeno kouzlo lásky, do 3 dnů se můj manžel vrátil domů a žijeme opět šťastný život. kontaktujte Dr. Ajayi na Whatsapp: +2347084887094 pro řešení vašich manželských problémů.

    OdpovědětVymazat
  7. Sílu vrátit ztracenou lásku nebo přitáhnout někoho, koho milujeme. Provádění kouzel lásky je jednou z nejstarších magických činností, kterými se lidé zabývají. Milostná magie je o navracení štěstí, takže toto je součást života. Vždy existují vnitřní důvody, proč je pár (a proč není) v harmonii. Někdy se může stát, že i přes lásku mezi partnery harmonie chybí a vztah končí. Doktor Ibinoba Milostná magie je ideální příležitostí, jak to napravit. Máte problémy se svým milostným životem? Boje? Disharmonie? Přemýšlíte o ukončení vašeho vztahu? Tyto problémy lze často vyřešit, když se vám nedaří, navzdory mnoha pokusům sejít se se svým vysněným partnerem, jmenuji se Juliette. Jsem tak nadšená, že mohu získat zpět svou bývalou milenku s pomocí tohoto skvělého doktora Ibinoby. Tento skvělý muž mi zachránil rozpadlé manželství a také pomohl mnoha lidem. Manžel se se mnou rozešel rozvodem, aby si vzal jinou dívku. Po 5 letech rozpadlého manželství stále dostávám, co je moje. S pomocí doktora Ibinoby a nyní se s vámi rád podělím, že je tu někdo, kdo zachrání vaše manželství a přivede zpět váš rozbitý domov, bývalý vztah a manželství, pokud máte jakýkoli vztahový manželský nebo zdravotní problém, na kterého se můžete obrátit tomuto muži na jeho čísle WhatsApp: +2348085240869,E-mail: dromionoba12@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  8. Ráda bych vám všem řekla, že jsem dokázala ukončit svůj problém s rozvodem a obnovit své manželství znovu, nevím, co se stalo mému manželovi, že podal žádost o rozvod, snažila jsem se mu to rozmluvit, ale neposlouchal mě, neměl jsem jinou možnost, než hledat pomoc kdekoli mě napadlo a dal jsem se do kontaktu s DR Ajayim a teď jsem rád, že jsem ho požádal o pomoc. Protože nebýt doktora Ajayiho, nevím, co by se stalo s mým manželstvím, protože jsem svého manžela milovala a nemohla jsem snést jeho ztrátu. Kouzlo fungovalo jako kouzlo, můj manžel se změnil a začal projevovat lásku místo rozvodu, který plánoval. Jsem příliš šťastný, že je teď pro mě všechno na svém místě. Rád bych doktora Ajayi doporučil každému, kdo prochází manželskými problémy a chce je ukončit. Pokud potřebujete pomoc skutečného kouzelníka, kontaktujte Dr Ajayi na Whatsapp / Viber: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com, věřím, že vás nezklame.

    OdpovědětVymazat
  9. Chci využít této příležitosti a poděkovat skvělému muži jménem doktor Ajayi za to, že mi pomohl získat zpět mého snoubence po 6 měsících odloučení se svými kouzelnými schopnostmi, které mu předal jeho předek, nikdy nevěřím na kouzla, ale rozhodl jsem se mu dát. pokus, po pravdě mě ohromil svou velkou kouzelnou mocí nikdy si nemyslím, že bych dělal takové svědectví, ale dělám to, protože jsem naplněn radostí, protože jsem teď šťastně ženatý. takže pokud potřebujete pomoc kouzelníka pro jakýkoli druh kouzla, měli byste kontaktovat Dr Ajayi na WhatsApp nebo Viber: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com

    Můžete se na něj také obrátit v následujících případech:
    1. Loterijní kouzla
    2. Byliny, které léčí jakýkoli druh rakoviny
    3. Kouzla na podporu zaměstnání
    4. Kouzlo, abyste vyhráli jakýkoli soudní spor
    5. Byliny k otěhotnění.

    Stačí se obrátit na doktora Ajayi v případě jakýchkoli fyzických nebo duchovních problémů a rozloučit se s nimi.

    OdpovědětVymazat
  10. Pozdravy
    Po tolika letech hraní v loterii je pro mě těžké vyhrát, věci pro mě byly těžké, tak jsem se rozhodl to probrat se svou kamarádkou, která mi pomohla, řekla mi o své zkušenosti s Dr. Ajayi, která jí pomohla přivést zpět svého manžela, který ji opustil, aby se oženil s jinou ženou a nechal ji se čtyřmi dětmi trpět sama, dále mi řekla, jak se setkala s Dr. Ajayi online. Byl jsem velmi ohromen, když jsem slyšel její příběh, a tak jsem jí řekl o svém neštěstí v loterie A představila mě Dr. Ajayi po všech mých sezeních s Dr. Ajayim, po týdnu jsem se rozhodl zkusit to znovu Nemůžu uvěřit, že jsem vyhrál tolik, že jsem nikdy nemohl uvěřit Díky Dr. Ajayi jsem teď žiju svůj vysněný život. můžete kontaktovat Dr Ajayi na Whatsapp: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com pro pomoc.

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý den, vítám vás, abyste si přečetli moje setkání s doktorem Ajayim, mocným duchovním mužem, kterému jeho předkové požehnali, aby vyléčil nemoc pomocí bylin a také obnovil rozbitý domov, potkal jsem doktora Ajayi, protože moje milovaná žena chce, abychom se rozvedli, a to je po 12 letech manželství bylo požehnáno dvěma krásnými dětmi, chlapcem 5 let a dívkou 2 roky, vzala naši dceru z domu a zůstala s matkou a já ji prosím, aby se vrátila domů, ale odmítla, byl jsem opravdu zmatený, takže jsem hledal pomoc, tj. Když jsem četl o doktoru Ajayim, jak pomohl ženě získat vlastní dítě poté, co byl 8 let bez dítěte ženatý, kontaktoval jsem doktora Ajayiho, vysvětlil mu mou situaci, požádal o nějaké informace o sobě, které jsem mu dal, poté při nějaké konzultaci mi řekl, co je třeba udělat, a já jsem postupoval podle pokynů, když to píšu, moje žena plete v obývacím pokoji. Pokud potřebujete pomoc skutečného duchovního muže, Dr Ajayi je vaší poslední zastávkou, kontaktujte ho na Whatsapp / Viber: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  12. Neznám váš problém, ale chci vás ujistit, že není problém bez řešení, pouze pokud věříte a hledáte pomoc na správných místech. Moje 15letá žena požádala o rozvod a já si myslel, že ji už nikdy nebudu mít zpět, měl jsem příležitost přečíst si o doktoru Ajayim a on pro mě udělal kouzlo lásky, to mou ženu přimělo odvolat rozvod a žijeme v míru , kontaktujte Whatsapp: +2347084887094 a věřím, že vám také pomůže

    OdpovědětVymazat
  13. Bianca Kázecký15. února 2023 v 10:47

    Jsem tak šťastný, že se mohu podělit o toto své fantastické svědectví. Můj život se během 48 hodin úplně změnil. Vidím se v zrcadle a usmívám se. Poprvé po věkech mám důvěru v sebe a své schopnosti. Mám svého přítele zpět ve svém životě s pomocí doktora Isikola. Omluvil se 48 hodin po vytvoření kouzla. Řekl, že si uvědomil, že se vlastně nikdy nechtěl rozejít. nezvládl emocionální zátěž, kterou jsem sebou celou dobu nesl. Řekl, že si myslí, že má negativní vliv na můj život, a že bude nejlepší odejít. Řekl, že je těžké, že pořád mluvím o minulosti. Oba jsme si navzájem odpustili. Bylo mi řečeno, že to jsou měsíce. Jsem živoucím důkazem toho, co DR ISIKOLO dokáže. Moc vám děkuji doktore Isikolo za úžasnou věc, kterou jste v mém vztahu udělal. Jsem teď tak šťastný. S vaší pomocí jsme byli oba schopni vidět a mluvit pravdu jeden druhému. Jsem velmi rád, že vás mohu kontaktovat a iniciovat, aby se to všechno stalo. Každý, kdo má problém se vztahem, může kontaktovat doktora Isikolo prostřednictvím e-mailu: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu poslat SMS na WhatsApp: +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj přátelé, ráda se podělím o svou zkušenost s doktorem Ajayim, prožívala jsem těžké chvíle ve vztahu, protože můj roční snoubenec najednou řekl, že bychom měli odvolat svatbu, že už o mě nemá zájem, já byl zmatený a hledal pomoc, tak jsem se online setkal s Dr. Ajayim, který udělal kouzlo lásky a můj snoubenec šel na kolena, aby se omluvil, a díky Dr. Ajayi jsme šťastně manželé. Kontaktujte Dr. Ajayi Whatsapp: +2347084887094 nebudete litovat.

    OdpovědětVymazat
  15. Moje 19leté manželství požehnané třemi dětmi bylo o rozpadu, protože můj milující manžel řekl, že je unavený z našeho svazku a chce se bezdůvodně rozvést, věděla jsem, že je někde něco špatně, a tak jsem po 4 měsících šla hledat pomoc hledáním a mnoha zklamáními od ostatních lidí jsem konečně potkal doktora Ajayiho, duchovního muže požehnaného svými bohy nadpřirozenou schopností řešit různé životní problémy. Vysvětlil jsem mu svou situaci a on se mě zeptal na několik otázek, na které jsem upřímně odpověděl, doktor AJAYI mi řekl, jaký je problém a řekl mi, co je třeba udělat, řídil jsem se všemi jeho pokyny a po týdnu se můj manžel vrátil domů. dva měsíce pobyt venku a roztrhl rozvodový papír a dnes žijeme v klidu doma. Pokud vás něco trápí v životě a chcete rychlé a spolehlivé řešení, kontaktujte Dr Ajayi a budete mít důvod podělit se o své svědectví jako já. Kontaktujte Whatsapp: +2347084887094

    OdpovědětVymazat
  16. MŮJ MANŽEL ODEŠEL A DR ISIKOLO HO VRÁTIL KE MNĚ A JSEM ZAHRNUTA A MUSELA ŠÍŘIT DOBRÉ ZPRÁVY
    Jmenuji se Karel Bortelová. Když mě můj muž opustil, byla jsem traumatizovaná a zlomená a nemohla jsem se celé měsíce vzpamatovat. Dělal jsem vše, co jsem mohl, abych ho dostal zpět, ale bez úspěchu. Odjel jsem do jiného města v naději, že budu moci začít znovu. Přišla jsem do kontaktu s jiným mužem, se kterým jsem se ze všech sil snažila být, ale nevyšlo to, protože jsem ho nedokázala milovat. Věděla jsem, že stále miluji a chci svého muže zpět ke mně. Začal jsem tedy hledat pomoc a tehdy jsem našel DR ISIKOLO z různých pohledů a četl jsem o něm. Dali jsme se do řeči a já jsem ho přiměl pochopit vše, co jsem potřeboval vědět, věřil jsem mu a dodržoval postupy. Pracoval pro mě a obnovil lásku a spojení mezi mnou a mým mužem, a hned po 48 hodinách, jak slíbil, mě můj muž vyhledal, dali jsme si řeč a on přišel dolů, aby mě viděl, kde jsem, vymysleli jsme věci a stali se zase spolu šťastní. DR ISIKOLO je důvěryhodný a může pomoci i vám, pokud se na něj s čímkoli obrátíte. Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo ho kontaktovat e-mailem: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  17. MŮJ MANŽEL ODEŠEL A DR ISIKOLO HO VRÁTIL KE MNĚ A JSEM ZAHRNUTA A MUSELA ŠÍŘIT DOBRÉ ZPRÁVY
    Jmenuji se Karel Bortelová. Když mě můj muž opustil, byla jsem traumatizovaná a zlomená a nemohla jsem se celé měsíce vzpamatovat. Dělal jsem vše, co jsem mohl, abych ho dostal zpět, ale bez úspěchu. Odjel jsem do jiného města v naději, že budu moci začít znovu. Přišla jsem do kontaktu s jiným mužem, se kterým jsem se ze všech sil snažila být, ale nevyšlo to, protože jsem ho nedokázala milovat. Věděla jsem, že stále miluji a chci svého muže zpět ke mně. Začal jsem tedy hledat pomoc a tehdy jsem našel DR ISIKOLO z různých pohledů a četl jsem o něm. Dali jsme se do řeči a já jsem ho přiměl pochopit vše, co jsem potřeboval vědět, věřil jsem mu a dodržoval postupy. Pracoval pro mě a obnovil lásku a spojení mezi mnou a mým mužem, a hned po 48 hodinách, jak slíbil, mě můj muž vyhledal, dali jsme si řeč a on přišel dolů, aby mě viděl, kde jsem, vymysleli jsme věci a stali se zase spolu šťastní. DR ISIKOLO je důvěryhodný a může pomoci i vám, pokud se na něj s čímkoli obrátíte. Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo jeho e-mailový kontakt: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj všichni, jmenuji se Edita Hudáček. Můj manžel bydlel nějakou dobu v jiném bytě kvůli pracovnímu tlaku a byli jsme spolu velmi šťastní, i když od nás pár měsíců zůstal. Netušila jsem, že kolega z práce už s ním měl poměr, kvůli kterému se můj manžel z ničeho nic proti mně rozvedl. Věděl jsem, že něco není v pořádku, protože jsme se nikdy nemuseli tolik hádat ani hádat, aby odešel. Byl jsem traumatizován a hledám pomoc, abych se vypořádal se situací, která mě přivedla k DR ISIKOLO z chvály, které na něj lidé sypali online. Dlouze jsme diskutovali a on řekl vše, co jsem potřeboval vědět o tom, co se stalo, ao řádném postupu k vyřešení problémů. Splnil své sliby a dostal mého manžela zpět ke mně a rozvodový proces byl zrušen. Teď je k nám manžel zpátky doma a jsme spolu šťastní. Je opravdu úžasné, jak lidé mohou skutečně pomáhat druhým lidem, když jsou v nouzi. Může pomoci i vám. Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo mu poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  19. Ahoj všichni, jmenuji se Běla Ledecký. Můj manžel bydlel nějakou dobu v jiném bytě kvůli pracovnímu tlaku a byli jsme spolu velmi šťastní, i když od nás pár měsíců zůstal. Netušila jsem, že kolega z práce už s ním měl poměr, kvůli kterému se můj manžel z ničeho nic proti mně rozvedl. Věděl jsem, že něco není v pořádku, protože jsme se nikdy nemuseli tolik hádat ani hádat, aby odešel. Byl jsem traumatizován a hledám pomoc, abych se vypořádal se situací, která mě přivedla k DR ISIKOLO z chvály, které na něj lidé sypali online. Dlouze jsme diskutovali a on řekl vše, co jsem potřeboval vědět o tom, co se stalo, ao řádném postupu k vyřešení problémů. Splnil své sliby a dostal mého manžela zpět ke mně a rozvodový proces byl zrušen. Teď je k nám manžel zpátky doma a jsme spolu šťastní. Je opravdu úžasné, jak lidé mohou skutečně pomáhat druhým lidem, když jsou v nouzi. Může pomoci i vám. Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo mu poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  20. DĚKUJI, DR ISIKOLO, PŘIJDETE K MÉ ZÁCHRANĚ V MOJI NEJHORŠÍ CHVÍLI.
    Ahoj všichni, jsem Barbora Dobrovský Dobrovský. Můj manžel a já jsme posledních 6 měsíců bojovali s manželskými problémy a nevěděla jsem, že za problémy, které jsme kdy měli, je mozek rodina. Problémy eskalovaly a nakonec se z domu odstěhoval. Byla jsem sama s dcerou a život bez něj po mém boku byl bídný. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych problémy ukončil, ale bez úspěchu. Musel jsem tedy vyhledat pomoc, což mě vedlo ke kontaktování DR ISIKOLO. Jak jsem si vždy přál, slyšel můj pláč a přišel mi na pomoc. Vyřešil problémy, které jsme měli, a můj manžel a já jsme se k sobě vrátili a stále mě udivuje, když dostanu výsledek za 2 dny, jak slíbil. Pokud máte problémy se svým partnerem, kontaktujte ho hned a nezklame vás, protože je důvěryhodný a spolehlivý. napište mu: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište přes WhatsApp: +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  21. KDYŽ HLEDÁTE DŮVĚRYHODNÉHO SESLAVAČE KOUZEL, KTERÉ VÁM POMŮŽE ZÍSKAT SVÉHO EX ZPĚT, KONTAKTUJTE DR ISIKOLO.
    Dobrý den všem, jmenuji se Rosita Hanousek. Bylo to na mě opravdu těžké, když mě můj přítel opustil kvůli jiné dámě. Byl jsem emocionálně zničený a nevěděl jsem, co dělat, abych ho dostal zpět. Byl jsem v nouzi celé měsíce a hledal jsem pomoc odkudkoli, dokud jsem se nedozvěděl o DR ISIKOLO. Kontaktoval jsem ho a vysvětlil mu své problémy. Byl ochoten mi pomoci a naléhat na mě, abych dodržela procedury, aby mohl obnovit lásku mezi mnou a mým mužem a také zajistit, abychom byli oba zase zpátky k sobě. Splnil jsem všechny požadavky a on odvedl svou práci. Po 48 hodinách jsem dostal SMS od mého přítele s žádostí o rande, abychom mohli věci vyhodit do koše. Nyní jsme opět spolu a to vše díky DR ISIKOLO. Může vám také pomoci, pokud jste ochotni věřit a zůstat v naději. Stačí mu poslat e-mail na: isikolosolutionhome@gmail.com Můžete ho také WhatsApp na +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  22. S DR ISIKOLOM JE VELMI MOŽNÉ VRÁTIT SE KE SVÉMU EX
    DR ISIKOLO není srovnatelný, pokud jde o řešení vašich vztahových nebo manželských problémů. Jmenuji se Anna Dvořáček. Velmi dlouho jsem bojovala s depresí, věděla jsem, že je to důsledek zlomeného srdce, když mě můj přítel opustil kvůli jiné paní. Nikdy jsem nevěděl, že se rozhodl ode mě odejít, dokud neuplynuly měsíce a já jsem ho nebyl schopen zastihnout. Když jsem o něm slyšel, musel jsem kontaktovat DR ISIKOLO. Řekl mi vše, co bylo potřeba udělat, aby se obnovila láska a spojení mezi mnou a mým mužem, což udělal. Výsledek se začal projevovat po 48 hodinách, jak slíbil. Možná to zní divně, ale je 100% pravda, že nikoho nezklame. Už se nebojte a kontaktujte ho hned. e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište přes WhatsApp +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  23. Jmenuji se Georgina Allertová. Láska zůstává úžasná, když jste se svou spřízněnou duší, a štěstí navěky je pro vás oba zajištěno. DR ISIKOLO mě přiměl uvědomit si, že můžete získat zpět to, co vám dělá život krásným, právě když jsem ztratila naději v získání svého muže zpět a on mi ho vrátil. Měli jsme komplikovaný vztah a celou dobu jsme se hádali a on měl zlomené srdce a já byla nešťastná. DR ISIKOLO se objevil po několika pokusech získat ho zpět a neuspěl. Obnovil lásku a spojení mezi mnou a mým mužem a za pouhých 48 hodin jsme měli rande a povídali si o věcech a nyní plánujeme, že se vezmeme a budeme spolu navždy žít šťastně. Slova nedokážou vyjádřit mou vděčnost DR ISIKOLO a každý, kdo o něm chválil, o něm nikdy nelhal, protože je skutečně důvěryhodný. Kontaktujte ho ještě dnes a nechte ho, aby vám také pomohl. e-mail: (isikolosolutionhome@gmail.com) nebo mu SMS přes WhatsApp: +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  24. Ahoj všichni, jmenuji se Elena Bohdanov a jsem zde, abych také poděkoval doktoru Isikolo, kterého Bůh použil, aby zachránil mou situaci a obnovil radost a štěstí v mém domě. Ztratila jsem manžela kvůli jedné paní v zahraničí, když odešel pracovat do stejného regionu, kde žije ona. Nikdy jsem nevěděla, co se stalo, dokud mi můj přítel neposlal fotky obou spolu a pak mi bylo známo, že to byl důvod, proč ke mně můj manžel ochladl a nechal mě za sebou. Můj manžel byl hypnotizovaný a ovládaný myslí a já věděla všechno, když jsem kontaktovala doktora Isikolo, když jsem hledala pomoc a žádnou jsem nenašla. Ujistil mě o svém návratu a obnovení naší lásky a štěstí, což udělal a výsledek se začal projevovat po 48 hodinách. Nyní mám svého muže zpět a nemohu dostatečně poděkovat doktoru Isikolo za jeho upřímnost a podporu. Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo mu poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  25. Nikdo jiný vám nemůže pomoci vyřešit váš vztah a problémy s láskou lépe než doktor Isikolo
    Jmenuji se Denisa Sáblíková. Udiví vás, že vše, co tolik lidí svědčilo o DR ISIKOLO, není nic jiného než pravda. Můj manžel mě a moje děti opustil, protože jsme měli tolik hádek a hádek. Jeho lidé byli také proti mému sňatku s ním. Tolik jsem ho miloval a měl velkou naději, že spolu vybudujeme světlou budoucnost. Čekal jsem 6 měsíců a nikdy se mi nevrátil. Takže jsem musel kontaktovat DR ISIKOLO, který udělal vše, co bylo v jeho silách, aby nás znovu spojil a obnovil lásku a štěstí, které jsme kdysi sdíleli. Vrátil se k nám domů po 48 hodinách, jak mě ujistil DR ISIKOLO. I vy můžete získat tuto skvělou pomoc a žít tak, abyste mu byli vděční, protože nikdy nikoho nezklame. kontaktujte ho e-mailem: isikolosolutionhome@gmail.com Můžete ho také WhatsApp na +2348133261196.

    OdpovědětVymazat
  26. MŮJ MANŽEL ODEŠEL A DR ISIKOLO HO VRÁTIL KE MNĚ A JSEM ZAHRNUTA A MUSELA ŠÍŘIT DOBRÉ ZPRÁVY
    Jmenuji se Karel Bortelová. Když mě můj muž opustil, byla jsem traumatizovaná a zlomená a nemohla jsem se celé měsíce vzpamatovat. Dělal jsem vše, co jsem mohl, abych ho dostal zpět, ale bez úspěchu. Odjel jsem do jiného města v naději, že budu moci začít znovu. Přišla jsem do kontaktu s jiným mužem, se kterým jsem se ze všech sil snažila být, ale nevyšlo to, protože jsem ho nedokázala milovat. Věděla jsem, že stále miluji a chci svého muže zpět ke mně. Začal jsem tedy hledat pomoc a tehdy jsem našel DR ISIKOLO z různých pohledů a četl jsem o něm. Dali jsme se do řeči a já jsem ho přiměl pochopit vše, co jsem potřeboval vědět, věřil jsem mu a dodržoval postupy. Pracoval pro mě a obnovil lásku a spojení mezi mnou a mým mužem a hned po 48 hodinách, jak slíbil, mě můj muž vyhledal, dali jsme si řeč a on se sešel dolů, aby mě viděl, kde jsem, vymysleli jsme věci a stali se zase spolu šťastní. DR ISIKOLO je důvěryhodný a může pomoci i vám, pokud se na něj s čímkoli obrátíte. Stačí mu napsat přes WhatsApp +234-8133261196 nebo mu poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  27. Jmenuji se Mariana Jindrák a vše v pořádku, vážím si pana doktora Isikola, který mi svými skvělými schopnostmi pomohl obnovit můj domov a štěstí, které jsem sdílela se svým manželem, a je to opravdu něco, za co jsem navždy vděčná. Stalo se, že jsem byla téměř rok bezmocná a skleslá, když mě manžel opustil kvůli manželským problémům, se kterými jsme se setkali. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych zachránil své manželství a nic nefungovalo, dokud mě nezachránil DR ISIKOLO. Pomohl mi a láska a štěstí, které jsem sdílela se svým mužem, byly obnoveny a ještě úžasněji. Vím, že to zní divně, pokud opravdu může někomu pomoci, ale je 100% zaručeno, že vás nezklame, když vás ujišťuje, že po 48 hodinách budete mít požadované výsledky. Může vám také pomoci, pokud mu k tomu dáte příležitost. pošlete mu e-mail nyní prostřednictvím: isikolosolutionhome@ gmail. com nebo mu napište na WhatsApp na +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  28. Jmenuji se Maria Aleksa. Nikdy jsem netušila, že lidé mohou být tak laskaví, obětaví a úžasní, dokud mi DR ISIKOLO nepomohl s mými manželskými problémy. Můj svazek s manželem nebyl ani rok, když jsme začali mít problémy. Bylo to tak časté, že jsem upadala do deprese a neustále s ní bojovala a zároveň mě manžel opustil a přísahal, že se už nikdy nevrátím. V tu chvíli jsem nevěděl, co se svým životem. Musel jsem dál hledat pomoc, dokud mě nezachránil DR ISIKOLO. Poté, co provedl náležité konzultace, mi bylo jasné, že bývalá milenka mého manžela s ním neustále manipulovala, aby ho mohla mít zpět. DR ISIKOLO mi řekl, co mám dělat, a se vší jistotou musím mít výsledek po 2 dnech, což jsem dodržel a pomohl mi a výsledek byl tak úžasný. Nyní je můj manžel zpět ke mně a v teple a štěstí počíme naše první dítě. pokud máte podobné nebo milostné problémy, stačí mu napsat přes Viber/WhatsApp +2348133261196 nebo mu poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  29. POKUD POTŘEBUJETE SLUŽBY A PODPORU, ABYSTE VRÁTILI SVÉHO MILENKA, KONTAKTUJTE DR ISIKOLO
    Jmenuji se Aneta Kulhánek a jsem zde, abych ocenil doktora Isikolo. Vždy jsem měla se svým přítelem komplikovaný vztah. Tolikrát jsme se pohádali kvůli nejistotě na obou stranách a oddělili jsme se. Moc dobře jsem věděla, že ho stále miluji a potřebuji ho zpátky ve svém životě. Zanedbal mou prosbu a snahu dát věci do pořádku a dostal jsem informaci, že už se schází s jinou dámou. Situaci jsem nemohl pomoci, tak jsem musel kontaktovat DR ISIKOLO a povídali jsme si a já jsem mi vše vysvětlil. Ujistil mě, že mi pomůže a zajistí, abych ho dostal zpátky ke mně. Neztrácel čas, aby mi pomohl, obnovil lásku a radost, kterou jsme sdíleli, a já jsem dostal svého muže zpět ke mně. Vím lépe, že vše, co tolik lidí říká o DR ISIKOLO, je vlastně pravda, když jsem dostal výsledek jeho práce za 48 hodin, jak slíbil. Věřte mi, že i vám může pomoci, pokud věříte. Takže ho teď kontaktujte. Jeho e-mailový kontakt: isikolosolutionhome@gmail.com Můžete ho také WhatsApp/Viber na +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  30. MOŽNOST ZÍSKAT ZPĚT SVÉHO EX PARTNERA ZARUČUJE DR ISIKOLO. KONTAKTUJTE HO HNED
    Ahoj všichni, jmenuji se Sara Havran. Nikdy jsem netušila, že mám velkou šanci, že budu mít svého muže zpátky, dokud jsem nepotkala DR ISIKOLO. Bylo to pro mě opravdu těžké, když mě můj přítel opustil kvůli jiné dámě. Byl jsem zničený a nemohl jsem se dostat zpět. Jeho přátelé a rodina dělali vše, co mohli, aby nás znovu spojili, ale ukázalo se, že to bylo neúspěšné. Byl jsem několik měsíců sám a neviděl jsem, že miluji někoho jiného. Takže jsem musel vyhledat pomoc u DR ISIKOLO, který mi dal privilegium zajistit, aby moje touhy srdce byly splněny. Znovu nás sjednotil a láska a štěstí byly obnoveny. Jeho slova jsou jeho závazná a nikdy nezklame, když komukoli slíbí 48 hodin, kdy dostane výsledek, což mě ohromilo, když se můj vlastní výsledek projevil. Neobtěžujte se hledat pomoc jinde. Kontaktujte ho hned. Jeho e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište přes WhatsApp: +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  31. Ahoj, jmenuji se Jana Divíšek a jsem zde, abych vám řekla více o Dr. Isikolo a jeho dobré práci. Život nemá žádný smysl, když ztratíte svou milovanou osobu a bojujete s emocionálním traumatem, které se stává nesnesitelným. Díky DR ISIKOLO, že mi vyšel vstříc a poskytl mi řešení, když už byla ztracena veškerá naděje. Před mýma očima mě můj muž opustil kvůli jiné dámě a já se snažila všemi možnými prostředky, abych ho dostala zpět, ale nikdy se mi to nepodařilo. Musel jsem hledat pomoc, než jsem se dozvěděl o DR Isikolo. Věnoval mi maximální pozornost a podporu, kterou jsem potřeboval, a udělal, co mohl, a dostal mého muže zpět ke mně a výsledek, který se projevil po 48 hodinách, mě stále udivuje. Nyní byla naše láska a štěstí znovu oživeny a aby pro nás fungovaly lépe. Už nepropadejte panice, protože DR ISIKOLO může pomoci i vám. Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo mu poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  32. Ahoj všichni, jmenuji se Georgina Allertová. Láska zůstává úžasná, když jste se svou spřízněnou duší, a štěstí je pro vás oba zajištěno. DR ISIKOLO mě přiměl uvědomit si, že můžete získat zpět to, co vám dělá život krásným, právě když jsem ztratila naději v získání svého muže zpět a on mi ho vrátil. Měli jsme komplikovaný vztah a celou dobu jsme se hádali a on měl zlomené srdce a já byla nešťastná. DR ISIKOLO se objevil po několika pokusech získat ho zpět a neuspěl. Obnovil lásku a spojení mezi mnou a mým mužem a za pouhých 48 hodin jsme měli rande a povídali si o věcech a nyní plánujeme, že se vezmeme a budeme spolu navždy žít šťastně. Slova nedokážou vyjádřit mou vděčnost DR ISIKOLO a všem, kteří o něm mluvili pochvalně, o něm nikdy nelhali, protože je skutečně důvěryhodný. Kontaktujte ho ještě dnes a nechte ho, aby vám také pomohl. e-mail: (isikolosolutionhome@gmail.com) nebo mu napište přes WhatsApp: +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  33. Nikdo jiný vám nemůže pomoci vyřešit váš vztah a problémy s láskou lépe než doktor Isikolo
    Jsem Elena Drozd. Udiví vás, že vše, co tolik lidí svědčilo o DR ISIKOLO, není nic jiného než pravda. Můj manžel mě a moje děti opustil, protože jsme měli tolik hádek a hádek. Jeho lidé byli také proti mému sňatku s ním. Tolik jsem ho miloval a měl velkou naději, že spolu vybudujeme světlou budoucnost. Čekal jsem 6 měsíců a nikdy se mi nevrátil. Takže jsem musel kontaktovat DR ISIKOLO, který udělal vše, co bylo v jeho silách, aby nás znovu spojil a obnovil lásku a štěstí, které jsme kdysi sdíleli. Vrátil se k nám domů po 48 hodinách, jak mě ujistil DR ISIKOLO. I vy můžete získat tuto skvělou pomoc a žít tak, abyste mu byli vděční, protože nikdy nikoho nezklame. kontaktujte ho e-mailem: isikolosolutionhome@gmail.com Můžete ho také WhatsApp na +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  34. KADA TRAŽITE POUZDANOG BACAČA ČARONICA KOJI ĆE VAM POMOĆI VRATITI BIVŠEG, KONTAKTIRAJTE DR. ISIKOLO.
    Dobar dan svima, ja sam Rosita Hanousek. Bilo mi je jako teško kad me dečko ostavio zbog druge dame. Bila sam emocionalno slomljena i nisam znala što učiniti da ga vratim. Mjesecima sam bila u nevolji i tražila pomoć odasvud dok nisam saznala za DR. ISIKOLO. Kontaktirao sam ga i objasnio mu svoje probleme. Bio mi je voljan pomoći i poticati me da se pridržavam procedura kako bi mogao obnoviti ljubav između mene i mog čovjeka i također osigurati da se oboje ponovno vratimo jedno drugome. Ispunio sam sve uvjete i on je odradio svoj posao. Nakon 48 sati, dobila sam poruku od dečka u kojoj traži spoj kako bismo riješili stvari. Sada smo opet zajedno i to zahvaljujući DR. ISIKOLU. On vam također može pomoći ako ste voljni vjerovati i ostati puni nade. Samo mu pošaljite e-poruku putem: isikolosolutionhome@gmail.com Možete mu poslati i WhatsApp na +2348133261196.

    OdpovědětVymazat
  35. MOJE MANŽELSTVÍ OPĚT FUNGOVALO S POMOCÍ DR ISIKOLO, KTERÝ JE NEJPOČNĚJŠÍ KOUZELNÍK, KTERÝ MŮŽETE NAJÍT
    Jsem Marijana Hošek. Můj domov je plný nekonečných problémů a utrpení, které vedly k rozvodu, který jsem nikdy s manželem nechtěla. Všechno se zhroutilo a šli jsme každý svou cestou. Snažila jsem se jít dál, ale bylo to pro mě tak těžké, protože jsem stále milovala svého manžela a moje dcera vždy plakala, když chtěla svého otce zpět. Nezbývalo mi nic jiného, než vyhledat pomoc, což mě přivedlo ke kontaktu s DR ISIKOLO poté, co jsem viděl tolik dobrých poznámek o jeho práci. Ujistil mě, že mě a mého manžela usmíří svým kouzlem usmíření, což udělal. Jsem rád, že vám všem mohu říci, že láska a štěstí byly obnoveny a dali jsme se znovu dohromady a věřím, že je to pro nás navždy a všem děkuji DR ISIKOLO, že udělal tolik pro záchranu mé rodiny. Nikdy není příliš zaneprázdněn, aby někomu pomohl. Kontaktujte ho tedy nyní, pokud také potřebujete pomoc. napište mu teď přes: isikolosolutionhome@gmail.com Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  36. Jmenuji se Aneta Kulhánek a jsem zde, abych ocenil doktora Isikolo. Vždy jsem měla se svým přítelem komplikovaný vztah. Tolikrát jsme se pohádali kvůli nejistotě na obou stranách a oddělili jsme se. Moc dobře jsem věděla, že ho stále miluji a potřebuji ho zpátky ve svém životě. Zanedbal mou prosbu a snahu dát věci do pořádku a dostal jsem informaci, že už se schází s jinou dámou. Situaci jsem nemohl pomoci, tak jsem musel kontaktovat DR ISIKOLO a povídali jsme si a já jsem mi vše vysvětlil. Ujistil mě, že mi pomůže a zajistí, abych ho dostal zpátky ke mně. Neztrácel čas, aby mi pomohl, obnovil lásku a radost, kterou jsme sdíleli, a já jsem dostal svého muže zpět ke mně. Vím lépe, že vše, co tolik lidí říká o DR ISIKOLO, je vlastně pravda, když jsem dostal výsledek jeho práce za 48 hodin, jak slíbil. Věřte mi, že i vám může pomoci, pokud věříte. Takže ho teď kontaktujte. Jeho e-mailový kontakt: isikolosolutionhome@gmail.com Můžete ho také WhatsApp/Viber na +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  37. Ahoj všichni, jmenuji se Běla Ledecký. Můj manžel bydlel nějakou dobu v jiném bytě kvůli pracovnímu tlaku a byli jsme spolu velmi šťastní, i když od nás pár měsíců zůstal. Netušila jsem, že kolega z práce už s ním měl poměr, kvůli kterému se můj manžel z ničeho nic proti mně rozvedl. Věděl jsem, že něco není v pořádku, protože jsme se nikdy nemuseli tolik hádat ani hádat, aby odešel. Byl jsem traumatizován a hledám pomoc, abych se vypořádal se situací, která mě přivedla k DR ISIKOLO z chvály, které na něj lidé sypali online. Dlouze jsme diskutovali a on řekl vše, co jsem potřeboval vědět o tom, co se stalo, ao řádném postupu k vyřešení problémů. Splnil své sliby a dostal mého manžela zpět ke mně a rozvodový proces byl zrušen. Teď je k nám manžel zpátky doma a jsme spolu šťastní. Je opravdu úžasné, jak lidé mohou skutečně pomáhat druhým lidem, když jsou v nouzi. Může pomoci i vám. Stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo mu poslat e-mail na adresu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  38. Ahoj všichni. Jmenuji se Lucie Čelůstka, děkuji skvělému doktoru Isikolo za vyřešení mých manželských problémů. Moje manželství se zhroutilo kvůli nekonečným problémům a potížím, které jsem měla s manželem. Odešel, aniž by se ohlédl, a já byla tolik měsíců sama. Jeho rodina zasáhla a stále se nic nezměnilo. Byla jsem emocionálně zničená a ztratila jsem naději, že znovu najdu lásku, protože on byl vším v muži, kterého jsem kdy chtěla. Stejně jako mnoho lidí jsem se o DR ISIKOLO dozvěděl, když jsem začal hledat pomoc. Dlouze jsme diskutovali o mých problémech a on mě ujistil, že dostanu řešení, které potřebuji. Nezbylo mi nic jiného, než vyhovět jeho postupům a on nic nezdržoval. Udělal pro mě a mého manžela milostné pouto a láska a štěstí, které jsme sdíleli, byly obnoveny a dorazil ke mně přesně po 48 hodinách, jak DR ISIKOLO slíbil. Je to opravdu skvělý pomocník a je na něj spolehnutí. pokud máte nějaké problémy, stačí mu napsat přes WhatsApp +2348133261196 nebo zkontrolovat jeho web (https://isikolotemple.com)

    OdpovědětVymazat
  39. MŮJ PŘÍTEL SE KE MNĚ DOSTAL S POMOCÍ DR ISIKOLO A JSEM SKUTEČNĚ zdrcen
    Ahoj všichni, jsem Aneta Hruška. Když se ztratila veškerá naděje na to, aby můj vztah mezi mnou a mým přítelem znovu fungoval, šel jsem na internet a hledal jsem pomoc a přečetl jsem si a kontaktoval DR ISIKOLO, který přišel a vše napravil a zůstane mnou po zbytek mého života oceňován. Příliš mnohokrát jsem prošla emocionálním traumatem kvůli nekonečným problémům, které jsem měla se svým mužem, a to vedlo k našemu rozchodu, a proto jsem vyhledala pomoc a dozvěděla se o DR ISIKOLO, který mi přišel na pomoc. Řekl mi postupy a vyzval mě, abych dodržel, což jsem s radostí udělal a nezdržoval proces řešení mých problémů a výsledek jsem dostal za pouhé 2 dny, jak mě ujistil. Neobtěžujte se hledat pomoc jinde, protože je příliš dobrý v pomoci lidem. Je důvěryhodný a čestný, takže mu nyní pošlete SMS přes WhatsApp: +234-8133261196 nebo jeho e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  40. MOJE MANŽELSTVÍ OPĚT FUNGOVALO S POMOCÍ DR ISIKOLO, KTERÝ JE NEJPOČNĚJŠÍ KOUZELNÍK, KTERÝ MŮŽETE NAJÍT
    Jsem Marijana Hošek. Můj domov je plný nekonečných problémů a utrpení, které vedly k rozvodu, který jsem nikdy s manželem nechtěla. Všechno se zhroutilo a šli jsme každý svou cestou. Snažila jsem se jít dál, ale bylo to pro mě tak těžké, protože jsem stále milovala svého manžela a moje dcera vždy plakala, když chtěla svého otce zpět. Nezbývalo mi nic jiného, než vyhledat pomoc, což mě přivedlo ke kontaktu s DR ISIKOLO poté, co jsem viděl tolik dobrých poznámek o jeho práci. Ujistil mě, že mě a mého manžela usmíří svým kouzlem usmíření, což udělal. Jsem rád, že vám všem mohu říci, že láska a štěstí byly obnoveny a dali jsme se znovu dohromady a věřím, že je to pro nás navždy a všem děkuji DR ISIKOLO, že udělal tolik pro záchranu mé rodiny. Nikdy není příliš zaneprázdněn, aby někomu pomohl. Kontaktujte ho tedy nyní, pokud také potřebujete pomoc. pošlete mu e-mail nyní prostřednictvím: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište přes WhatsApp +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  41. MOŽNOST ZÍSKAT ZPĚT SVÉHO EX PARTNERA ZARUČUJE DR ISIKOLO. KONTAKTUJTE HO HNED
    Jmenuji se Sára Havranová. Nikdy jsem netušila, že mám velkou šanci, že budu mít svého muže zpátky, dokud jsem nepotkala DR ISIKOLO. Bylo to pro mě opravdu těžké, když mě můj přítel opustil kvůli jiné dámě. Byl jsem zničený a nemohl jsem se dostat zpět. Jeho přátelé a rodina dělali vše, co mohli, aby nás znovu spojili, ale ukázalo se, že to bylo neúspěšné. Byl jsem několik měsíců sám a neviděl jsem, že miluji někoho jiného. Takže jsem musel vyhledat pomoc u DR ISIKOLO, který mi dal privilegium zajistit, aby moje touhy srdce byly splněny. Znovu nás sjednotil a láska a štěstí byly obnoveny. Jeho slova jsou jeho závazná a nikdy nezklame, když komukoli slíbí 48 hodin, kdy dostane výsledek, což mě ohromilo, když se můj vlastní výsledek projevil. Neobtěžujte se hledat pomoc jinde. Kontaktujte ho hned. Jeho e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište přes WhatsApp: +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  42. Manželská krize, kterou jsem procházel, skončila a skončila, když se do toho zapojil doktor Isikolo. Stejně jako všechny ostatní páry jsme měli své rozdíly a já se ujistil, že jsem udělal vše, co je v mých silách, abych ji vedl správně, zajistil ji a mé děti a také je chránil. Oba jsme se obětovali, abychom zajistili, že přežijeme svazek, dokud se nezačne chovat a úmyslně se se mnou tolik pohádá. Domov se stal nepříjemným pro všechny ostatní včetně mých dětí. Manipuloval s ní přítel, který byl rozvedený a chtěl také zničit moje manželství. Musel jsem kontaktovat doktora Isikolo a on odpověděl a udělal vše, co bylo v jeho silách, aby problémy ukončil. Obnovil lásku a spojení mezi námi a já nyní mohu říci, že jakákoli iluze, kterou moje žena prožívala, mi vzala a je teď lepší ženou. Výsledek toho, co pro mě doktor Isikolo udělal, který se projevil po dvou dnech, mě ohromil. Já a moje domácnost zůstáváme vděční. Apeluji na každého, kdo potřebuje pomoc s vyřešením svých vztahů a manželských problémů, aby kontaktoval doktora Isikolo, protože řešení je jisté. Jeho e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište na WhatsApp na +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  43. Po 2 letech jsem ztratil manželství a byl to pro mě hrozný zážitek. Moje žena mě a mého syna opustila a všechno se stalo mimo moji kontrolu a nikdy jsem nevěděl, že jen málo lidí v mém okolí vytvořilo mou ženu a obrátilo ji proti mně jen proto, že jsem se rozhodl vybudovat svou rodinu a více se na ni soustředit. Musel jsem vyhledat pomoc, protože vím, že jsem neudělal nic pro to, aby moje manželství ztroskotalo. Doktor Isikolo mi pomohl a hodně mi bylo odhaleno, co se stalo. Seslal kouzlo shledání lásky, které mě a mou ženu znovu spojilo a celé zlo, které proti mně moje rodina udělala, bylo odhaleno. Jsem vděčný, že můj domov je zpět šťastnější než kdy předtím, a veškeré uznání patří doktoru Isikolo, protože opravdu vyřešil mé problémy hned po 48 hodinách. e-mail: isikolosolutionhome@gmail.com nebo mu napište na WhatsApp na +2348133261196

    OdpovědětVymazat
  44. Nisam znala da mogu vratiti svog zaručnika dok nisam kontaktirala dr. Isikoloa koji mi je pomogao. Imala sam užasan nesporazum sa svojim čovjekom i različito smo krenuli. Bio sam emocionalno potišten i nisam znao što učiniti da pomognem situaciji. Tako sam saznao za dr. Isikolo. Kontaktirao sam ga i zamolio ga da mi pomogne oko mojih problema. Rekao mi je sve što sam trebala znati i razumjeti i poštovala sam procedure i na kraju mi je riješio problem i sada smo ja i moj zaručnik ponovno zajedno i znam da ćemo se uskoro vjenčati. To ne bi bilo moguće da mi dr. Isikolo nije pomogao kako je obećao. Rezultat njegovog rada sigurno se očituje nakon 48 sati i to 100% zajamčeno. Vidljivo mi je vidjeti učinak rezultata svega što je učinio za mene i doista su se ljubav i privrženost između mene i mog zaručnika u potpunosti vratili i drago mi je što ga nisam izgubila ni s kim vani. On vam također može pomoći ako mu se sada obratite. Pošaljite mu poruku na WhatsApp na +2348133261196 ili na njegovu e-poštu: isikolosolutionhome@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  45. Těší mě, že jsem tady a řekl doktoru Isikolovi slovo děkuji.
    Nikdy jsem si nemyslel, že budu moci znovu vidět práci svého manželství, přestože všechno už hrálo proti mně, doktor Isikolo mě zachránil. Měla jsem doma problém, kvůli kterému odešel můj manžel a já už byla těhotná a bylo pro mě těžké se bez něj v životě vyrovnat. Jeho rodina mě celou dobu podporovala, ale nikdo nám nemohl pomoci znovu se sjednotit, kromě doktora Isikola, který odpověděl v době, kdy jsem pomoc potřeboval nejvíce. Problém vyřešil a můj manžel se ke mně vrátil domů hned po 48 hodinách, protože se mnou stále žil ve stejném městě. Je úžasné, když najdete pomoc tam, kde jste si nejméně mysleli, že ji můžete získat. Ještě jednou děkuji Dr. Isikolo za vše, co děláte, abyste pomohli lidem, kteří naléhavě potřebují pomoc. Pošlete mu e-mail na adresu isikolosolutionhome@gmail.com nebo Whatsapp na +2348133261196

    OdpovědětVymazat