Obr.

Obr.
Vítám Vás na své stránce plné povídek ze světa Harryho Pottera. Většinou se jedná o překlady slashe z angličtiny nebo ruštiny. Častými páry jsou HP/LM, HP/SS s HP/LV. Doufám, že se Vám tu bude líbit a zanecháte mi tu nějaký komentář. Vaše Sirina

úterý 29. července 2014

1. kapitola


1.kapitola


/hadí jazyk/
´myšlenky´


O 10let později


Ředitel školy Brumbál seděl ve své kanceláři, cuca citronové bonbony a četl si seznam letošních prvňáků. Starostlivě si prohlížel seznam, všiml si, že jméno Harry Potter tam není. ´To je ale divné. Sova ho nenašla nebo je to nějaký nepovedený žert.´ Albus obratem poslal svého šafáře Hagrida, aby se šel podívat na chlapce.
Hagrid, přátelský poloobr, okamžitě přišel do ředitelny, aby zjistil, co po něm ředitel chce.
„Hagride, potřebuji abys šel k Dursleyovím a vyzvedl tam Harryho. Vypadá to, že mu nedošel dopis. Chci abys ho doprovodil i na Příčnou ulici.“
Hagrid se na něj vzrušeně podíval: „Samozřejmě, pane řediteli, budu moc rád, že se s ním uvidím, viděl sem ho naposledy jako malýho. Doufám, že je v pořádku. Vsadím se, že vypadá jako jeho otec."Brumbál mu dal ještě adresu a Hagrid hned vyrazil.
Dům číslo 4 vypadal stejně jako všechny ostatní domy v ulici, stejný styl, čerstvě posekané zelené trávníky, nádherně udržované zahrádky a rozesmáté děti hrající si všude kolem. Hagrid zaklepal na dveře domu číslo 4. Dítě, no spíš velryba, žádné dítě nemůže být tak obrovské, mu otevřela dveře a zíralo na obrovského muže. Pak se chlapec probral a zakřičel:
„Mami, tati, pojďte sem.“ a rychle, no dobře rychle-přiměřeně jeho váze, se zase vrátil k televizi.
Tlustý muž, zřejmě otec velryby, a žena, která vydala jako kůň přišli ke dveřím. Oba se na Hagrida dívali s opovržením v očích.
„Mohu vám nějak pomoci?“ptal se muž.
„Ano, přišel jsem si pro Harryho, je tu? Půjde se mnou do Bradavic, potřebuji mu dát dopis."
Muž se ve zmatku podíval na svou manželku "Co?"ptal se
„Já jsem si přišel pro Harryho, abych ho vzal do Příčné ulice. Musíme jít nakoupit věci do školy." Opakoval žoviálně Hagrid.
„Vůbec nevím o kom to mluvíte. Kdo je Harry? Počkejte chvilku…..Bradavice, to je ta škola pro šílence, Petúnie?" Vernonova tvář zčervenala, když manželka přikývla v souhlasu.
„Jak to myslíte kdo je Harry? Je to přece váš synovec, chlapec, který přežil, Lilyin a Jamesův syn."říkal Hagrid strnule hledíc na ně.
„Nikdy jsem svého synovce neviděla, ne že bych chtěla. Pokud ho chcete vidět, tak se zeptejte Lily a držte se dál od našeho normálního domova."zabručela Petúnie
„Ale Lily zemřela před 10lety , vy máte Harryho u sebe." Říkal popleteně Hagrid, byl naštvaný.
„Lily je mrtvá? Aspoň je o jednoho šílence míň. Jak jsem vám řekla, nikdy jsem svého synovce neviděla. Není tady, sbohem." zabouchla mu dveře před obličejem a zamkla. Hagrid, který byl v tváři úplně bílý se ihned vydal za Brumbálem.
Albus seděl v ředitelně a tiše mluvil k jeho mazlíčkovi, Foxovi, když tam Hagrid dorazil.
„Řediteli, Brumbále, pane, byl jsem pro Harryho, ale on tam není. Říkali, že tam ani nikdy nebyl. Ani nevěděli, že jsou Potterovi mrtví.. Něco se muselo opravdu stát."mluvil Hagrid ve spěchu. Tvář Albuse Brumbála byla z každým slovem bledší a bledší. Nakonec řekl:
"Možná ho někdo vzal, počkáme a uvidíme."
Stoly byly zaplněny studenty a první ročník čekal na zařazení. Profesorka McGonagallová právě volala Harryho Pottera. Studenti si okamžitě začali šeptat a rozhlížet se, kde je zlatý chlapec. McGonagallová si odkašlala a znova zřetelně zopakovala: "Harry Potter." Nikdo nepřišel a tak zběžně pohlédla na ředitele.
Učitelé byli jediný, kdo slyšeli ředitele říct:
„Ó Merline, co jsem to udělal?!"
U Zmijozelského stolu se šklebil jeden prvák, který kolem sebe poslouchal debatu o chlapci, který přežil.


***
(skrytý pokoj, Malfoy Manor)
Jedenáctiletý chlapec vyhlížel z okna svého pokoje. Jeho smaragdové oči zíraly na měsíční světlo. Chlapec byl bílý jako sníh, nikdy nebyl venku.
Jeho pokoj byl obrovský, v barvách zelené, stříbrné a černé. Ze zdí se na něj dívaly obrazy a jeden portrét chlapce na chvíli nezpustil z očí. Navzdory zajetí se cítil relativně šťastný, protože neznal jiný způsob života. Jasně, nikdy nebyl venku, ale jen Merlin ví, co se skrývá v tom obrovském světě. K zabavení tu měl spoustu knih.
Ovšem, byl tu pan Malfoy, který mu dělal společnost a učil ho. Harry ho považoval za nejlepšího člověka na světě, nehledě na pána. Jistě, nikdy ho neviděl, ale pan Malfoy mu říkal podivuhodné příběhy o něm. Má moc následovníku, kteří plní jeho rozkazy, má moc jako král. Jeho pán je respektovaný a ctěný. Čistí celý svět, dělá ho lepším. Je velmi silný. A Harry bude jednou sám na jeho straně. Bude pomáhat uvolnit svého pána. Bude ho těšit jako jeho mazlíček, jeho otrok.
A pan Malfoy ho učil, velice dobře. Potřebuje zvláštní techniku, spravý pohled- nevinný. S obrovskýma smaragdovýma očima a chundelatými vlasy to zvládal dobře. Zatím byl ještě panic, vzít si ho totiž musí pán. Co se týče úst, už byl zkušený, teda pan Malfoy mu to tvrdil. Mnozí by pana Malfoye popsali jako krutého muže, který by byl schopný jako trest mučit svého syna, ale Harry tomu nevěřil. Jedinou jizvu, kterou Harry na těle ml, byla ta na jeho čele. Není si jistý, jak k ní přišel, ale pan Malfoy mu řekl, že to jejich pán ví. Když Harryho potrestal, tak to obvykle nebylo nic hrozného, no upřímně, do kolika problémů se mhl dostat, když byl celý svůj život jen ve svém pokoji. Sakr, Harry vídal jen pana Malfoye a jednou nebo dvakrát viděl jeho snya Draca. Harryho trestem bylo obvykle odepření dezertu nebo výprask. Ne, že by výprask nbolel, zvlášť když pan Malfoy použil hůl, ale obvykle to bylo pořádně zasloužené.
Když byl ale hodn, dostal odměnu. Jeho nejoblíbenější byla domácí mazlíček, had Apollo, pojmenovaný po řeckém bohu slunci. Pan Malfoy byl neuvěřitelně šťastný, když zjistil, že Harry umí mluvit s hady.
Malfoy zrovna vešel do pokoje.
„Harry je čas na praxi."říkal zatímco se posadil na postel.
„Ano pane Malfoyi." Harry rychle přešel k pánovi a poklekl. Rozepnul Luciusovi kalhoty, vytáhl jeho penis a začal si s ním v ústech pohrávat.
„Ano," zasyčel Lucius v potěšení, „pán bude potěšený.“

Žádné komentáře:

Okomentovat